Nedaří se mi vypnout, ani se úplně povznést nad těhotenstvím v okolí
Dobrý den,
chtěla bych Vás moc poprosit.
Nejsem první ani poslední, která by si moc přála miminko, a miminko nepřichází!
O Vaší práci jsem se dozvěděla nedávno při brouzdání na internetu, kde jsem narazila na Vaši knihu Proč k nám miminko nechce.
Knihu mám již doma a při čtení jsme si řekla, že Vám zkusit taky napsat!
Nevím ani kde začít.
Tak to zkusím tak nějak, jak to cítím, že mě asi nejvíce ovlivnilo.
Letos mi bude 32 let, s manželem jsem spolu 17 let, 10 let manželé.
Jiného partnera jsem neměla.
Po střední škole, mě rodiče donutili (bohužel to tak musím napsat, i když dnes jsem za to ráda) jít na vysokou školu.
Rodinu jsem s manželem plánovali hned po ukončení vysoké.
Pak jsem nastoupila do práce, kde jsem měla super praxi v oboru a smlouvu, na rok.
Počkáme, až dostanu smlouvu na neurčito.
Práci jsem nakonec po dvou letech změnila a začalo znovu plánování, až budu mít jistou práci, až budu mít smlouvu na neurčitou.
S ohledem na čas, jako kdyby to bylo nějak důležité, ale tehdy mi to tak přišlo.
Smlouvy jsme se dočkala a s manželem jsem se snažili o mimi, které stále nepřicházelo.
Vyzkoušela jsme vše, od cvičení mojžíšové, včelí kašičky...
V té době jsem se nechala hodně ovlivnit okolím, které na nás tlačilo.
Všichni kolem čekali miminka a nám se nedařilo.
Každé těhotenství v okolí jsem obrečela.
Přistoupili jsme na různá vyšetření, které všechny dopadly v pořádku a nakonec podstoupili i na IUI a následně IVF (2 krát).
Ani jeden pokus nevyšel.
Pak se mi podařilo vypnout, nasadila jsem na očistu v jídle a smířila se, že miminko prostě nebude, dokud se nepročistím.
Druhý měsíc po IVF jsem otěhotněla.
Ve 3. měsíci místo těhotenské kartičky mě poslali na odborné vyšetření, kde si mě přehazovali a vyšetřovali.
Po střídavě dobrých a špatných zprávách mi řekli, že naše miminko je vážně nemocné, mělo špatné srdíčko, brániční kýlu a po odběru plodové vody hodně špatné výsledky, které nedokázali přiřadit.
Doporučili nám ihned přerušit těhotenství.
Bylo to těžké rozhodnutí, ale nakonec jsme s manželem souhlasili a těhotenství ukončili (cca 4.-5. měsíc).
Zhruba tak měsíc po porodu (rok 2015) jsem si našla na krku uzlinu, zjistili mi rakovinu mízních uzlin a já nastoupila léčbu, kterou jsem v lednu 2016 ukončila.
Letos v únoru na kontrole, rok po ukončení léčby, mi doktoři "dovolili" otěhotnět.
Zatím k nám však miminko nepřišlo.
Moc si svého těla vážím, že všechno se mnou zvládlo, že jsem zdravá.
Zpětně mě mrzí, že jsem dovolila, své tělo tak "huntovat" při IUI a IVF.
Miminku moc děkuji, že přišlo, nejen že mi dalo naději, že můžeme mít děti, ale věřím, že mě zachránilo, protože díky němu jsem zjistila, že jsem nemocná.
Nemoc mi zjistili ve 2. stadiu.
I když jsme si nemoc způsobila asi sama, můj sourozenec má revmatickou artritidu, já si stále vyčítala, že jsem zdravá a že mu nemůžu nijak pomoci.
Nyní už vím, že to jeho boj a já mu můžu pomoci tím, že mu dám svou lásku.
Nedaří se mi vypnout, ani se úplně povznést nad těhotenstvím v okolí.
Já jim prostě závidím!
Prosím, poraďte mi, co můžu udělat proto, aby si miminko k nám našlo cestu!!!
Už se na něho moc těšíme!
Děkuji Vám moc za čas, který mi věnujete
Zeja 09.06.2017
Milá Zejo,
vnímám z Vašich slov, jak moc jste nešťastná, že se Vám nedaří otěhotnět.
Ovšem nad Vámi je vyšší ochrana, to znamená, že teď před Vámi není otevřená cesta dál.
Ale není to definitivní konec.
Připadá mi, že je tady silný příběh z minulosti (z minulého života), kde hlavní roli sehrála žárlivost.
Snad to, co se stalo, jste neplánovala...
V tuto chvíli tak trochu stojíte stranou a čeká se, až se k příběhu vrátíte.
Nemám rozhodně pocit, že byste neměla být maminkou.
Ta duše, které bylo ublíženo v minulém životě, se k Vám potřebuje vrátit.
Je velice blízko, je při Vás, ale čeká, co uděláte.
© Wahlgrenis
21.06.2017
