Pohlazení od Veroniky
Uplynulo pár dní, a já, která jsem už skoro půl roku nenapsala žádnou básničku,
jsem v těsném sledu po "Až" napsala druhou.
To se mi nestalo už dlouho...
S dovolením Ti ji napíšu, ale ještě před tím Ti popíšu situaci, za níž vznikala.
Bylo to v pondělí večer, kdy měl partner před zkouškou, teda poslední zkouškou
a pak už jsou "jen" státnice a obhajoby, a nejbližší kamarádka měla před docela blbou operací.
Snažila jsem se Štěpce posílat energii a na jednu chvíli jsem podlehla pocitu,
že mám naprosto prázdno v duši a že nic nemá smysl.
No a najednou jsem měla v ruce tužku a blok a v odpověď jsem dostala tohle:
Pokud máš pocit,
že máš prázdno v duši,
nezoufej, buď rád.
To proto,
aby Tvá duše
mohla dojít naplnění něčím,
o čem se ti dosud
ani nesnilo. (Teď jsem ještě udělala drobný zásah přesně na místě, s nímž jsem dosud nebyla tak úplně spokojená. Teď to sedí naprosto přesně.)
A dnes můžu říct, že Štěpka má po operaci, která dopadla dobře, i partner zkoušku má... Takže vše OK.
Měj se krásně.
Veronika
Výborné, Veroniko!
Já tuhle Veroniku osobně neznám, a už moc se na ni těším, až ji poznám.
Vím, že je úžasná, dějí se jí věci, které se dít mají, vnímá spoustu mimosmyslových souvislostí.
A mně zrovna teď tečou slzy...
Někdy se ten svět zdá být docela krásný.
Fakt jsem někdy moc ráda, že Vás mám.
I moje duše občas dojde naplnění něčím, o čem se mi dosud ani nesnilo...
© Wahlgrenis
12.01.2005
Díky, vlastně jsi mi tu básničku pojmenovala... Název Pohlazení jí docela sluší...
Veronika 12.01.2005
