Bojím se, že nám to nevyjde, ale strašně bych si to přála
Milá Wahlgrenis,
předem Vás zdravím a doufám, že se máte dobře.
Píšu vám z Anglie, kam jsem se nastěhovala za přítelem a zároveň si ho i vzala.
Je to moje osudová láska, to vím.
Už jsme se dříve setkali před několika lety a opět k sobě našli cestu.
Můj manžel je už starší a bohužel včera jsme se v nemocnici dozvěděli, že jeho srdce je zvětšené a pracuje jen na 25 %.
Čekají ho další vyšetření, tak uvidíme.
Dostal 3 nové prášky, které bude brát denně.
Moc se mi to nelíbí, že bude jich mít tolik, ale zároveň se o něj bojím, tak nic neříkám a začala jsem s ním věřit doktorům.
V jeho rodině už byli úmrtí na infarkt ve věku kolem 40 - 50 let.
Mému manželovi je 54 let a mně je 34 let.
Strašně bychom si přáli miminko, o které se snažíme.
Bojím se, že nám to nevyjde, ale strašně bych si to přála.
Doufám, že manžel tu se mnou ještě dlouho zůstane.
Je mi z toho moc smutno, ale budu doufat, že nám vše vyjde.
S pozdravem
Kaste 30.11.2016
Milá Kaste,
vnímám, jak se Vaše energie dotýkající se domova a základních vztahových jistot, otřásají.
Vypadá to, jako by nad Vámi nebyla ochrana shora.
Něco se tady zkomplikovalo.
Zřejmé je, že jste s manželem navazovali na proud lásky, který sem přichází z minulosti.
To, co nyní žijete, nesmí převýšit energie peněz, ale má tady být hlavně láska.
Vám se může zdát, že je cesta před Vámi do budoucna zastavená.
Vypadá to jako lekce, která se Vás opravdu niterně dotýká, není možné se jí vyhnout.
Pláčete, to je jasné...
Váš muž se pohybuje po tenkém ledě, nesmí riskovat, teď podléhá pokynům od lékařů.
Nemůžete mu léky upravit, jak by se Vám to líbilo.
Nejdřív je důležité, aby se dal manžel do pořádku.
Miminko se může začít řešit později, pokud na to budete mít dost sil.
Od duše miminka vnímám nyní nasazené růžové brýle, jako by situace kolem se mu jevila jiná, než ve skutečnosti je.
Zatím čeká, jak to celé dopadne.
Ve chvíli, kdy Váš muž řeší své zdravotní komplikace, není dobré ještě do toho řešit miminko.
Jedna fáze se musí ukončit, abyste mohli začít s druhou...
Co Vy v tuto chvíli chcete, není podstatné.
© Wahlgrenis
01.12.2016
Dobrý den Wahl,
děkuji moc za odpověď a za čas, že jste se na nás podívala.
Hned, jak jsem si přečetla odpověď, vyhrkly mi slzy.
Ano pláču.
Bojím se o něj moc.
Příští týden jdu s ním na vyšetření, které je trochu rizikové.
Snad to dobře dopadne.
Udělala bych cokoliv, abych mohla situaci nějak zlepšit a mohla mu pomoct se srdíčkem, akorát nevím jak.
Myslela jsem jen, aby ty léky mu nějak nepřitížily, když to mají tolik vedlejších účinků.
Píšete, že to je lekce.
I kdyby měla být supertěžká, přeju si hlavně, aby byl manžel v pořádku.
Jak píšete, že není ochrana shora - trochu mě to děsí.
Co s tím?
Ano, musíme si to naplánovat popořádku nejdříve jeho zdraví a pak miminko.
Jde o to, že jsme si to plánovali jako pohádku a teď toto.
Na druhou stranu jsem ráda, že tam někde miminko je a že nás sleduje, ale že má růžové brýle, to jsem vůbec nepochopila, asi jakože nevnímá tuto situaci, čím teď procházíme nějak závažnou.
Chtěla bych tak vědět výsledek, jak to všechno dopadne, ale vím, že to nejde.
Děkuju ještě jednou a přeju všechno nejlepší a krásný a klidný adventní čas.
Děkuju
S láskou
Kaste 02.12.2016
Dobry den milá Wahlgrenis,
ještě jednou vám děkuji za
odpověď ohledně Slovenska .
A jak se nestalo, na Slovensko jsme se přestěhovali.
Ano, je nám tu dobře.
Děkuji za radu a podívání se trochu pod pokličku, pod kterou jsem neviděla.
Myslím si, že je to i byl dobrý krok ohledně otěhotnění.
Ano, ráda bych otěhotněla.
Říkala jsem si, že budeme s manželem více v klidu a ono to třeba přijde.
Byla jsem tak nějak v klidu do tohoto čtvrtka, kdy jsem šla poprvé zde k nové gynekoložce.
Ta mě celou vystrašila, že už nemám tolik času, ano, bude mi 38, a že se mám hned objednat na kliniku, kde by nás s manželem vyšetřili a příp. doporučili umělé oplodnění.
Bylo to celé nepříjemné a od té doby špatně spím.
Straší mě ty všechny vyšetření.
Bojím se toho.
Namočila jsem se do toho myšlení, jak vy říkáte, že bychom byli stroj na děti...
Vy víte, jak to myslím.
Chtěla jsem, aby to šlo vše přirozeně a ráda bych šla přirozenou cestou.
Četla jsem i vaši knihu
Proč k nám miminko nechce .
Mému manželovi je 56 let, ano, je starší.
Chci se vás zeptat, zda se mám objednat na tu kliniku?
Nebo otěhotním přirozeně?
Já teď vůbec nevím.
Úplně mě to celou rozhodilo.
Paní doktorka nebyla moc příjemná.
Asi jsem jí nesedla.
Je mi z toho nějak úzko a chce se mi brečet.
Člověk si říká, že k té doktorce neměl ani chodit.
Ale pak si říká, co kdyby paní doktorka měla pravdu.
Stále si říkám, že to půjde přirozeně a jsem v klidu.
Pokud připustím zas myšlenku, že se objednám na tu kliniku, je mi trochu špatně. Možná je to jen nic nevypovídající pocit.
Možná nám udělají nějaké vyšetření a bude to jen malá banalita, kterou nám pomůžou vyřešit.
Já vám moc děkuji.
Kaste 09.09.2019
