Varování
Wahlgrenis, tohle jsem napsala dnes, asi během dvaceti minut.
Až mě bolela ruka a nestíhala jsem, jak diktovali rychle.
V instrukcích pro mě zaznělo, že Ti tenhle text mám poslat a Ty ho máš dát na své stránky pod názvem Varování
a postarat se o jeho případné další šíření.
"Je to pokyn ze sfér, jimž ona i ty dobře rozumíte," řekli mi doslova.
Takže tady to je.
Oriana
Varujeme všechny, komu na tom aspoň trochu záleží, před blížící se pohromou.
Začne velmi nenápadně v každém z nás, a ty, co si ji neuvědomí nebo uvědomí,
ale odmítnou ji vzít na vědomí, zcela rozloží zevnitř.
Lidé v sobě mají pramálo pokory a podle toho se chovají, bez úcty k jiným bytostem, nehmotný svět ani neberou na vědomí.
Dokud si neuvědomí, že nejsou jediné inteligentní bytosti, nedostanou se z tohoto začarovaného kruhu.
Věk vodnáře skýtá mnohé možnosti od zkázy po spásu a je na každém, pro co se rozhodne.
Voda přináší očistu, ale i záhubu, jak jste mohli vidět vloni v prosinci.
Většinou z vás to otřáslo, ale jen na mžik.
Začali jste uvažovat, jak znovu postavit domy, cesty, ale koho z vás napadlo postarat se aspoň myšlenkou o ty, kteří zemřeli?
Koho napadlo pokusit se poskytnout útěchu přeživším?
A přitom by stačila myšlenka, vyslaná energie, ona by si adresáta našla.
Tato šance procitnout se opět smrskla na materiál.
Půjde-li to takhle dál, začnou se dít věci, které si asi nikdo nepřeje.
Tím méně my, ale pokud se něco nepohne v lidech, nebude v našich silách tomu jakkoliv zabránit.
Odklon od materialismu je nutný.
Nastal čas návratu k hodnotám našich předků, kteří respektovali přírodní zákony a žili v souladu s přírodou.
Objevem elektřiny započal konec.
Člověk přičichl k pocitu, že může, co chce, že může hýbat přirozeným rytmem
a protože se mu ten pocit rychle zalíbil, s pokračujícími vynálezy sílil i jeho pocit nepřemožitelnosti.
Pýcha lidí se stala skoro viditelná.
Proto nutně musely přijít na svět nevyléčitelné nemoci, aby si lidé uvědomili, že tak nepřemožitelní nejsou.
Proto jsou přírodní katastrofy, které ničí výsledky lidské práce i životy.
Ale lidé místo aby se zamysleli, co je špatně, začnou s obnovou materiálních statků.
Kolik vichřic a vln bude muset ještě přijít?
Do lidských duší se chystá něco jako jako rakovina.
Zárodky v sobě budou nosit všichni, ale vypukne jen u někoho.
Ideální obětí budou workoholici, kteří žijí pouze prací a vlastní rodinu znají pouze z fotografie na psacím stole,
dále modelky a vůbec lidi, kteří se zabývají pouze povrchovou krásou.
Ale ještě není pozdě.
Ještě ne.
Stačí se zamyslet nad tím, co by šlo změnit.
Stačí drobnost, ale opět musíme varovat před účelovou charitou - peníze nic neřeší, jen mají zklidnit svědomí.
Začít je nutné každý u sebe.
Šancí na procitnutí už moc nebude, tak je nepromarněte.
© Wahlgrenis
01.03.2005
Dobry den mila Wal.
Zprvu jsem premyslel, jestli napsat a zatezovat te...
...ma otazka bude mozna narocna a mozna nebudes znat konkretni odpoved...vim, kazdy jsme jiny
a kazdy ma svou roli a ulohu ...presto KRUH SE UZAVIRA...tuto vetu zajiste znas.
Jsem teprve mlady, velice mlady muz, presto veci, ktere jsou pro ostatni abnormalni, jsou pro me soucasti zivota,
jelikoz jsem jiz jako male miminko musel celit naseptavani a skrytemu boji tohoto a jinych svetu.
Musel jsem si svym zpusobem vybojovat tento zivot jako dite.... astral me kazdou noc tahal pryc a chtel me.
Zvladl jsem to...
Jini me vice chteli mit tady a ma touha taky byla silna.
Ve dvanacti to uz na me zacali sypat jedno za druhym.....
Vedel jsem veci dopredu, uzdravoval jsem, poznal jsem sveho prvniho andela atd. a sotva jsem to stihal vse zpracovavat.
Ne nahodou jsem take poznal o par let svou pritelkyni, s niz jsem dodnes.
Poznal jsem sveho mistra, jenz jiz davno predem vedel, ze mu zaklepu na dvere.
Ten mne doprovazi dodnes a myslim si, stoprocentne vim, ze je to nejsilnejsi clovek, ktereho znam.
I presto ze nepoznal pravou lasku.
Avsak i on mne nedokaze odpovedet na vse.
Minuly zivot jiz znam, dlouho jsem tomu nechtel verit, ackoli tomu nasvedcovalo vse,
vcetne meho fyzickeho stavu, psychickeho a kontaktu a jednani s lidmi.
Nynejsi obcasne bolesti mi maji pripomenout zazitek z minuleho zivota.
Proc?
Jako varovani?
Nebo muj pocin tehda byl spatny?
Nebo mi to ma pomoci dojit dal nez tehdy? ......
V te same souvislosti mne cini mensi problemy kostel ....
Pravidelne tam nechodim....
Spocital bych na deseti prstech me navstevy v kostele....
Ale vzdy tam na me spadla abnormalni litost a bolest, tlak a naroky vsech lidi, celeho sveta.
Vzdy placu.....i kdyz treba jen slo o prehlidku mladych umelcu v kostele.
Z kostela ale nemam strach.
Co to tedy je za pocit?
Stejne tak jsem nikdy nenosil symboliku krize.
Nemohu se s nim smirit?
Nebo jen nechci pripominat nedoresenou minulost?
Promin mi za tolik otazek....
posledni vec.....rika se ...nebo kdyz to reknu jinak ..v pravidlech hry je, fyzicky, plnehmotny kontakt z "jejich" strany zakazan.
U mne udelali vyjimku, dokonce ma kamaradka, ktera ma pred temito vecmi oci zavrene
a nevnima je, byla u toho a videla, citila.
O tom, ktery se me dotkl, se mi zdalo v noci na ten den.
Honil mne a pronasledoval, ale ja se mu ve snu postavil.
Tak to zkusil takto.
Jenze tim byla porusena pravidla, porusena rovnovaha.
Proc?
Tzv. VAROVANI na tvych stranakach je pravdive.....ale bude k necemu?
Spousta lidi je zaslepena a budou mit tezky vnitrni boj.
Ja vim, presto my takovi, jaci jsme, doufame, ze alespon ta slova, ta slova dovedou cloveka k zamysleni.
Ale moc casu jiz nezbyva.
Nikdy jsem takto nenapsal nikomu....
....vice to shrnout neslo :o} .........
Moc ti dekuji jen za to, ze to prelouskas ..a hlavne za to, jak pomahas.
Traba se nase cesty jednou skrizi...dekuji a at Te slunicko doprovazi na cestach..
Jimmy 29.3.2007
Mily Jimmy,
rozumim presne, o cem tady pises.
Kazdy ma postupne dojit k poznani.
Nekdo driv, nekdo pozdeji...
Neni mozne preskocit par pater a najednou vedet vic.
V kazdem z nas je jinak stara duse, proto jinak vnimame stejne veci, proto nekdo rozumi a nekdo ne.
Varovani, ktera k nam prichazeji, jsou pravdiva.
Kontakty nekteri vnimame na vlastni kuzi.
Nekomu to muze pripadat jako vymysl, jako neco neskutecneho, co nepatri do tohoto sveta.
Nema smysl nikoho soudit, kazdy ma svou pravdu.
Jednou to stejne budeme vsichni dobre vedet...
Je dulezite nezatezovat tento svet - at uz nesmyslnymi vecmi nebo myslenkami.
Meli bychom se naucit zit s laskou, denne ji prinaset na dlani a pokouset se najit druheho, ktery bude na stejne vlne.
Krasne by bylo, kdybychom se takto vsichni potkali.
Ale tohle je jen moje skromne prani, jen tak potichoucku septane.
Nezachranime tento svet, protoze jsou tady jini, kteri jsou pod nadvladou penez a nevidi dal nez na vlastni prah.
Je to skoda.
Mozna se ale opravdu nase cesty jednou skrizi...
W.
29.3.2007
Milá Wahlgrenis,
obdivuji, jak umíš vždycky krásně vystihnout jádro problému, jak umíš o všem krásně napsat.
Mám pocit, že svými slůvky hladíš....
Snažím se žít tak, jak o tom píšeš v odpovědi pro Jimmiho.
Dřív jsem byla nešťastná, myslela jsem si, že není v mých silách něco udělat "pro dobro věci",
trvalo mi dost dlouho než jsem pochopila, že to není o posílání peněz na nejrůznější "fondy",
ale o vysílání láskyplných myšlenek vůči všem, a to opravdu vůči všem -
i těm, kteří ubližují, posílat lásku zemi, zvířátkům, rostlinkám - že i toto je záslužná činnost, hlavně je v silách opravdu všech.
Snažím se o to, někdy mám trápeníčko, tak se mi to třeba nevede, ale pořád mám v podvědomí, že je to potřeba.
A, milá Wahl, jak píšeš, i já věřím, že někdy potkám TOHO, který bude chtít lásku mého srdce a bude na stejné vlně se mnou.
Asi si ho ještě v současném okamžiku nezasloužím, asi musím ještě na sobě pracovat.
Milá Wahl, díky za to, že jsi, že jsi naše sluníčko, že každý den můžeme čerpat z Tvé lásky.
S vděčností
Marie 29.03.2007
