Ptala jsem se tatínka i na to, zda se mi chce jednou narodit jako můj chlapeček
Milá Wahl,
už minulý rok jsi mi v ateliéru v Pardubicích z pláství vyčetla, že se mi chce můj tatínek (zemřel v říjnu 2009 na rakovinu slinivky) narodit jako můj chlapeček...
Nyní jsi mi to v
Hedeči řekla znovu (že v plástvích vidíš chlapečka).
A čtyři dny po Hedeči se mi stalo toto...
Začala jsem díky Tvojí
věštecké mapě (jejíž kopii mi v Hedeči daroval Martin a které sice nerozumím, ale písmena po okraji bohatě stačila) komunikovat s mým milovaným tatínkem...
Ve čtvrtek 24. března večer jsem byla sama doma, stála jsem v kuchyni nad jeho fotkou, pomyslela si: "Mám Tě moc ráda, táto..."
A zničeho nic se rozplakala...
Na stole ležela věštecká mapa a kyvadlo a i když jsem zatím s kyvadlem nikdy moc nepracovala, vzala jsem ho do ruky a písmenko po písmenku se mi zobrazilo: MAM TE TAKY MOC RAD ZUZANKO...
Wahl, bylo to neskutečné!
Ten večer (a noc) jsme si toho s tátou řekli tolik!!!
A tolik si toho vysvětlili...
Řekl mi například, že zemřel kvůli tomu, protože byl nešťastný s mojí mámou a že ví, že si svoji krutou smrt (asi 3 dny před smrtí měl i přes nejvyšší možné dávky morfia nesnesitelné bolesti) zasloužil, protože byl na mě ve svém životě zlý (dostávala jsem od něho řemenem třeba za okousané nehty, bil mě po hlavě, když mi nešla matematika, ... no, bylo by toho hodně).
Nyní mi přes kyvadlo řekl, že byl na mě zlý, protože byl zoufalý, jelikož jsem kouřila a pila (je to tak Wahl, taková jsem kdysi byla, i když se teď vůbec nezdám...).
Než tatínek vydechl naposledy (strávila jsem s ním jeho posledních 10 dnů života - byla jsem u něj ve dne v noci).
Zdálo se mi, jakoby na někoho stále čekal, držela jsem ho za ruku a v duchu jsem mu říkala, ať už z tohoto života odejde, ať už se dál netrápí těmi ukrutnými bolestmi, ať už na nikoho nečeká... ale jeho srdce stále tlouklo a tlouklo, občas procitnul, zadíval se ke dveřím...
Myslela jsem, jestli nečeká na mého přítele... ale teď mi přes kyvadlo sdělil, že čekal na pana faráře...
A víš, Wahl, co mi nyní ještě vzkázal přes kyvadlo?
OPUSŤ...(a jméno mého přítele)... čekám prý marně, utíká mi čas...
Ptala jsem se tatínka i na to, zda se mi chce jednou narodit jako můj chlapeček a napsal mi, že ano, že se chce jmenovat František a na dotaz, zda si nemyslí, jestli se náhodou nerozhodl špatně (vždyť přece ví, jaká jsem ve svém životě líná, nerozhodná, neumím vařit, zorganizovat si čas...) mi napsal: SPOLU TO ZVLADNEME.
Ptala jsem se ho, zda chce bydlet tam, kde se narodil, mi odpověděl: S TEBOU BUDU BYDLET KDEKOLIV.
Wahl, napsal mi, kdy otěhotním a dokonce, že jeho tátou bude... však Ty víš kdo...
Ptala jsem se tatínka, zda je stále jako dušička mého táty nebo už dušička miminka, tak napsal, že už dušička miminka a že je tam s ostatními dušičkami miminek, která čekají, až se narodí na tento svět...
Ptala jsem se ho několikrát, zda na mě počká, zda se nenarodí třeba někomu jinému, ale odpověděl, že ne, že se narodí jen mně...
Někdy mě dokonce ve svých odpovědích oslovil MAMI, MAMINKO...
Ptala jsem se ho, jestli si budeme moci povídat i zítra, zda tu zase bude a napsal mi, že SE MNOU BUDE UŽ POŘÁD... ale že se mnou bude přes kyvadlo mluvit jen do té chvíle, kdy se mi narodí, pak, že mi už přes kyvadlo neřekne nic... a na můj dotaz, jak mu pak budu rozumět, mi napsal, že budu, protože mu budu rozumět svým srdcem...
Wahl, cítila jsem se nádherně, najednou, jako by měl můj život konečně směr, cíl...
Wahl, v tu chvíli jsem nepochybovala, že opravdu mluvím s mým tátou...
Může to být vůbec celé pravda?
Wahl, je vůbec něco takového možné?
Moje srdce mi sice říká, že ano, samozřejmě, že ano, ale rozum, ten mě zase pohlavkuje za každou takovou myšlenku...
Wahl, těch pár dní po Hedeči jsem se cítila tak skvěle!!!!
Měla jsem radost, chápeš, radost (JÁ???), mluvila jsem s lidmi kolem, s mým tátou, fungovalo to, byla jsem tak šťastná, jako by život začal mít pro mě smysl, smála jsem se, byla jsem nad věcí, přestala jsem se stresovat, řešit malichernosti, zbytečnosti... a pak přišly pochybnosti, staré vyjeté koleje, můj starý život, byt bez slunce, přítel, stereotyp...
Připadám si, jakoby by se kolem mě po Hedeči utvořila nádherná růžová bublina víry, lásky a radosti a která mi teď, z ničeho nic, praskla.
Vlastně ne z ničeho nic, nic se neděje jen tak...
Radost a smích vystřídala nemoc, začalo mě bolet v krku, dostala jsem teplotu, začala jsem se škrábat po celém těle.
Vím, že to všechno má souvislost s mým psychickým stavem...
A vím, že z toho musím co okamžitě ven, jinak budu zase tam, kde nedávno...
Wahl, je možné, že to, co mi kyvadlo ukázalo, je pravda?
Je vůbec možné takto komunikovat s duší nenarozeného miminka, vědět dobu narození, otce...
Je to všechno tak zvláštní, stále tomu nevěřím, odmítám tomu věřit...
Budu doufat v Tvoji odpověď a modlit se, že přijde, cítím, že tohle všechno je pro mě nějakým způsobem zásadní...
Moc Ti děkuji...
Opravdu moc, i kdyby jsi neodpověděla, tak jen proto, že jsi můj příběh četla...
Děkuji tak mnoho...
Objímám Tě
Zuzka 05.04.2011
Milá Zuzko,
nesmíš o informacích jemnohmotného světa pochybovat.
To by sis potom uzavřela cestu a nic dalšího by už k Tobě nedorazilo.
Tvé zdravotní problémy souvisí s těmito nejistotami, s Tvými myšlenkami.
Bolest v krku je o komunikaci... tady mi to připadá přesné.
I svědění po těle s tímto procesem souvisí.
Je to problém mezi Tebou a okolním světem, nepochopení, překážky.
Pokus se na tuto vlnu jen tak lehounce položit a nechej se unášet.
Není nutné mít na všechno hned absolutní důkazy, ale přijímej všechno, co se děje, všechno, co Ti vstoupí do cesty...
Nádherné...
© Wahlgrenis
06.04.2011
