Wahlgrenis

Expedice: České Středohoří 2014... aneb když k nám promlouvá krajina

Únor 2014 - červen 2014 (první půlroční cyklus)
Vycházky po Českém středohoří s přihlédnutím k vyvýšeným bodům v krajině, geomantické načítání konkrétních míst v přírodě, individuální naciťování krajiny, vnímání vlivu člověka na krajinu.
Radobýl, Sovice/Kočka, Křížová hora, Plešivec, Hradiště, Liščín, Myštický vrch, Dlouhý vrch.

Wahlgrenis

Čas: Únor 2014 - červen 2014 (první půlroční cyklus)
Téma: Vycházky po Českém středohoří s přihlédnutím k vyvýšeným bodům v krajině - geomantické načítání konkrétních míst v přírodě - individuální naciťování krajiny - vnímání vlivu člověka na krajinu.
Radobýl, Sovice/Kočka, Křížová hora, Plešivec, Hradiště, Liščín, Myštický vrch, Dlouhý vrch.

Co se bude dít na místě?

Budeme vnímat vibrace krajiny, poslouchat tóny, které běžně nejsou slyšet, budeme pozorovat obrazy, které běžně nejsou vidět.

Můžeme také naslouchat bytostem, které tady žijí.

Přečteme si energie jednotlivých geomantických bodů v krajině.

Ty můžeme zaznamenat zcela individuálními způsoby za pomoci kresby, zvuku bubnů nebo vibrací tibetských mís apod.

Dopředu není možné odhadnout výsledky těchto šetření.

Každá vycházka je jedinečná a neopakovatelná.

Výstupy ze všech vycházek budou zdokumentovány.

Pro koho jsou vycházky určeny:

Vycházky jsou organizovány pro zájemce z řad široké veřejnosti, zapojit se mohou dospělí i děti, (přičemž za děti odpovídají rodiče nebo zákonní zástupci).

Nejedná se o násilné zdolávání kilometrů, všechny trasy jsou voleny především jako příjemná procházka s netradiční náplní.

Během vycházek se bude pracovat také s informacemi o jednotlivých cílech v krajině, které jsou běžně přístupné, s místními pověstmi a dalšími zdroji, takže se účastníci vždy dozvědí něco nového.

Všechna tzv. šetření v krajině budou přístupná každému, kdo se vycházky zúčastní.

(Rozpis vycházek bude zveřejněn v nejbližší době.)

OHLASY PŘED ZAHÁJENÍM VYCHÁZEK:

Mila Wahl,
to je nadhera, ja si teprve ted vsimla upoutavky na horu Radobyl.

Chystam se tam uz od lonska a nejak mi to stale nevychazelo.

Skoda, ze jsem 16.2. v praci, jinak bych moc rada sla.

Miluji ten kraj, stale se snazim ho poznavat.

Budu sledovat akce, snad mi nejaka datumove vyjde.

Jinak mam uz nekolikrat okoukane Magicke hory s Kvetou Fialovou a Vaclavem Cilkem, kde prave oni zminuji Radobyl, Milesovku a dalsi.

Je to takovy muj balzam na dusi ted v zime.

Je fajn, ze takove akce se deji.
Krasny den Milena 2.2.2014

Wahl,

vim, jak si sdelovala, ze ta mista, kde se stavaji dopravní nehody, nejsou jen tak, i k tomu jsem vzdy mela pokoru...

Dycham, tusim, ze to presahuje lasku...

To je neco jako slunce ve slunci...

Nestaci mi slova, je to dychani zdola, v hloubine obrovskeho tvora, kde my jsme jen bunka dychaci, zapadajici do soukoli...

Ne jednotlivec, ale cela Zem je v nas a my v nem, v tom systemu programovanem...

Nic noveho pro Tebe...

Jen ja asi prozila Tva slova ... ano, klic napojeni na obrovska vedeni, az se mi zaludek obraci...

Ano, ach... je to velike...
Jsme-li v soukoli, mam rozmazane hledi ...

Tusim, cistota nade vse, ale to je silne, jine ... jo jo jsem asi Alenkou v risi divu.

Ma hloubka ... cesta je cista ...
No teď tu lásku ještě zpracovávám....

Je to silnější než já, jsem stále "paralyzována"...

Láska je nekonečná ... ale ... jako by bylo něco silnějšího než láska ...

Ha a to mě asi "zastavilo", hodnoty přeskládalo ...

Jojo, asi vypsat se musím, neb velikost energie mne dusí...
Rozumíš..

Mne vždy dostane to, jak nic nemá cenu... nic, jen láska ...

Ta čistota, kterou si nosíš v sobě...

A je jedno, kde jsi, zda sedíš v paláci nebo na stromě ... a pokud je nad láskou ještě něco, co neumíme nazvat ..silnější energie ..pak láska nás asi k ní zavede..
A soukolí se sepne ... brána se otevře ...

No ten klíč nakonec bude ... ach ...drrr ... půjdu vysavat ..nebo to je ... ha neumím chodit v těch hlubinách.

Rosé 2.2.2014

Všeobecné informace:

Doporučuji vhodné oblečení a turistickou obuv odpovídající počasí a zdravotnímu stavu jedince.

Jídlo a pití s sebou, nelze zajistit občerstvovací stanice během vycházky.

PRVNÍ (ÚNOROVÁ) VYCHÁZKA - RADOBÝL

Neděle 16. 2. 2014, 10 hodin, pravděpodobný návrat v 15 hodin.

Sraz: v 10 hodin před hlavním vchodem (vstupními schody) do kulturního domu, tj. budova Hradu Litoměřice, ulice Na Valech.

Zde:

Radobýl, čedičový vrch ležící v Českém středohoří, se zvedá nad vsí Žalhostice na pravém břehu Labe, 3 km západně od Litoměřic.

Charakteristickou, zpola „vykousnutou“ siluetu kopce má na svědomí někdejší kamenolom, který v několika patrech odkryl a odtěžil velkou část západní strany kopce.

Lomová stěna, na níž jsou obnaženy pozoruhodné čedičové sloupce (jedná se o tzv. sloupcový rozpad čediče), a jižní svahy, pokryté skalostepním rostlinstvem (např. divizna brunátná, bělozářka liliovitá, kozinec bezlodyžný) jsou předmětem ochrany coby Přírodní památka Radobýl.

Rok vyhlášení: 1992 (jednotlivé části už 1966 a 1969)

Rozloha: 4,88 ha

Turistická značená cesta s odbočkou na vrchol vede z jihu od Žalhostic i ze severu od silnice z Litoměřic.

Z holého temene Radobýlu, osazeného mohutným křížem (nynější kovový pochází z roku 1992), se otevírá téměř kruhový výhled na Litoměřice, Terezínskou kotlinu, Labe, Píšťanské jezero, Lovosice a přilehlou část Českého středohoří.

Severně od Radobýlu, pod sousedním návrším Bídnice se nachází důl Richard, jenž byl založen v roce 1864 a sloužil k těžbě vápence.

Za druhé světové války sloužil nacistům jako podzemní továrna na výrobu leteckých součástí.

V této pobočce koncentračního tábora Flossenbürg bylo v nelidských podmínkách nasazeno na 18 tisíc vězňů.

Toto období dosud připomíná budova někdejšího táborového krematoria (u místa, kde silnice z Litoměřic přemosťuje železniční trať).

Podzemní prostory jsou většinou zavalené a od prosince roku 2001 je důl uzavřený veřejnosti.

Z menší části je důl od roku 1964 využívaný jako úložiště radioaktivního odpadu s nízkoúrovňovou radiací.

Tomuto účelu by měl sloužit do roku 2070.

V neděli 23. října 1836 si Karel Hynek Mácha z vrchu Radobýlu, kde upravoval svou poslední báseň Cesta z Čech, všiml požáru dole v Litoměřicích.

Při obětavém hašení se nalokal vody, jež mohla být zdrojem jeho pozdějšího infekčního onemocnění. 6.11.1836 zemřel.

Litoměřice mají novou atrakci. Podzemní chodbu o Richardu
Chodba dlouhá 80 metrů se schody nově skrývá expozici věnující se litoměřickému Richardu.

Jak to v něm vypadalo a vypadá v současnosti, to mohou lidé vidět.
(Litoměřický deník 1.6.2013)
Litoměřice – Bývalý areál podzemní továrny Richard v Litoměřicích se veřejnosti neotevře.

Jak to tam ale vypadá, se lidé dozvědí. Stačí, když navštíví stálou expozici v podzemní chodbě pod radnicí.
„V roce 2011 se všude říkalo, jak se otevře Richard pro veřejnost. Ukázalo se, že je to nereálné a nerealizovatelné. Této myšlenky jsme se ale nechtěli vzdát. Napadla nás jiná varianta," řekla vedoucí litoměřického Centra cestovního ruchu Anna Matulová.

„Pod radnicí je dlouhá chodba a počátkem roku 2012 jsme už věděli, že k otevření Richardu veřejnosti nedojde. Tak jsme to nakonec udělali jinak."
Pracovníci Centra cestovního ruchu v čele s kurátorem stálé expozice Dominikem Faustusem se rozhodli, že v podzemní chodbě pod radnicí nasimulují důl Richard.

„Předchozí vize, že budeme ukazovat část pracovního tábora, byla pozměněna na trasu třemi obdobími, která jsou s Richardem spjata. Vytvořili jsme průnik tří časových pásem," nastínila filozofii vzniku expozice Matulová.
„Nepotřebujeme kopírovat to, co má Terezín. Dojednali jsme s Památníkem pokračování tamní expozice u nás v Litoměřicích – vznikla expozice pod názvem Důl Richard v proměnách času," uvedla Matulová.

„Vstup do podzemí je z Jarošovy ulice. V chodbě dlouhé 80 metrů a se schodištěm jsou informační tabule a expozice evokující dobu těžby vápence, pak továrnu z období 2. světové války a nakonec současnost – úložiště radioaktivního materiálu."
Podle Matulové návštěvníci v podzemní chodbě neuvidí válečné útrapy nasazených vězňů z terezínského ghetta.
„Vyhnuli jsme se záměrně bolestivých míst té doby. Nechtěli jsme zobrazovat lidské neštěstí. Naopak jsme v závěrečné části chtěli ukázat, jak to nyní v Richardu vypadá, a ve spolupráci se SÚRAO v chodbě simulujeme úložiště i se sudy."
Kurátor stálé expozice Faustus připomněl, že k otevření podzemní chodby se musel vyjádřit třeba i Báňský úřad.

„Bylo nutné získat i povolení z hlediska požární ochrany. Nutné byly i drobné stavební práce, jako osadit prostor zábradlím nebo zajistit osvětlení."
Ti, kteří chtějí podzemní chodbu navštívit, by měli zamířit do informačního centra na radnici. Prohlídka je pro dospělou osobu za 40 korun s průvodcem.
Autor: Radek Pešout Ing.

Zdroj

Radobýl je opravdu krásné místo, k němuž se dominanta jednoduchého a čistého kříže dokonale hodí.

K Radobýlu se váže celá řada pověstí.

Jsou zmiňovány hlavně poklady, které jsou schovány v podzemních chodbách a jeskyních, které se prý jednou za rok otevírají...

Zdroj

Klub psychotroniky a UFO zmiňuje pověst o Černé paní s dítětem, která mizí v jeskyni ve vrchu Radobýl.

DOPRAVA Z PRAHY

Upozornění pro zájemce o vycházku:

Zdravím Wahlgrenis,

rád přijedu na společný výlet na Radobýl.

Touto cestou mohu nabídnout dopravu autem pro tři osoby z Prahy do Litoměřic.

Popřípadě, někoho nabrat po cestě.

Prosím Vás Wahl sdílejte, nebo přepošlete ostatním, které budete zvát.

Děkuji a mějte se hezky.

Jára 12.2.2014

Ahoj Wahlgrenis,

děkuji ještě jednou za hezký výlet na Radobýl.

Osobně si myslím, že naši možnou práci nám dosti blokovalo počasí a živel větru.

Bytosti živlů a vůbec jemnohmotný svět se nám snažil ukázat, jak moc je toto místo a i velká část Litoměřicka zraněná.

Nebude daleko od pravdy, když napíšu, že k velkým energetickým zraněním došlo v období druhé světové války.

Někdo by řekl, že je to již více jak padesát let.

Ano, je.

Stále se však lidé našeho národa těžce s těmito situacemi energeticky vyrovnávají.

Dalším zřetelným ukazatelem je nedokončená dostavba dálnice D8 do Německého Dresdenu.

Tato stavba na Litoměřicku se neustále komplikuje a nejedná se pouze o neschopnost českých úřadů.

Při vydatných deštích v červnu minulého roku nám příroda dala jasně najevo, kde je problém.

Nastal sesuv půdy a zavalil část stavby dálnice D8.

Dokončení napojení na českém území se tak znovu oddaluje.

Můžeme tvrdit, že stavba dálnic poškozuje krajinu.

To ano, ale také symbolizuje spolupráci a vyřešenou minulost sousedících zemí.

Jsem rád, že jsi uspořádala tyto expedice po Litoměřicku, které potřebuje nepovrchní zájem a péči lidí o danou oblast, kde stále leží temná minulost.

Díky a těším se na další setkání.

Jára 20.2.2014

DRUHÁ (BŘEZNOVÁ) VYCHÁZKA -

Neděle 16.3.2014, 10 hodin, pravděpodobný návrat v 16:30 hodin.

Sraz: v 10 hodin Litoměřice, Pokratická ul., u zastávky MHD U kapličky

Trasa: cca 10 km, Lysá hora (577 m) - Hradiště (545 m) - Kamýk (455 m)

Doporučuji: turistickou obuv, oděv do přírody (část trasy povede doslova "cestou necestou"), jídlo a pití na celý den.

Hradiště je přírodní památka (ev. č. 121), která se nachází v okrese Litoměřice na stejnojmenném vrchu (545 m).
Správa území spadá pod CHKO České středohoří.
Výměra: 5,25 ha
Rok vyhlášení: 1949
nadmořská výška: 545 m
poloha: 4 km severozápadně od Litoměřic
místo dalekého rozhledu směrem k jihovýchodu až severozápadu
malá jeskyně blízko pod vrcholem
na jih od hlavního vrcholu se nachází nižší subvrchol zvaný Malé Hradiště neboli Kamýk
Důvodem ochrany je stepní květena s koniklecem otevřeným a koniklecem lučním.
Severovýchodním směrem od Hradiště se nalézá Dlouhý vrch, východním směrem pak Křížová hora, na jihovýchodu leží u Labe město Litoměřice, jižně se nachází nižší subvrchol Malé hradiště neboli Kamýk, za ním pak vrch Bídnice a Radobýl, západně vrch Plešivec.

Ahoj Wahl,
mrzí mě to, ale tentokrát nepůjdeme, Karolínka si narazila po skoku do bazénu pravou patu a já bez ní nepůjdu, už jsem jí to slíbila.
Jsem moc ráda, že jsem Tě mohla poznat i v přírodě cestou na Radobýl.

Tohle setkání je pro mně takový malý zázrak, protože Tvůj web sleduju cca od roku 2007 - pak byla Jeneč a několikrát jsem Tě měla ve snu a celou tu dobu jsem přemýšlela nad další akcí nebo mě napadlo, když jsem jezdila do Prahy, že Tě třeba cestou zahlídnu třeba v metru nebo na ulici (jsem špetku naivní) a jen tak Ti mávnu a usměju se, i když by sis mě asi nepamatovala, vždyť potkáváš tolik lidí...

Zkrátka - jsem vděčná, že jsem s Vámi všemi mohla být na Radobýlu, opravdu jen tak být, protože mi to tak stačilo a neuměla jsem se bohužel nacítit na ten náš vykousnutý smutný kopec, proto jsem ani nezkoušela kreslit.

Jsem zasekaná ve vlastních problémech a pocitech, které jen těžko odplouvají a pokud já sama se necítím ve formě, tak se stáhnu a většinou jen poslouchám a nekonám.
Další výpravy do kopců chci určitě absolvovat i s Kájou, ta si to a hlavně Tě nenechá ujít, my totiž věříme na víly a na skřítky :-)
Užijte si procházku, snad se Vás sejde aspoň 10 jako minule a moc nezmoknete.
Marcela a Karolínka 15.3.2014

Dobrý den Wahl,

promiňte, ale i když jsem všechny myšlenky vyhodila z okna a věděla, že přijedu, půjdu přírodou a těšila se na to, nemohu přijet.

Šla jsem spát v půl páté ráno, tak moc jsem byla vyklidněná a zároveň velmi nadšeně rozrušená ze včerejšího dne s Vámi.

Bylo to úžasné, protože Vy jste úžasná.

Ten úžasný pocit je ve mně ještě i nyní, kdy Vám na půl oka píšu zprávu a až se probudím doopravdy, tak díky Vám budu mít nejen jiná a krásnější rána.

Dala jste mi sílu a impuls na sobě zase začít pracovat a poznala jsem díky Vám další milé lidi.

Velmi se těším na brzké setkání s Vámi a ještě jednou celým srdcem děkuji za včerejšek.

Vaše Lucie 16.3.2014

TŘETÍ (DUBNOVÁ) VYCHÁZKA se uskuteční v neděli 13.4.2014.

Neděle 13.4.2014, 10 hodin, pravděpodobný návrat v 18 hodin.

Sraz: v 10 hodin Litoměřice, Pokratická ul., u zastávky MHD U kapličky

Trasa: cca 11 km, Plešivec - Kamýk

Doporučuji: turistickou obuv, oděv do přírody (část trasy povede doslova "cestou necestou"), jídlo a pití na celý den.

Plešivec (u Hlinné)
DALŠÍ JMÉNA: Eisberg, Jordán, Ledový vrch
TYP: hora, přírodní památka, suťové pole
OBLAST: Verneřické středohoří
REGION: Litoměřice
GPS - POLOHA Zobrazit na mapě: 50°33'54.488"N, 14°5'21.603"E
POPIS
Nad Tlučeňským údolím, pod výrazně dominantním Hradištěm, se vypíná široký, 509 m vysoký čedičový kužel, na jehož záp. svahu se nacházejí stěny bývalého lomu, malý lom je i na vých úpatí.

Větší část vrchu porůstá listnatý les s duby šípáky, lípami, javory, jasany, břízami a jeřábem břekem.

Věkovité exempláře lip nalezneme i v suti těsně pod vrcholem.

Vrchol, jihozápadní až západní, zčásti i severovýchodní svah pokrývají rozsáhlá suťová pole - tzv. kamenné moře.

Přechod přes horní partii suťoviště, kudy vede značená trasa, je nepochybně nevšedním a silným zážitkem.
Hlavní zajímavostí jsou však (zčásti uměle vytvořené) ledové jámy na úpatí největšího suťového pole, ve kterých se dlouho, často až do počátku léta, udržuje led a sníh, chladný vzduch zde přetrvává i v době největších letních veder (aktuální stav ledu a sněhu zde).

Je to způsobeno tím, že v dutinách, ohraničených čedičovými balvany, se hromadí těžký studený vzduch, který vlivem dokonalého utěsnění slehlými zvětralinami v dolní vanovité části suti nemůže proudit a unikat.

Funkce ledových jam byla v minulosti narušena těžbou kamene.

Na ochranu volných, otevřených sutí byla tato lokalita 14. 10. 1966 vyhlášena Přírodní památkou, na současnou výměru 32,7 ha přehlášena 30.7.1993.

Při lesní cestě před odbočkou k vrcholu stojí šestiboká barokní kaple sv Jana Křtitele z r. 1660, kolem ní rostou památné, stoleté duby.

Z obce Kamýk tudy prochází naučná stezka, tabule uvádí mj. i seznam rostlin, které zde rostou, včetně chráněných, např. vemeník dvoulistý a zelenavý, zvonek boloňský, plamének přímý, bělozářku liliovitou a větevnatou, koniklec luční, Lilii zlatohlavou aj.

Hnízdí zde vzácné druhy ptáků, zejména dravci a sovy.
A ještě jedna zajímavost - určitě stojí za zmínku, že se v okruhu několika kilometrů nacházejí hned tři chráněná území, PR Holý vrch, PP Hradiště a PP Plešivec, jejichž pomyslné spojnice vytvářejí trojúhelník kolem obce Hlinná.

Výhledy: Jižně Radobýl, Polabí a Házmburk, dole zřícenina Kamýk a Strážiště, od jihozápadu k západu, za kaňonem Labe, panorama centrální části Středohoří v popředí s Lovošem, uzavřené Kletečnou a lomem na Kubačce.
Použité prameny: České středohoří - průvodce po maloplošných chráněných územích, Průvodce Českým středohořím 1985
PŘÍSTUP: Po žluté značce z Hlinné (2 km), po modré ze Sebuzína (6 km), nebo po modré z opačné strany z obce Kamýk (1,5 k) či z Velkých Žernosek (5 km).
VLAK: Litoměřice - Cihlena (4 km), Libochovany (4 km), Velké Žernoseky (5 km), Sebuzín (5,5 km)
AUTOBUS: Kamýk (1,5 km), Hlinná (2,5 km)
PARKOVÁNÍ: Kamýk (1,5 km), Hlinná (2,5 km)
ČLÁNKY A PŘÍSPĚVKY: Aktuální zpravodajství z ledových jam v dolní části suťového pole pod vrcholem Plešivce
Reportáž z cest: Kamýk a Plešivec
ODKAZY Popis vrchu Plešivec na Wikipedii
AUTOR: Zdena Vojtíšková, únor 2012
Zdroj

Termíny dalších vycházek:
18.5. - 4. vycházka

15.6. - 5. vycházka

ČTVRTÁ (KVĚTNOVÁ) VYCHÁZKA se uskuteční v neděli 18.5.2014.

Neděle 18.5.2014, 10 hodin, pravděpodobný návrat v 17 hodin.

Sraz: v 10 hodin Litoměřice, Pokratická ul., u zastávky MHD U kapličky

Trasa: cca 10 km, Skalice, Žitenice, Sovice/Kočka

Doporučuji: turistickou obuv, oděv do přírody (část trasy povede doslova "cestou necestou"), jídlo a pití na celý den.

Sovice nazývaná též Sovický vrch či Kočičí hrad nebo Kočka (271 m n. m.) je výrazný skalní suk (nezalesněná skalní vyvýšenina) nacházející se asi 1 km severovýchodně odLitoměřic směrem k obci Žitenice.

Čedičový vrcholek této skály z dálky někdy připomíná ležící kočku či sovu - odtud pak pocházejí její četné názvy.

V minulosti se zde těžil čedič na štěrk,

Celé návrší je tedy mírně narušeno předchozí těžbou kamene.

Skála je veřejnosti běžně přístupná jak od Litoměřic tak z nedaleké silnice do Žitenic.

Jedná se o oblíbené výletní místo zdejších obyvatel.

Z vrcholku skály je velmi pěkný rozhled zejména na blízké město Litoměřice a jeho okolí.

Skalice je vesnice ležící na jižním úpatí Dlouhého vrchu v Českém středohoří, zhruba 3,5 km severně od Litoměřic.

Dnes je částí obce Žitenice v okrese Litoměřice.
Vesnice nad údolím Pokratického potoka je poprvé připomínána v roce 1088, ale spolehlivý písemný údaj se vztahuje k roku 1197 jako majetek vyšehradské kapituly.

Ve vsi byla kdysi poustevna, zčásti vytesaná ve skále, která byla zrušena císařem Josefem II. v roce 1783.

O vzniku poustevny se nic určitého neví.

Na vrcholu stály dvě kaple nad sebou.

Dolní, která byla téměř celá vytesaná v pískovcové skále, je zasvěcena čtrnácti sv. Pomocníkům, horní věžovitá stavba barokního typu, přístupná dvouramenným schodištěm, Nejsvětější Trojici.

Oltář z roku 1782 postavil F. Kurscher z Litoměřic.

Budova mezi dvěma skalisky bývala obydlena dvěma poustevníky.

Jeden z nich ji nazval „eremiterio de monte bello“, to znamená "poustevna na krásné hoře".

Roku 1806 byla budova zasažena bleskem, shořela střecha a byl zničen vodovod, který tu v roce 1792 nechal zřídit probošt Kindermann, pozdější sídelní litoměřický biskup.

Voda se zde sváděla cínovým potrubím ze skal.

Dosud je patrná nádrž.

V roce 1836 na tomto místě byla postavena hájovna v empírovém slohu, dnes rekreační obydlí.

Od roku 1836 bydlel v budově revírník žitenického panství.

Začátkem druhé čtvrtiny 19. století tu ve 32 domech žilo 188 obyvatel a pracoval tu mlýn s pilou.

Tehdy byl zrušen panský dvůr a majetek byl rozprodán a pozemky rozparcelovány.

V roce 1900 ve vsi nežili žádní Češi a počet Němců, obývajících 43 domů, přesáhl 240.

Lidé si zajišťovali živobytí pěstováním polních plodin a ovocnářstvím.

Školou a farou patřila obec do Žitenic.

Místo bylo oblíbeným cílem nedělních výletů Litoměřičanů.

Do roku 1930 ještě pokračovala pozitivní populační tendence, v tomto roce zde žilo 260 obyvatel.

Po druhé světové války dochází k odsunu obyvatel německé národnosti a postupnému znovu zabydlení obyvateli z vnitrozemí, a tak propad nebyl nijak osudový.

Již počátkem 60. let dosáhla ves stavu, jaký byl před válkou, zřejmě vlivem blízkých Litoměřic.
Dnes tradičně rekreační oblast.

V horní části vsi je narušen celkový pohled na vesnici rozměrným několikapodlažním objektem ústavu sociální péče.

Nad ním stojí několik vil ve stylu empíru a pseudorenesance, které byly po roce 1989 znovu zrestaurovány.

Díky dostupnosti z nedalekého města Litoměřice ve vsi dnes probíhá výstavba nových domů a opravy domů starších.

V 90. letech 20. století kolem Skalice vzniká rozsáhlý pastevní areál pro ovce, který je propojen se vsi Lbín.
Restaurovaná vila v horní části vesnice
Okolí:
V okolí vsi se nacházejí svahy Hradiště, Dlouhého vrchu a na jihu národní přírodní památka Bílé stráně.

Všechny tyto přírodní zajímavosti CHKO České středohoří jsou vyhledávaným rekreačním cílem turistů a houbařů z blízkých Litoměřic.

V lese nad vsi se nachází 20 metrů dlouhá pískovcová jeskyně a nedaleko od ní bývala vojenská střelnice.

Loretu, přestavěnou nejprve na vyhlídkový pavilon a později na lurdskou kapli, nalezneme na Viničném vrchu nad Žitenicemi.

V Źitenicích je třeba odbočit na Skalici.

Na horizontu musíte zahnout o 180 stupňů a dát se cestou mezi zahradními domky.

Svatá chýše (Santa Casa) je označení pro údajný dům Panny Marie v Nazaretu v Palestině, který byl podle legendy na konci 13. století přenesen anděly z Nazaretu do Itálie, kde nyní stojí v bazilice v obci Loreto.

Archeologické průzkumy potvrdily, že část zdiva je skutečně totožná s uvažovaným Mariiným domkem.

Pravděpodobně ho však nechal ve 13. stol. převézt do Itálie papež.

Svatá chýše se brzy po smrti Panny Marie stala uctívanou relikvií; byla však hodně poničena po vpádu Saracénů do Palestiny.
Od 16. do 18. stol. se budování napodobenin Svaté chýše, označovaných jako lorety, šířilo v katolických zemích Evropy.

V pobělohorské době souviselo zakládání kaplí také se snahou o posílení mariánského kultu.
Většina loret na českém území vychází ze vzoru úpravy Svaté chýše v Loretu ital. arch. Donata Bramanteho - v čelní stěně je malé okno, v podélných stěnách vedle sebe jsou dva vchody a vnější stěny bývají ozdobeny reliéfy s výjevy z loretánské legendy.

Mnoho loret ale zůstalo i bez výzdoby, pouze ve strohé podobě.
Některé kaple mají uměle vytvořenou trhlinu, kde jsou někdy i uvolněné cihly.

Tato úprava odkazuje na legendu, podle které do Svaté chýše v Loretu uhodil blesk, ale místa. na kterých byla namalována Panna Maria, zůstala nepoškozena.

Loretánská legenda
Loretánská legenda vypráví, že Svatá chýše (ve které bylo Panně Marii archandělem Gabrielem zvěstováno, že se stane Matkou Boží) byla nejprve přenesena anděly do Tersata v Dalmácii, následně byla přenesena na druhou stranu Jaderského moře do lesíka nedaleko italské Ancony a nakonec na cestu vedoucí do městečka Recanati.

Popis

Na jižní straně kaple jsou dvě zazděná pole původních arkách, na kratších stranách po jedné.

Arkády byly vybourány kolem roku 1800 při přeměně kaple na vyhlídkový pavilon.

K jejich zazdění došlo v roce 1908 při přestavbě na lurdskou kapli – v jižní stěně jsou nyní dvě okna.

Vstup je na východní straně obrácené ke vsi.

Při této přestavbě také vznikl novobarokní štít.

PÁTÁ (ČERVNOVÁ) VYCHÁZKA se uskuteční v sobotu 14.6.2014.

Sraz: v 10 hodin Litoměřice, Pokratická ul., u zastávky MHD U kapličky

Tentokrát se připojíme k Babinšlapu, tradičnímu pochodu, který se zde pořádá na počest Babinského, snad nejslavnějšího z ´lotrů a loupežníků´, který v litoměřické části Pokratice žil.
Přejdeme společně na okraj Pokratic, odkud - ze soukromého pozemku Bobra - bude pochod v 11 hodin odstartován.

Na místě bude chlazené pivo a zahraje živá hudba (country).

Pokud si budete chtít něco opéct na ohni, doporučuji vzít s sebou.

Trasa je nenáročná, zvládnou ji méně zdatní turisté i rodiče s dětmi.

Celkem je to max. 5 kilometrů.

Pro účastníky pochodu jsou připravena originální camrátka.

Asi nejslavnější český loupežník, Václav BABINSKÝ alias Venca z Pokratic, se narodil 20. srpna 1796.

Jako místo jeho příchodu na svět se většinou uvádějí severočeské Pokratice u Litoměřic, jiné prameny však zmiňují přímo Litoměřice, s tím, že do Pokratic, kde malý Václav prokazatelně vyrůstal, se jeho rodina přestěhovala až později.
Oba jeho rodiče pracovali jako zahradníci a podle některých indicií na tom finančně nebyli až tak zle, jak se povětšinou traduje.

Ačkoliv měli několik dětí (kromě Václava ještě minimálně syny Antonína s Vincentem a nejmladší dcerku Terezku), dal otec svého nejstaršího zapsat na litoměřické gymnázium.

Tady se však poprvé projevila Václavova nezkrotná povaha - učení mu příliš nešlo, zato v lotrovinách byl mistrem nad mistry.

Brzy se proto se školou rozloučil a pomáhal otci v zahradničení.

Roku 1816 nastoupil vojenskou službu - nejprve v terezínském a potom pražském Welingtonově dělostřeleckém pluku.

A historie se opakovala... vojenský dril se mu příčil, kázeňské přestupky se vršily.

Přesto však trvalo dlouhých osm let, než se rozhodl k zásadnímu kroku a dezertoval.

Na cestu si navíc přibral i plukovní pokladnu.

Přísnému trestu před vojenským soudem se obratně vyhnul přesvědčivou simulací duševní poruchy, takže namísto uvěznění byl další vojenské služby natrvalo zproštěn.

Navíc tím získal nárok na lůžko a stravu v karlínské Invalidovně, kde ale vydržel sotva rok.

Nějaký čas se jen tak poflakoval, až nakonec připadl na "zaměstnání", které ho bavilo a navíc se jevilo jako poměrně výnosné - spolu s několika kumpány podobného ražení založil někdy kolem r. 1830 zlodějskou bandu.

Působili především v jeho rodném kraji, postupně se jejich "revír" rozšířil i na Děčínsko a Českolipsko.

Nutno dodat, že Václav Babinský nebyl žádný hlupák - perfektně mluvil česky i německy, často si rafinovaně měnil jména a z několika opakovaných zatčení se mu pokaždé povedlo vyklouznout, aniž by mu bylo cokoliv dosvědčeno. Klec spadla až v roce 1840, kdy byl, i se svojí družkou, Apolenou Hoffmannovou, zatčen a postaven před pražský hrdelní soud.

Tady byl obviněn z dvanácti zločinů (loupežná přepadení, používání falešných dokladů, vraždy, atd.), nakonec mu však byla dokázána jen pouhá polovina z nich.

Ohlasy jsou přístupné pouze registrovaným uživatelům. Pro jejich přečtení se musíte přihlásit.