Měla jsem ve snu zemřít
Milá Wahlgrenis,
přeji krásný den...
Během posledního týdne jsem na těchto stránkách denně několik hodin, jako bych se nemohla nasytit všeho, čím ke mě promlouvají.
Příspěvky a odpovědi čtu pořád dokola a stále nacházím...
Od probuzení mám nutkání ti napsat a tak to udělám - zkusím odhodit tu masku, o které píšeš (opravdu ji mezi lidi "nosím", ale je to proto, že kdykoliv jsem ji "odložila", tak sem dostala hned ránu mezi oči...) a popsat ti to, co cítím.
Včera před spánkem jsem poděkovala za zdraví, domov, lidi kolem sebe a přestože sem měla dřív s usínáním problémy - nabaluji na sebe i problémy cizích lidí, ač je nemůžu vyřešit - včera sem usnula úplně v klidu a bez problémů.
Zdál se mi zvláštní sen, nevím, jestli ho popíšu úplně přesně, detaily už nevím, nezapsala jsem si ho.
Věděla jsem, že mám zítra umřít, ale vůbec sem se nebála, úplně v klidu, smířená, jsem se rozloučila a šla tam, kam jsem jít měla... byl to nějaký most a byla tma.
Někdo tam se mnou byl.. (manžel..?) a já držela v náručí kytici pěti dlouhých rudých růží.
Sundala jsem z nich stužku a jednu po druhé jsem chtěla poslat po vodě jako rozloučení pro ostatní.
Do toho se mi úplně rušivě namíchala paní, která na našem sídlišti jen každému nadává, vlastní v malém bytě asi pět psů a je tzv. asociál.
Začala mi zase nadávat, už ale nevím co přesně...
Chvíli nato jsem se probudila, bylo už ráno a já se bála pohnout, dýchala jsem jen velmi mělce a kolem sebe jako bych měla pevný železný obal nebo kruh.
Samotný sen ale na mě působil velmi kladně.
Měla jsem dokonce i pocit, že bych měla vzít kyvadlo, ale myslím, že toho ještě "nejsem hodna".
K tomu se snad pojí ještě jedna v mém životě dost rozhodující věc...
Když před deseti lety zemřel můj tchán, řešila jsem neustále otázku, co je smrt, co je po ní a tak...
Nemohla jsem se těch myšlenek zbavit, ale nikam jsem nedošla.
Asi dva dny po smrti se mi najednou tchán zjevil u nás v bytě, "vplul" přes vchodové dveře do předsíně a tam jsem ho uviděla.
Byl to on, to vím, byl jen nějak "průhledný".
Říkal, že mi přišel jen říct, ať se nebojím, že je v pořádku a že je "to TAM dobrý".
Protože jsem sama sobě nevěřila, že je to možné, projela jsem rukou jeho tělem... na to se jen usmál a řekl - "vidíš".
Pak jsem uvěřila a ptala sem se ho, jestli byl už za manželkou - jeho odchod nesla velmi bolestně - říkal, že s tou už to má vyřízeno a na mé přání, jestli mám vzbudit manžela, řekl že ne.
Potom zase zmizel stejně jako přišel.
Faktem je, že od té doby jsem na smrt jako na strašáka přestala myslet a byla jsem mu moc vděčná, že mi to přišel vysvětlit.
Stále se mi podbízelo, že to byl jen "živý sen", ale teď o tom začínám pochybovat, bylo to až moc skutečné..
Vím, že musím teď hrozně moc hledat a naslouchat.
Psala si mi, že mám navštěvovat galerie, kostely.
Zajímavé je, že tak už nějakou dobu činím, ještě dřív, než sem tyto stránky objevila.
Bloumám jen tak ulicemi, občas mě to zavede do kostela, jindy se zastavím u knihkupectví a moje oči padnou na knížku ve výloze s duchovním námětem.
Možná přemýšlím o další cestě až moc intenzivně, někdy mi připadá, že ani nemám místo na jiné věci, v kterých sem se "topila" do teď.
Snad tyto řádky vyzní přesně tak jak mají, ale ty jistě víš...
Přeji vše dobré
Grevilea
© Wahlgrenis
14.03.2005
Milá Grevileo,
těší mě, když nalézáš na mých stránkách odpovědi na své otázky.
Nemusí být přímo adresované Tobě, ale o to přeci nejde...
Pokusím se na Tvůj dopis nyní reagovat.
K tomu snu:
Už ani neotvírám snáře...
Sen o smrti Ti přináší informaci o pozitivním posunu ve Tvém životě.
To jsem ostatně pochopila v samotném závěru dopisu, kde jsi popisovala setkání se zemřelým tchánem.
Ty v poslední době získáváš spoustu informací, které jsi dosud neznala, byly někde v tajné komnatě, kam jsi nechodila.
Nyní Ti dochází, že je ještě něco jiného než ty klasické starosti dnešních dnů (do práce, z práce, večeře, televize a spát...).
Ve snu jsi se nebála, protože jsi už věděla, že není čeho.
To Ti ostatně potvrdil osobně zesnulý tchán.
Růže jsou nádherným symbolem do snu.
Krásný rudý a voňavý květ přináší informaci o bohatství tohoto života, ale současně trny jsou všechno to, za co musíme v tomto životě zaplatit - všechny ty ztráty a bolestné zkušenosti.
Vždy je něco dobré a něco špatné, plus a minus.
Nikdy nemůže být člověk jen nahoře, občas si sáhne na vlastní dno.
To všechno je skryté v té růži ve snu.
Posílala jsi je po vodě - to je taky krásné.
Voda jako proud života, pořád plyne a nikdy se nemůže vrátit na to stejné místo.
Paní, která Ti najednou vlezla to tohoto hodně symbolického snu, také nepřišla náhodou.
Ona žije jinak než vy ostatní, ona má kolem sebe jiný svět, miluje psy, miluje zvířata, je proti technickým vynálezům i proti penězům, ta možná ví mnohem víc, než tušíš.
Vrací se totiž k základům, ví, že člověk k životu skutečně moc nepotřebuje.
Ona víc dává, než přijímá.
Není to přímo v tom materiálním smyslu, ale ona dává tím, že neničí.
Ona je určitě nesmírně spořivá, nekoupí si zbytečný technický vynález, novou lampu, když ta stará ještě funguje, nový koberec, když ten starý ještě ujde, ani nový kávovar, když si kafe může uvařit na kamnech.
Ta Ti do snu přišla jako symbol jiného přístupu k této planetě.
Lidé mají žít jinak.
Nepotřebují denně novou věc do bytu, nový svetr, kabelku, kozačky.
Více skromnosti by skutečně neuškodilo.
Kdybyste se dostala k této podivné ženě blíž, pochopila byste, že je vlastně šťastná.
Tím, že má své psy, kteří jsou vděční za každé pohlazení.
Tím, že nemá bohatství, které by ji zbytečně uzemňovalo.
Ona si žije ve svém světě, třeba ideálním, ale je v něm ráda a určitě by neměnila.
Píšeš, že jsi chtěla sáhnout po kyvadle, ale že jsi v tu chvíli ještě "nebyla hodna".
Myslím,že to ani nebylo důležité.
Ta chvíle přijde, poznáš ji naprosto jistě.
A to setkání se zesnulým tchánem?
Protože se už v této oblasti nějakou dobu pohybuji, nevidím na tom nic zvláštního.
Mrtví se občas takto zvláštně s jakoby průhledným tělem objeví u někoho z pozůstalých.
Přicházejí předat informaci, že TAM ještě něco je a že TO tam je DOBRÉ.
Mezi lidmi je totiž až panická hrůza ze všeho, co může být po smrti.
Nechci tady říkat, že za všechno může církev, ale svůj podíl na tom samozřejmě má.
Je to to peklo, kterým jsme strašeni už jako malé děti.
Na ten strach, kdy u nás zazvonil čert a klidně si šel pro mě do pokoje, nezapomenu.
Pekelná říše je pořád naplněná otazníky a lidé vlastně nevědí, jak to je?
Čeká na každého skutečně ten kotel s vařící vodou?
Nebo jen na ty opravdové hříšníky?
A kdo je skutečný hříšník?
Ty obavy jsou mezi lidmi pořád.
Ale jemnohmotný svět je něco naprosto jiného, proto bychom se měli ještě za našeho života seznámit s jeho zákonitostmi a hlavně se nebát.
Psala jsi, jak jsi rukou projela tělem tchána, tohle je zvláštní, k tomu lidé nemají příliš odvahu.
Ale dobře.
Dostala jsi od něho informace, to rozhodně nebyl sen.
Někdy se také přihodí, že dojde k této návštěvě "ze záhrobí", ale v místnosti, kde je i více lidí, se ona bytost může ukázat jen jednomu.
Tohle je hodně zvláštní, nemá to nějaká přesná pravidla.
Ale podle mého je to zase informace jen pro toho konkrétního člověka.
Je možné, že nikdo jiný by tuto informaci nebyl schopen přijmout.
Jsem ráda, že všechno, co jsem napsala, sis vzala k srdci.
S maskou chodit mezi lidi se ale nevyplácí.
Zkus ji třeba jen jednou nechat doma.
Jen tak - co to udělá...
© Wahlgrenis
14.03.2005
Naše milá Wahlgrenis,
děkuji za krásně vyložený sen, až se mi dech tajil...
Děkuji taky za výklad ohledně té paní...
Tenhle úhel pohledu mě opravdu nenapadl, ale je to pravda.
A když všem okolo zdánlivě bezdůvodně nadává, tak asi ví skutečně proč...
Přeji co nejméně "obyčejných materiálních" problémů a krásné jarní dny..
Děkuji.
Grevilea 14.03.2005
