V případě, že by přišlo, maturovat bude v našich 65 letech
Milá Wahlgrenis,
už je to dlouho, co jsem objevila Vás a Vaše stránky v Meduňce.
Delší dobu uvažuji, že se na Vás obrátím se svým příběhem a prosbou o radu.
Je mi čerstvě 44 let (skoro tomu číslu nemůžu uvěřit), manžel je o rok starší.
Jsem vdaná deset let, manžel trávil pracovně necelé tři roky v zahraničí.
Já po dětech nikdy netoužila, nedovedla jsem si představit samu sebe v této roli a v domácím mateřském vězení.
Navíc bydlíme v jednopokojovém bytě, díky mým rodičům a při cenách bytů by bylo potřeba se časem uvázat hypotékou na větší byt, pokud bychom měli potomka.
Zkrátka toto prorodinné rozhodnutí jsem stále odkládala a čas nějak rychle uplynul.
Teď je mi to líto, že jsem přece jen eventuálnímu příchodu miminka nedala šanci.
Manžel by právě původně o děti stál, ale nijak to neřešil.
Včera jsem to téma nakousla, ale je toho názoru, že je pozdě.
Já sice k překvapení mých spolužáků vypadám tak na třicet (a některé spolužačky si myslí, že pozdě není, když na to nevypadám), ale i tak, věk je tu.
Manžel říká, že už by to dítě bylo na krku příliš dlouho.
V případě, že by přišlo, maturovat bude v našich 65 a na VŠ ho sponzorovat z důchodu budeme asi těžko.
Navíc mě trochu děsí, jestli vůbec ještě budeme živí a zdraví.
Nedej Bože, aby se třeba něco stalo s manželem.
Asi nemůžu počítat s tím, že mě budou v práci zaměstnávat do 70.
Byl by to akorát projev sobectví vůči dítěti, že?
Někteří vrstevníci mají čerstvě dítě, ale s mnohem mladší ženou, navíc jsou to lidé, kteří jsou na místech, kde bez problémů budou klidně do sedmdesáti a dál.
Mám z toho v hlavě včelí úl a pocity úzkosti k tomu.
Když jsem loni tuhle otázku začala zvažovat, vzbuzuje ve mně vnitřní stavy úzkosti.
Jak mi řekla máma: budeš stará a sama.
Mám tuhle kapitolu svého života uzavřít a už to neřešit, nebo zkusit přesvědčit manžela, že miminku na krátkou dobu dáme příležitost přijít?
Nejsem si jistá, aby se to pak neobrátilo proti mně a našemu vztahu, takové pozdní možné? mateřství.
Byla bych moc vděčná za Váš náhled na celou situaci a jakoukoli odpověď.
Jeřabina 28.03.2018
Milá Jeřabino,
z Vašich slov vnímám, jak jste se dostala do vlastního středobodu.
Uvědomujete si svou cestu, svůj každý krok, ale i své roky, které nikdo nedokáže posunout zpět.
Těhotná nejste ani jste nebyla, i když srdce směrem k dětem máte otevřené.
Snad si uvědomujete i to, že "mateřství byste měla ještě stihnout", abyste měla splněno.
Možná se na sebe i zlobíte, že jste se věnovala jiným aktivitám, že jste pracovala nebo budovala jiné projekty...
Ovšem jako žena jste tady své plány pozastavila, nebyly pro vás podstatné.
Do života vám sice vstoupil partner, důležitý muž mnoha rolí, nad nímž je obrovský potlesk shora.
Je při Vás dnes, stejně jako zítra, máte spolu zestárnout.
Kdybychom se ještě společně podívaly na duši miminka, které by k Vám mělo přijít, vypadá to, že jeho čas vstoupit sem přirozenou cestou již vypršel.
Pokud byste zvažovala IVF, je to v každém případě na Vás, je to Vaše rozhodnutí, ukazují se mi energie chlapečka.
Není zde ale ta všeobjímající ochrana shora...
© Wahlgrenis
16.04.2018
Dobrý den,
děkuji mnohokrát za Váš čas a odpověď.
Ne, o IVF bych nikdy, ani dříve neuvažovala.
Už delší dobu nazpět jsem měla několik snů, ve kterých jsme měli dvojčata, dva kluky.
Ale ten posun do reality, s tím jsem vždy váhala.
Nevím proč o letošních Velikonocích jsem začala mít takové intenzivní myšlenky a trochu úzkostné stavy, jestli se ještě miminko pokusit.
Jeřabina 17.04.2018
