Byla jsem ve snu upírkou
Na úterý 5. října 2004 se mi zdálo, že je noc (nad ránem, už nebyla taková tma, zvolna začínalo svítat), já jsem upírka a letím společně z dalšími upíry nad zvláštní ponurou krajinou - bylo takové šedomodré přítmí.
Letí s námi i můj přítel (držím ho za ruku, jinak by letět nemohl), ale on upír není, přitom cítím, že jsem sblížená spíš s ním a z těch ostatních upírů mám strach.
Od ostatních upírů jsme se oddělili a oknem jsme vletěli do mého obydlí - byl to pokoj ve starobylém domě, ten pokoj byl strohý, ale útulný, nikde jsem nerozsvítila, dost světla šlo do pokoje oknem zvenku.
Uprostřed pokoje byla postel, do které jsme spolu ulehli, přítel chtěl spát, ale věděl, že mu chci sát krev a nevadilo mu to.
Byla jsem v tom snu moc krásná a, zní to divně, ale cítila jsem, že jsem i hodná a miluju ho.
Byla jsem štíhlá, se světlou barvou kůže a měla jsem dlouhé husté havraní vlasy.
Nechtěla jsem příteli sát krev, ale ani jsem tomu nebránila a on taky ne; chtěl být prostě se mnou a bylo mu jedno za jakých podmínek.
Leželi jsme spolu pod přikrývkou nazí v posteli, já jsem se k němu naklonila a zakousla jsem se mu do krční tepny, nechtěla jsem mu ublížit, tak jsem to udělala jen zvolna a tepnu jsem neprokousla, podařilo se mi to až na podruhé.
Sála jsem mu krev, která mi ani nijak zvlášť nechutnala, jen jsem vnímala v tom místě silné pulsování jeho srdce a bylo mi líto, že to dělám.
Když jsem skončila, byl přítel unavený a chtěl už spát, ale krev mu pořád stříkala, tak jsem na ráně přidržovala prst, aby nevykrvácel, ale jemu to bylo jedno, ruku mi odsunul a lehl si pohodlně, chtěl už jen spát.
Nechtěla jsem ho ztratit, tak jsem mu opět otočila hlavu a prst přidržela na ráně, až se ta zacelila a zůstala tam jen jizvička.
Pak jsem se přitiskla ke svému příteli, přetáhla si přikrývku přes hlavu a začala usínat.
... no, a v tom jsem se probudila hrůzou a hrozně jsem se vyděsila.
Když o tom přemýšlím zpětně, tak v tom snu byla spousta lásky, něhy a obav, ale sen byl tak hrozně živý a barevný, bylo to úplně jako skutečnost.
Pamatovala jsem si i přesnou chuť a barvu té krve, prostě všechno.
Byly 3 hodiny ráno a já jsem byla tak vyděšená, že jsem se opravdu přitiskla k příteli - klidně spal, a déle než hodinu jsem se třásla a nedokázala se zvednout a jít ani na záchod.
Až po delším čase jsem se uklidnila, celou dobu jsem se modlila za sebe, své syny a přítele, pak jsem porožínala celý byt a všechno zkontrolovala.
No, jsem z toho snu opravdu vyděšená, ale není to poprvé, mívám živé barevné sny,
ale nejsou všechny děsivé, většinou jen ty o upírech.
Prosím, nedokážu přijít na to, co mi "chce být řečeno".
Vy byste mi ten sen dokázala vyložit?
Kdybych na to nějak přišla, snad by se to už neopakovalo nebo by mě to aspoň tolik neděsilo.
Předem mnohokrát děkuji za Vaši odpověď.
S úctou
Katae 07.10.2004
Milá Katae,
Tvůj sen je úžasný.
Také mě při jeho čtení obestoupilo takové to zvláštno...
Určitě to znáš taky.
Ale není to typický sen.
Pokud by sis listovala ve snářích, slovo "upír" v něm nenajdeš.
Už jsem to psala někdy dřív, že si budu muset napsat vlastní snář.
Připadá mi totiž, že většina těchto knih vzniká na koleně, aby něco o snech bylo.
Jenže ve snech k nám přicházejí informace odjinud, ty nelze odvozovat z běžného života.
Nádherně svůj sen popisuješ, detailně a barvitě.
To se běžně nestává.
Je to silnější než film, je to jasný živý prožitek skutečností, které v tomto životě prožít nemůžeš.
Mám pocit, že se upíři objevují v poslední době stále více.
Není to jen vymyšlená postava z hororových příběhů, jsou to reálné bytosti z jiných světů, které mohou projít do naší dimenze.
Děje se tak v nejrůznějších časoprostorových puklinách, například na starých hradech, ve skalách, v jeskyních, ale i zcela jinde.
Je to prostor tak nepochopitelný, jako je třeba černá díra ve vesmíru, kde mizí vesmírné koráby.
Tento prostor umožní takovým bytostem přijít a zase klidně odejít.
Je docela možné, že jsi upírkou skutečně byla (nebo jsi?).
Víš, že pojmy jako čas a prostor jsou vymyšlené lidmi.
Prakticky neexistují.
Nejsou hranice ničeho.
Vnímám, že jsi pod vyšší ochranou a necháváš se vést.
Letěla jsi s ostatními upíry, sice za ruku se svým přítelem, ale přesto tak nějak proti své vůli.
Byla tady nějaká vyšší moc, které jsi podléhala.
I při vlastní „akci“ je patrné Tvoje nechuť, ale nakonec krev stejně vysaješ.
Polykáš ji, vnímáš barvu i chuť.
Máš pochybnosti, jestli Tvůj život je veden tím správným směrem.
Čím víc o tom přemýšlíš, tím je ta nejistota větší.
Prožíváš stále zmatky, máš podivné cíle, nevíš, jestli mají smysl.
Jako by to pro Tebe měla být zkouška, jestli to všechno opravdu zvládneš.
Samotné se Ti zdá, že to neprojde, ale pak se to nějak otočí.
A zůstáváš dál nezávislá.
Pokud bychom chtěli listovat snářem, moc toho skutečně nenajdeme.
Létání snad má symbolizovat příjemné dny, štěstí v podnikání a chválu.
Ovšem letěti jako upír? Letěti s ostatními upíry? A držeti přitom přítele za ruku?
Nic takového tam není.
Jsi životem provázena za cenu nemalých zkoušek, přesto všechno vychází.
Jsi pod vlivem jisté autority, ale lásku ke svému příteli bys za nic nevyměnila.
Raději bys obětovala i třeba svůj život.
O usínání vedle něho bys nechtěla přijít.
Možná mu maličko škodíš, i třeba nevědomě, ale všechno je to ve váš prospěch.
Tys mu musela vysát krev na krku, i když jsi to vlastně nechtěla, protože to bylo jednou z Tvých povinností, té ses jen tak vyhnout nemohla.
Věděla jsi, že mu neublížíš, že on to vydrží a že chceš být hodně opatrná, aby ho to nebolelo.
To je i Tvoje částečná omluva.
Byla jsi součástí vyššího společenství upírů.
Proč jsi se mezi ně dostala, když tě to spíše táhlo ke světu lidí, je otázkou.
Ve snu Ti bylo krásně, ale v okamžiku, kdy ses probudila, došlo k hrůznému leknutí.
Žiješ jiný svět. To je to.
Došlo Ti, že bys měla žít tak, jak jsi zvyklá.
Tahle snová dimenze Tě zaskočila.
Jak to ale srozumitelně vysvětlit?
Na mě to působí tak, že jsi během spánku - resp. ne Ty, ale Tvoje duše - prostoupila skrz ten podivný astrální otvor do jiné dimenze.
Tam sis s sebou vzala i svého přítele, který ale o tom pochopitelně vědět nebude.
Nepojímala bych Tvůj sen jako sen, ale jako astrální dobrodružství.
Důležité je, že ses v pořádku vrátila, že zůstalo JENOM to velké leknutí.
Může to být pro Tebe také důkazem, že jsou ještě jiné světy.
A nejen světy.
Sama jsi zažila upíry, sama jsi byla jedním z nich.
Nemyslím si, že bys měla žít s vědomím, že jsi upírka, to rozhodně ne.
Pro Tebe bude jednoznačně snadné přemisťovat se do jiných světů.
Dnes v noci to bylo do světa upírů, jindy to může být třeba do světa zemřelých.
Jsi hodně citlivá a vnímavá pro tyto energie, rozhodly se s Tebou komunikovat.
Myslím, že se nemusíš bát, naopak jim plně důvěřuj.
Nestane se nic špatného, pokud budeš věřit v obrovskou lásku a vnitřní sílu.
Láska skutečně dokáže zvítězit nade vším.
Nehledej v tom žádné další souvislosti, pokus se normálně žít.
Věř mi, že sen vypadá jinak...
© Wahlgrenis
07.10.2004
Vážená paní Wahlgrenis,
dnes od rána váhám, jestli Vám vůbec mám odpovědět na Vaši reakci a pokud ano, tak co mám vůbec napsat.
Moc si Vaší odpovědi vážím, ale musím se Vám přiznat, že jsem k Vám předtím neměla až takovou důvěru a neřekla jsem Vám všechno.
Co se týká toho "procitnutí ze snu", tak já jsem nebyla sama.
Byla se mnou vysoká postava, celá v černém, jen oči měla jasně zelené s ostrými dutými čočkami (asi jako když se díváte do tuhy na pentelku).
(Mimochodem; taky mám zelené oči :-)).
Cítila jsem, že je to muž.
Nebyl se mnou konkrétně, ale přesto jsem ho viděla i cítila.
Vypadal jako někdo odměřený nebo zlý, ale neměla jsem z něho strach.
Mám pocit, že je od té doby se mnou.
Zní to hloupě, ale připadá mi něco jako "strážce hrobky" - přísný a nekompromisní, ale naprosto spolehlivý.
No, a včera jste na můj mail poprvé reagovala tak, že mi to vyložíte až později a že můžu být ráda, že jsem se vůbec vrátila.
Zamrazilo mě z toho.
Zůstala jsem v práci déle a až všichni odešli, zeptala jsem se pomocí svého kyvadla
(nosím na krku stříbrný řetízek - dárek od přítele, na něm stříbrný pentagram
- dárek od mé sestry z Londýna) toho černého muže z noci, jestli je se mnou a jestli chce se mnou mluvit; řekl, že ano.
Pak mi ještě "řekl", že to byl on, kdo mě v noci přivedl zpět a že dá pozor, abych se vracela zpět i později.
(Vy jste mi taky na druhý den napsala, že se podobné výlety budou opakovat.)
Máte pravdu v tom, že už dávno vím, že čas ani prostor neexistují.
Podobné "výlety" se s různými přestávkami a různou intenzitou prožívám už od dětství, už v dětství jsem prožívala i dé-ja-vú, ale bála jsem se o tom s někým mluvit.
Co se týká konkrétně těchto "snů" o upírech (vždycky jsem v roli stejné nádherné upírky, která je určitým způsobem vyčleněná ze společnosti i lidí i upírů, ale s oběma skupinami je nějak spojená a obě skupiny ji tolerují), s těmi se setkávám tak od puberty (je mi 33 let).
Jeden čas jsem z upírů měla opravdu hrůzu a moc jsem se jich bála, i když mi okolí tvrdilo, že nejsou skuteční, já vím své.
No, tak nějak se bát přestávám.
Vím, že v tomto světě upírka jako taková nejsem, pomáhám lidem a přináším pozitivní energii; spíš mi známí říkají, že jsem čarodějnice (v dobrém), ale to jen proto, že se zajímám o byliny a dokážu lidi "vykecat ze srabu" a uklidnit.
Ale taky mám pocit, že upíry kolem sebe poznám a oni poznávají mě (nevím, jako co, v jiné dimenzi asi upírka jsem a oni to cítí), ale neublíží mi.
Z nějakého důvodu si vzájemně udržujeme odstup.
Nevím, na jednu stranu bych Vám toho chtěla ještě svěřit hodně, na druhou stranu ale nechci mít pocit, že Vás tím nějak obtěžuju.
Každopádně, moc děkuju.
Tím, co jste mi napsala, jste mi v podstatě potvrdila jen to, co jsem cítila, dala jste tomu slova, která jsem sama najít nedokázala.
Děkuji a nashledanou.
Katae 07.10.2004
Děkuji za Tvé doplnění.
Rozhodně nemluv o nějakém obtěžování.
Kdybych Ti napsat nechtěla, tak Ti nenapíšu.
Myslím, že všechno se v životě děje proto, že to má nějaký význam.
Tvoje "upíří" existence i to, že jsi mi napsala a já Tobě zase odepsala zpátky.
Třeba se naše cesty někdy zkříží...
© Wahlgrenis
07.10.2004
Hezké ráno Wahlgrenis,
nedá mi to, abych nereagovala na Katae a její sen zařazený jako Byla jsem ve snu upírkou.
Děkuji Vám oběma, Katae že našla odvahu a podělila se o své zkušenosti a Tobě Wahl za výklad a informace, které se obyčejně nenacházejí.
Moc mi vše pomohlo při řešení situace u jedné paní a i u mne, hlavně letmé vysvětlení, co jsou to za bytosti a odkud přicházejí.
Nemohu posoudit, zda opravdu jsou mezi námi upíři, ale zjistila jsem automatickou kresbou, že mohou někteří z nás být během svých inkarnací upíry.
Často to má souvislost s Rumunskem.
Tak podobně, někteří ve svých životech se stali "oběťmi" upírů tj. byli kousnuti.
Neznamená to, že se automaticky upíry stali.
Byla jsem obětí upíra, při kresbě si to prožívala jako bych byla najednou na utržené ledové kře, byla mi zima, všude bílo, ale prázdno.
Já v červených šatech - červená je symbol krve a utrpení - sama (ani živá ani mrtvá), bílá s havraními vlasy, jakoby zedřené a krvavé ruce.
Na krku stopy od kousnutí.
Snad jen na závěr, některé důsledky takových životů (kousnutí od upíra) se mohou projevit i tak, že tito lidé mají tak velké zdravotní problémy - mají špatný krevní obraz a nedostatek železa, už nestačí léková forma a tak jsou jim injekce železa píchány do žil.
Zřejmě se nikdy nesmířili s takovou prožitou situací, a proto se jim vrací v podobě nemoci.
Také ten přiložený obrázek mi pomohl - všimla jsem si ho až dnes. Vy dvě pochopíte, za co jsem chtěla poděkovat :-)) a já už dnes rozumím i Katae.
Srdíčkový den,
Januell 27.07.2007
