Planeta Růží
(Tohle je básnička od Verči z Brna. Napsala mi včera ráno:
"Mohu Ti poslat jednu báseň / zamyšlení / možný směr / prosba?
Chtěla bych to dát na web k Tobě, pokud budeš samozřejmě souhlasit..."
Samozřejmě souhlasím a ráda umisťuji.)
Tolik hrůzy a bolesti být musí?
Kolik toho každý za své žití zkusí?
Odkláníme se stále víc a víc od Lásky,
samé masky, už malým dětem rostou šedivé vlásky.
Život naplněn stresem, strachem, honíme se za majetkem a mocí,
stávají se, či už jsme, z nás pokrytečtí a materialističtí otroci?
Jak dlouho chceme ještě pro mamon a nepodstatnosti žít?
Jak dlouho chceme Lásce klít?…chce se mi z toho, i ze mě samé, kolikrát i …
Prý „Trpělivost růže přináší“,
jenže co když Růže Růži nesnáší?
V jaké půdě dýcháme?
co vše v sobě dmýcháme?
Každá zespodu nahoru má růst,
když ne, má nejen Země velký půst.
Nejprve máme půdu, závlahu, jsme malá bohatá snítka,
trny a lístky, až poté vyrosteme v překrásná kvítka.
Když rozhodneme se být rovnou „květem“,
jakou půdu nachystáme našim dětem?
Každý chceme tu nejjednodušší cestu bytí,
bez bolestivých šrámů a zranění trnů žití.
Naplní, uspokojí a posune vpřed nás a celý svět
„Růže“ uměle vytvořena v jeden velký květ?
Co trny, nepotřebujeme je v boji se zlem snad?
Jak naučíme se rozlišovat, dávat či brát?
Kořeny Lásky Růžím zahradník předat musí,
jinak se Růže, živa jen ze vzduchu, nenávratně zadusí.
Začněme tedy rozšiřovat a předávat Kořeny Lásky,
sundat si masky, ať nemáme v Duších hluboké vrásky.
? Verča z Brna 10.01.2005
© Wahlgrenis
10.01.2005
