Wahlgrenis

Český Krumlov

22. září 2007
Jemnohmotný svět, životní cesta, minulé životy

Wahlgrenis

Místo konání: Pension Kavalírka, Nové spolí 56, Český Krumlov, tel. 380 728 619

Tato akce se koná na doporučení Moali ze Švýcarska, která bude v té době v ČR.

Penzion Kavalírka se nachází v klidné lokalitě Českého Krumlova - Nové Spolí.

Pěšky je možné dojít do historického centra města za dvacet minut.

Jedná se o výhodné místo pro vycházky do města i k výletům do přírody.

Historické centrum města nabízí kulturní zážitky (zámek Český Krumlov,

otáčivé hlediště, muzeum Egona Schieleho atd.)
Kavalírka je restaurace, která nabízí ubytování.

U penzionu je prostor k parkování pro sedm vozidel.

Program:

Význam jemnohmotného světa - obecný úvod

Zásady komunikace s bytostmi jemnohmotného světa.

Vezměte si s sebou jakékoli siderické kyvadlo.

Polohy na příjem vesmírné energie při řešení vlastních zdravotních či psychických problémů

Životní cesta, karma

Minulé životy

Otázky kolem otěhotnění

Diskuse, prostor pro otázky účastníků

Důležité upozornění:

Nebude to pouhá "suchá přednáška", každý se bude moci aktivně zapojit.

Vezměte si s sebou jakékoli siderické kyvadlo, blok a pastelky (alespoň barvy čaker).

Počet účastníků: není omezen, při větším zájmu o akci je možné zamluvit celý penzion.

Podmínkou majitelů penzionu je objednávka oběda, který si každý vybere z nabídky v 11hodin.

Oběd i nápoje si každý hradí individuálně. Oběd bude cca ve 12.30 hodin.

Milá Wahlgrenis,

ráda bych přijela na seminář do Českého Krumlova 22.9.2007.

Přeji hezký den. Zdenka 20.8.2007

Vážená Wahlgrenis,
sleduji Vaše stránky teprve několik týdnů, ale zajímají mě stále víc a víc.

~~Dozvěděla jsem se z nich už spoustu úžasných informací a moc ráda bych se dozvěděla další.~~

Chtěla bych se proto zúčastnit Vašeho semináře v Českém Krumlově dne 22.9.2007.
Doufám, že nepíšu příliš pozdě a že se tam pro mě ještě místečko najde.

Budu se moc těšit!
Se srdečným pozdravem

~~Dana 22.8.2007~~

ahoj Wahl
rada bych se prihlasila do tveho seminare v Ceskem Krumlove,
tesim se na vsechny lidicky co tam budou, dekuji
Sarina 28.8.2007

Dobrý večer Wahlgrenis,
chtěla bych se přihlásit na seminář v Českém Krumlově, dne 22. 9.
Děkuji Eva 29.8.2007

5., 6.

Mila Wahlgrenis,
vsimla jsem si, ze uz jsi dala na stranky seminar v Ceskem Krumlove,

tak bych se rada jeste touto oficialni cestou prihlasila a se mnou i moji sestru.

Moc dekuji a krasny vecer, tesim se,
Martina 29.8.2007

7.
Milá Wahlgrenis,
ráda bych se příhlásila na seminář v Českém Krumlově dne 22.září.
Děkuji.
S pozdravem
Alena 29.8.2007

8., 9., 10.
Ahojky Wahl.,
chtěla bych přihlásit tři osoby na akci v Českém Krumlové, která nás zaujala dne 22.9.07,
a to Kateřina, Monika a Marcela.
S úsměvem
Katy 29.8.2007

11.
Milá Wahl,
pokud jsou ještě místa moc ráda bych se přihlásila na akci v Českém Krumlově 22.9.2007.
Předem moc děkuji.
Věra 29.8.2007

12., 13.
Milá Wahl,
ráda bych se s manželem přihlásila na seminář v Českém Krumlově 22.9.2007.
Nás oba už dlouho zajímají tato témata a rádi bychom se o nich dozvěděli další informace.
Těšíme se na osobní setkání s Tebou v krásném prostředí Českého Krumlova
a děkujeme Ti za vše, co pro nás všechny děláš.
(Píšu Ti, protože bych chtěla uvolnit místo na semináři v Mladé Boleslavi, který se bude konat 1.9.2007.
Jsem přihlášena pod č. 5.
Můj muž dostal na tento víkend mimořádně volno, a tak chci strávit čas s ním,
protože společné víkendy jsou teď pro nás opravdu vzácné.
Využijeme společně možnosti přihlásit se na Tvůj další seminář v Českém Krumlově.)
Babočka a Tulipán 29.8.2007

14.
Dobrý den, milá Wahlgrenis.
Prosím vás o přihlášení na seminář do Českého Krumlova na 22. Září.
Moc rád se s vámi setkám.
Jednou už se to skoro povedlo, ale zastavilo to nachlazení.
Snad se to již povede.
S láskou
Jaroslav 30.8.2007
(Dobrý den Wahlgrenis,
rád bych zrušil účast na semináři v Českém Krumlově.
Na tuto sobotu sem změnil program.
Hodně štěstí
Jaroslav 19.9.2007)

15.
Mila Wahlgrenis,
nepovedlo se mi dostat se naseminář ve Zlíně, a tak bych se moc rada prihlasila na seminar v Krumlove (22.zari).
Vazim si toho, co delate!
Krasny den
Katka 30.8.2007

16.

Dobrý den,
ráda bych se přihlásila na seminář do Českého Krumlova, který se koná 22. září 2007.
Děkuji moc, moc se těším a přeji Vám krásný sluníčkový den
Drahomíra 4.9.2007

17.

Milá Wahlgrenis,
prosím o přihlášení na seminář do Českého Krumlova.
Přeji hezký den
Děkuji

Marie 4.9.2007
(Dobrý den,
Chci Vám nahlásit malou změnu ohledně semináře v Českém Krumlově.
Pod číslem 18 je přihláška mé kamarádky Ivany, která se bohužel nemůže zúčastnit, ale pojede se mnou má sestra Helena.
Prosím o provedení změny, snad to nebude problém.
Já jsem totiž vázaná na její auto.
Děkuji moc za pochopení. Má přihláška je registrována pod číslem 17.
Už se moc těším.
Marie 18.9.2007)

18.

Přihlašuji se na seminář konaný 22.9.07 v Českém Krumlově.

Potvrďte mi,prosím,účast emailem.

Děkuji.

Ivana 5.9.2007

19.

Milá Wahlgrenis,
Tímto bych se ráda přihlásila na seminář pořádaný dne 22.09.2007 v Českém Krumlově.
Jiřina 5.9.2007

~~20., 21.~~

Mila Wahl!
Rada by som sa prihlasila na seminar do Ceskeho Krumlova spolu s mojim manzelom, ak je to este mozne.

~~Dakujem.~~

~~Irena 7.9.2007~~

Mila Wahl!
Je mi to velmi luto, ale nemozem prist na stretnutie do Ceskeho Krumlova.

Manzel ide v piatok na sluzobnu cestu a vrati sa neskoro vecer, nevydrzal by znovu sadnut do auta a cestovat celu noc /zijem 50 km od Popradu pri polskych hraniciach - je to dialka/. Velmi som sa tesila, ze mi to konecne vijde, ale bohuzial.

~~Dufam, ze nabuduce budem mat viac stastia. Sme evidovani pod cislom 20. a 21.~~

~~Dakujem, posielam srdecny pozdrav.~~

~~Irena 16.9.2007~~

22.

Milá Wahl.,
chtěla bych se přihlásit na seminář do Českého Krumlova dne 22.9
Děkuji a těším se na setkání

Gabča 10.9.2007

23.
Milá Wahlgrenis,
ráda bych se přihlásila na seminář do Českého Krumlova 22.9.2007.
Těším se na setkání.
Míla 11.9.2007

24.

Milá Wahlgrenis,
ráda bych přijela na seminář do Českého Krumlova 22.9.2007
Přeji hezký den.

Helena 11.9.2007

25., 26.

~~Dobrý den.~~

~~Prosím o přihlášení 2 osob na seminář do Českého Krumlova 22.9.2007.~~

~~Děkuji.~~

S pozdravem Lenka C. 16.9.2007
(Dobrý den.
Já se moc omlouvám, ale musím zrušit objednávku 2 míst z 16.9.2007 z důvodu nemoci na Váš seminář v Českém Krumlově.
Moc mě to mrzí, ale nerada bych šířila bacily.
Snad se nám podaří zůčastnit se některého dalšího semináře, třeba v Piešťanech.
S pozdravem Lenka C. 20.9.2007)

27.
Milá Wahlgrenis,
našel jsem, že je seminář v Krumlově dne 22. září a také bych se rád přihlásil (jeden člen).
Díky
Miro 17.9.2007

28., 29., 30.
Milá Wahlgrenis,
ráda bych přihlásila sebe a dvě kamarádky Irmu a Martinu na seminář v Českém Krumlově.
Děkuji a přeji krásný den.
Pavlína 19.9.2007

OHLASY:

Wahlgrenis

Naše milá Wahl,
po týdnech plných stresu a práce jsme ujeli do krajiny ticha, zastavení a zamyšlení.
A jako třešničku na dortu jsme dostali i spoustu pozitivní energie sálající ze staletých zdí města.
Seminář byl skvělý a rozšířil nám obzory, získali jsme nové informace
a v lecčems, k čemu jsme sami došli, jsme byli utvrzeni.
Děkujeme ti, že ze semináře se pro nás díky tobě vyklubal magický víkend.
Přišlo nám úžasné, jak jsi hýřila dobrou náladou a zářila jsi jako sluníčko,
postupně jsi nás nakazila svojí pozitivní energií všechny.
Moc ti děkujeme!!!
Díky ani nelze slovy vyjádřit.
Jsme rádi, že jsme se po letech vrátili do Českého Krumlova a okolí, vždyť jsme na Jižní Čechy zatížení.
Nezbývá tedy než shrnout pár slovy náš další program, který jsme si nádherně užili.
V neděli ráno (v půl sedmé) jsme vyrazili fotit do města.
Chtěli jsme do objektivu zachytit budící se den a na pár fotografiích se nám to doufáme povedlo.
Po snídani jsme zamířili na houby a cestou jsme potkali koně ve výběhu.
Ještě jednou děkujeme a přejeme ti hodně štěstí.
Babočka a Tulipán 24.9.2007

Milá Wahlgrenis,
Chci Ti moc poděkovat za seminář v Českém Krumlově.
Prožila jsem nádherný den ve společnosti milých lidiček, kteří si mají navzájem co sdělit a čím se navzájem obohatit.
Je to jen náhoda, že u jednoho stolu zasednou dvě sesterské dvojice, dokonce s velmi podobným životním údělem?
Moc děkuji za sebe i za sestru Helenu.
Někdy zase nashledanou, třeba v renesančních Prachaticích.
Marie 25.9.2007

Dobrý den, Wahlgrenis,
měla jste pravdu, asi to nezvládnu sama, protože jsem to už asi zkoušela několikrát,
ale vždy oškrábu jenom vrstvičku, z té zdi, kterou kolem sebe mám,
a potom přestanu, protože nevím, co by mě čekalo a co bych měla dělat, kdybych byla najednou bez ochrany.
Mám pocit, že už bych to nebyla já, byla bych zase zranitelná,
musela bych dolů mezi lidi, kterým nevěřím.
Když si vzpomenu na ta obrovská zklamání, když mi otec slíbil něco, co už druhý den porušil.
Já jsem věřila hrozně dlouho, pak jsem přestala.
Vynucování respektu a úcty k rodičům, přitom jsem nevěděla, z jakého důvodu má právo to požadovat.
Máti, která měla starosti s tím, aby splatila půjčku na dům a otcovi dluhy,
aby dokázala schovat aspoň trochu peněz, byla hrozně nešťastná a byla hrozně cizí.
Babička byla hodná, ale ať jsem jí dala jakýkoli dárek, hned mi zaplatila, aby se vyrovnala a to dělá pořád.
Až teď mě napadá, že mezi sebe a dědu a mého strejdu nechtěla
a nechce nikoho pustit, protože má strach, že by o něco přišla (i když je už děda po smrti).
Napadlo mě, že v těch šestnácti, možná i dřív jsem se začala bránit fyzicky, protože už jsem ho nenáviděla
a bránila jsem i máti, která to neuměla, což jsem nedokázala pochopit, když byla dospělá a jinak všechno uměla.
Když mi bylo asi dvacet odjela do ciziny a kdybych za dva roky neutekla i já, tak bych ho asi zabila.
Utekla jsem ze dne na den 250 km daleko, kde jsem vůbec nikoho neznala, a ani znát nechtěla.
Otec přestal před asi šesti roky pít, peníze mu chybí pořád, a jednu závislost vystřídala další závislost na katolické víře.
Takže teď se podle mě zmítá mezi fanatickou vírou ale i nevírou,
ten typ lidí, co pálil čarodějnice a všechno kropil svěcenou vodou, jenom proto, že se bojí.
Určitě mě hodně pomohlo, že se před dvaceti roky narodili o hodně mladší sestry,
ta první prý plánovaně, ta druhá neplánovaně, ale narodila se.
Bráchu jsem nikdy neprožívala, byl sice jen o 2,5 roky mladší, ale podle mě trápil všechno, co se mu dostalo do rukou.
Takže jsem si vybudovala svůj život, svou věž, jak jste řekla, kam jsem nikoho nepustila,
jen do chodby, protože dál to je jenom moje.
Žila jsem jenom tím, že jsem chodila do práce, která mě bavila a dělala jsem něco, co jsem považovala taky jenom za svoje.
Jenomže přišla změna, noví lidé, práce už mě nebaví tak jak dřív.
Byla jsem hrozně naštvaná, ale teď pomalu začínám chápat, že mě to asi má směrovat jinam.
Že nemám trávit v práci 12 a víc hodin denně, protože pak přijde něco s čím se nevyrovnám ani ve své "bezpečné" věži
a dopadnu jako můj otec nebo jako neurotická bába, která bude nenávidět lidi.
Doteď jsem se zvládla naučit úplně všechno, co se po mě požadovalo, až na tu vysokou :-).
Zvládla jsem to, protože jsem chtěla dokázat, že jsem silná, dokážu to co chlap a že nikoho nepotřebuji.
Ale zbořit tu zeď sama nezvládnu, měla jste pravdu.
Nedokážu si přestavit, že bych přišla k sestře a řekla jí, že ji mám ráda, i když ji ráda mám a moc.
Dokážu poděkovat, ale nedokážu říct, že jsem hrozně ráda, že dotyčný existuje a že jsem se s ním potkala.
Proto Vás prosím, abyste mi poradila, jak a kde mám začít.
Sice si připadám naprosto vyšťavená, ale člověk vždycky zvládne mnohokrát víc, než si myslí (léta praxe :-))
a doufám, že bourací práce na věži dokážu taky, pokud mě někdo pomůže.
Víte, i kdyby na mě nikdo nečekal, měla bych to udělat kvůli sobě, abych se cítila svobodná a mohla volně plout.
Proto hrozně děkuji, že jsem se s Vámi mohla potkat a děkuji Vám, za to, co děláte.
Eliška 25.9.2007

Milá Wahlgrenis,
Jsem moc ráda, za setkání v Českém Krumlově
a možnost poznat Tebe, Tvé názory, postoje, vnímavost i humor :-) osobně a dozvědět se mnoho zajímavého.
Jsem ta nastávající maminka s chlapečkem...
Na miminko jsi mi dala naději v Konferenci na téma zdraví v lednu 2007 (dotaz č.7).
V Krumlově jsi nám vykládala z pláství.
Chtěla bych Tě poprosit, jestli by ses mohla ještě jednou na mě podívat.
Mám pocit, že se pořád s otázkou jak řešit bydlení, motám v kruhu - nemohu se rozhodnout,
jako bych cítila, že mě to v táhne do situace, která pro nás může být ještě horší.
Ráda bych miminku zajistila, klid, pohodu a chtěla se soustředit jen na ně.
To bohužel v domě, kde jsme, nejde a opravdu bych odtud chtěla odejít a najít "své místo".
Plástve mluvily, že bychom do změny měli jít (koupě parcely a stavba).
Teď jsme se měli rozhodnout.
Jenže jsem si vymkla kotník, a to jsem se chtěla jen na chvilku odreagovat od starostí a vyrazila se psem na cvičák.
Já vím, třeba je to jen hloupá náhoda, ale ty moc neexistují...
Mám pocit,jako by mě něco chtělo zastavit.
Ale proč? od čeho?
Naše rozhodnutí se o pár dní oddálilo.
Nerada bych, abychom se dostali do větších starostí, než máme.
Moc si přeji, abychom se mohli na sebe, tj. já, můj muž a chlapeček, soustředit
a prožít si ty jedinečné chvíle spojené s příchodem nového človíčka v co největší pohodě
a v prostředí, kde se budeme cítit dobře.
Budu moc ráda, když najdeš chvilku na odpověď.
Moc děkuji a přeji Ti hezký den a ne jeden :-)...
"Ceres" 27.9.2007

Milá Walgrenis.
Hodně teď po semináři v Českém Krumlově přemýšlím a procházím příspěvky i tvé odpovědi na tvých stránkách.
S něčím souhlasím a někde mi smysl trochu uniká, možná ale časem dojdu na místo, kde pochopím.
Posledním pocitem je nesouhlas.
Ano, já vážně s něčím nesouhlasím a vnímám to jinak.
Týká se to barvy vozu.
Před penzionem Kavalírka jsi se podívala na SPZ ku našeho auta i na auto samé a zeptala jsi se: "To je vaše?"
V tu chvíli jsem vytušil, že na tobě naše auto nezanechalo "nejlepší dojem".
A tak jsem si vyhledal výklad barev a byl jsem tak trochu jako opařený.
Pak jsem dospěl k tomu, že je to celé nesmysl a že se to nejspíš týká jen nových aut a tedy v našich českých kruzích jen majetnějších lidí.
My jsme totiž nikdy neměli možnost vybrat si barvu.
Léta jsem se živil jako správce autoprovozu a jsem tedy do jisté míry deformovaný,
dokonce (z profesního hlediska) tvrdím, že "barva nejezdí".
Kromě toho jsem také veskrze praktický člověk a tak pro mne při nákupu auta není barva rozhodující,
důležitost přikládám naprosto jiným věcem, původu, najetým kilometrům, předchozímu řidiči, servisním prohlídkám atd.
A jak jsem kdysi začínal s motorkami, nejdříve jsem měl šedivou a byly s ní problémy a tak jsem ji velmi brzy vrátil,
pak žlutobílou se stejným osudem, jen vrácení bylo o dost rychlejší (tehdy se psal rok 1975), pak jsem měl oranžovou,
kterou jsem přelakoval na modro.
(Modrá je barva, která se mi líbí a kterou bych si vybral, pokud bych měl tu možnost. Modrá je prostě dobrá. ;-) )
Pak jsem měl červenou dvěapůli s lodičkou a s ní jsem se podruhé narodil.
Dvanáct roků jsem pak neřídil.
Když jsem zase mohl, začal jsem zeleným žigulíkem kombi od policie s dírou po majáku ve střeše
(s přáteli jsme mu říkali zelená vzteklá vosa), pak následovala bílá škodovka favorit,
tu mi ale po půl roce ukradli a já vím proč.
Auto to bylo pěkné, garážované a já ho vystavoval na odiv a říkal jsem světu:
"Hele, dívej se, jaké mám krásné auto!"
Kdo se něčím chlubí, nemá brzy nic.
A tak to bylo i v mém případě.
Před prodejem zeleného žigulíka jsem poznal Babočku.
Nejdřív jsem ji nechtěl, pak jsem se s tím smířil a pak zase ona nechtěla mne.
A právě v tom kritickém období mi bílého favorita ukradli.
(Dvě mouchy jednou ranou...)
V té době nebyly peníze a tak jsem koupil auto, které bylo daleko horší než ten můj první zelený žigulík.
Byl to opět žigulík, tentokrát ale červený a byl tak ošklivý, že jsem se za něj styděl,
opršelý lak, místy rez a měl nevalný konec.
Prostě princip houpačky - kdo vysoko létá, hluboko padá.
Babočce se zželelo mě a mé ztráty a řekla si, že by byla škoda, kdybych ztratil všechno najednou,
a tak mne neposlala k vodě a protrpěla si se mnou a s autem hrůzy další rok,
během nějž poznala, co jsem zač, dal jsem jí okusit všech aspektů mé štíří povahy.
Než se z auta stal vrak, rozešli jsme se a po pár dnech jsme zjistili, že to tak nějak nejde a znovu jsme k sobě našli cestu.
Červená barva a vztahy - to sedí.
Pak asi rok žádné auto nebylo, ale šel jsem pracovat ke kamarádovi a dostal jsem zbrusu novou služební modrou felicii.
Krátce na to jsem ji nepochopitelně naboural, projel jsem louží, namočily se brzdové kotouče a destičky a auto přestalo brzdit.
Dost zvláštní "náhoda" na to, že bych měl být pod ochranou a brzdy byly po kilometrovém sjezdu z kopce horké.
Do roka jsme se s kamarádem rozešli ve zlém a po roce znovu přišel favorit,
tentokrát hnědý - vlastně spíš tmavší okr, říkali jsme mu srneček.
rodávala ho kolegyně z práce a opět, stejně jako nikdy předtím jsem si nemohl vybrat barvu.
Srneček sloužil docela dobře a po něm přišel první Opel Astra F kombi.
Byl bílý a byl nejlepším autem, jaké jsme kdy do té doby měli, také byl nejmladší, byl stár pouze tři a půl ruku
a po celou dobu jsem se bál, že nám ho někdo ukradne.
Když se tahle auta přestala vyrábět a naše spokojenost s Astrou F byla veliká, prostě jsem opatřil ze stejného zdroje další Astru, tu současnou.
Tady jsem měl poprvé na výběr ze dvou aut,
z bílého, které bylo starší, mělo více najeto, sloužilo půl roku jako náhradní vozidlo a tedy šlo z ruky do ruky,
a ze stříbrného, které bylo jen 2,5 roku staré a mělo maličko najeto a po celou dobu s ním jezdil jen jeden řidič, kterému bylo kolem šedesáti let.
Nebylo tedy proč váhat a o čem přemýšlet a tak jsem koupil současnou stříbrnou Astru F kombi.
Je tím nejlepším a nejspolehlivějším autem, jaké jsem poznal.
Na druhou stranu ale musím přiznat, že barva možná jistý vliv má.
Stříbrnou barvu bych označil jako barvu nebezpečnou.
Přestože jsem v minulosti způsobil jen jednu jedinou nehodu, tu, kde v modrém autě nebrzdily brzdy
a ani mne nikdo jiný nenaboural (pokud pominu nehodu na motorce s lodí a to je zvláštní případ),
se současným stříbrným autem jsem zažil karamboly dva.
Jednou naše auto naboural jednadvacetiletý kluk s autem v tmavě zlatém metalickém laku a s alkoholem v krvi
a po druhé to byl podnikatel se stříbrným džípem.
Ze své zkušenosti bych tedy dovodil, že šedá/stříbrná barva není dobrá, nosí reálné nebezpečí nehody a škody, stejně bych to viděl i u černé.
Tmavě červená jasně vypovídá o vztazích,
člověk, který má červené nebo žluté auto je navíc do značné míry egocentrik, sebevědomý jedinec, suverén, který se rád předvádí,
chce být v centru pozornosti.
Vztahy jsou doménou tmavých odstínů a vlastnosti světlých, žluté barvy a do jisté míry i černé a šedé a výrazných metalických barev.
Podmínkou ale je, že si člověk tu barvu svobodně vybere.
A na to bych kladl důraz.
Možná by barvy aut měly mít dvě roviny, jednou by měla být vlastnost jejíž nositelem je barva - vztahy, nebezpečí nehody, ochrana shůry, temné síly, poruchovost, špatné konce apod.
A druhou rovinou by měla být vlastnost člověka, který si tu kterou barvu vybral.
Protože je třeba zřejmé, že extravagantní barvy si vybírají extravagantní lidé,
klidní a usedlí mají rádi temnější odstíny barev, zatímco střelci vyhledávají svítivé a jasné barvy.
Lidé s pocitem důležitosti a vlastní velikosti mají auta černá, hnědé metalické laky, temně zlaté, temně zelené metal., všechny možné odstíny šedi, stříbrné, olovo,
v poslední době se objevující matné laky apod.
Já mám stříbrné auto a dnes už si jsem vědom jistých rizik i vlastností, které barva nosí.
Vím, že pokud nechci špatně skončit, musím s autem stříbrné barvy jezdit opatrně
a snažit se co možná nejvíce předvídat, zatímco s bílým autem jsem mohl téměř beztrestně "závodit"
(já už jsem ale poučený a tak nezávodím příliš) a cítil jsem jistou ochranu, kterou přisuzuješ modré,
já bych možná řekl, že bílou má v oblibě "Duškova amigdala", nebo jinými slovy,
v případě problému se člověk v bílém autě snáze sesynchronizuje s okolním světem
a amigdala ho tedy snáze vyvede z rizikové situace.
Zažil jsem to, a jednou dvakrát nechápal, co že dělají brzdy za zázraky, že auto dokázaly včas zastavit.
Praktický výklad by pak byl kombinací barvy právě užívaného auta a barvy, kterou by si člověk vybral, pokud by mohl,
případně pokud si ji vybral, když je barva auta s přáním shodná.
V mém případě by to byla kombinace stříbrošedé a modré barvy.
Krom vlastností barev připouštím, že auto má i vlastní duši.
Teď už mne možná označíš za blázna, ale je to tak, já to tak cítím.
Při standardních podmínkách i jedné náplni benzínu v nádrži se auto pokaždé chová jinak.
Někdy jde ochotně do otáček, jindy je lenivé a nemá s tím co dělat vlhkost vzduchu, ani to, jak se motor chladí.
Když to člověk vycítí a nechá jet auto tak jak se mu chce, k žádnému problému vesměs nedojde.
Pokud ale člověk žene auto proti jeho vůli, může dojít k poruše.
Je to k uvěření?
Já to tak ale cítím.
Měj se krásně.
Tulipán od Babočky 27.9.2007

Milý Tulipáne,
nemyslím si, že jsi blázen...
Duši mají nejen auta, o kterých píšeš, ale i všechny ostatní věci, které nás obklopují.
W. 27.9.2007

Opět se vrátím k semináři v Českém Krumlově.
Poprvé jsem se setkal s magickým ornamentem a barvami čaker, které mne doposud nějak míjely.
V pondělí jsem sloužil noční
a aby mi to lépe uteklo, vzal jsem si s sebou blok a pastelky, že si nakreslím magický ornament, když jsem ten na semináři pokazil.
Nějak jsem se nemohl naladit a tak jsem jich pár zkazil.
Přesto jsem vytrval a někdy kolem půlnoci ten podařený dokončil.
Včera večer jsem ho umístil pod matraci do oblasti srdeční čakry a co se dělo pak, mi připadalo trochu neskutečné, trochu šílené a neuvěřitelné.
Pokud jsem si lehl nad ornament, v ten moment jsem měl na rukách "husí kůži," cítil jsem silný proud energie vycházející z ornamentu.
Několikrát jsem zkusil si lehnout a vstát a bylo to podobné, jako když otočíš kohoutkem vodovodu.
Teče - neteče.
Pak jsem šel spát a ráno jsem se probudil s vibrujícím tělem a s husí kůží doslova všude.
Nečekal jsem, že to bude taková síla.
Dnes se ale cítím úžasně odpočatý, zharmonizovaný a vše je v rovnováze a tak, jak má být.
Už dlouho jsem se necítil takhle skvěle, vřele všem doporučuji.
Moc děkuji, Wahl.
Tulipán od Babočky 27.9.2007

Ahoj Wahl,
chtěla bych Ti napsat pár řádek k semináři v Českém Krumlově.
Jsem moc ráda že jsem tě poznala a mohla si užít společnou sobotu s Tebou v Českém Krumlově.
Když jsem za tebou jela,
měla jsem smíšené pocity a čekala jsem celkem nepřístupnou ženu,
byla jsem mile překvapená z toho jaká jsi veselá, příjemná a vstřícná.
Měla jsem pocit, že ten tvůj velký krok, který jsi nám vyprávěla, tě musel moc změnit a pomohl Ti více se otevřít k lidem.
Při semináři jsi se mě ptala, jestli se nechci na něco zeptat,
asi proto, že jsem na tebe koukala jak na obrázek,
ale zjistila jsem, že aniž bych chtěla, jsem tě hltala pohledem,
asi jsem potřebovala od Tebe načerpat informace.
Také bych se chtěla zmínit o své kamarádce Monice, která tě také moc pozdravuje.
Tvůj výklad se začal plnit, byla úspěšně přijata na nové pracovní místo.
A jakmile se prosadí v tanci, určitě budeš první, kdo bude pozván na vystoupení, to ti slibuji!
Přeji příjemný víkend a zase někdy s úsměvem
Katy ( tři společnice s modrou Tigrou:-) 30.9.2007

Mila Walgrenis,
prijde mi to tak zvlastni, ale na druhou stranu vubec ne.
Kdyz jsem si objednavala letenku do Cech, bylo to z jednoho duvodu -
videt Vas a pochopit veci, ktery se nepisou v novinach, ktery maji hodnotu etc.
Do Krumlova jsem dorazila vcas, ale na vas seminar jsem se uz nedostala.
V jeden moment jsem vedela, ze mam prestat hledat...
Tak me to mrzelo, ale chapu, ze to tak melo byt.
Nemela bych cas se vratit domu...
Koneckoncu jsem Vam to vsechno vysvetlila ve snu, ktery se mi zdal.
Mozna ani priste se neuvidime, ale jednou ano a na to setkani se tesim uz dnes.
Mejte se krasne
Katka 4.10.2007

Milá Wahl.
Ještě s odstupem se vrátím k magickým ornamentům.
Ono to opravdu funguje!
Kdysi, před dávnými časy jsem byl zastaven.
Kdosi usoudil, že můj život směřuje spíš k pekelným branám namísto k bráně nebeské,
a protože se mu zželelo toho malého lidského červíčka,
který na zemi bloudil a marně hledal cestu, dal mi druhou šanci.
Zažil jsem kvílení gum a náraz a třesk.
Když jsem po několika dnech prohlédl, zjistil jsem, že žiji.
Utrpěné ztráty jsem si ale začal uvědomovat až mnohem později, až když přestaly být nejdůležitějšími prosté životní funkce.
Jedna z věcí, o které jsem byl ochuzen, byly sny.
Od roku 1979 dodnes se mi nezdály sny,
nebo lépe řečeno, zdály se mi možná dva tři do roka.
Kdo to nezažil, netuší trauma, které se za tím skrývá.
Pokud přirovnám lidskou mysl s pamětí k harddisku,
pak sny jsou zastíracím manévrem operací, které se nazývají údržba souborů a defragmentace disku.
Když se nezdají sny, člověk se probouzí zhusta unavenější, než když šel spát.
Na samém začátku jsem zažil zoufalství, smutek.
Po čase jsem si zvykl a naučil se s tím žít,
ale pokaždé, když někdo z blízkých nebo přátel vyprávěl své sny, nezbylo mi než stát, poslouchat a mlčet,
a taky trochu závidět.
Tak prošel předlouhý čas a možná jen náhoda (která neexistuje) mne přivedla na seminář do Českého Krumlova.
Tady jsem magický ornament uviděl poprvé a taky ho namaloval.
Použil jsem ale až další ornament a nechal jsem si na něm hodně záležet.
První noc mi připravila neuvěřitelné překvapení, zdál se mi sen, a ne ledajaký.
Byl to barevný a výpravný velkofilm, hráli v něm mí nejbližší a bylo v něm příjemně hřejivě, jako od kamen.
Nechtělo se mi věřit kouzlu těch několika čar, jenže druhá noc byla stejná, i třetí a čtvrtá i ty, co přišly po nich.
Tak teď to víš, magický ornament mi vrátil sny a můj disk už má zase seřazená data tím nejsprávnějším způsobem.
Je fantastické, jak se člověk probouzí po noci odpočatý, s dobrou náladou a budí se hned při prvním cinknutí budíku.
Když obrázek pomohl mně, namalovali jsme další i pro mé rodiče.
Hned ráno po první noci s magickým ornamentem jsem se ptal, jestli na sobě pocítili jeho vliv.
Mamka, která už léta trpí nespavostí a chatrnými nervy, spala celou noc jako dudek a zdály se jí barevné "výpravné" sny.
A do dneška jsme neslyšeli žádnou výhradu.
Co dodat?
Stojí to za pokus.
Možná je to jediný způsob, jak se může i jiným lidem vrátit, co už dávno oželeli...
Tulipán od Babočky 5.10.2007

Mila Wahl,
tak jsem zase doma, dneska jsme dorazili.
Posilam Ti slibene fotky ze seminare v Ceskem Krumlove, za ktery Ti chci moc podekovat.
Jsem rada, ze jsem Te poznala osobne, velmi si toho vazim.
Je to obohaceni v mem zivote.
A samotny seminar ve mne zanechal prijemny pocit, byl to den plny krasnych emoci a poznani.
Zitra mam jeste cely den volno, tak se pojedu podivat za Stefanem,
vracim se na to misto rada, citim tam jeho pritomnost intenzivneji.
Diky Tobe se mi zacina darit komunikace s nim, moc mi to pomaha prekonavat smutek po nem.
I kdyz porad je jeste nekdy nesnesitelny, ale prece jen pocit, ze je tady s nami, mi to ulehcuje.
Budu moc rada, kdyz prijedes k nam do Svycarska, tesim se na to.
Mej se moc krasne, mam Te rada,
Moali 6.10.2007

Milá Wahlgrenis,
srdečně Tě zdravím.

Na setkání v Českém Krumlově jsem slíbila, že dám vědět, až se miminko vyklube na svět.

Chlapeček Ondřej se nám narodil 23.11.2007 v 9.00, 3,68 kg, 50 cm.

Porod byl trochu komplikovaný a nakonec jsem rodila císařem.

Jsme z chlapečka moc nadšení a hlavně vděční za to, že jsme se ho dočkali.

Doufáme, že s ním do budoucna bude vše v pořádku.

Ještě jednou Ti moc děkuji za optimistická slova a podporu, která ke mě přišla v pravý čas.
Přeju Ti hodně štěstí
"Ceres" 1.12.2007

Milá nová maminko,

mám obrovskou radost, že jste oba v pořádku.

Moc gratuluju a přeju hodně zdraví Vám všem.

W. 1.12.2007

Milá Wahl,
nikdy jsem si nemyslel, že ti právě já budu někdy psát prosbu o výklad snu.

Ale díky tobě se mi sny zdají a už jsem si na ty své pravidelné hosty ve spánku zvykl.

Mimochodem je to úžasné.

Díky ti za ně bez výhrad, i když někdy je to fakt síla...
Dnes jsem sloužil noční a při klimbání na židli se mi zdál doslova šílený sen.

Já, má sestra a matka jsme čistili záchody před nějakým velkým domem s obrovskou terasou nad dlouhými schody,

tak trochu připomínal nějaký zámek na způsob staré Šlechtovy restaurace ve Stromovce.

Ty záchody měly mobilní septiky, které se musely vzít a vynést vylít do kanalizace.

Se septikem jsme museli vyjít po schodech na terasu a někde tam byla kanalizační vpusť.

Jenže jsme tam nedošli.

Septiky byly opatřeny hadicí pro vypouštění a pak úzkou hadicí pro vypláchnutí vodou,

sestra ji ale použila jinak a z terasy na mne začala stříkat močůvku.

Do téhle kratochvíle jsme se s matkou zapojili také, i když matka jen jaksi pro formu,

jenže sestra utekla z dosahu a tak jsem to, co mi provedla, odvedl matce.

Vzápětí jsem měl obrovské výčitky svědomí, vždyť jsem matce nastříkal močůvku i do obličeje.

No a já byl tím svinstvem promočený na kost.
Má vůbec takový sen nějaký význam?
Zdávají se mi různé sny.

Jednou jsem třeba jako bývalý starý tramp vyrazil po stopách sebe sama po třiceti letech na brdský kemp

a poseděl jsem u ohně se sebou samým, když mi bylo sedmnáct.

Byl to nesmírně silný zážitek, kam se na to hrabou filmy.

Tehdy jsem napsal krátký text, muselo to ze mne ven.

Tak si počti, třeba tě potěší tak hmatatelný důkaz účinku tvého ornamentu.

Vzpomínky.

Zase mám za sebou probdělou noc. Tak okolo třetí už obyčejně tuším, že do rána nezamhouřím oka. V té chvíli jsem smířený s nevyspáním i nepřízní osudu a uzavřu se do ulity. V sále za mými víčky zazní třikrát gong a závěs odkryje do té chvíle skryté plátno. Co se dnes bude promítat? Nikdy to dopředu netuším. Sedím v první řadě, tohle kino na periferii vědomí stejně nemá víc řad a ani diváků. Jsem tu sám a promítat se bude jen a jen pro moji maličkost. Zavřu oči a v sále se setmí. Tak copak mi pan promítač na dnešní noc připravil? A už to začíná, po plátně se mihne zelený smrkový les a dlouhá zpevněná cesta stoupající vzhůru. Už si vzpomínám! Té cestě jsme říkali Hladovka, snad proto, že na ní člověku vyhládne, než dojde na konec. Je rovná a dlouhá, zdá se málem nekonečná. Zase je mi sotva sedmnáct a s partou přátel jdeme pátečním podvečerem na brdský camp Bobrovnu. Na zádech mám teletinu se spacákem a ešus, na nohou kanady, za přezkami se leskne lžíce. Přes rameno si nesu kytaru, má ji i kamarád Johny. Až dojdeme na místo, rozděláme oheň, uvaříme si něco k snědku a dlouho budeme hrát staré trampské písničky. Páteční večery mám nejradši z celého týdne. Na tmavě modrém sametu oblohy nám hvězdy svítí na cestu, občas z dálky zahouká sýček. Je klid a mír a téměř posvátné ticho ruší jen křupání štěrku pod podrážkami pevných bot. Už je to jen kousek, jen odbočit správně z cesty a přejít mělké údolíčko s potokem. Z daleka jsou vidět pablesky ohně, dnes tu nebudeme sami.
"Jasně, vždyť je tu kamarád Olda Šťávička!"
S úsměvem se k němu nahrneme a zdravíme jeho i vlčáka Blacka, který mu sedí poslušně u nohy. Zase je co si vyprávět, znovu spřádáme plány na příští víkend. Bobrovna mi přirostla k srdci. Nízká bouda z kulatin je přístřeším pro případ nepohody, ale ani pak se tam nikdo nespěchá ukrýt. Vždyť máme celty a někteří i igelity na přístřešek a vojenské pláštěnky. Kdepak, déšť není nepřítel, je stejný kamarád jako Olda Šťávička, Johny, Marty, les kolem i zurčící potůček. Ta bouda je tu jen tak pro případ a taky pro holky trempířky, které ještě nejsou zvyklé spát pod širákem. A taky je tu zvykem, stavět v čundráckých campech přístřešky.
"Tak zmáčkni to svý sladký dřevo, Sandy," plácá mne Šťáva po ramenou a já zkusím jen tak na rozehrání pár akordů. Někdy to není úplně ono, pozná se, kdy je ten správný den pro hraní, a dnes rozhodně je. Začnu hrát a Johny se přidá. Začíná dlouhá noc plná chlapských řečí a mazlivých tónů, úsměvů, zpěvu a ryzího kamarádství. Až když začíná nebe blednout, lehneme si do spacáku a přikryjeme sebe i kytary volným cípem celty. Dívám se na hvězdy nad hlavou a slastně se propadám do spánku. Pak se probouzím a vidím, že jsem poslední, kdo ještě nevstal. Kdepak, tady to přece nevadí, nikde nejsou píchačky a ani nerudný šéf. Olda Šťávička už uvařil v kotlíku čaj a teď ho sladí několika kapkami sladké šťávy z plastové lahvičky. To je to, proč se mu říká Šťávička. Po snídani nás provede campy po okolí, vždyť jsme se na tom minulý víkend domluvili. A tak vyrazíme na Bonanzu, Michilimakinak, Hebron, Poslední míli a na některé další, jejichž názvy si už přes třicetiletou propast nedokážu vybavit. S večerem se vracíme zpátky na Bobrovnu a stejně jako včera vezmeme do rukou kytary a začneme hrát. A znovu jdeme spát až k ránu. Probouzíme se před obědem, dnes už není kam spěchat, je neděle a co mělo být vyřčeno, už vyřčeno bylo, dostalo se i na všechny písničky. Mně i Johnyho bolí prsty od hraní, ale stejně jako jindy to stálo za to. Vařím v kotlíku na ohni kolínka a když jsou vařená, sliji je a vyklopím do nich konzervu hovězího masa ve vlastní šťávě. Zbývá ochutit a všichni kolem mají boule za ušima. Projdeme se po okolí, nařežeme a nasekáme dřevo, abychom nahradili to, co jsme z trvalé zásoby spálili, umyjeme nádobí pískem v potoce. Pak uklidíme camp a vydáme se Hladovkou dolů, k civilizaci. Nedělní odpoledne končí. Tak ještě zalomení palce a slib, že v pátek se tu zase sejdeme.
"Ahoj, Šťávo!"
"Ahoj Sandy, Marty, Johny."
V mém malém periferním kině zatáhli oponu a světla v sále se zvolna rozsvěcejí. Dnešní film je minulostí, oživlé vzpomínky však bloudí mojí myslí dál. Byl jsem to opravdu já, ten klouček s kytarou? Jak je to dávno...
Zase mám chuť obout kanady, hodit na záda teletinu a vyrazit po stopách sebe sama po třiceti letech. Našel bych vůbec ještě Bobrovnu a Bonanzu a Michilimakinak? Podívám se do mapy a za chvíli nacházím Hladovku i křižovatku cest, na které jsem stál snad stokrát. Byla to pravda nebo sen? Do rána mám o čem přemýšlet. Změnil jsem se na duši, nebo jsem stále stejně beznadějný romantik? Nějak mi chybí pro posouzení potřebný nadhled a praskání ohně. Je možné vrátit se po třiceti letech tam, kde jsem jako kluk skončil a pokračovat ve stejných šlépějích dál? Kdo ví? Alespoň ve snu a za zavřenými víčky se o to pokusím. Když konečně usnu, zdá se mi sen jako na objednávku. Jdu po Hladovce, jde mi to nějak snadno a s nostalgickým úsměvem ve tváři. Chvilku musím hledat místo, kde odbočit k Bobrovně, za třicet let se vzrostlý les proměnil v oplocenou školku a nízký les z těch dávných časů je vzrostlým lesem. Přesto cestu nacházím. Už z dálky slyším zpěv a hru kytar a nechám se jimi vést až na místo.
"Ahoj."
"Ahoj."
"Já jsem Sandy," říká ten mladý a já strnu, vždyť já jsem vlastně taky Sandy, jen po třiceti letech.
"Ahoj, já... ...já jsem taky Sandy ale taky mi říkali Strunka."
"Kdo jsi?" ptá se mladý Sandy. "To já jsem Sandy Strunka!"
Obrátím to v žert a jen tak plácnu, že jsem Steve. Sedím na lavici z klády a poslouchám. V mé paměti ožívají staré písničky i vzpomínky. Moc nemluvím, nechci si rozmělnit ten zážitek zbytečnými řečmi. Když přijde noc, ukládám se stejně jako oni ke spánku a ráno jsem vzhůru dávno před nimi. Uvařím čaj a opeču krajíčky chleba nad ohněm, pak je vzbudím. Je ráno plné slunce a tepla a radosti. Když vyrážejí po campech, už s nimi nejdu, co jsem chtěl vědět, už vím. Ten mladý Sandy jsem opravdu já. A líbí se mi, že je osobitý a má ideály, které já už dávno ztratil a taky zná víc písniček a akordů, než dnes znám já. Díky Sandy, bylo to zajímavé setkání. Vždyť já jsem já i po třiceti letech a příliš jsem se nezměnil.
Po probuzení zaženu smutek, vždyť on má vlastně všechno před sebou, není proč smutnit. Dnes mám pocit, že se s životem popere a neprohraje, i když ho pořádně semele, to všechno už dávno vím. Dál jdi svou cestou, chlapče, nebude snadná a překážek na ní bude víc než na Velké národní steaplechase. Držím ti palce, ty můj tyjá...
Vlhnou mi oči, ale chlapi prý při vzpomínkách nebrečí a tak se odvracím a dělám jako že nic. Byla to jen chvilička a už zase stojím pevně na zemi. "Tak mi Sandy neudělej ostudu." Usmívám se a v duchu si objednávám další sen. Má brožovaná paměť jich ukrývá nepřeberné množství, stačí si jen vybrat...
Ahoj

Tulipán od Babočky 13.12.2007

Milá Wahl,
od okamžiku, kdy jsem tě v Českém Krumlově poprvé poznal, se přihodila řada věcí.
Tím nejpodstatnějším byl ale impuls, se kterým jsem si na začátku nejprve nevěděl rady
a který později vyústil do tvorby vlastních www stránek.
Ne vždycky jsem s Tebou ve všem souhlasil,
ale nikdy jsem ti nemohl upřít opravdový zájem, nesmírné nasazení,
ohromnou spoustu vědomostí, skvělé psaní, nevyčerpatelnou ochotu pomáhat lidem
a spoustu dalších, těch nejlepších vlastností.
Můj obdiv k Tobě byl naprostý (a dosud celkem pochopitelně trvá).
Dnes už tuším, že jsou věci, které mohou různí lidé vidět a vnímat různě.
A přestože jsem před časem řekl, že půjdu hledat (co mne zajímá) někam jinam, nakonec jsem nikam jinam nešel.
Omezil jsem návštěvy Tvého webu a o to více začal tvořit web svůj.
Vzal jsem si od Tebe zásadu, tvořit web vlastními prostředky, nekrást fotky ani texty,
být co možná nejvíce originál, vycházet ze svých zkušeností a poznatků a pokud možno se nenechat ovlivnit.
(I když jisté ovlivnění Tebou tam pochopitelně je.)
Po třech čtvrtinách roku jsem svůj web pustil do světa.
A přestože jsem na začátku neměl v úmyslu pouštět se do tajemna, nakonec jsem se neubránil.
Pokud je něco mojí součástí, prostě to chce ven, nedokážu to v sobě zadusit.
A tak byl v těchto dnech web uveden v internetový život.
Jestli se bude délka jeho existence podobat jepičímu životu, nebo si nakonec místo na slunci najde, prozatím netuším.
Jsem na začátku stejně, jako on.
Už dávno před tím, než jsem na webu začal pracovat, jsem občas přispíval na různé servery.
Pak jsem objevil Tvé stránky a zaměřil své psací aktivity tímto směrem.
Právě to byl, tuším, začátek, tady tenkrát začalo klíčit semínko přemýšlení o mém vlastním webu.
A jak přibývaly mé zveřejněné texty, tak rostlo i ono semínko.
Nakonec jsem svůj směr (s Tvojí pomocí) nalezl.
Nezbývá, než Ti za všechno ze srdíčka poděkovat.
Mé stránky www.jobe.cz přestaly být uzavřené pro omezený okruh přátel.
Jsou pořád ještě tak trošku nehotové, ale už tam je co číst a na co dívat.
Najdeš tam i fotky z Českého Krumlova, které jsi v té době neviděla, protože jsi neměla přístup k internetu.
A třeba tam najdeš i něco, co tě osloví.
Děkuji za všechno.
Přeji Ti, aby ten dnešní deštivý den a s ním i všechny ostatní byly pro Tebe jen a jen sluníčkové.
Po dlouhé době zase.
Tulipán od Babočky 22.7.2008

Ahojky Wal!
Nevím, jestli si na mě pamatuješ,

byly jsme s holkama u Tebe na semináři v Českém Krumlově a pak jsme Tě vezli domů do Prahy.
Vyložila jsi mi růst ohledně mého orientálního tančení.

Tak už jsem asi rok lektorka a chtěla jsem Tě pozvat na celovečerní vystoupení, které pořádá Aisha XXXXXXXX 2008 v 20:00.

Později bych upřesnila.

Byla bych ráda kdybys pozvání přijala.
S pozdravem
Monika 13.10.2008

Milá Moniko,

gratuluji k Tvé nastoupené cestě, pokud to bude možné, ráda se na vystoupení zajdu podívat.

W. 13.10.2008

Dobrý den, Wahlgrenis,
setkaly jsme se na semináři v Českém Krumlově.

Od té doby se hodně věcí, a snad trochu i já, změnilo.

Jedna z nich je ta, že čekáme miminko.

Narodit by se mělo v říjnu.

Při výkladu vyšel partner i miminko.

Mám pocit, že když začnu myslet do budoucna ohledně peněz, práce,

nebo toho, jak to zvládnu být máma a partnerka, tak na mne přijdou za chvíli silné nevolnosti.

Děkuji Vám.
Eva 6.3.2009

Dobrý den,
děkuji za úžasnou zprávu.

Moc Vám gratuluji.
Každopádně si moc užívejte současného stavu, nedělejte nic násilně.
Miminko se Vám potom odmění.

W. 6.3.2009

Milá Wahlgrenic,

dne 2.10 v 10:25 se nám narodil Kuba.

Porod byl neuvěřitelně rychlý a bez problémů.

A Kuba je to nejúžasnější miminko, jaké jsem viděla. :-))))

Eva 14.10.2009

Milá Evo,

moc gratuluju k miminku!

Mám společně s Vámi velkou radost...

W. 14.10.2009