S úctou
Milá Wahlgrenis!
Vaše stránky jsem objevila jen včera
a dokonce jsem Vám na tu novou e-mailovou adresu napsala o svém podivném snu taktéž již včera.
Dnes jsem si prohlížela korespondenci, kterou vedete s lidmi.
Mohu říci, že mne docela okouzlil vztah, který s nimi navazujete.
Připadám si, jako kdybych četla poštu dvou spřátelených lidí.
Jakoby se ten jeden obnažoval ze svých pocitů a ten druhý (Vy) jej vzal za ruku a vedl jej do komnaty,
kterou má po celou dobu před sebou, ale nemůže najít kliku...
Když jsem Vám, milá Wahlgrenis, včera psala, z jakýchsi obav jsem se nepodepsala svým pravým jménem.
(Přitom mi bylo jasné, že mou adresu si lehce přečtete, takže nebylo to kvůli Vám!)
Obavy v takovýchto případech nejsou však vždy zbytečné.
Vždyť jistě i Vy sama víte, jak dovedou někdy lidé zneužít důvěry jiných.
Alespoň myslím, že byste o tom mohla něco vědět.
Ještě jednou, dovolte mi, abych Vám vyslovila svůj hluboký obdiv.
Věci, které souvisejí s lidským nitrem, jsou křehulinké jako nejjemnější pavučina
a vy musíte být opravdovou umělkyní, když dovedete lidem sdělovat pravdu společně s nadějí.
Nechť je ta pravda jakákoliv, naděje, zdá se, nikdy nemůže být zlá.
Je přece Naděje...
Ten, kdo ji dává musí mít také ve svém nitru něco, co druhým prospěje.
Možná se někdy také dočkám Vaší odpovědi a když ne, nevadí.
Myslím, že jsem docela vyrovnaný člověk a mám dobré blízké i přátele.
Ne s každým se samozřejmě "nesu" na stejné vlnové frekvenci, ale snažím se i problematické vztahy nějak tišit.
Vás bych, milá paní Wahlgrenis, ke svým přátelům zařadila moc ráda.
Přeji Vám hezký den a hodně štěstí a energie z mladých jarních slunečních paprsků.
S úctou
Vaše
Aspidistra 18.03.2005
© Wahlgrenis
18.03.2005
