Magická místa: Vyšehrad jedné docela obyčejné neděle
Levotočivý jedenáctichodbový labyrint Procházet se tímto labyrintem není na chvíli...
Trochu to trvá...
Sice zde nejsou jednotlivé chodby sladěné s tím, co si vyprávíme na akcích, ale jisté působení tady člověk také zaregistruje.
Nemělo by se nikdy přecházet skrz linie, je to znesvěcení magického prostoru.
Chtěla bych také poděkovat jisté mladé Italce, která se po menším zaváhání také rozhodla projít labyrint, i když její partner měl očividně úplně jiné plány.
Ale vydržela a prošla ho až do konce.
Když jsem si ho pak překreslovala, zjistila jsem jeho vnitřní logiku, která je ale poněkud komplikovaná.
Vnitřní šestice lístků symbolizuje univerzum.
Důležité je při procházení jednotlivými chodbami zapomenout na starosti běžného života.
Nechat mysl volně, aby se mohla zachytit toho, čeho se právě zachytit potřebuje.
Tady se všechno odehrává trochu jinak.
Kdo si labyrintem jen tak proběhne, nedorazí k němu z těchto důležitých informací vůbec nic.
Čertovy kameny Jsou opředeny mnoha pověstmi, dnes se jen těžko dokáže, co z toho je pravda.
Každopádně v bodě mezi nimi jsou silné vibrace, slábnou směrem ven.
Prostor přibližně ve tvaru kruhu o poloměru 3 metry kolem těchto kamenů je velice aktivní.
Že se tady "něco" děje, pozná každý jen trochu citlivější jedinec.
Vyšehradský hřbitov Když už jsem došla až sem, nemohla jsem si odpustit Vyšehradský hřbitov se Slavínem.
Měla jsem pocit, že se musím zastavit u hrobu Karla Čapka...
Chvíli jsem bloudila, ale pak mi do cesty přišla taková paní.
Stará, hodně stará, ale čiperná, hubená, oblečená jednoduše, s malým igelitovým sáčkem v ruce.
Hned věděla a vedla mě tím směrem.
"Teď jsem tam byla, to je chvilička. Sbírám tady vyhořelé svíčky. On to nikdo neuklidí," teprve pak jsem si všimla, že v tom igeliťáku má opravdu zbytky pohřebních svící.
Došli jsme k hrobu Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové, ale tím to nekončilo.
Pak mi ještě ukázala, kde leží Vítězslav Nezval, současně s ním je tady pochován i jeho nemanželský syn Robert.
Ona ho znala jako úplně malé miminko.
Dokonce mi popsala scénku, kdy k nim domů přicházel s malým Robertem v tašce.
Jeho matkou byla herečka nebo snad tanečnice.
Nezval se svou ženou dítě mít nemohli, ale zajímavé je, že za Robertem k jeho matce žena Nezvala často chodila.
Pak jsme se musely zastavit u hrobu Boženy Němcové, Milady Horákové, která tady pochována samozřejmě není.
Ta stará žena tady měla mnoho přátel.
S některými se znala osobně, jiné tajně obdivovala.
Pomohla jsem jí sebrat z hrobů dohořelé svíce a nechala ji zase jít...
Při loučení s ní jsem se nemohla nezeptat, kolik je jí let. - 82! Úžasná žena.
Wahlgrenis 06.11.2007
Zdravím Tě Wahlgrenis,
ty "Čertovy kameny" (heh, jaký mislead název), mají silnou a velmi čistou energii, a je to kapka.
Je to Úsměv Na Vodě, ale v jiném prostoru.
Říkají "dotkni se (dlaněmi) trávy (touch the grass) a voda bude nad tebou".
Klidně to zkus.
Co nevím, víc nepovím:o), ale je to tohle, někdo si tam udělal takto "poznámku", jako značku.
Hoplea 07.11.2007
Praha - Vyšehrad: Pojednání o Čertově sloupu Druhé z Kratochvilných vyprávění o tajemných místech
(vysíláno v Planetáriu 24. listopadu 2002)
Přímo v centru bájného Vyšehradu, za kostelem sv. Petra a Pavla, kousek od východní branky vyšehradského hřbitova stojí na okraji parčíku do trojhranu složené tři velké žulové sloupy.
Původ Čertova sloupu, jak se tomuto trojjedinému objektu říká, je opředen tajemstvím a existuje hned několik teorií, snažících se objasnit k čemu vlastně kdysi sloužil a jak se na Vyšehradě ocitl.
Říkalo se, že sloup vystřelili na Vyšehrad husité, kteří ho obléhali.
Snad prý byl pomůckou pohanských Slovanů, sloužící ku stanovení slunovratu.
Anebo je to římský milník, případně pozůstatek některého ze zdejších zbořených kostelů.
Také by to snad mohl být zbytek středověkého pranýře z náměstí městečka Vyšehradu, které tu kdysi stálo.
Nás zajímá stará legenda.
Kdysi dávno prý poručil sv. Petr ďáblovi nosit kamení na stavbu nového svatopetrského kostela na Vyšehradě.
Jeden sloup měl čert přinést až z Říma a měl to stihnout dřív, než kněz odslouží mši.
Dokonce se prý s knězem vsadil - o jeho duši.
Jenže to nestihl.
Sám sv. Petr ho totiž cestou (a přiznejme, že poněkud nefér) hned třikrát i se sloupem svrhl do benátských lagun.
Dopálený čert na Vyšehradě vztekle mrštil sloupem o chrámovou střechu, prorazil ji tak, že nešla zazdít a sloup rozbil na tři kusy.
Tato legenda má i své historické pokračování.
Roku 1655 přišel sekretáři pražské konzistoře z Říma list od kněze, kterému se při vymítání ďábla z posedlého Švýcara Jakuba Zimmermanna podařilo vypudit z jeho těla kromě řady dalších i ďábla jménem Zardan.
Ten prý ústy posedlého promluvil a přiznal, že to byl právě on, kdo na Vyšehrad z Říma onen sloup donesl.
V době barokní nechali vzteklého čerta i se sloupem vymalovat na zeď vyšehradského chrámu sv. Petra a Pavla a kámen i s dírou ve stropě ukazovali užaslým návštěvníkům jako bizarní kuriozitu až do konce 18. století, kdy císař Josef II. přikázal sloup z kostela odstranit.
Čím však byl Čertův sloup doopravdy?
Nejvíce příznivců si získala už zmíněná teorie, podle níž Čertův sloup sloužil pohanským Slovanům jako časoměrné slunovratové zařízení.
Tato teorie má však závažnou trhlinu.
Nikde zatím nebyl nalezen žádný jiný slovanský časoměrný sloup.
Pohanský původ připisovala Čertově sloupu i některá lidová vyprávění, zachycená kdysi spisovatelkou Popelkou Biliánovou, která mimochodem přímo na Vyšehradě bydlela.
Sloup prý kdysi stával pod Vyšehradem, v ulici Na slupi a konávaly se prý u něj pohanské obřady, pročež byla tato modla zničena a na jejím místě postaven zdejší kostel Panny Marie.
Odhozený a rozbitý sloup pak prý vystřelili na Vyšehrad při jeho obléhání už zmínění husité, obřím vrhacím zařízením.
Hejtman, který palbu řídil, se prý jmenoval Čert.
Klobouk dolů před vrhacím zařízením - i před hejtmanem, pokud existoval.
Teorií je, jak už víme, ještě víc.
Jenže - z našeho území nejsou dosud známy žádné římské cesty, natož milníky.
A středověkým pranýřům se sloup také příliš nepodobá.
A hlavní problém je v tom, že ony tři kameny vlastně nikdy nebyly jedním sloupem.
Jde o torza dvou a možná i tří sloupů, jak se nedávno zjistilo.
Víme už také, že materiál Čertova sloupu pochází z lomu v Krhanicích poblíž Kamenného Přívozu v Posázaví.
V té souvislosti jistě zaujme, že jeden posázavský lom se nachází na úbočí hory, které se říká Čertovo břemeno.
Úplně stejně se pak v petrologii nazývá i typ žuly, který se tam těží.
No a jak známo, Čertův sloup podle pověstí skutečně "čertovým břemenem" byl...
Je tu snad nějaká souvislost?
Kdopak ví.
Snad jedině ďábel jménem Zardan.
Autor: Frederik Velinský
(Převzato ze serveru Českého rozhlasu.)
Milá Wahl,
píšu Ti, abych se dozvěděla více.
Včera jsem byla na Vyšehradě, podívat se na labyrint.
Bohužel jsem si ho nemohla projít, protože byl narušen řadou zaparkovaných aut.
Přesto jsem neodolala a vstoupila jsem do středu, a chvíli jsem postála v jednotlivých "světech".
(Chtěla jsem napsat dílech, ale světy mi připadají vhodnější.)
"Napojení" mi samo naskočilo ve dvou světech ze šesti.
Na svých stránkách píšeš v odkazu "Vyšehrad jedné docela obyčejné neděle", že vnitřní šestice lístků symbolizuje univerzum.
Zajímalo by mě, zda-li jsi ve svých informacích postoupila dál a nevíš něco bližšího k šestici lístků uprostřed úžasného labyrintu.
Děkuji a přeji Ti pohodový vyletněný den
Pťáp-ťa 14.07.2009
Milá Pťáp-ťo,
zrovna dneska jsem se prohlížela vlastnoruční nákres tohoto "komplikovaného" labyrintu.
V mém tzv. atelieru v Pardubicích jsem si chystala věci na týdenní akci do Krkonoš.
Přesně se mi vybavily pocity, které jsem měla, když jsem ho kreslila.
Nebylo to nic příjemného.
Je tam prostor dostat se ještě mnohem dál, než co se odkrývá v klasickém sedmiokruhovém labyrintu.
Pro běžného člověka je tohle už moc nejistá půda.
Nedoporučovala bych se v tomto labyrintu příliš dlouho pohybovat.
Psychiku člověka dokáže hodně rozhodit.
Nechtějte prosím, abych popisovala všechno, co se v něm může přihodit.
W. 14.07.2009
Děkuji za jasnou a výstižnou odpověď :-)
Pťáp-ťa 15.7.2009
Dobrý den,
po přečtení článku jsem se utvrdila, že musím Vyšehrad navštívit.
Nedávno jsem četla knihu Kyvadlo času, autorka popisuje svuj minulý život co by Libuše.
Uvědomila jsem si, co všechno se v historii na tomto místě stalo a jak jinak musela vypadat Vltava.
Teprve jsem si uvědomila, že na těch bájích něco bude.
Martiniques 16.07.2009
© Wahlgrenis
06.11.2007
Sněhový poprašek dodával Vyšehradu slavnostní náladu. Všechno bylo jiné. Všechno bylo jakoby poprvé. Člověk, který tady byl se mnou, zde nebyl náhodou. Náhody neexistují. Nad tím, co se nám přihodilo, by se možná dalo za "normálních okolností" mávnout rukou... Ale tady nic "normálního" nebylo. Teď to prostě nešlo. Všechno bylo příliš živé, všechno příliš komunikovalo, navíc promlouvalo přímo k nám. Nikdo jiný tam v tu chvíli nebyl. Nesmí se pochybovat, když stojíte tváří v tváří jiným světům. Tahle chvíle se už nikdy nezopakuje.
Děkuji za sdílení té chvíle... Tohle poděkování moc dobře ví, kam má dorazit (a dorazí)...
© Wahlgrenis
21.12.2009
Milunka Wahl,
tolik slov jsem chtela mit pripraveno k sdileni te chvile, toho kontaktu. Ale na to jsou slova kratka. Ah trvalo mi dlouho, nez jsem se odvazila pojmenovat to a priznat, ze slova nemam k doznani toho okamihu. Muzu snad jen jednoduse popsat obrazy, ktere zamestnavali hlavu, aby nevstupovala do komunikace srdcem. Ale je to dulezite ty obrazy? Snad jen ve skratce, zemekoule, duhovi lide se drzi za ruce a oslavuji okamih, tu prostou vterinu byti, nic teatralniho, nic rvouciho tam neni. Jen zpev, tanec a pohyb vpred a zpatky aby to bylo v rovnovaze, nebo tak roztomile a vesele jako prvni kroky ditete. To ticho, ta absence slov, a tedy moje prekvapeni kvuli me povaze rytire odhodlaneho k boji, kdyz nejsou veci hned, promlouvalo nejvic. Je to jako zamilovani, potkala jsem ho a oci se mi rozzari, srdce se otevre a rozprostre do dali a kolena roztresou. Takovy zmatek, vsude svetylka. Zamilovani.
Tenhle den je zasadni. Take dekuji. Jsem vseho plna, celeho dne. Kraaasne, kraaasne Wahl. :o)
Mam te rada z celeho srdce a dnesek mne dojal a byl velikym darem, objimam jeste jednou a preji srdickove a laskyplne Vanoce.
Semanthiell 21.12.2009
