Po přečtení Varování
Zdravím Vás milá Wahlgrenis
Doufám, že se máte dobře a že Váš přerod prochází nebo už prošel úspěšně další fází.
Ani nevím, jak začít.
Včera jsem se dívala opět na Vaše stránky a nemohla jsem si nepřečíst Varování.
Je v něm hodně věcí, nad kterými se člověk musí pozastavit a přemýšlet.
Na první místo dávám ale upozornění, že toto nepíšu ve špatném, ale v dobrém.
Nastíním Vám zde několik svých myšlenek, které vycházejí z toho, co znám,
co jsem zažila, viděla, přečetla si a z míst, na která jsem se dostala.
Toto Varování je dané a neměnné, to je jasné.
Jasné je i to, že my, jako lidstvo, se chováme způsobem čím dál zhovadilejším.
Bohužel.
Viz včerejší zpráva v Blesku o psech, které si kdesi pouštějí jako draky a z jejich exkrementů věští, jak úrodný bude rok.
Vyhrkly mi slzy do očí, a až jsem se celá zkroutila duševně i fyzicky, když jsem si představila ten strašný strach,
hysterii a smrtelnou úzkost těch nevinných psů.
Ale tak je to bohužel se vším.
Na jedné straně hlad, bída a nemoci a na straně druhé exkluzivní žrádlo pro domácí zvířata...
Na včerejším Varování mě něco zarazilo, a to věta, že vynálezem elektřiny započal konec.
Elektřina je, s trochou nadsázky, tou nejprimitivnější věcí a dřív nebo později by byla "vynalezena".
Myslím si, že tady jde spíš o to, jakým způsobem je s ní zacházeno.
Protože všechny velké objevy lidstva byly svým vlastním způsobem dopraveny sem na zem někým jiným
a ti lidé, kteří byli nazývání vynálezci, měli některé věci a nějaký vnitřní dar, který většina z nás nemá.
Proto se mohli zhostit toho úkolu, že něco nového přivedli na náš svět.
Chyba vznikla v okamžiku, kdy vynález dali k dispozici lidem, kteří s ním neuměli zacházet.
Všichni dobře víme, že sotva se něco na světě vynalezlo a vynalezne, okamžitě to převezme armáda
a probíhají zkoušky, jak by se ten který objev dal využít k vojenským účelům.
Tady vzniká ta strašná chyba, to pnutí a tady raší ten vřed.
Vždyť ani jaderná reakce neměla v základu sloužit pro vojenské účely - svým způsobem ani neměla být vynalezena tak brzy,
protože lidstvo na to nebylo připravené - důsledky taky všichni známe.
A je spousta dalších věcí, na které člověk ještě není připraven a na některé nebude nikdy.
Zamýšlela jsem se včera po cestě domů, jak na to.
Jak změnit sama sebe.
Jak to udělat.
Odpověď přišla ani ne za půl hodiny.
To, když jsme jsme se hrabali po kolena ve sněhu a snažili se, aby nám auto ve hlubokém sněhu neprohrabávalo.
Stačilo to, aby upadla baterka do sněhu, abych ji holýma rukama zvedla a sklepala z ní sníh
- a bohužel i s prstýnkem, který jsem dostala k Vánocům od svého přítele.
Hledali jsme ho dlouho, ale nenašli.
Snad až roztaje sníh...
A v hlavě mi znělo: Vidíš. Vidíš, jak je těžké se odpoutat od materiálnosti.
Stačí hloupý prstýnek.
Z toho si vem příklad.
Můžeš hledat, jak chceš, ale nenajdeš.
Aspoň ne dneska...
Bylo mi smutno.
Proč to nepřiznat.
Smutek není hřích ani špatnost.
Jen jsem velmi rychle dostala odpověď na mou otázku.
Sama jsem byla překvapena, jak rychle jsem ztrátu prstýnku přijala.
To je moje včerejší zkušenost.
Chápu i slova ve Varování, že není dobrá účelová charita.
Že je to jen zalepování úst, aby nekřičela.
Dát peníze a víc se nestarat je jednoduché, ale chápu i to, že pro někoho je to zatím jediná cesta,
jak alespoň něčím a nějak přispět.
Proto bych to neodsuzovala tak tvrdě, spíš je potřeba změnit systém.
A politiku.
Celosvětově, najednou a pokud možno dobře a trvale.
Ale na to tady není zatím vůle ani snaha.
Protože nevládne láska, pochopení, odpuštění - vládnou peníze, za které je možno si toto všechno koupit.
Dokud tomu tak bude, budou i ony věci, před kterými nás Varování informuje.
Sice není napsáno, od koho je - zda z jemnohmotného světa či od bytostí z jiných světů,
ale myslím si, že je dobře, když se nad ním trochu zamyslíme a třeba se ho budem snažit vyvrátit i tím,
že ne všechno je zde špatně a že je ještě hodně lidí, kterým záleží na životě, úctě a lásce.
Jedinec zmůže málo, ale i hodně.
Hyacinta
Moc děkuji za tato slova.
Jsem ráda, že o Varování, které přišlo přes Orianu, přemýšlíte.
Někdy mám pocit, že tady jenom píšu a píšu a píšu...
Potřebuji aspoň někdy od Vás cítit, že tomu rozumíte také tak.
Proto ještě jednou - moc děkuji.
© Wahlgrenis
08.03.2005
Wahlgrenis,
jsem ráda, že jste si moje myšlenky přečetla a musím Vás ubezpečit, že to Vaše "psaní a psaní" k něčemu je.
Vy rozdáváte a nevíte, zda to bude přijato.
Ale přece se stačí podívat na Vaše stránky a hned je člověku jasné, že to nějaký smysl a účel má.
Dokonce i to, že jste omezila vztahové odpovědi, o něčem svědčí.
Bylo jich moc a to znamená, že nás je ještě spousta, koho zajímá láska v našem osudu.
To je dobré znamení, řekla bych.
A ten (třeba i já), kdo s Vámi začal komunikovat právě přes dotazy, se může posunout i někam dál,
nebo si jen vybaví něco ze své dávno zapomenuté minulosti.
To všechno má cenu.
A kupodivu má cenu i to, když dotyčný zájem nemá.
Třeba jen potřeboval na něco znát odpověď a už je zase pryč - taková bych řekla přirozená selekce.
Vím, že Vás to stojí spoustu energie, že to jistě stojí spoustu energie i vaše blízké.
Vždyť jen najít muže, který by přijal takovou výjimečnou ženu, jakou vy bezesporu jste, je nenáhodná věc...
Má to smysl Wahlgrenis.
Ale nesmí Vás to příliš vysilovat.
Vy mi jistě rozumíte.
Přeji Vám sílu a zdraví.
Hyacinta 9.3.2005
Včera ráno měl můj přítel náročný den:
v 5 ráno vyjížděl do Prahy, z Prahy do Frýdku-Místku a pak do Jihlavy.
Když se za mnou večer zastavil, aby mě vyzvedl z práce a já už nasedala do jeho firemního auta,
sáhl za stínidlo na čelním skle a něco mi podal.
Na druhém konci republiky, někde na chodníku plném sněhu a břečky, našel miniaturní přívěsek berušky ze žlutého kovu.
Je vidět, že ji někdo dlouho nosil.
Je opravdu šíleně malinký, ale má velké očko.
Proč?
Protože já mám stříbrný řetízek, který je silnější a ještě se přetáčí.
A právě díky tomu "nepřirozeně" velkému očku (k velikosti přívěšku), se mi na můj řetízek nádherně vejde.
Až jsem se musela usmát nad tou krásnou návazností...
Mějte se krásně
Hyacinta 9.3.2005
Ahoj Wahlgrenis,
jenom Tě chci informovat o věcech co se kolem mě dějí.
Občas nestíhám mrkat.
Jsem moc šťastná, že lidi přemýšlejí o varování, které skrze mě přišlo.
Neříkám, že já chápu všechno, co tam stojí, to s tou elektřinou mě taky zaráží, ale neodvážila jsem se tam nic změnit.
Jak to ke mně přišlo, tak jsem to psala.
Cítím, že to takhle má být.
Určitě si vzpomeneš, ptala jsem se tě na svou kamarádku, a Tys řekla, že její změny nastanou se změnou práce.
No. Tak přechází na nové místo, kde na ni čekají už dva roky...
Nedávno u mě spala, a ptaly jsme se kyvadla na spoustu věcí.
Vše se zatím děje tak, jak jsi řekla Ty a posléze kyvadlo.
Jednou mi psala SMS, a něco mi tam zadrhlo a odepsala jsem jí, že změny se začnou dít ve chvíli, kdy objeví své vesmírné jméno.
Tuto formulaci si pamatuju přesně.
A včera mi napsala, že našla cosi ve tvaru G, nějak vetknuté do spirály (neumím si to představit, snad ji uvidím zítra)
a jedno jméno jí vešlo na mysl.
Ptala se, jestli je to TO JMÉNO. A mně bylo jasné, že ano.
Psát Ti to jméno nebudu, nevím, zda by si to přála.
Ale když jsem si ho v duchu řekla, tak jsem si uvědomila, že to je opravdu JEJÍ jméno.
Stejně jako ke mně patří Oriana, k ní patří tohle.
A tak jsem najednou cítila potřebu Ti to napsat.
Vidím, že budeme mít co rozebírat.
Kamarádka říkala, že pokud by Ti to nevadilo, také by Tě ráda poznala.
Teď ještě mám tedy pocit, že by to nebylo na místě, nevím proč, ale je to tak.
Ale příště myslím, že pokud by to nevadilo Tobě...
Tak doufám, že se u Tebe vše děje tak, jak má.
Možná se budu opakovat, ale jsem moc ráda, žes omezila vztahové dotazy.
Měla jsem pocit, že se tím šíleně rozmělňuješ.
Já vím, ti lidé, co Ti psali, považují právě ten svůj problém za největší a nejzásadnější.
Ale vážně si myslím, že tyto problémy mohou řešit na méně specializovaných stránkách,
ať by už požádali kartářky nebo psychology
No to je tak asi všechno. Měj se krásně a ahoj.
Oriana 10.3.2005
Moc se mi líbilo vyjádření Hyacinty k "Varování".
Je to opravdu výstižné a daleko mírnější, než moje spontánní a dost radikální reakce.
Poté, co jsi mi na chatu potvrdila, že Orianu znáš, jsem svoje pochybnosti pustila k vodě.
O to víc mě překvapilo, když jsem se po pár dnech - v noci na sobotu ve 4 hod. ráno probudila a věděla jsem:
Vyšší bytosti jsou dobré bytosti lásky a světla.
Pokud vyhrožují a svoji hrozbu splní, stávají se z nich bytosti zla.
Nemají zájem takto do nás zasahovat (občas ovlivňují pouze naše myšlenky).
Vývoj nových nemocí, zmutovaných virů i přírodní katastrofy jsou součástí naší planety, jsou to důsledky lidského konání.
Naši stvořitelé, bytosti vyššího universa se od globálních zásahů do naší planety distancují.
Zato nám poskytli informaci, jak elektrickou energii zkrotit a využít.
Bez tohoto zásahu by se nemohl šířit pokrok, zůstali bychom v době temna.
I v naší minulosti byli osvícení lidé, ale v naprosté většině případů nikdo kromě jejich okolí o nich nevěděl.
Nyní se myšlenky dobra (také díky internetu a sdělovacím prostředkům) mohou šířit po celé zemi.
Zlo šířit nepotřebuje.
Je v nás od počátku našeho bytí na této planetě a naším úkolem zde je ho popřít a tím ho potřít
(zlo zanikne teprve tehdy, až ho každý člověk sám v sobě odmítne).
Chvíli trvalo, než jsem se po tomto probuzení vzpamatovala a začala psát.
Proto některá slovní spojení nejsou tak dokonalá, jak mi sama při probuzení naskakovala, ale myšlenka zůstala.
I když touto formou se svým podvědomím (jak tomu říkám) komunikuji často,
byla jsem z toho tak vykulená a energicky nabitá, že jsem už neusnula.
Vůbec jsem si totiž neuvědomila, že má v sobě "Varování" skrytou hrozbu.
Ale je mi jasné, že ke mně všechno toto přišlo, protože to přijít mělo.
Ještě tu sobotu jsem totiž byla na osobním setkání s paní Martou Foučkovou,
která mi můj (přiznávám dost radikální) názor i informace z noci potvrdila:
Země je vývojovou planetou, kde hlavním a vlastně jediným úkolem všech bytostí je dostat se na nejvyšší úroveň (myšleno dobra),
než se budou moci vrátit zpět k celku, ze kterého vzešly.
Bůh, vesmír, vyšší moc, universum, celek (jedno, jak to kdo nazve) nás miluje a nemá zájem nás zničit.
Tím by nám totiž bylo znemožněno pokračovat v našem vývoji, což není záměrem.
Uf, to jsem se zase rozepsala.
Už jsem se k tomu Varování nechtěla vracet, ale tak nějak cítím, že bych Ti to měla sdělit.
Měj se moc krásně a buď i nadále v pohodě.
Maranta 12.03.2005
