Odešel papež...
Milá Wahlgrenis,
píši Vám ve chvíli, kdy celý svět rozjímá nad odchodem Karola Wojtyly na druhý břeh...
Papeže světoběžníka, smiřitele světů a církví, dobrého člověka Jana Pavla II.
Lidé pláčí, truchlí a přemýšlí nad tím, jak si tento svět bude vést poté, co holubice z jeho okna ve 3. patře vyletěla...
Jakmile jsem si včera večer přečetla tu smutnou zprávu,
kdoví proč mne právě v té chvíli napadlo vyťukat na klávesnici počítače to magické jméno
a datum narození tohoto muže a dozvědět se něco o jeho minulém životě a poslání v tom současném.
Vlastně - již minulém.
Za všechno se zmíním jen o čísle sebevyjádření tohoto velkého muže, jímž je sedmička.
U tohoto čísla se říká, že může chvilku trvat, než porozumíme někomu s tímto číslem,
protože tito lidé se zpočátku jeví jako zahloubaní do sebe, vzdálení a zdrženliví.
Obavy, že budeme odmrštěni, nám mohou bránit ve sblížení, ale jakmile se nám podaří prolomit ledy,
objevíme člověka, který je srdečný, přátelský a obdivuhodný.
Lidé s tímto číslem sebevyjádření se (podle zdroje, který jsem našla na internetu), zajímají o okultismus
a mohou objevit zvláštní schopnost pronikat pod povrch věcí a nahmatat jejich podstatu.
Řekněte, Wahlgrenis, není to úžasné vyjádření toho, co jsme všichni de facto poznali?
Ten Wojtylův génius loci se nad námi vznáší jako světlo.
Myslím, že snad není na této planetě člověka, který by kdy slyšel jeho hlas,
spatřil jeho obličej a nenechal svým tělem projít elektrizující charizma.
Pro stonajícího bylo pohlazením, pro šťastného povzbuzením, pro tápajícího rukou, která vede...
Ano, byl "jen" člověk.
Snad neuchopil s dostatečnou sílou vše, co měl, nebo chcete-li vše, jak měl...
Nicméně bude pro nás ctí těšit se, že se sem opět vrátí, že se narodí v jiné zemi (kéž by v té naši),
aby jej její lid jednou opět oplakával.
Řekněte, nejsou vlastně slzy štěstí navlas podobné těm, které v nás vyvolá zoufalství, beznaděj?
Už chápu, proč některé kultury skon lidské bytosti slaví...
Ano vím, milá Wahlgrenis, že snad očekáváte mou otázku.
Inu - tady je:
Proč jsou nám pořád na očích lidé, kteří nedokáží pochopit slovo "služba"?
Proč se musíme pokaždé, když sáhneme na kterýkoliv mediální kanál, stydět za to,
že patříme ke stejnému lidskému druhu jako jsou ti, které jsme si do čela této země delegovali?
Ano, každý národ má... jakou si zaslouží...
Je mi z toho smutno, protože se pravidelně podílím na této volbě v této zemi již od roku 1993.
A to jen proto, že jsem se nechtěla podílet na tom, co se děje v mé mateřské zemi.
Na Slovensku.
Měla jsem možnost výběru a vybrala jsem si tuto zemi, ale je mi tu najednou smutno.
Myslím, že kdyby jí nasáklo více lidské víry, bylo by v ní i více sebeúcty.
Myslíte, milá Wahlgrenis, že tento náš pád ještě něco nebo někdo zastaví?
S úctou Vaše Aspidistra 3.4.2005
***
Milá Wahlgrenis,
uplnou nahodou som sa dostala na Vasu stranku a kedze je moj sen cerstvy, tak Vam ho skusim v skratke napisat.
Suvisi so smrtou papeza.
Neviem, ako to bolo v Cechach, ale tu na Slovensku pustili
media v piatok okolo 21,30 h spravu prebratu z talianskych medii, ze papez skonal.
Potom to dementovali, ale ja som sa nemohla zbavit zleho dojmu.
Pochovat niekoho, kto v tu chvilu este zije...
Nie som z tych, co by vieru velmi uzko dodrziavali, ale povazujem ho za skutocnu osobnost s mnohymi zasluhami.
Preto som cely vecer striehla na nove spravy, aj v sobotu 2.4.
Mala som volno, preto som si na obed zdriemla.
Mozno kvoli istemu napatiu sa mi prisnil sen:
Ocitla som sa kdesi vo Vatikane (nikdy som tam nebola, len som v tom sne vedela, ze sme tam),
vo vnutri akejsi starej budovy s velmi vysokymi stropmi.
Mojim spolocnikom bol mnich, mne pripadal ako budhisticky.
Mal na sebe akusi bielu tuniku, bol uz dost stary, 60 a viac.
Povedal mi, ze sa pojdeme pozriet, ci sa nieco na papezovom stave zmenilo.
Prechadzali sme poschodiami, stupali sme stale nahor a minali sme inych knazov
a mnichov v miestnostiach budovy, dokonca sme stretli aj dementneho chlapca (asi 16 rokov).
Trochu som sa ho zlakla, ale mnich ma ubezpecil, ze mi neublizi.
Boli sme obaja velmi smutni a cakali sme, ze sa ozvu zvony oznamujuce papezovu smrt.
Povedala som mnichovi, aby sme sa pozreli na hodinky, bolo zopar sekund po 8 hodine.
Hned na to sa ozvali zvony, ktore zvestovali smutnu spravu.
Obaja sme plakali, mnich sa ma pytal, ci je nieco, co moze pre mna urobit.
Vedela som, ze mi nemoze pomoct, lebo sa to tak musi stat.
Bola som iba velmi smutna.
Odpovedala som mu, ze su chvile, kedy treba iba plakat.
Na to, ze placem, som sa zobudila.
Bolo to okolo pol jednej naobed.
Vecer priniesli agentury spravu, ze papez skonal o 21,37 hod.
Netusim, preco sa mi tento sen snival, tajomno ma sice zaujima, ale nepraktizujem nejake specialne postupy.
Iba by ma zaujimalo, co si o tom myslite.
Mozno som iba hlbsie prezivala, co media rozputali.
Pokial si najdete cas na odpoved, budem rada.
Vdaka.
Henrieta 3.4.2005
***
Připadá mi víc než symbolické, že papež zemřel v předvečer svátku Boží milosti...
Oriana 03.04.2005
© Wahlgrenis
03.04.2005
