Malé zamyšlení Drahomi: "Vaše osudy"
Nic se neděje bezdůvodně jen tak u nikoho z nás, to je dobré si uvědomovat vždy a všude.
V tomto jsme si rovni.
Jakmile se začnou dít s člověkem jakékoliv věci,
tzn. přicházejí k nám impulzy, které napovídají: "Pozor, něco není v pořádku",
je naším úkolem (vlastně to není úkol, jsme svobodni v našem počínání) se zastavit
a trošku se podívat našemu životnímu dílu na zoubek.
Je to duševní značka STOP.
Ty z vás, kdo jezdíte autem, si jistě dovedete představit,
co by se mohlo stát v nepřehledném úseku, když neuposlechnete výstrahy.
Jednou nic a podruhé si můžeme hezky natlouct nos.
Představme si, že si zde na zemi hrajeme hru, na zedníky/stavitele/stavbyvedoucí.
(Denisa z Magického víkendu, mi dá možná za pravdu :o)
Pravidla hry jsou zdánlivě jednoduché a prosté.
Máme vystavět jakýkoliv dům, příbytek, stavení či chrám.
Je jen na nás, jakou stavbu se rozhodneme budovat, jakými prostředky a materiály.
Zdá se to být velmi jednoduchý úkol, ale pozor.
Mnozí z nás už mohou mít rozestavěno "z minula" a máme jen přijít na to,
kde jsme stavbu přerušily a kde a jak pokračovat - najděme poslední cihličku a zkontrolujme,
zda se nedrolí od poryvů větru, deště, mrazu či slunečních paprsků,
zda je v dobrém stavu, abychom mohli stavět dál.
Není to jen tak.
Někdo stavbu započíná úplně novou.
Naším úkolem je najít nejen hezkou parcelu v příjemném prostředí,
ale je potřeba, aby nebyla v záplavové oblasti nebo aby snad nestála přímo v bažině nebo na písčitém podloží.
Než se položí první základní kámen, je potřeba chvilku promýšlet a přeměřovat.
Nebo již základy máme položené.
Třeba jsme se věnovali základům pro domeček na kuří nožce.
Stavíme, stavíme, jsme spokojeni, jak se dílo daří a najednou... žuch.
Jsme velmi překvapeni a zároveň pobouřeni.
Jak to, že to spadlo a proč zrovna mně?
Když se rozhlédneme, všem ostatním stavby stojí, tak proč já...?
Dáme-li si práci, zjistíme, že tu a tam jsme se nechali unést tím, jak to sousedovi jde rychle
a materiál, který používá, je lepší než ten můj, tak já ho chci taky.
Proč ne?
Ale už jsme si nevšimli, že jemu se stávající materiál hodí a dobře drží k tomu předešlému.
Drží se jen svého stavebního plánu.
A je to tady.
Jen proto, že jsme se mu chtěli vyrovnat, snad možná předčít, se nám to nějak nevyplatilo a po čase se ukázalo.
Ale smyslem výstavby opravdu není kdo dřív a líp a víc.
Nýbrž kdo poctivě a stabilně a hlavně rád.
Z domečku na kuří nožce sice nikdy nebude palác.
Přesto může být krásný :o)
I kdyby nás celý svět atakoval a byl dotěrný, vydržme, nepřestávejme se mít rádi a věřit si.
Stůjme si za svým citlivým rozhodnutím a pokračujme v započatém díle.
Jen mějme na paměti, že silou a ještě větší silou mnoho nezmůžeme.
A nebo jsme postavili úctyhodnou stavbu, přesto z nějakých důvodů spadla - nevydržela.
Že by špatné základy nebo jsme snad použily špatný stavební materiál,
nebo jsme šetřily na nesprávném místě, nebo jsme se vrhli na stavbu, na kterou jsme nebyli dostatečně vzděláni/vyzrálí...?
Kdo ví.
Rovni jsme si v tom, že jsme všichni zedníci/stavitelé.
Následky, nedostatky, které se při stavbě mohou objevovat, si už neseme sami.
A diplom po úspěšné kolaudaci, tedy dobrý dojem z odvedené práce,
nepopsatelně krásné vnitřní uspokojení a radostný úsměv na naší tváři, je naším vítězstvím nad sebou samými.
Je to navěky otisk našeho mistrovského díla.
Nelze říci, že já to přece dělám, jako on a proč jenom zase mě to nejde, proč zase mně to spadlo a proč mi to nedrží.
Je čas se pozastavit a zamyslet se, zda jsem si vybral stavbu takovou, která mi náleží,
zda jsem nepřecenil nebo naopak nepodcenil svoje síly a dovednosti.
A je tu další věc, v které jsme si rovni.
Během našich staveb se budeme všichni postupně pozastavovat.
Bez výjimky.
Je třeba si neustále uvědomovat a přehodnocovat své počiny.
Prostě, kdo chce být poctivým stavařem, tak jím bude a nebude si říkat: "Proč zase já...?"
Jenom my neseme odpovědnost za naše díla, tak buďme všichni rádi a hrdi na to, co děláme a kým jsme.
Jsou i tací stavaři, kteří se umí chlubit a jsou dostatečně slyšet.
Otázkou zůstává : "Je čím?"
Ale i toto je svobodná vůle.
Je na každým z nás, jak si svou stavbu povedeme a jak ji bude prezentovat a uneseme-li odpovědnost až do poslední chvíle.
Vše je otázka naší trpělivosti.
A tak proč nestavět hned od začátku s láskou a s radostí a klidně pomalu i rychle, jak kdo zvládne.
Ale tak, ať jsme schopni si vše obhájit.
I kdyby přišlo zemětřesení prostřednictvím jiného zedníka/stavitele, který začal nezvládat své dílo a tím bombarduje vše kolem.
Buďme stateční a silní a trpěliví a pokorní s dobrým duchem.
A ještě něco, usmívejme se na sebe :o)
Drahomi 17.05.2005
© Wahlgrenis
17.05.2005
