WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Labyrinty


Labyrinty představují úžasné prostory, kde dochází k magickým okamžikům. Mají v sobě cosi z vesmírných energií - podobně jako v pyramidách. V nich můžeme poznat svoji pravou podstatu.

Už v dávných dějinách byly využívány jako zázračné očišťovací nástroje k rozvoji intuice. Stejnou funkci plní i dnes. V nich totiž vstupujeme do kontaktu s jemnohmotným světem, tyto bytosti nám mohou poskytnout odpověď na otázky, s kterými si nevíme rady. Tyto prostory představují hudební nástroje, také dokáží rezonovat na jisté frekvenci. Na ní můžeme komunikovat s jinými duchovními oblastmi a bytostmi.

Už ze školy víme, že většina posvátných staveb je situována ke konkrétnímu vesmírnému tělesu (Slunce, Měsíc), vycházejícímu nebo zapadajícímu v určitou dobu, slunovrat, rovnodennost.

Pokud se rozhodneme komunikovat s vyššími silami, je třeba respektovat posvátnou geometrii. Pokusím se tady stručně vysvětlit její podstatu.
Každá kruhová stavba využívá koeficientu p (pí) = 3,1416. Je to koeficient poměru obvodu kružnice a jejího průměru. Patří do třídy tzv. čísel s nekonečným desetinným rozvojem, iracionální číslo. Ve čtverci o straně jedna je úhlopříčka u.
u = odmocnina dvou = 1,4142135...
Ještě zajímavější je výpočet úhlopříčky ve dvojitém čtverci.
Na tomto principu je postavena královská hrobka Cheopsovy pyramidy nebo svatyně v Šalamounově chrámu.
Iracionální čísla nemohou být poznána ve své úplnosti, nemají žádný exaktní konec, proto nemohou zcela existovat ve fyzickém světě.

Labyrint je magické bludiště s jednou drahou. Magickým se stává díky svému vědomému využití. Odpovídá na otázky, které mohou přijít. Může posílit naše spirituální vědomí. Cesta vedoucí kupředu se ve víru spirálovitých chodeb labyrintu může jakýmsi způsobem - magicky - vyjasnit.
Všechny labyrinty jsou bludiště, ale ne všechna bludiště jsou labyrinty.

Klasický sedmiokruhový labyrint



Pohyb vzad a vpřed, posun pozitivní a negativní, světlo a tma - to všechno je součástí podstaty labyrintu. Labyrinty se využívají při meditacích, ke slavnostním přísahám, zahajování oslav apod. Labyrint prohlubuje individuální meditaci.

Průchod labyrintem
3 - 2 - 1 - 4 - 7 - 6 - 5 - 8

3. Mentální "Myslím si"
Co o problému říká levá část mozku? Úkol: přemýšlet

2. Emocionální "Mám pocit"
Jaké emoce vyjdou na povrch? Smutek? Radost? Strach?

1. Hmotné / tělesné
Jak se mě tento problém dotkne po stránce hmotné? Jak se dotkne mého těla?
Nejdelší dráha labyrintu

4. Osobní / duchovní
Jak tento problém nebo příležitost bude působit na můj duchovní život?
Tento stupeň nemusí oslovit každého, ale pro někoho je dost důležitý.
Dává možnost prohloubit váš pohled, jak toto dilema působí na váš osobní duchovní svět.

7. Bůh / bohyně
"Ó, Velký Duchu, Bože..., buď se mnou."
Toto je dráha volání k božstvu, vyšším silám, ke kterým se chceme osobně přiblížit.
Nejkratší dráha. Kritický obrat.

6. Prozřetelnost / vize
V dalších dvou drahách (6. a 5.) není nic, na co bychom se tázali.
Jde spíše o přístup k otevřenosti. Uvolnit mysl. Odpověď přijde intuitivně. Přichází od božstva, které jsme volali. Ale odpověď nemusí přijít vždy. Můžete ji slyšet, cítit, vytušit. Naučte se spokojit se s první odpovědí, nezkoumejte.

5. Způsob chování
"Jaký je první krok?"
Naslouchejte vnitřním hlasem = kritický bod, aby kouzlo fungovalo. Čím bude úplně první hmatatelný důkaz, že moje idea je reálná? Toto prokáže, že duch s odpovědí pro vás sestoupil. Projevil se.

8. Cíl
Odpočinkové zastavení v procesu. Převracení od přebrání informací k jejich hodnocení. Nutný čas na odpočinek, několikrát nadechnout, otočit se a celý proces se opakuje.

5. Způsob chování
Podívat se zvláště na první krok, který vám dala vaše intuice na vaší cestě dovnitř.
Neposuzujte je, jen se dívejte.

6. Vize
Podívejte se na odpověď na váš problém, kterou vám dala intuice na cestě dovnitř.
Neposuzujte, sledujte, co se vám už ukázalo.

7. Bůh / bohyně
Poděkujte božstvu, že jste byli schopni si to uvědomit a dostalo se vám vyřešení problému. Nyní buďte kritičtí a soudní.

4. Osobní / duchovní
Pokud to uděláte, jak budete růst duchovně?

1. Hmotný / tělesný
Budete mít, co jste chtěli? Bude vám to stačit?

2. Emocionální
Jaký máte pocit z tohoto řešení? Tlak v žaludku? Strach? Těšíte se?

3. Mentální
Co si myslíte o tomto řešení?

Jak lze labyrint vyrobit?

Nejprve je důležité naučit se labyrint nakreslit na papír.
Doufám, že vám pomůže můj laický nákres:



Začínáme křížem a vnitřními rohy v každé čtvrtině. Tečky si doplníme k lepší orientaci. Začínáme vykreslovat z horního bodu základního kříže.
Chceme-li mít labyrint levotočivý, tedy vcházíme-li do vchodu vlevo, musíme první oblouček nakreslit vpravo (a naopak).
Při dalším kroku postupujeme vždy o jeden bod vlevo - tedy od horního bodu levé horní čtvrtiny k pravé horní tečce. Jdeme pořád stejným směrem, nic nepřeskakujeme, ani linie nekřížíme. Intuice vám ruku povede. Udržujte si stejné vzdálenosti a snažte se i plynule napojovat chodby. Až zvládnete tento základní labyrint, můžete si vyzkoušet i třeba patnáctiokruhový. Záleží to na počtu vnitřních rohů u základního kříže. Labyrint slušně vyvedený vám může pomoci i při složitých zkouškách. Nenaučí se za vás sice látku, ale dokážete se při mentálním průchodu jeho chodbami výborně soustředit. Stačí po papíře projíždět prstem.

Kdybyste si jej nakreslili ve volné přírodě, doporučuji chodby v šířce minimálně půl metru. Při první stavbě labyrintu budete mít jistě potíže a hned se vám nepodaří všechno mít správně, ale i to patří k labyrintům. Dají se nakreslit na asfaltu, ale klidně i v písku, na hřišti, na louce, prakticky kdekoli. Děti jsou při této činnosti naprosto fascinovány. Rády procházejí imaginární stavbou, proto je doporučuji také přiměřeně zapojit.
Wahlgrenis, 19.06.2004


Dobry den Wahlgrenis.
Cetla jsem u vas o labyrintech a premyslela jsem a jeden jsem nakreslila.



Kreslila jsem to jen tak pro poteseni a mela jsme velkou radost, kdyz jsme to videla.
Rada bych se s vami o tu radost podelila.
(Nevim, jak to uvidite z te duchovni stranky a nevim zda se vam bude vubec libit...ale neni to ani nijak duchovne mysleno)
Kdyby jste mi chtela napsat vas nazor, rada si ho prectu.
Jinak vam preji krasny den a mnoho dobreho.
Ida 22.2.2006


Dobrý den.
Náhodou jsem objevila vaše www stránky. Věnuji se Mandale a zaujal mě váš Labyrint.
Myslím, že je to ono, to, co hledám. Jen jsem nepochopila průchod Labyrintem.
Proto bych se vás chtěla zeptat, jak to je?
Vím, že toho máte asi hodně, ale budu vám vděčná za odpověd.
S pozdravem Jana 28.3.2009


Katedrála Notre-Dame v Chartres
- patří k nejvýznamnějším francouzským svatyním.
Samotný název Chartres je kultovního původu, mohl pocházet od výrazu carns - kamenné oltáře používané druidy nebo z Carnut-Is, což znamenalo ´posvátné místo Carnutů´, jak se nazýval galský kmen obývající tento kraj v době římského záboru.

Než vznikl první křesťanský chrám, byla zde pohanská svatyně s posvátnou studnou, hlubokou asi 33 metrů.
Legenda vypráví, že sem byli vhazováni první místní křesťanští mučedníci.
Studna se stala součástí krypty, kterou v prosinci roku 1024 dokončil biskup Fulbert.
Předchozí katedrálu zničil požár v roce 1020.
Později se krypta stala místem uctívání černé Madony - Notre-Dame-de-Sous-Terre (Panna Marie Podzemní).
Z celé Evropy sem proudili nemocní v naději, že se zbaví svých potíží, protože studně byly přisuzovány zázračné účinky.
Církevní úřady se rozhodly těmto prkatikám učinit přítrž, považovaly je za pověrečné.
Studna byla 1654 zazděna, objevena byla až o 250 let později.
Katedrála ma mnoho pozoruhodných zvláštnostní.
Je orientována k severovýchodou, zatímco většina kostelů je obrácena k východu, k Palestině.
Tato anomálie se vysvětluje nutností využít k opoře kostela základů staré pohanské svatyně.
Stavba sleduje i telurické proudy, které byly od galských dob pokládány za blahodárné: magnetické toky, které doprovázejí podzemní zlomy (vodonosné vrstvy, trhliny apod.)
Výzdoba katedrály vykazuje jisté neobvyklé rysy.
Téměř všude jsou symboly, iniciály, ryby či tváře, vyryté rydlem do kamene, působivé značky anonymních kameníků.
Na druhé straně chybí několik základních křesťanských námětů.
Nikde nenajdeme Ukřižování.
Podle některých autorů je jeho absence dokladem spojení stavitelů katedrály s řádem templářů, kteří byli obviněni, že popírají božskou povahu Ježíše.

Tajemný je také labyrint, kresba v podlaze lodi, tvořená jedenácti prstenci černých dlaždic.



Zákrudy dosahují délky více než 260 metrů. Cesta vede až do srdce labyrintu, které bylo kdysi vyznačeno měděnou destičkou s vyrytým bojem Thesea s Minotaurem.
Podivný motiv v podivné katedrále.
(Zdroj: Nevyřešené záhady světa, Mladá letá 1999)


Milá Wahl,
píšu Ti, abych se dozvěděla více.
Včera jsem byla na Vyšehradě, podívat se na labyrint.
Bohužel jsem si ho nemohla projít, protože byl narušen řadou zaparkovaných aut.
Přesto jsem neodolala a vstoupila jsem do středu, a chvíli jsem postála v jednotlivých "světech".
(Chtěla jsem napsat dílech, ale světy mi připadají vhodnější.)
"Napojení" mi samo naskočilo ve dvou světech ze šesti.
Na svých stránkách píšeš v odkazu Vyšehrad jedné docela obyčejné neděle, že vnitřní šestice lístků symbolizuje univerzum.
Zajímalo by mě, zda-li jsi ve svých informacích postoupila dál a nevíš něco bližšího k šestici lístků uprostřed úžasného labyrintu.
Děkuji a přeji Ti pohodový vyletněný den
Pťáp-ťa 14.07.2009


Milá Pťáp-ťo,
zrovna dneska jsem se prohlížela vlastnoruční nákres tohoto "komplikovaného" labyrintu. V mém tzv. atelieru v Pardubicích jsem si chystala věci na týdenní akci do Krkonoš. Přesně se mi vybavily pocity, které jsem měla, když jsem ho kreslila.
Nebylo to nic příjemného.
Je tam prostor dostat se ještě mnohem dál, než co se odkrývá v klasickém sedmiokruhovém labyrintu.
Pro běžného člověka je tohle už moc nejistá půda.
Nedoporučovala bych se v tomto labyrintu příliš dlouho pohybovat.
Psychiku člověka dokáže hodně rozhodit.
Nechtějte prosím, abych popisovala všechno, co se v něm může přihodit.
W. 14.07.2009


Děkuji za jasnou a výstižnou odpověď :-)
Pťáp-ťa 15.07.2009


Ahojky slniecko Wahlgrenis,
videla som ze ozila diskusia okolo labyrintov.
Nechcela som povodne plnit Tvoj dennicek, ale necham na Tebe, ci pripojis prilohu, ktoru posielam. Je to rozhovor s terapeutkou, ktora pracuje s labyrintmi. Terapeutka charakterizuje labyrint ako pout k dusi.
Prajem vela lasky a energie
Zuzana 12.08.2009


Labyrint - Pouť k duši
Rozhovor s Lauren Artress

Jednou z atrakcí mezinárodní transpersonální konference loni v Santa Claře v Kalifornii byl labyrint. Na ploše velkého sálu 6. patra hotelu Westin byla položena velká z několika částí sešitá plachta, na které byla nakreslena kopie slavného labyrintu z katedrály v Chartres. Účastníci konference mohli kdykoliv přijít, sundat boty, a pomalu, meditačně soustředěně, se vydat na cestu. Do centra labyrintu, sebe sama.

Byla radost pozorovat, jak jsou lidi různí. Někteří spěchali, asi jako obvykle, jiní přehrávaně dávali najevo, jak si za své peníze umějí prožívat labyrint. Na těch pravých hledačkách (většinou to byly ženy) bylo vidět, jak se postupně, tak jak postupovaly víc a víc ke středu, mění. Uvolòují. Vnitřně rozjasòují.

I má žena si to užila a ke svému překvapení si došla pro mystický zážitek.

Dr. Laureen Artress je terapeutka a představená Episkopální církve. O své práci s labyrintem napsala knihu (Walking a Sacred Path: Rediscovering the Labyrinth as a Spiritual Tool) a vede semináře po celém světě. Po přednášce se v diskusi ukázalo, že i v Evropě už existuje několik labyrintů (např. parta žen v jednom vnitrobloku v Hamburku vybudovala labyrint a ten postupně změnil atmosféru celého bloku: lidé se dnes scházejí, mladší i starší generace k sobě našly cestu.

Když jsme pak navštívili buddhistické centrum na Havaji, u města Hilo, ani nás nepřekvapilo, že jednou z hlavních "atrakcí" centra je labyrint.

Labyrint je archetypální forma duchovního cvičení. Znaly ho různé náboženské tradice. Známý je labyrint v kostele v Orléansville v Alžírsku, řezba labyrintu v italské Lucce, na normandské křtitelnici v Lewannicku v Coirnwallu, v chrámu v Bournu v Cambridgeshiru a v katedrále v Ely. Známé jsou také labyrinty křovinné, např. v Hampton Court Palace u Londýna. Replika labyrintu z Chartres (asi z roku 1220) dnes slouží jako dlouho zapomenutá možnost meditace v chůzi.

Co je to program QUEST?

Lauren Artress: Nazvali jsme tak program, který organizuje katedrála Grace v San Franciscu, a který chce jaksi přemostit prostor mezi tradiční církví a netradičními duchovními směry, které v poslední době zachvátily zemi. Zvláště v tak vitálním a vyvíjejícím se městě, jako je San Francisco, kde tisíce lidí následují své duchovní cesty, může být kostel místem, kde se hledačům dostane rady. Nabízíme křesťanství, otevřené všem. Místo, kde křesťanská mystická tradice artikuluje pouť k duši.

Zatím jsme osamoceni, ale davy lidí, kteří náš kostel navštěvují, svědčí o správnosti naší cesty. Napadá mne citát: "Náboženství je pro ty, kteří se k smrti bojí pekla. Duchovnost je pro ty, kteří už tam byli." Duchovnost a transformace, to je oč dnes běží. Potřebujeme nějaká praktická cvičení, jak se dostat z každodenního tranzu, ve kterém se pohybujeme, a rozvinout a zduchovnět své vědomí a připravit je ke změně.

Jak a kdy jste začali?

Lauren Artress: Začali jsme v lednu 1988 a program se rozvíjel ve čtyřech částech. Jednu jsme nazvali Tvořivost jako duchovní cesta, druhou Obnovení mystických tradic, třetí Božské ženství a čtvrtá se jmenuje Svatba východní a západní tradice. Například v rámci třetí části pořádáme celonoční pobyty žen v katedrále. Celou noc zpíváme, konáme různé rituály, a pak v malých skupinkách, které pracují se sny. jdeme spát. Ráno následuje hodinka ticha a meditace a pak si o tom všem povídáme. Samozřejmě, celou noc je možnost jít labyrintem. Mimochodem, po šesti letech se přihlásili i muži a začali organizovat své mužské noci v katedrále.

Můžete blíže popsat labyrint?

Lauren Artress: Labyrint je dokonalý návod na meditaci v chůzi. Já jsem labyrint objevila díky Jean Houstonové a jak jsem ho začala pravidelně užívat, zjistila jsem, že to je také jakási pokladnice a muzeum křesťanských mystických tradic. Buddhisté byli chytřejší a nikdy se meditace v chůzi nevzdali. Křesťané ji v době osvícenské opustili. Labyrinty mohou člověku velmi efektivně napomáhat na jeho duchovní cestě, a je jedno, jestli to bude v kostele, nebo někde mimo kostel. Labyrinty v kostelech byly v posledních čtyřech stech letech tak opomenuty, že to dnes vypadá, jako kdybychom začínali od nuly. Když jsme v naší katedrále v San Franciscu labyrint nainstalovali, lidé se ptali, co to je, a není divu.

Labyrinty znaly mnohé duchovní tradice. Židovský strom života, vždyť to je labyrint. Šamanský kruh indiánů kmene Hopi, to je také labyrint. Krétský labyrint je znám z předkřesťanské doby.

Labyrintem můžete procházet, ať jste jakéhokoliv vyznání. Pomůže vám to objevit, kdo a jak na tom jste. Je nedogmatický, jde jen a jen o vás a vaši cestu dovnitř. Skutečně vejdete "dovnitř" a celý váš svět je pak jedním duchovním prostorem.

Naše kultura si plete labyrint a bludiště. I ve slovnících tato slova najdete jako synonyma, ale to není správné. Bludiště je hra nebo nástroj pro trénink intuice. Labyrint je jednocestný. Proto je to duchovní nástroj. Nemůžete ztratit cestu, zabloudit, stačí prostě sledovat svou cestu a za chvíli zjistíte, že labyrint je metafora pro váš duchovní život. Učí vás vždy, když do něj vkročíte.

Klasický labyrint typu Chartres je jedenáctiobvodový, založený na trojdílné mystické cestě. První část je očistná, podle mne ve smyslu nechat vše být, oprostit se od minulosti. Když vejdete do labyrintu a sledujete cestu, mysl se uklidní. "Lineárně" uvažující mysl vás přestane ovládat. Mnozí nejprve zažívají okamžiky zmatení, lítosti - protože cokoliv se sebou nesete, musíte odhodit, jinak se hlouběji nedostanete.

Druhou částí cesty labyrintem je jakési Osvícení. S otevřeným čistým srdcem se dostanete do středu a tak se vám dostane toho, co tam je. Centrum labyrintu je místem pro meditaci, modlitbu.

Když pak stejnou cestou vycházíte ven, zažíváte obvykle třetí část, sjednocení, se svým tělem a myslí, s prostorem ale i s Bohem. Nemusí jít jen o kontemplativní způsoby, někdy vás to přinutí k okamžité akci.

Labyrint je iniciační nástroj a chůze v něm vám pomůže očistit se, vyjasnit smysl vaší existence.

Ve své knize se zmiňujete o tom, že většina lidí si myslí, že byli v labyrintu pět minut, ale ve skutečnosti tam strávili čtyřicet pět minut.

Lauren Artress: Ano, je to tak, protože vstupujete do jiného, nelineárního světa, kde čas probíhá jinak. Keith Critchlow, největší expert na labyrinty, o tom dokonce napsal knihu s názvem Kde čas stojí.

Labyrint je instalován ve vaší katedrále, ale vy s labyrintem také cestujete...

Lauren Artress: Jedna část našeho projektu se jmenuje Quest na Cestě. Máme labyrint ve skutečné velikosti, namalovaný na velké plachtě, a tak jej můžeme složit, zabalit, a cestovat s ním. Pořádáme víkendové i týdenní semináře a účastnili jsme se již dvou transpersonálních konferencí.

Je váš labyrint konstruován podle tradičních rozměrů?

Lauren Artress: Samozřejmě. Dodržujeme všechny zákonitosti tradiční posvátné geometrie. Gotické katedrály byly založeny na základě posvátných čísel a vztahů. Já jsem ve své knize použila nádherný citát ze sv. Augustina: "Neporozumíme-li posvátným vzorům a posvátným číslům, které jsou ukryty v Písmu, nepochopíme ani podstatu světa." Posvátná geometrie je část ztraceného vědění, na kterém je založen i labyrint.

Tehdejší architekti a zedníci byli považováni za duchovní mistry.

Lauren Artress: Správně. A my jsem tyto znalosti po roce 1890, kdy se přestala vyučovat posvátná geometrie, ztratili. Procházela jsem si labyrinty, které zkonstruovali později, bez znalostí posvátné geometrie, a ty labyrinty energeticky nefungovaly. Labyrint v Chartres je konstruován na základě číslovky 13, což bylo mystické číslo pro Krista a také počest lunárních měsíců v roce. Trvalo nám celé dny propočítat a pochopit všechny souvislosti.

Povězte něco o své myšlence použít labyrintu jako pomůcky k přechodu do dalšího tisíciletí.

Lauren Artress: Domnívám se, že jednou nastane pro každého z nás ten okamžik, kdy, právě na konci jednoho a počátku dalšího tisíciletí, zatoužíme po transformovaném světě. Mám vizi, že lidé v celé zemi, a možná na celém světě, protože labyrinty jsou známy po celém světě, oslaví příchod nového tisíciletí tím, že vstoupí ve své komunitě do svého labyrintu.

Jaké jsou poutní aspekty využití labyrintu?

Lauren Artress: Když se někdo chtěl ve 12. století stát křesťanem, bylo mu doporučeno vykonat alespoò jednou za život pouť do Jeruzaléma. Když Evropu ovládli Křižáci, bylo cestování nebezpečné a některé katedrály byly pak označeny a používány jako poutní katedrály. Jednou z nich byla i katedrála v Chartres a labyrint pak znamenal symbolické zakončení několikadenní cesty. V poutnické tradici je labyrint označován jako "nový Jeruzalém". Vstup do labyrintu pak člověka přenesl do duchovní sféry nebeského království a k témž účelu byly určeny i katedrály.

To je historie. Když se někdo zeptal na pražské konferenci Ruperta Sheldrakea "Kdybyste chtěl pohnout planetárním vědomím, co by byla první věc, kterou byste udělal?" - odpověděl "Pomohl bych přeměně turistů v poutníky." To je přesně ono. Teï tady stojíme v katedrále v San Franciscu, v nádherné katedrále, která láká k návštěvě tisíce turistů, a nabízíme velmi efektivní způsob, jak transformovat obhlídku v zážitek. Poutník se účastní, hledá smysl tím, že vstoupí do jiného světa a zažívá jiné nové věci: otevírá mysl a srdce jiným možnostem vnímání světa.

Tradiční poutě byly organizovány ve skupinách. Podle mne pomocí labyrintu můžeme napomoci budování komunity, ve které lidé znovu začnou společně kráčet, ptát se a sdílet své zkušenosti na cestě k duši - o tom to celé je.

To zní jako výstižná metafora pro dnešní dobu.

Lauren Artress: Ano, tak to je.
© Wahlgrenis 19.06.2004

Milá Wahl,
posílám Ti odkaz na labyrinty v Loučni . Vše, co mě k tomu vrtalo hlavou, jsi mi už vysvětlila a já moc děkuji. Některé informace tam uvedeny nejsou a řekla bych, že ty zásadní. Jinak na mě tak zvláštně působí ten pískovcový labyrint.



Ten dlážděný jsme nepochopili vůbec. Ale asi každý působí jinak a dá se s ním dostat jinam. A tím můžou být některé i nevhodné, možná i nebezpečné.
Co myslíš?
Ája 27.01.2010

Milá Ájo,
děkuji za informace o labyrintech u zámku Loučeň. Labyrinty, o kterých jsme spolu mluvily, by ale měly mít jakýsi magický rozměr. Tady ty na fotografiích na mě spíš působí jako obyčejné lákadlo pro turisty, jako atrakce.
Pokud se podíváš na Magická místa: Vyšehrad jedné docela obyčejné neděle , je zde fotografie jedenáctichodbového levotočivého labyrintu, který se nachází na Vyšehradě. Ovšem i tady je problém - labyrint je totiž na ploše, která je využívána jako parkoviště.
Levotočivý jedenáctichodbový labyrint
Procházet se tímto labyrintem není na chvíli... Trochu to trvá...
Sice zde nejsou jednotlivé chodby sladěné s tím, co si vyprávíme na akcích, ale jisté působení tady člověk také zaregistruje.
Nemělo by se nikdy přecházet přes linie, je to znesvěcení magického prostoru.
Když jsem si pak tento labyrint překreslovala na papír, zjistila jsem jeho vnitřní logiku. Vnitřní šestice lístků symbolizuje univerzum.
Důležité je při procházení jednotlivými chodbami zapomenout na starosti běžného života. Nechat mysl volně, aby se mohla zachytit toho, čeho se právě zachytit potřebuje. Tady se všechno odehrává trochu jinak.
Kdo si labyrintem jen tak proběhne, nedorazí k němu z těchto důležitých informací vůbec nic.
© Wahlgrenis 27.01.2010

Ahoj Wahl,
včera bylo hezky a my se vydali na výlet směr Mladá Boleslav. Jeli jsme za synem přítele a jeho babička nám doporučila návštěvu zámku Loučeň. Co jsem tam objevila, bylo i pro mne na místě překvapením. Deset různých labyrintů a bludišť, krásný zámeček, možnost zakoupit si piknikový koš a udělat si hezký den.















Bylo krásné počasí, hodně lidí a pobíhajících dětí, takže v labyrintech se moc meditovat nedalo. Nicméně kdyby si chtěl někdo labyrinty projít a nechtěl si ho stavět, najde zde inspiraci na cíl výletu.
Doporučuji!
Hezký zbytek víkendu, pa
Sírie 30.05.2010

Putování s BBC: Kouzelná hra světla katedrály v Chartres bere poutníkům dech
Katedrála Notre-Dame v Chartres představuje nezměrné církevní bohatství. Cílem poutníků je už přes 800 let. Gotická stavba čaruje se světelnou hrou pomocí vysokých okenních vitráží. Byla vystavěna na posvátném místě, kde stával kostel již od 4. století našeho letopočtu. Na seznam světového dědictví UNESCO byla zapsána v roce 1979.
Gotická katedrála v Chartres byla postavena na místě původního dřevěného kostela asi 90 kilometrů jihovýchodně od Paříže. Už před Římany stála na tomto území posvátná keltská svatyně. Impulzem pro výstavbu kamenné stavby byly časté požáry, které ohrožovaly svatou relikvii - šatovou tuniku Panny Marie, již měla na sobě, když přivedla na svět Ježíše Krista. Tuniku sem věnoval francký panovník Karel II. Holý roku 876.
Velký požár roku 1194 vyděsil křesťany natolik, že začali pracovat na kamenné gotické katedrále. Chartres patří k největším církevním stavbám v Evropě. Představuje středověké ztvárnění křesťanství vybudované z kamene.
Lze si snadno představit, jakým mohutným dojmem působila stavba na pokorné poutníky, kteří sem přicházeli. Nic podobného za svůj život nikde jinde neviděli, tak žasli nad ohromnou výškou chrámu a nad samotným ohromným prostorem uzavřeným nemožně vysokými klenutými zdmi.
Největší dojem na poutníky zřejmě udělalo světlo, podle písma svatého je Bůh světlo a proto bylo barevnými skly zmanipulované světlo zaplavující interiér osobně vnímáno jako posvátné a svaté. Aniž by si to uvědomovali, uctívali poutníci něco, co bylo předmětem lidské zbožnosti dávno před příchodem křesťanství - sluneční světlo.
Čím déle se díváte, tím více vidíte obrazů, které nejsou nevyhnutelně křesťanské. Vytesané reliéfy ve znamení zvěrokruhu, sošky znázorňující pozemský svět, brouk s lidskou tváří připomínající egyptského scarabea či mramorový labyrint uprostřed katedrály, dokazují široké množství vlivů na středověké křesťanství.
Lucie Poštolková, Novinky
Zdroj: http://www.novinky.cz/cestovani/204910-putovani-s-bbc-kouzelna-hra-svetla-katedraly-v-chartres-bere-poutnikum-dech.html
Tereza 03.07.2010

Klasický sedmiokruhový pravotočivý labyrint jsem si konečně pořídila u svého domu v Krásném Lese.
Nebylo to úplně jednoduché.
Plánek jsem si nejprve v příslušném měřítku přenesla na trávu, vyznačila důležité body a jednotlivé chodby jsem potom projela sekačkou.



Po mnoha neúspěšných pokusech, kdy jsem pracovala s kameny nebo cihlami, se mi tento postup zatím jeví jako ideální.
© Wahlgrenis 13.07.2018

Drahá Wahlgrenis,
Musím Vám napísať, čo sa mi práve stalo, ešte kým je to čerstvé.
Umrel mi starký.
Včera mal pohreb, na ktorom som nemohla byť, lebo som v Austrálii.
Maminke som sľúbila, že mu aspoň zapálim sviečku.
Okamžite mi napadlo, že zbehnem do jedného krásneho kostola, čo tu máme neďaleko.
Je mi veľmi sympatický, aj ľudia v ňom sú vždy príjemní.



Za sviečku chcú 50 centov, ale ja som v peňaženke nemala vôbec nič.
Žiadny bankomat v okolí nebol, ale niečo mi vravelo, že do kostola mám aj tak ísť, že sa to vyrieši.
V hlave sa mi objavila myšlienka, že keď je už tak moderná doba, mohli by brať karty.
V duchu som sa zasmiala, aká hlúposť mi napadla, platba kartou v kostole...
Vôjdem tam a čo nevidím!
Môžete darovať peniaze kostolu bezkontaktne!



To snáď ani nie je pravda!
Pri vstupe ma privítal pán, čo tam víta návštevníkov.
Povedala som mu, že idem zapáliť pre starkého sviečku.
Normálne ju chodím zapáliť na pravú stranu kostola, ale on ma poslal naľavo, že tam je to krajšie.
Taká kaplnka.
Vydávam sa naľavo.
Vstupujem do ľavého krídla kostola a čo tam nevidím?!
Labyrint!



Presne taký, o akom ste písala!
Náhody neexistujú!
Slzy mi sa mi vhnali do očí.
Nič také tam ešte nedávno nebolo.
Nenachádzam slov.
Do Austrálie za mnou prišiel labyrint, o ktorom som nedávno čítala na Vašich stránkach.
Bežala som zapáliť starkému sviečku a vydala sa na cestu labyrintom.
Mala som ho celý pre seba.
To sa nedá ani popísať, čo sa dialo, a keď som prišla do stredu, cítila som jednotu všetkého, taký ten pocit v črevách, ktorý zvyknem mať, keď je niečo silné, keď niečo cítim a ani neviem čo.
V popise, ako ním prechádzať, bolo všetko presne tak, ako vo Vašom článku “Labyrint”.





Musím to ešte spracovať... a ako bonus... vedľa je budova s veľkým popisný číslom 369.
Wahl, ďakujem!
Česima 24.07.2018

Drahá Wahlgrenis,
Asi Vás to neprekvapí...
Druhý deň tak už žiadny labyrint nebol.
Zabalili ho kôli nejakej architektonickej výstave.
Niečo mi vravelo, že tam na další deň nemám ísť, no zvedavosť bola silnejšia.
Len som sa presvedčila v tom, že ten “vnútorný hlas” sa nemýlil.
Išla som tam zbytočne, žiadny labyrint tam už nebol.



Zato vonku na parkovisku som natrafila na “moje” často sa objavujúce číslo 32.



Majte sa krásne.
Česima 30.07.2018

Milá Wahlgrenis,
Dnes ma to znovu tiahlo k labyrintu.
Vošla som dnu, skoro nikto tam nebol.
Len ja, labyrint a pani, čo neďaleko zametala.
Vyzula som sa, ale bol špinavý, a protivilo sa mi prechádzať sa po tom.
Išla som za pani, že je špinavý, či musím byť vyzutá.
Vzala metlu, že ho pozametá, na to som jej, že tam v rohu je ďalšia, že jej pomôžem.
Nenamietala.
Nič nie je len tak, zadarmo...
Tak som si ten labyrint pred použitím musela pekne pozametať.



Keď sme skončili, stúpla som si pred “vstup” do labyrintu, a začali hrať varhany.
Nie normálne, ako to poznáme.
Bolo počuť len také dunenie.
Ako keby ich niekto prefukoval, bez tónov.
Celé okolie vibrovalo.
Znelo to ako spodné tóny zo Solfreggio frequencies.
Prechádzalo mi to celým telom.
Bolo to ako načasované.
Už som bola v strede labyrintu... a vyrušila ma pani, s ktorou som zametala.
Vravela mi, že odchádza, že je veľmi rada, že ma spoznala.
Prehodili sme pár slov.
V duchu si vravím, že to snáď labyrintu nevadí.
Varhany prestali vibrovať.
Po rozlúčení ma zalial pocit šťastia.
Cítila som, ako keby sa mi otvorilo srdce.
Vtedy som už vedela, že to prerušenie vadiť nebude.
Spravila som pár krokov a už som bola v strede.
Prekvapivo rýchlo, aj keď som kráčala pomaly.
Prišla mi len jedna informácia, že všetko má čas, všetko sa vyvíja presne takou rýchlosťou akou má.
Nič viac, “len” toto.
Po labyrinte som išla zapáliť sviečku.
Bola tretia.



Varhany začali normálne hrať, tak som si ich nahrala na video, no v strede natáčania mi do záberu vbehol nejaký chlap a začal baliť labyrint pred mojimi očami.



Oni mi to posielajú po malých dávkach!
Tak sa snažím vstrebať to, a uvidím, kedy mi bude dovolené do labyrintu znovu vojsť.
Všetko má svoj čas.
Wahl, zmenila ste mi život.
Navždy... a je to krásne.
Pred kostolom som si všimla kvetinky, všetko sa raduje a tancuje.



Ďakujem a prajem pekný deň.
S láskou
Česima 10.09.2018


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.