Poděkování...
Ahojky Wahlgrenis,
nevím proč, ale cítím, že Vám chci napsat.
Předně Vám moc děkuji za Vaše stránky.
Vím, že nic není v životě náhoda.
To, že jsem před pár dny otevřela Vaše stránky, je pro mě velkým poselstvím.
Jsou události a skutečnosti okolo mě, které nedokážu vysvětlit, ale cítím je.
Silně.
Prostě to vím, ač se to vymyká lidskému rozumu.
Rozum do svých citů a pocitů už dávno nepouštím, to cítění mi dává jakousi nejistou jistotu.
Určitě mi rozumíte.
Je to úžasné takhle žít.
Bylo hodně věcí, které jsem si dávala do souvislostí sama a nebádala po tom, jestli to tak je nebo ne.
Zase, cítím to tak a to je to nejdůležitější.
Ve Vašich stránkách jsem našla hodně souvislostí a okolností, které cítím podobně.
A za to Vám děkuji.
Můj směr je správný a mám z něj čím dál větší radost.
Ještě jsem stránky nepřečetla celé, ale už teď je mi jasné, jak moc mě posouvají dopředu a osvětlují mi věci,
které jsem předtím tušila jen já sama.
Chtěla jsem Vám to napsat a snad jsem Vám i udělám radost.
Ráda bych, kdyby jste zařadila zase nějaký seminář v Praze.
V ten únorový termín jsem o Vás ještě nevěděla.
Jedno asi máme společné, našla jsem své poslání pomáhat lidem, t.j. psychoterapie v oblasti závislostí.
Ač jsem obyčejná středoškolačka, mám v sobě něco, co druhým pomáhá k uzdravení.
Tento dar máte taky.
Je to zvláštní a snad se na mě nebudete zlobit.
Takhle na dálku cítím hodně silný pocitový náboj, který mě k Vám směřuje,
mám pocit souznění, spříznění, nevím jak to napsat.
Budu se těšit na seminář.
Hodně úspěchu v práci.Díky, že jste...
Monika
Moc děkuji, Moniko, takových dopisů nedostávám příliš, o to víc si každého takového slova vážím...
© Wahlgrenis
12.03.2005
