Vím, proč se nám ztratila Amálka
Milá Wahlgrenis,
nežádám o radu, nežádám o vysvětlení.
Dnes bych ráda otevřela oči jiným.
Bude to pro ně jistě způsob pohodlnější.
Já musela být nepříjemně nakopnuta, abych si uvědomila…
Včera před 19. hodinou jsem pustila našeho milovaného pejska – yorkšíra Amálku na zahradu, aby se proběhla.
Jsem zvyklá občas kouknout z okna, zda je stále na zahradě.
Občas má ve zvyku se podhrabat pod plotem a jít si hrát k sousedům s jejich pejskem na dvůr, tam si ji vždy také vyzvednu.
Opět jsem oknem vykoukla, ale Amálku neviděla, jdu rovnou k sousedům, Málka nikde.
Rozběhl se maraton hledání.
Hledala celá rodina, lidé z vesnice (všichni jí mají moc rádi a vždy se zastavili věnovat jí pohlazení, když jdem přes vesnici),
hledala i státní a obecní policie, přivolali jsme i psovoda.
Jezdili jsme auty, na kolech, pěšky… celou vesnici jsme prošli i další dvě vesnice.
Když už jsem byla naprosto zoufalá a vzdávala naději, zavolala jsem kinezioložce a požádala o pomoc.
Hanka mě navedla naprosto neomylně.
Řekla ať se zamyslím nad tím, proč Málka odešla…
Co se asi stalo.
V první chvíli jsem si řekla – vždyť je jako naše miminko, spí se mnou a manželem v posteli,
nebývá sama doma, všichni ji moc milujem…
Pak mi to došlo.
Byla u mé hádky s manželem, vyčetla jsem mu, že se ten den odpoledne nepostaral dostatečně o Amálku.
Nechal ji samotnou doma.
Normálně jsme zvyklí, že pokud nemůže jet někam s námi, dáváme jí k mým rodičům „do školky“.
Špatnou domluvou se tak ale nestalo.
Amálka tuto rozepři slyšela a to by mohlo být ono.
Manželovi jsem odpustila a sama se omluvila.
Do minutky po tomto uvědomění přijel cizí pán a Amálku nám vrátil, našel jí pravděpodobně u cesty.
Neměli jsme možnost mu poděkovat, dal ji policii – ta nám ji předávala.
SLOVA A MYŠLENKY MAJÍ OHROMNOU SÍLU, ohromnou moc…..
Měli bychom všichni vážit, co říkáme, nemluvit bez rozmyslu, nic se nedá vzít zpátky.
Vždy nejprve existuje myšlenka, pak slovo, pak skutek….
Navíc každou situaci předcházejí dvě varování.
Před třemi dny se nám ztratil žebřík, někdo jej ukradl.
Před dvěma dny ztratil manžel peněženku.
Včera jsme ztratili naši Amálku.
Co se ty tři dlouhé hodiny dělo, kde Málka byla, je nepodstatné, nemá cenu pátrat…
Příčinu znám.
Hned jsem psala kionezioložce.
Odpověď byla jednoznačná: „No, alespoň víte s Alešem kudy. Krásný večer. H.“
Lenka 18.05.2005
© Wahlgrenis
18.05.2005
