Jak se Limurhin našla...
Milá Wahlgrenis.
Stojím takhle včera večer ve vaně, zabalená v ručníku a přemýšlím nad jménem,
které bych používala všude, kde nechci být, nebo nejsem tou civilní.
Do teď jsem používala Lourdes.
To vzniklo tak, že na základní škole mi tehdy má nejlepší kamarádka
z neznámého důvodu říkala Boženko, Božo a později to od ní převzala i má sestra,
ale musím říct, že od sestry mi to docela vadilo.
Zkrátka se mi zdálo, že tak mi může říkat jen ona, má nejlepší kamarádka, ale to už jsme úplně jinde.
Zpátky k tomu, co chci říct:
Protože jsem chtěla nějaké nevšední jméno, nakoukla jsem do francouzského kalendáře na den,
kdy u nás slaví svátek Božena - stálo tam Lourdes.
Věděla jsem, že to není naprosto ono, ale poměrně hodně se mi to líbilo
a navíc jsem nějak nenašla čas nad tím do hloubky přemýšlet.
Bylo mi jasné, že jméno, co by mě, co by každého mělo vystihovat, nemůže být opsané z žádného kalendáře.
Sama sobě jsem si říkala, že čas na to si najdu a prozatím se spokojila s Lourdes.
Ale včera večer se to stalo:
Tak tedy stojím ve vaně a přemýšlím.
Na mysl mi přicházejí písmena L,U,O,M,H,I, vím, že tam některé nebo všechny z nich budou.
Mám z nich takový zvláštní pocit, jaký by měl sálat i z toho jména.
V hlavě mi běhají různé kombinace, pořád to není ono.
Najednou se mi podlamují kolena, něco mě nutí si kleknout.
Klečím ve vaně a v hlavě mi zazní Limurin, cítím, že to není konečné, po chvíli uslyším Limurhin.
Pořád si to opakuji, znovu a znovu.
Nejprve se mi to moc nelíbí, ale v tom mi dojde, že to už nemůžu změnit.
Já si to jméno nevybrala, já ho dostala.
Nebo spíš jsem si na něj vzpomněla.
Jako by tu bylo už dávno.
Poděkovala jsem, vstávám z kleče a točí se mi hlava.
Ukápne mi i pár slz.
Nacházím se ve zvláštní "euforii".
Pořád si říkám: "To jméno jsem si nevymyslela, to JSEM já."
Jako by na mě "ze shora" někdo volal: "Tak co, Limurhin?"
A já si uvědomila, že v rámci celého vesmíru, nebo jak to nazvat, jsem od jakživa Limurhin.
Naprosto mě to ovládlo.
I když se mi to zprvu nijak nelíbilo, došlo mi, že nic si vybírat nemůžu.
Tohle jménu tu bylo mnohem dříve než cokoli jiného..
Ještě teď je mi zvláštně.
P.S.: Tu básničku jsem vymyslela ještě před tímhle vším,
vlastně básně a jiná psaní píšu pořád, jednou je možná všechny vytáhnu ze šuplíka.....
Budu Ti vděčná, když mi prozradíš svůj názor...
Přeji Ti jen chvíle krásné a nad hlavou ať nebe máš vždy jasné.....
Limurhin
Kdo ví, že mezi nebem a zemí nic není a má svoji pravdu rád,
nech ho jít, ten nemůže být tvůj kamarád.
Chceš-li si na posla hrát,
k pravdě lidi hnát,
pak začni tím, že srdce své očistíš.
Jen ty a ne nikdo jiný, ty to víš,
víš, co v té skořápce, tvém těle vězí.
Ať už jsme tvorové lásky anebo zkázy,
naučme se stát před sebou nazí.
Šaty, ty si klidně na sobě nech,
dej ale pozor, ať na srdci neroste ti mech.
Na lidském srdci masky se nenosí,
ty patří na tělo, tváře a nosy.
Když zvládneš duši a srdce holé mít,
pro mě za mě na ruce a nohy natáhni si rukávy a nohavice, když to musí být.
Nad čelo namotej si turban a nazuj si sněhule,
akorát na očích, prosím tě, nenos černé brýle.
To se pak nepozná, jak se ta tvá duše vlastně má.
A to je špatná věc, sám sebe zastírat.
To bys byl jak blbec, chtít jiné otvírat.
Sám sebe ztrácet a jiné chtít obracet. Milá Limurhin,
naprosto rozumím Tvým pocitům, které tady popisuješ.
I těm Tvým slzám.
Už jsem to psala na tu diskusi, že s Tebou se za posledních pár měsíců stala strašná změna.
Moc dobře si pamatuju na Tvůj první mail někdy ze září.
Naříkala jsi nad "velikostí" svého poprsí.
Vlastně ten dopis mě inspiroval k tomu experimentu.
Mám pocit, že Tě za tu dobu znám nějak víc, jsi mi hodně blízká.
Navíc si také myslím, že tady kolem nás vzniká cosi hodně zvláštního, nedefinovatelného.
Dějí se věci, které jinde nezažijete.
Snad je to tím, že se tady lidem otvírají oči (nebo srdce?) a jsou pak přístupní jiným energiím.
Tohle já nedokážu přesně posoudit.
Ale je jasné, že se NĚCO DĚJE.
Jsem moc ráda, že ses takhle našla.
Připadá mi to opravdu úžasné...
Je to pro Tebe obrovská čest - přijít takhle ke jménu, vnímáš to?
Neměla bys nikdy zklamat.
Dostala jsi důvěru, nezapomeň na to.
Přeji Ti na Tvé nové cestě s novým jménem příjemné našlapování.
© Wahlgrenis
17.01.2005
Milá Wahlgrenis,
s tím pocitem blízkosti jsi to vystihla.
Moc se změnilo moje vnímání Tebe.
Když jsem Ti psala poprvé, byla jsem "omámená" tím problémem s poprsím
a ani jsem nevěděla pořádně, komu to píšu.
Rozhodně nebyla náhoda, že jsem narazila na Tvé stránky,
tam mě to zatáhlo původně přes numerologii, k numerologii jsem se dostala díky knížce,
kterou jsme někde "splašili" od známého nebo tak něco atd..
Mám Tě ráda Wahlgrenis....
Limurhin 18.01.2005
