Mám totiž takovou zvláštní touhu "vědět víc", což mě velmi znervózňuje
Dobrý den Wahl,
dovoluji si Vám po dlouhém zvážení napsat.
Doufám, že mé psaní bude mít hlavu a patu, vzhledem k tomu, jaký guláš mám v hlavě.
Nesmírně mě potěší jakákoliv reakce od Vás, chci, abyste věděla, že je pro mě Vaše reakce velmi důležitá a cenná.
A teď k věci.
Víte, původně jsem Vás chtěla kontaktovat později, až po státnicích, ale mám takový zvláštní pocit, že to mám udělat teď.
Vlastně ani pořádně nevím, na co přesně se mám zeptat, je toho hodně...
Mám totiž takovou zvláštní touhu "vědět víc", což mě občas velmi znervózňuje.
Mám pocit, že ta touha nabírá na intenzitě a já stále nevím nic, neskutečně toužím po tom, vědět o sobě víc, "proč já", "co mám za úkol", "kdo jsem"...
Je to velmi zvláštní, ale nevědomost mě drtí!!!
Říkám si, že budu žít jako normální člověk, teda jako žít tady a teď, ale moc to nejde.
Teď se mám soustředit na učení.
3.6. mám státnice, ale moje myšlenky jsou všude jinde, než tam, kde by měly být.
K psaní tohoto mailu mě dohnalo to, že jsem v pátek vezla mého 3-letého syna ze školky a ten mi říká: "Maminko, nemohl jsem dnes ve školce usnout, bál jsem se, že jsi nemocná, že odejdeš..."
No a to mě hodně rozhodilo.
Navíc mě od pátku začaly bolet urputně všechny velké klouby na těle, cítím se jako 100-letý človíček.
Vím, že nemoc je určitý symbol toho, co člověk dělá špatně, ale nevím, co právě toto značí, chci dělat věci správně, ale mám pocit, že tak moc chci, až vlastní intuici neslyším...
Proto Vás, Wahl, velmi prosím, poraďte mi, co dělám špatně, co to všechno znamená, moc prosím...
Předem velice děkuji za každičké Vaše slovo...
Přeji Vám příjemný den,
Julie 23.05.2011
Milá Julie,
odpověď na Vaši otázku není úplně jednoduchá.
Proč myslíte, že nové duše přicházejí do tohoto života a paměť je okamžikem narození smazána?
Kdyby každý rozuměl tomu, co tady má řešit, jaký je jeho úkol, bylo to celé moc jednoduché.
Odpovědi přicházejí ke každému pěkně postupně, ve chvílích, kdy je na ně člověk připravený.
Někdy jsou to jasné rány připomínající facku, kdy je najednou jasno.
Ale jindy jsou to dlouhodobé záležitosti, a stát se může dokonce i to, že někde nepochopí celý život, o co tady jde...
Není to tedy nijak podmíněné věkem ani vzděláním.
Každý to má jinak.
Momentálně jste velice znejistěna informací od svého malého chlapečka.
To, co řekl, nebyla náhoda.
Je to informace, která sem přišla z minulého života, kdy jste spolu žili jako partneři, ale Vy jste onemocněla a zemřela.
Příběh byl předčasně ukončen, proto nyní přichází duše Vašeho syna k Vám, aby mohlo dojít k pokračování.
Role syna je proti partnerské roli jistější, vzhledem k lásce, která k němu proudí.
Je to - z 99 procent - láska bezvýhradná, o které se nepochybuje.
Maminky obvykle své děti milují a dávají jim svou lásku najevo.
To byl jasný plán, s kterým sem do tohoto života přišel.
Tentokrát se tady ale žádné ohrožení neukazuje.
Všechno mezi Vámi je čisté, přímé, krásné...
O žádných krizových plánech neuvažujte.
Každá myšlenka, i když třeba nemusí být považována brána vážně, má tendenci se stát skutečností.
Proto uvažujte jenom pozitivně, optimisticky.
Jsou nad Vámi nádherné ochranné energie, skutečně mít strach nemusíte.
Jinou otázkou ale je, zda k Vám mají doputovat další informace.
Proč potřebujete vědět, kam jdete, co je na Vás připraveno?
Tuhle cestu byste měla objevit sama.
Bude to tehdy, až ze svého života odstraníte všechna násilí, která tady možná jsou, všechny strachy, které Vás omezují, všechny lidi, kteří Vás okrádají o čas...
Ono je toho víc, ale až budete na své cestě, najednou to pochopíte.
Sama, úplně sama, bez jakýchkoliv informací odjinud.
Prostě to budete vědět a bude Vám to naprosto jasné.
Nesnažte se hledat v knihách ani si neplaťte drahé kurzy, které by Vám měly něco otevřít.
Tudy cesta nevede.
Nechtějte také všechno řešit rozumem, občas dejte prostor intuici, jděte do přírody a tam nedělejte vůbec nic, jenom dýchejte a vnímejte ty zázraky kolem Vás.
Obrazně řečeno se potřebujete dostat do svého nitra, tam, kde jste sama sebou.
Jakmile tady budete, něco zde zarezonuje, něco se stane, a to bude ten spouštěcí okamžik, kdy se ocitnete na startovní čáře.
Pak navíc hned budete vědět, co máte dělat, co byste ze svého života měla odstranit a co jiného sem naopak dosadit.
Takhle to možná vypadá hodně složitě, ale nic složitého to není.
Jen to nechte volně plynout, o nic se násilím nesnažte, otevřete své srdce a jděte dál s pocitem, že milujete celý svět...
Odpovědi k Vám začnou přicházet postupně.
Možná budete jejich sílou zaskočena, ale nesmíte o nich nikdy pochybovat.
Pomaloučku takhle budete procházet jednotlivými zkouškami, ale ani si to neuvědomíte.
Jsou to zkoušky celkem nenápadné, ale zásadní.
Pokud bude všechno v pořádku a Vy v těchto zkouškách obstojíte, začnou Vám přicházet odměny v podobě darů.
Ano, je doba zázraků...
© Wahlgrenis
24.05.2011
Nejúžasnější Wahlgrenis
chci Vám nesmírně moc poděkovat, protože jste opět moje srdce zalila láskou, pohodou a radostí.
Víte, státnice, které mě čekají příští týden, mě srazily k zemi, vzaly mi veškerou pohodu a jistotu.
Souvisí to s mým sebevědomím, vlastně i proto tuto školu studuju, abych si něco dokázala, nebo i lidem kolem sebe.
Toto je problém, který si sebou táhnu od dětství, nízké sebevědomí a potřeba dokázat světu, že mám právo na místo na Slunci.
Vím, že je to hloupost, ale není snadné si to uvědomit.
Ale po státnicích mám v plánu už nic podobného nepraktikovat, neskutečně se těším, že se začnu věnovat své rodině, naší velké zahradě, která mě víc a víc fascinuje.
To je přesně to, co jste psala... příroda!
Už jsem v životě pochopila, že je nejdůležitější mít ráda sama sebe, být sama sebou, taky jsem byla na dobré cestě, ale státnice mi mou cestu zhatily.
Ale Vaše slova mi navrátila mou sílu a víru, jsem Vám velice vděčná a také andílkům, kteří mě na Vás upozornili.
Ještě k té mé touze "za poznáním"...
Víte, už od mala mám podivný pocit, že až "otevřu některé dveře" (pochopím či prozřu), přijde "něco" ....
To je ale věta.
Možná bych se tím víc nezabývala, kdybych v minulosti nenarazila na jednu slečnu ("čarodějku"), která mi řekla podivné věci, že mám nějaký důležitý úkol, že na to musím přijít a že to brzdím a to není dobře.
Je to složitější, ale hodně na mě tlačila a hodně jejich slov mi zůstalo v hlavě a občas mě potrápí.
Když jsem v situaci, že si přestanu věřit (jako teď před státnicema), vzpomenu si na to a děsí mě to, do toho ještě ty bolavé klouby a slova syna, no to mi dalo zabrat.
Ale už je to pryč a já už se jen tak nedám.
Velice jste mi s tím pomohla, moc děkuju.
Díky Vám mi příjde všechno jasnější, čistější a hlavně klidnější, i mé myšlenky jsou už klidné a pozitivní.
Jste zlatíčko... anděl...
Moc jste mě také uklidnila ohledně syna.
Víte, on je to nejúžasnější v mém životě, naučil mě bezmezně milovat, cítit a dávat lásku tak, že Vám z toho vstávají vlasy na hlavě.
Často děkuji Bohu za takový nádherný dar...
A včera jsem zjistila, že mě čeká další...
Zjistila jsem, že jsem těhotná!
Ještě k synovi chci říct, že už párkrát mezi řečí řekl něco, co nezapadlo do toho, co právě říkal.
Nedávno mi řekl, že má v srdíčku hodně energie, že je ochráncem "všehosvěta"... a pak už zase mluvil o svých dětských zážitcích.
Nechápala jsem to.
Koukala jsem jako puk, víte, on je vážně maličký...
Wahlgrenis, nechci zneužívat Vašich schopností a Vašeho času, nesmírně jste mi pomohla a velice si toho vážím.
Velice moc ještě jednou děkuji, přeji Vám sluníčkový den, naplněný láskou.
Julie 24.05.2011
Dobrý den,
gratuluji... ke všemu, co teď prožíváte, a snad nejvíc k Vašemu těhotenství.
Papír, který si odnesete od státnic, je jenom papír.
Mnohem důležitější je to okolo, to, co se Vás týká...
Myslím na Vás.
© Wahlgrenis
24.05.2011
