Zaleze si do kouta a pustí to pěkně do kalhot
Milá Wahlgrenis,
můj dotaz se týká mého skoro už tříletého synka Štěpánka.
Je to úžasné dítě, pohodář, hodně si vystačí sám, ale přitom hodně ciltivý asi po mně a jelikož je to beránek, tak trošku tvrdá hlava.
Je to koumák, už půl roku mě zásobuje hláškami, u kterých absolutně nechápu, jak můžou vylézt ze tříletého dítěte.
Ale máme jeden problém.
Už dlouho si krásně říká na čůrání, ale když jde kakat, tak si zaleze do kouta a pustí to pěkně do kalhot (nemusím asi popisovat, že když se k tomu ještě počůrá, parkety nám neustále plavou a už je to fakt hrůza, za chvíli nám to tu shnije, i když to okamžitě utíráme samozřejmě).
Prostě má šprajc.
Zkoušeli jsme všechno, nabídnout mu nočník (i když čůrá zásadně jen na WC), posadit ho na WC, po dobrém, manžel už se ho i snažil na té míse udržet trošku po zlém, nepomáhá nic.
Kdyby to byla záležitost měsíce, vůbec to neřeším, ale fakt už to trvá skoro rok a vývoj žádný.
Až na to, že ze začátku se aspoň schovával, teď už si zaleze do kouta klidně v obýváku.
Když ho někdo odchytne předtím, tak začne ječet a radši to zadrží...
Nějak si s tím nevíme rady, protože to bude asi nějaký blok, ale vůbec nevíme, kde ta chyba nastala, protože jsme ho nikdy na WC nenutili.
Nechali jsme ho, až toho bude schopen sám...
Trošku se bojím, aby v sobě neměl nějaký problém, s kterým si neví rády, moc ráda bych mu pomohla.
Protože on si moc dobře uvědomuje, co dělá, ví, že je to špatně, milionkrát nasliboval, že zítra už půjde na WC a skutek samozřejmě utek...
Jsem na jednu stranu ráda, že nezačal tu stolici zadržovat, kdyby pak nemohl jít x dnů na velkou, bylo by to horší.
Ale tohle je opravdu nepříjemné, mám pocit, že už nám je snad byt cítit.
Musí to mít přece nějaký důvod a já si s tím vůbec nevím rady.
Mohla bych Vás poprosit, zda byste mi k tomu mohla něco napsat?
Co se v té hlavičce mého broučka děje?
Děkuju Vám, milá Wahl, a přeji krásný víkend
Schiria 24.02.2012
Milá Schirio,
nedávno jsem se na toto téma dostala při osobním výkladu.
Paní tehdy řešila také svého syna, s kterým není řeč po dobrém ani po zlém.
Tehdy na něho vyzráli tím, že do všech skrýší, kam chodil vykonávat svou potřebu, umístili nočníky.
Bylo to v létě, chlapeček byl v bytě bez kalhot, a když zase chtěl vykonat svou potřebu, čekal tam na něho nočník.
Nesměl ho ale u toho nikdo vidět.
Soukromí není záležitost, která by se týkala jenom dospělých.
Dítě není "jenom dítě".
Je v něm už kompletní duše, zralá, dospělá.
Možná věnujete tomuto "problému" velkou pozornost, nechce Vám udělat radost, když se tak moc snažíte, může tím být vystresovaný.
Ale pokud se "podaří", nešetřete slovy chvály.
Úplně náhodou, přesně podle vzoru, že náhody neexistují, se ke mně v Českých Budějovicích dostala knížka Dona Campbella Mozartův efekt.
Tady se popisují příklady, jak hudba působí na člověka, jak dokáže léčit.
Na konkrétní problém konkrétní skladba.
Je tady kapitola: TOALETA - NÁCVIK
Stejně jako spousta dětí ani Sherri neuměla pořádně chodit na toaletu. Její rodiče a učitelé už z toho byli zoufalí, a tak se obrátili na Deforii Laneovou, muzikoterapeutku v clevelandské dětské nemocnici Rainbow. Laneová si všimla, že se Sherri soustředí a sedne si, jakmile zaslechne hudbu, a proto vymyslela přenosný záchodek, který hrál melodii.
Když se Sherri vyčurala, ozvalo se Mary měla jehňátko (Mary had a Little Lamb). Holčičce došlo, že tu písničku vlastně spustila ona sama, takže přestala lomit rukama jako předtím a reagovala velmi vesele. Laneová ve své knize Hudba jako lék (Music as Medicine) poznamenává: "Nakonec se Sherri naučila nejenom chodit na nočník, ale dokonce i pomalu čurat, aby ta hudba hrála déle." I u nás se sežene nočník se zvukem.
Novinka v kolekci Jané 2009 - univerzální pomocník na WC. Celá sestava vc sobě skrývá praktické odolné stupátko k umyvadlu a protiskluzovými nožičkami, dále adaptér na WC a nočník, který po vykonání potřeby zahraje melodii, která imituje splachování toalety.
Více
zde .
Jste zatím s chlapečkem ve fázi, kterou se musí projít.
Není nemocný, měl by svou cestu pochopit brzy.
Vnímám tady jakýsi strach, že by bylo odhaleno to, co z něho při stolici vychází.
Jako by to bylo jen jeho tajemství, nemá to nejen nikdo vidět, nikdo zkoumat, ale ani se o tom nemá mluvit.
Možná ve chvíli, až bude moci chodit na opravdový velký záchod a spláchne se, pak bude všechno v pořádku.
Přichází teď ke mně informace, že mohl někdy v minulém životě přes trávící trakt něco pašovat a nebylo možné, aby "to" zkoumal někdo jiný.
Proto je teď v takovém podivném rozpoložení.
Tento příběh by bylo vhodné odhalit a zpracovat.
© Wahlgrenis
28.02.2012
Milá Wahl,
mockrát děkuji za tuto Vaši zprávu.
Syn právě na velký záchod chodí už od počátku.
Čůrá tam bez problému, ale pravda, že většinou ve stoje...
Ale že by se tam měl vykakat, to nehrozí, šprajcne se a je vyřešeno...
Nočník s melodií doma dokonce máme, ale on prostě nočníky všechny od začátku odmítá.
Rovnou chtěl chodit na WC, takže na nočníčku seděl jedinkrát někdy v 18 měcících, dokonce mu zahrál, ale od té doby ani náhodou.
Jak je jinak klidný, tak z tohoto je schopný se vzteknout a ubrečet...
Byla bych moc šťastná, kdybyste mi poradila, jak mu pomoct tuto záležitost zpracovat.
Sice teď mám trošku co dělat sama se sebou,
miminko se snad má čile k světu, alespoň doufám, ale já jím jeden druh potraviny, víc opravdu nezvládám.
A žaludek je celý den, pořád a neustále na vodě.
Ale pevně doufám, že když už jsem v 15tt, spějí nevolnosti ke konci..
Prostě chlapečkovi bych ráda pomohla.
Tak nějak jsem tušila, že to od něj není žádná schválnost, prostě si nemyslím, že by děti něco dělaly schválně, vždycky nějaký důvod mají...
Moc děkuji a budu očekávat, jestli mi dokážete poradit, jak mu pomoct zpracovat zážitek z minulých životů...
Děkuji mockrát, moc si Vaší pomoci vážím.
Schiria 28.02.2012
Milá Wahl,
píšu ještě jednou, protože se mi po čase opět vybavila jedna z nejranějších vzpomínek z mého dětství.
Bylo mi asi 18 měsíců.
Vykakala jsem se na nočník, zvedla se, koukala na ten bobek a bylo mi do breku.
Vím, že vedle mě stála maminka, která mě chválila.
Říkala, jak jsem šikovná, ale já byla nešťastná, že ten bobek vidí a hrozně jsem se rozplakala...
Jak jste psala, že syn asi něco prožil v minulém životě - nepřenáší se to náhodou na něj nějak přese mě?
Protože já se sice na nočník naučila brzy a bez problémů (těžko říct ale, jestli to tak nevypadalo jen navenek, uvnitř jsem si možná taky leccos řešila), ale tahle vzpomínka je vlastně skoro kopie toho, proč dle Vás náš chlapeček odmítá kakat na WC, nechce aby ten bobek někdo viděl...
Schiria 28.02.2012
Wahl,
ty píšeš o hrajícím nočníčku...
Holčička přesně takový měla.
Červený.
Hrál krásnou melodii po každém jejím "úspěchu".
Nemohli jsme ji z nočníku dostat potom pryč...
Někdy to hrálo i půl hodiny.
Baterie tam vydržely opravdu dlouho... a ona taky.
Umíš si jistě představit, jaký to bylo, když se vykakala?
Ája 28.02.2012
Milá Schiria,
je mi jasné, že byste chtěli mít problém se synem vyřešený co nejdřív.
Vnímám u něho opravdu až panický strach z toho, že někdo uvidí jeho stolici.
Tady by se měl zjistit minulý příběh, porozumět tomu, o co tam tehdy šlo.
Je tady nějaká úřední osoba, něco se muselo řešit, obhajovat, schovávat...
Tahle duše si nebyla ve všem úplně jistá, nejspíš se snížila k pochybným praktikám.
Byla si ale jistá, že se nic z toho neodhalí.
Ale odhalilo se.
Pak musel být vykonán trest.
Připadá mi to, že tehdy tento člověk neunesl sílu důkazů a ze života předčasně odešel.
Sebevražda.
Teď je tento příběh živý.
Všechno se ale děje, jak se dít má.
Postup bych viděla, že by se mělo dojít přes minulost až k dnešku.
Teď zažívá podobné pocity, jako tehdy, když byly odhaleny jeho nekalé postupy.
© Wahlgrenis
29.02.2012
Milá Wahlgrenis,
moc děkuji za to, co jste napsala.
Já sama jsem třeba cítila, že tam je něco špatně, že ho něco trápí, ale není mi dáno si to vysvětlit.
Nepřichází ke mně informace jako k Vám, takže jsem opravdu vděčná, že mi podáváte toto vysvětlení...
Chápu tedy správně, že je tady potřeba dát tomu čas, nechat ho, aby si to sám zpracoval?
Nijak na něj netlačit a prostě ještě nějaký čas vyklepávat bobky z kalhot?
Nám to vůbec nevadí.
Promluvili jsme si o tom s manželem a je naprosto jasné, že synkovi dáme čas, který potřebuje.
Probrala jsem to i s rodiči, kteří se ho občas ptají, jak je to s tím kakáním, aby se ho prostě neptali a nechali ho být...
Nám to ani nijak výrazně nevadí, nespěcháme na to, aby začal chodit na WC.
Mě spíš trápilo to, že on se pravděpodobně trápí - no, a očividně to tak je...
Snad jsem pochopila správně, jaký zvolit postup a jen bych se ještě moc ráda zeptala na jednu věc - co společného s tím mám já a ten můj zážitek z dětství, hodně podobný tomu, jak se teď chová syn?
Děkuju Vám, Wahlgrenis
Schiria 01.03.2012
