O
O
O
Snad to má smysl...
2008
Ahojky Wahl,
proklikala jsem se až na tvůj :) webík.
Přitahuje mě, jak jinak.
Zatím jsem přečetla jen něco málo.
Jsem ráda, že víš.
A konečně!!!
Jsi kousek od HK !!! :)
Přeju vše dobré a doufám, že někdy naviděnou v atelieru W.
Iva z Hradce Králové 30.12.2008
Zdravím Vás,
neznáme se, ale jsme stvořeny ze stejného zdroje. Nevím, proč píšu, mám prostě chuť. Náhodou jsem natrefila na Vaše stránky, protože jsem hledala něco o světlonoších, ale zjistila jsem jen to, že Lucifer byl světlonoš. No nevadí. Nechci po Vás žádné informace, ani radu, ani Vám nechci za nic děkovat. Chtěla bych jen psát... snad Vás to neurazí. Píšu s pokorou a láskou. Dnešní svět mi příjde strašně vážný. Nevadí mi ani shon, ani nevědomost moje či ostatních, nevadí mi problémy, kterými procházím, procházíme, nevadí mi iluze, ve které žijeme. Nevadí mi, že nemám vždy všechno hned, jak bych chtěla a ani mi nevadí, že nemám vždy to, co bych chtěla. Nevadí mi, že nevím kudy dál, nevadí mi bloudění ani lži, klamání dnešního světa, lidí. Nevadí mi, že nevidím, že neumím to a to, že se chovám, mluvím tak a tak. Nevadí mi, když mi druzí ubližují. Nevadí mi dávat druhým to, co potřebují. Nevadí pomáhat, poslouchat. Jen jsem chtěla říct, že mi svět příjde tak vážný. Všichni hledáme řešení problémů, chceme se mít co nejlépe. Já vím, je to normální... ale ta strašná vážnost... sama jsem se stala vážnou. Hledala jsem stále něco a myslela si, že je to důležité. Přítomnost utíká a my jsme vážní. Nevadí mi spousta věcí, protože věřím. Je jedno, v co věřím. Nemá smysl o tom mluvit a zbytečně to rozpitvávat, stačí se uvolnit a vzdát... Jen ta vážnost mi leží na duši.... ta vážnost, kterou vkládáme do každodenní činnosti, skutku, ze všeho máme těžkou hlavu a nevykračujeme z davu.... no vážná jsem tu asi jenom já. Jen já to vidím vážně, iluze? Léčitelé by mi řekli, že jsem někde cestou ztratila kontakt se svým vnitřním dítětem a pak bychom hledali nějaké trauma z dětství, a celý tento proces by byl opět vážný.. nebo bych měla pozitivně myslet, zabývat se svými minulými život a pitvat se donekonečna v minulosti, která odhaluje příčiny? Poskytuje odpovědi? Která nás neustále ovlivňuje? Už né... tak dlouho jsem byla vážná, až jsem došla k tomu, že se stačí vzdát něčemu vyššímu, než jsem já či kdokoli jiný. Už nehledám vážnost spíš radost, vnitřní radost.
Pointea 27.12.2008
DOBRÝ DEN VÁM PŘEJI Z MALÉHO MĚSTEČKA TEPLÉ, KTERÉ LEŽÍ V ZÁPADNÍCH ČECHÁCH NEDALEKO MARIÁNSKÝCH LÁZNÍ.
VÍTE, ČASTOKRÁT JSEM ZAVÍTALA NA VAŠE STRÁNKY, ALE AŽ DNES MÁM POCIT ŽE BYCH VÁM MĚLA ČI SNAD MOHLA NAPSAT PÁR ŘÁDKŮ.
JSEM NAROZENA V PRAZE V ZEMSKÉ PORODNICI LÉTA PÁNĚ 1958
SNAŽÍM SE LIDEM POMÁHAT, ALE JE TO DOST?
A CO JÁ?
KDO VLASTNĚ JSEM?
JAKÁ JE MOJE CESTA?
CO MYSLÍTE?
KDO MI DAL TEN DAR?
A PROČ?
MNOHO OTÁZEK? ANO!!!!!
A CO VY?
MNOHO SIL A DOBRÝCH OKAMŽIKŮ PŘEJI
A MOHU-LI POPROSIT, PODEJTE MI RUKU...
MNOHO NEVYŘČENÉHO A PŘÁNÍ VÁM POSÍLÁM
ODOMY, 18.12.2008 HEZKÝ A DOBRÝ DEN
Milá Wahl,
úvodem tě srdečně zdravím a děkuji ti za tvé stránky.
Dnes - 12.12.2008 - je krásné magické datum a já se rozhodla, že to je to pravé datum pro důležitou změnu v životě.
Za pár hodin dám svému šéfovi výpoveď a i když mě bude ponižovat, tak se tomu postavím čelem.
Život je tak krátký a přesto děláme spoustu chyb jako já, vloni jsem si našla skvělou práci, alespoň jsem si to myslela a nakonec jsem tam byla strašně nešťastná.
Ale všechno se dá změnit, když si člověk začne vážit sebe sama.
Chtěla jsem se s tebou o to podělit.
Jsi skvělá, dodáváš mi odvahu, abych se konečně cítila šťastná díky moc!!!!!
Andy 12.12.2008
Srdečně Vás zravim milá Wahl!
Teprve včera jsem našla Vaše webové stránky a nevěřila vlastním očím, o čem všem se zde píše.
Hlavně jednotlivé příběhy lidí ve mně zanechaly pocit něčeho hlubokého.
Pročetla jsem si jejich příběhy a Vaše odpovědi na ně.
U spousty z nich mi běhal mráz po zádech.
Vaše stránky jsem objevila v momentě, kdy jsem hledala odpověď na moje otázky, které se týkají mé a přítelovy minulosti.
Chtěla jsem se dozvědět pravdu o minulých životech.
Jsem věřící, věřím ve spoustu věcí a mimo jiné i na minulé životy a na to, že tu jsme všichni z nějakého důvodu a máme tu nějaké poslání.
Chtěla jsem zjistit spojitost mezi minulostí a přítomností, abych daným věcem dokázala porozumět.
Už od dětství cítím, že se kolem děje něco nadpozemského.
Ať už to jsou různé druhy snů, "de cha vi", cítění a vnímání.
Když Vám teď píšu, chvějí se mi mírně ruce z úcty k Vám.
Dívám se na Vaši fotografii malé holčičky a ty oči..........
Něco v nich je, je toho moc a je to silné, nedokážu to přesně popsat,
ale pohled očí prostupuje skrze fotografii a vrývá se do mých očích.
Jsou tak důstojné.
Vidím kázeň, řád, uniformovaného muže, ale i smutek a potřebu mít někoho blízkého vedle sebe, pomoct.
Snad se neurazíte, musela jsem napsat, co vidím a cítím.
Chtěla jsem Vám hlavně říct, jak velkou radost mám, že od druhé poloviny ledna 2009 budete mít ateliér v Pardubicích.
Když jsem si to přečetla, srdíčko mi radostí zajásalo.
Já jsem se sem nedávno přistěhovala, žije tu i část mé rodiny, příbuzných a známých.
Chtěla jsem Vám poděkovat za Vaše stránky, popřát Vám jen to nejlepší
a dodat plno pozitivní energie a síly, protože ji zajisté potřebujete.
Je skvělé, že je někdo takový jako Vy.
Krásný den
Martina 4.12.2008
Milá Wahl,
posílám moc pozdravů a díků / to slovo nikdy nezevšední / za tvoji práci, pomoc.
Je nás hodně, kdo chodíme na tvé stránky pro radu, pochopení, pohlazení na duši.
S pozdravem Dáša 29.11.2008
Vzácná Wahlgrenis,
moc Vám děkuji za to, co jste pro mě udělala, dala jste mi impuls k pochopení důvodu svých citů vůči „Evě“.
Díky Vám vím, že moje pocity měly a mají smysl.
Já jsem v tomto životě ještě nikoho jiného, koho bych takhle milovala, nepotkala.
Když se nad tím zamyslím, tak možná ani nikoho jiného jsem nechtěla nebo nechci.
Je neuvěřitelné, jak je láska silná věc a ani smrt ji nerozdělí, a to jsem si myslela, že to tohle říká jenom v pohádkách.
Ještě jednou Vám děkuji, a protože Vy jste věnovala čas mně, chci Vám také něco dát
- namalovala jsem Vám intuitivně obrázek, který Vám posílám.
Mějte se moc hezky a nashledanou.
Edita 23.11.2008
Milá Wahlgrenis,
když píšu tyto řádky, srdce mi buší jako zvon..
Psala jsem vám již v minulosti pod jménem Chichikuna,..mí andělé mi ale řekli, že jej nemám používat, nenáleží mi.
Nevím vůbec jak začít, do popředí se mi pořád tlačí ta jediná otázka..
Byla jsem Anna Franková?
Jsou to sny, vize, pocity, vůně a atmosféry, které mě pořád k této otázce vracejí..
Dlouho jsem ji odháněla, chtěla jsem "bojovat" bez pátrání po minulých životech..
Ale noc co noc se to ke mně vrací..
Někdy i přes den, stačí zavřít oči
Vše zapadá, již od malička, když si to za víčky promítám..
Jen se mi tomu nechce věřit..
Srdce chce vyskočit z hrudníku, chce se mi skoro brečet nebo křičet..
Otázky vyplouvají jedna za druhou, ale ta jedna přehlušuje všechny ostatní
Dnes jsem se konečně odvážila zeptat, jestli se mohu zeptat a zda je tato informace karmicky důležitá..
Odpověď byla ANO..A ta druhá také ANO, velmi naléhavé ANO, .ale stejně..
Wahlgrenis, prosím vás,..pokud najdete pro mě vteřinu, mohla byste se mi podívat..prosím..
Komunikovala jsem pomocí kyvadla,..andělé svolili, ale přeci jen..
Neovlivnila jsem nějak jejich odpověď?
Kyvadlo jinak používám minimálně..jen když opravdu nevím kam dál..
Přidávám pár řádek, které ke mně přišly prostřednictvím automatického písma:
"Lidi dělají spoustu věcí, které dělat nechtějí, jakoby omylem...
Jsou do nich vtaženi proti své vůli, aby vyhověli ostatním
a přitom lžou sami sobě
a neví, proč to dělají
a jsou pak nešťastní
a utápí se v žalu
a přitom by stačilo tak málo...
jen podívat se pravdě do očí
a číst v nich správné řešení
To je naše poselství."
Děkuji vám za vše, co pro nás, hledající dušičky s pomalu se rozlepujícíma očima, děláte.
Můj život se mění každým dnem, teprve teď vidím kolem sebe opravdovou krásu a učím se znovu divit a dívat na svět očima čerstvě narozeného dítěte..
A dnes a denně děkuji Vesmíru, že tu šanci mám.
S láskou,
Veronika 18.11.2008
Drahá Wahlgrenis,
V mém životě se díky síle pozitivního myšlení a s pomocí andělů opravdu dějí doslova zázraky.
Není to pro mně žádná nová věc, první knihu s tímto tématem jsem si přečetla před 15 lety.
Uvedení do praxe sice trošku trvalo, protože jsem pár věcí nejprve musela správně pochopit.
Jen jsem někdy sama překvapena, jak věci fungují rychle a přesně.
A protože pozitivních a láskyplných myšlenek není nikdy dost, chtěla bych Ti z celého srdce popřát hodně radosti a požehnání ve Tvé práci a ve všech Tvých aktivitách, které realizuješ, nebo teprve plánuješ.
Děkuji, že jsem Tě mohla potkat.
Ať se Ti vše podaří přesně tak, jak si přeješ.
S láskou Kytička 07.11.2008
Moje Milá Wahlgrenis,
včera jsem o tobě před spaním přemýšlela.
Myslela jsem na to, kolik věcí jsem se díky Tobě naučila a kolik se toho ještě určitě naučím.
Hledala jsem přirovnání, které by k Tobě sedělo a popsalo to, co pro nás všechny znamenáš.
Najednou jsem to přirovnání našla.
Jsi Naše DUCHOVNÍ MAMINKA.
Některé Jsi naučila první slůvka, některé Jsi naučila lézt po čtyřech, další Jsi naučila první krůčky a hodně nás jsi naučila už chodit.
Tvé srdce je pořád schopno dávat tolik lásky, kolik Tvé děti (my) potřebujou.
A věř, že my Tě potřebujeme, abychom mohli dále růst a dále se vyvíjet, abychom věděli, že nás má někdo rád.
Ty jsi naše Maminka.
Za všechno Ti děkuji, za to, že Jsi s námi a že za Tebou můžeme přijít s prosbou o radu.
Mám Tě moc ráda!!!
Lucka 29.10.2008
Hezký večer, Wahl!
Jsem ráda, že se na Tvé stránky vrátil odkaz na písničky provázející Tvé probuzení.
A jen tak pro radost Ti posílám pár fotek.
Taky hodně fotíš přírodu, stačí se jen dívat...
Ježi 18.10.2008
Dobrý den milá Wahl,
srdečně Vás zdravím.
V jednom mailu jsem psala, že se chci zúčastnit semináře Modrá alfa - objevování skrytých možností.
Minulý víkend jsem se zúčastnila.
Šla jsem tam instinktivně na doporučení svého přítele, který před lety absolvoval seminář Silvovy metody.
Říkal, že ublížit mi to nemůže, ale mohu získat.
A to se stalo.
Bylo to nádherně osvobozující.
Můj názor je, že kdyby se každý člověk zúčastnil a vzal si ze senimáře jen jednu věc, kterou by pochopil, tak se mu žije lépe a svět by se zdál pro něj krásnější.
Mně to dalo hodně.
Získala jsem nové zkušenosti, hodně mi pomohlo, že jsem četla knihy od L.Hay a čtyři dohody a hlavně čtu Vaše stránky a Auapé.
Načerpala jsem z nich tolik dobrého a poučného pro život, že jsem seminář v určitých oblastech chápala.
Lépe.
Zjistila jsem, že něco dělám správně a něco nového jsem se naučila a něco musím pochopit.
Uvědomila jsem si sílu myšlenek, že myšlenky dokáží změnit život, ale i zabíjet.
Jsem moc ráda, že jsem se zúčastnila a že jsem tolik získala z Vašich stránek.
Děkuji z celého srdce.
Potkala jsem tam mnoho zajímavých lidiček s různými osudy a zkušenostmi.
Chvílemi si teklo srdíčko, když jsem zjistila, že mám ve svém životě to, co potřebuji:
opravdovou kamarádku a skutečného přítele, manžela a syna, které miluji.
Také mám ráda svou práci, svůj byt, zahrádku.
To vše mi dává pocit štěstí.
Samozřejmě není vždy vše jen růžové, ale ze všeho se snažím brát to dobré a to učím i syna.
S manželem je to horší.
Také jsem pochopila, že nemůžu nikoho vlastnit a hlavně změnit.
Každý jsme jedinečný.
Děkuji za lásku a vše dobré a krásné, co nám všem poskytuješ.
Díky Vašim stránkám se ze mě stává jiný člověk.
Děkuji s láskou v srdci
Majka 01.10.2008
Ahoj mila Wahlgrenis.
premyslim, jak se ti asi dari na Tve ceste, zvladas toho tolik.
Zda se mi, ze do tohohle sveta s takhle nastavenym systemem vubec nepatrim.
A prece tu jsem, tak to ma duvod.
Casto si vzpomenu, jak jsi nekde psala, ze jsi sla mimo prechod, protoze delas vsechno jinak.
Ja taky nejsem zadny robotek, ktery by delal to, co ostatni, jen aby nevybocoval.
Jenze pak je to hrozne tezke.
Jak to delas, ze zvladas spojovat oba svety dohromady, tenhle fyzicky a pak ten spiritualni?
Ja jen vim, jak to delaly domorode narody,
puvodni prirodni lide v harmonii se Zemi a mozna i trosku prevahou toho spiritualniho sveta.
Schvalne jim za pochodu mezi davem lidi, aby slecny videly, ze anorekticky ideal krasy je pekny nesmysl.
A prave jako ty vzdycky odbocim tam, kam me vede srdce = intuice, jinym smerem nez vsichni ostatni.
Jenze clovek si ani v klidu nemuze lehnout na zem, dokonce ani na lavicku.
To hned nekdo pribehne, jestli se mi neco nestalo.
A tak musim, i kdyz to je s radosti, vzdycky bezet co nejvyse, do hor a lesu.
Tam, kde se pasou kone volne na louce, si i clovek muze volne lehnout na travu a chvili svobodne dychat.
Kamaradi buddhiste rikaji, ze svobodna muzes byt kdekoli, staci jen nastaveni mysli.
Jenze jak by mohl clovek byt svobodny a spokojeny, kdyby videl nekoho, kdo trpi?
Jestli si to zaslouzi je jedna vec, v kazdem pripade ale potrebuje pomoc, aspon neco pochopit, aby uz trpet nemusel.
Ale je mi tady smutno.
Jak clovek nezije stejne jako ostatni, je hodne sam, a taky sledovany.
Ja vim, ze je to asi jeden z duvodu proc jsem tady, byt sledovana a ukazat druhym lidem, ze zit jde i jinak a ten jiny svet je krasnejsi, zajimavy, necim pritahuje, je proste opravdovejsi.
Jenze ja radsi samotu a soukromi.
Moc si tady nevim rady a prece vim, jak jsem uvnitr silna a jeden z tech zaricich...
Videla jsem tolik krasy v zijici prirode zatimco ostatni lide v polospanku travi cas v hospode, kinech, nakupnich centrech.
Jakto ze lide zapomneli, kde je laska a rozdil mezi milovanim a sexem, jakto ze lidi udivuje, ze nekdo hladi stromy a mluvi s mesicem?
Chtela bych tady zase prinest opravdovy svet.
Vis o lidech, kteri taky...?
Moji kamaradi jsou daleko a zda se, ze je cas najit nove.
Jestli vis o nekom, kdo by mel byt v kontaktu se mnou, posli mi na nej prosim kontakt.
Zacala jsem volat sve pratele (stare pratele z daaavnych casu a mist, co se zde chteli setkat), snad prijdou.
Pomuzes mi prosim?
Odpust, nerada nekoho o neco zadam, i kdyz jsem se naucila prijimat pomoc.
Je mi lito, ze se na tebe obraci tolik lidi s vetsimi a pak jeste daleko vetsi kvantum lidi s mensimi osobnimi problemy,
tolik bytosti hledajici pomoc a reseni a vychodisko ze svych problemu.
Jsi uzasna, ze se jim snazis pomoct.
Nedokazu si predstavit, jak je to obrovska a vycerpavajici prace, ale vim, ze kazdy, kdo pomoc obdrzel, svou radosti ti vrati pozitivni energii zpatky v daleko silnejsi forme.
Tezka, slozita, narocna, smer a prekazky skoro nepochopitelna, ale hezka cesta, ze?
Chtela bych se nechat obejmout a obejmout.
Snad se mi to podari aspon na dalku.
Uz ted je mi mnohem lepe.
Mam te rada, ackoli jsem se s Tebou ted ve fyzicke podobe mozna jeste nesetkala, nebo ano...
HODNE STESTI!!!
A dekuju,
Alena 23.09.2008
Milá Wahl,
psala jsem Vám nějaké maily a až ted jsem si uvědomila, že Vám tykám.
Vůbec mi nedošlo, že je slušností nejprve se zeptat.
Omlouvám se, ale jsem tak ráda za Vaše stránky, dávají mi tolik dobrého a poučného do života, že mi to nedošlo.
Přeji krásný den a přijměte moji omluvu.
Byla bych moc ráda, kdybych Vám mohla při psaní mailů tykat.
Děkuji Majka 22.9.2008
Vaše stránky mi daly a pořád dávají strašně moc. A proto moc moc děkuji.
Mám Vás rád. :-{} :-)
René :-) 16.9.2008
Milá Wahl,
chtěla bych ti napsat, jak jsem se dostala k tvým stránkám a jak silně na mě působí.
Je to taková síla, že cítím srdce.
Tolik pravdy a tolik věcí, z kterých můžeme čerpat.
Začala jsem hledat na netu a narazila jsem na stránky "auapé" (při rozloučení se stránkami nám sdělila jméno Jarmila).
Tyto stránky mi daly tolik inspirace, že jsem nacházela odpovědi na své otázky v příbězích druhých lidí.
V květnu stránky skončily, ale stále jsem si vytahovala příběhy i s odpovědmi.
V jedné odpovědi se odkazovala na tvoje stránky. A tak jsem se dostala k tobě.
Je to úžasné, stále si pročítám vše, co jsi uvěřejnila.
Sednu na zahrádku a čtu a přemýšlím a nacházím tolik odpovědí.
Je to neuvěřitelné.
Zahrádku jsem si založila teprve na podzim.
Letošní rok mi dělají kytičky velkou radost, ani neumím vypovědět, co prožívám.
Mluvím s nimi a hladím je.
Dokonce se k nám na zahrádku nastěhovala zvířátka (ježek, ptáčci, spousty broučků), je to taková nádhera.
Přemýšlím o sobě, o životě, a své rodině.
Podle mě mám nyní krásné vztahy se dvěma sourozenci.
Je to takové jednoduché, nekomplikované a rádi se vidíme.
Dokonce říkám lidem, že je mám ráda a nahlas, ale jen těm, u kterých cítím, že to mám říct.
Dětství jsem měla hodně zlé, ale já žiji jen přítomností, minulost nechávám za sebou.
Dokonce jdu na dušičky mamince na hrob. Zemřela před 5 lety a já řekla, že na hrob nikdy nepůjdu.
Až teprve na tvých stránkách jsem pochopila, že slovo nikdy nemáme říkat, protože nikdy nevíme, co nás čeká.
Nedokázala jsem mamince odpustit 5 let, ale po přečtení všech odpovědí u tebe a auapé jsem pochopila, že nemám odpouštět co.
Ona dělala jen to maximum, co považovala za správné.
A že neuměla dávat lásku, také chápu.
Pokud ji sama nedostala, tak nevěděla, co má dávat.
Mám syna 18 let. Je úžasný. Poznal na mně změny a snaží se chovat jako já.
Myslí pozitivně a stále dokola si říkáme, že žijeme přítomností a nevytváříme si situace a domněnky.
Od mala ho učím, aby když něco chce udělat pro to maximum, a když se mu to nepodaří, tak si říct, že víc udělat nemohl.
Moc dobře se učí.
V 11 letech měl nádor v páteři a operaci.
Vše dopadlo dobře a říkám si vše máme dané a měli jsme to prožít, abychom si něco uvědomili.
Dnes je to minulost. Manžel těžce nese změny, které u mě vidí, ale já ho prostě neřeším.
Nevím, jestli dělám dobře nebo špatně, ale vím, že na určité věci musí přijít sám.
Pochopila jsem od tebe, že nemůžeme nikoho vlastnit ani ho měnit.
Každý den čerpám spousty energie na zahrádce, cítím v sobě tolik lásky a naplnění.
Těším se na seminář do Luhačovic.
Děkuji na to že jsi.
Majka 12.9.2008
Co se týká toho, proč Wahlgrenis založila tuto stránku???
Dle mého názoru je to v první řadě stránka Wahlgrenis, jak již několikrát podotkla, je to vlastně takový její deník...je to stránka ,která sdružuje lidi,kteří se snaží nahlížet na život stejným způsobem jako Wahlgrenis, kteří, ví, že náhody neeexistují... Snaží se lidi navést na cestu, lásky ! na cestu porozumnění a snaží se ukázat, a vlastně i varovat před špínou tohoto materiálně založeného světa... je to vlastně taková průkopnice, světlonoš něčeho smysluplnného, něčeho, nad čím se musí člověk zamyslet, a pochopit, je to její poslání a úkol... ale na druhou stranu, jak jsem měla možnost Wahlgrenis poznat osobně, si myslím, že není zastánkyní povídání a rozpitvávání něčeho o ničem, a že pokud píše své poznatky, tak mají neuvěřitelnou hloubku a nadčasovost, ale není z těch, co by jeden problém, který je přetřesen z mnoha stran rozebírala dokolečka dokola... a na to jsem tu chtěla poukázat... lidi si potřebují sdělit své bolesti, své trápení, své smutky, ale vždycky jsou jen oni sami zodpovědni za svůj život, za to co udělají či neudělají, a nějaké nářky, prázdná utěšující slovíčka ještě nikomu nikdy nepomohla, myslím, tím, pokud jsou omílány stále dokola... nechtěla jsem se někoho tady dotknout a ani nechci, chtěla jsem jen rozproudit stojaté vody, které tady panují. Ale nezlobte se na mě , všeho prostě moc škodí, a pokud někdo bude pořád plakat, otáčet se, rozebírat staré křivdy, nikdy se nemůže nikam posunout! Nikdy. Bude stále stát na místě a přešlapovat. Stále bude opakovat stejné chyby a možná i proto, že vlastně ve skrytu duše nechce něco změnit, možná i proto, že právě nemá na změnu sílu... Pokud bych z tohoto psaní měla udělat závěr, tak je to takový závěr... , že všeho s mírou, vím, že rozebrat s někým své bolesti, je uvolnující pocit, ale musíme se všichni snažit sami, nikdo vám ve finále nepomůže, jen vaše vnitřní síla, a vy sami můžete pohnout událostmi, a jde spíš o to , umět dobře naslouchat svému tělu a srdci, abyste poznali ty správné změnové okamžiky, kdy a jak co podniknout.
Petrýsek 8.9.2008
Ahoj Wal,
jsem hrozně rád, že mě Drahomi pozvala na oslavu narozenin!
Tušil jsem, že to bude zajímavé, přesto jsem tam jel bez očekávání. Jsem opravdu rád, že jsem mohl poznat tak zajímavé LIDI, každý trošičku jinak, přesto všichni přinesli určitou informaci, nebo ji dostali. Já každé setkání chápu jako přísun informací, které se ke mně mají dostat, i když to třeba hned nedává smysl. (Ne vždycky, jelikož nejsem vždy ve svém středu.) Začínám tušit, co mi to má dát, však zatím jen skládám střípky. Tuším jen, že se to směřuje k roku 2012. Mívám občas dost zvláštní živé sny, asi bych to tipnul na toto období. Chtěl jsem Ti poděkovat za příjemnou společnost během večera, popřát Ti, ať světlo vždy svítí na Tvé cestě a velkou dávku pokory, protože ne vždy je ta cesta rovná a ne vždy potkáš pocestného mluvícího stejnou řečí a budete se muset domlouvat rukama nohama. Mír v srdci a klid v duší Ti přejí
Petruška a Jirka 3.9.2008
Dobrý večer, milá paní Wahlgrenis,
jsem velice ráda, že jsem Vás poznala. Od Vaší terapie jsem procházela velkým očistným procesem. Hodně to bolelo. Věřila jsem ale, že je to cesta k mému uzdravení. V současné době mám pocit, jako když ztrácím velké balvany z mého těla. Cítím se od té doby vitálnější a klidnější. Včera jsem nastoupila jako učitelka do mateřské školy na poloviční úvazek. Doufám, že se mi vyplní můj sen a začnu intuitivně tančit.
S pozdravem
Olga 2.9.2008
Ahoj Wahl,
již 3 roky navštěvuji Tvůj web.
Když si vzpomenu na ta léta plná létání v oblacích, když jsem hltal Tvé horoskopy
a i když se moje přání po nějakém nadsmyslovém zážitku nevyplňovala, pořád jsem doufal, plný pokory a naivity, že se stanu tím osvíceným.
V životě jsem neměl žádné deprese, ani se nějak extra nezlobil, věděl jsem již, že není na koho se zlobit.
Opravdu jsem létal, moje mysl se vznášela v oblacích a já si to užíval, i když plný nejistoty, protože jsem nevěděl, co se stane, když spadnu.
Byl jsem jako pták sice svobodný a ve výšce.
Nevěděl jsem, že to stejně jednou musí přijít, a že až to přijde, budu muset pochopit, že nemá cenu se zase vznášet, ale že budu muset mít nějakou základnu, jistotu, že zase nespadnu dolů.
Podle mě je to velký problém velké většiny lidí, co navštěvují Tvůj web.
Věří všem těm věcem, přemýšlí o nich, vznášejí se.
Vznášejí se tak dlouho, dokud zase nenarazí.
A když se proberou ze všech těch útrap pozemního života, zase vzlétnou, a tak to jde pořád dokola - to je prostě osud.
Všechno má svůj jin a jang, plus a mínus nahoře a dole.
A člověk se neustále pohybuje mezi těmito protiklady jednou je jin podruhé jang a nemůže najít svůj střed.
To byl i můj problém.
Když jsem spadl zase zpátky dolů, když jsem musel řešit všechny ty problémy, co se za ta tři léta nakupily, konečně jsem pochopil, jak na to.
Pokud chci být zase tak vysoko jako ti ptáci, nesmím vzlétnout, protože jakmile půjdu nahorů, tak zákonitě za čas budu muset jít i dolů a nikdy se nevymaním z toho nekonečného kruhu jin a jang.
Nesmím létat, musím růst.
Jako strom, s kořeny hluboko v zemi, pak teprve může člověk dosáhnout nebes, aniž by se zřítil zase na zem.
Strom je mezi nebem a zemí, je to dokonalý vodič vesmírné energie a žije v harmonii se vším zlým i dobrým.
Strom také nemá žádné vědmomí, když člověk říká, že s ním strom komunikuje, komunikuje pouze sám se sebou...
Když čtu všechny ty články, vidím lidi, jak se utápějí v iluzi stejně jako já, když jsem ještě nespadl do velmi velkých problémů.
Tihle lidé mají spoustu problémů a většinou o nich pouze přemýšlejí a neřeší je
a když jim přerostou přes hlavu, mají z toho deprese, nevědí, co mají dělat a obrací se na Tebe.
Ty je zase ale vytáhneš do oblaků, aby mohli opět spadnout..
Tomáš 14.08.2008
Dobrý den,
škoda, že nejde na Tvé stránce zveřejnit své kontakty nebo že to prostě nedělají pisatelky ve větší míře třeba v Knize návštěv..
Kniha návštěv mi připadá až příliš schovaná mezi tou spoustou textu..
Děkuji vůbec za existenci této stránky :-)
Hranostaj 27.08.2008
Ahoj Wahl.....
tvoje stranky jsou mile...
je hezke kolika lidem delas radost...
rozhodla jsem se ti poslat Andilka pro poteseni..;)
doufam,ze se ti bude libit..:)
mej se hezky zdravi
Lulu 24.08.2008
Milá Wahlgrenis,
moc Vas zdravím. Jak se máte? Možná si mne pamatujete, jednou jsme se potkaly v Praze, jenom na chviličku. Proč Vám píši... včera v noci se mi s Vámi zdálo. Už podruhé. Po prvé to bylo už hodně dávno, ale tak nějak jsem po tom nepátrala, to, co jste mi řekla v tom snu, jsem nepotřebovala nijak
zvlášť komentovat..:-). Ten druhý sen teď nebudu rozepisovat, protože sen nebyl úplně jasný, mám z něho útržky, ale co si určitě pamatuji, bylo, že
jsem Vám psala na stránky, teď nevím jestli to bylo určeno přímo Vám nebo jiné osobě, a najednou mi v tom snu můj známý, kterého jsem léta neviděla, říká "podívej se na stránky Wahlgrenis, je tam pro tebe vzkaz". Ten vzkaz jste psala VY. Já ten vzkaz začala číst, ale nedočetla ho a upřimně nepamatuji si ani ten začátek, ale můj pocit z toho byl, že je to důležité, i když se mi to možná nebude moc "líbit". Možná Vy budete vědět...
Děkuji za přečtení a přeji Vám krásny den a pak i ten další a ten další...
Jana 21.08.2008
Milá Wahl,
díky za tvůj web, za Tebe.
Navedla jsi mě zpátky na smyslplnou životní cestu.
Je krásný si jen tak letět!!!!!
Hodně úspěchů.
Dáša 15.08.2008
Wahlgrenis,
děkuji, že jsi mi mé otázky nezodpověděla.
Dnes vím, že musím víc hledat a přemýšlet.
Teď jsem si teprve uvědomila, že Vám vlastně tykám, i když jsem ve svém dotazu začala s vykáním.
Omlouvám se.
Vaše stránky i poradna jsou skvělé, jsem ráda, že jsem je mohla poznat.
Děkuji a přeji krásný den,
Blanka 13.08.2008
Milá Wal,
dnes jsem najela na Vaše stránky a jsem úplně nadšená!!!!!!!!!
Mám dotaz - vykládáte prosím karty po netu? Děkuji Vám.
Martina 06.08.2008
Milá drahá Wahlgrenis,
je to rok, co jsem poprvé navštívila Tvoje stránky.
U Tebe jsem objevila něco, co jsem po celý svůj dosavadní život hledala.
Začala jsi mi dávat odpovědi na mé otázky, samozřejmě že nepřímo, ty odpovědi nosíme každý v sobě.
Chtěla bych Ti poděkovat za to, že jsi.
Za to, že nám tápajícím a hledajícím dávaš směr, naději, porozumnění.
Je úžasné cítit i Tvoji proměnu.
Když jsem sem přišla, cítila jsem smutek... hledání, dnes můžu říct, že je líp... cítím z Tebe radost, uvolněnost, přijetí.
Získala jsem i díky Tobě svoji rodinu a lidičky, po kterých se mi stýská, a nejraději bych je měla u sebe :-).
A jedním z nich je i Semanhiell, je to osůbka se, kterou my dvě máme spoustu společného... ano Egyt nás zavolal.
Přišlo k nám mnoho odpovědí a také jedna otázka pro Tebe.
Na jedné straně Egytský kříž a straně druhé Boží oko, co zvolíš?
Vím, může se to zdát divné, ale od téhle odpovědi se odvíjí náš příběh dál.
Snad se někdy potkáme a budeme si moci padnout i do náručí.
Jsi člověk s velikým čistým srdíčkem, přeji mnoho energie a lásky do budoucna.
Sirmallion 23.07.2008
Odpovídám sice po čase, ale doufám, že ne úplně pozdě. Není možné oddělit od sebe Boží oko a Egyptský kříž. Jsou to jakoby dvě strany jedné mince, jedna pravda, jeden proud, jen vyjádření je jiné. Nemohla bych tedy volit ani jedno ani druhé. Oboje má stejnou důležitost, stejnou váhu. Boží oko přestavuje Univerzum, trojúhelník, kde je obsaženo najednou úplně všechno, v Egyptském kříži jsou zase znázorněny časové linie - směr z minulosti do budoucnosti a současně průchod všemi životy... Je toho moc, co tyto dva symboly skrývají...
W. 06.08.2008 Vážená pani Wahlgrenis,
na úvod mojho listu Vás srdečne pozdravujem zo Slovenska,prajem veľa zdravia,šťastia a úspechov v osobnom i pracovnom živote.Prečo Vám píšem? Už dávnejšie zbieram autogramy významných osobností zo ČR a SR.Pretože si myslim, že patríte medzi najlepšie osobnosti v astrologii v ČR, rozhodol som sa Vám napísať a poprosiť Vás o fotografiu s podpisom. Ak by ste mojej prosbe vyhoveli, budem Vám veľmi vďačný za Vašu ochotu. Ešte raz veľa zdravia a úspechov Vám praje
Miroslav M., Žilina, Slovensko 14.07.2008
Milý Miroslave, děkuji Vám za vyjádřený zájem o mou osobu. Nevím, jak jste došel k tomu, že patřím mezi nejlepší osobnosti v astrologii. Já se v těchto sférách nepohybuji, nemám srovnání a nemohu se k tomu tedy ani vyjádřit. Kdybych Vám měla poslat svou fotografii s podpisem, znamenalo by to nejprve, že bych se musela nechat vyfotit. Ale předtím bych se musela k tomuto rozhodnutí přesvědčit. Nefotím se, nemám žádné své fotky a protože jsem proti jakémukoli násilí, ani se fotit nechci. Nezlobte se prosím na mě. Nepřipadám si nijak výjimečná, abych se někomu podepisovala. Vím, můžete mi namítnout, že jsem byla na setkání sběratelů autogramů, kde jsem se už podepisovala... Ano, ale tam mě pozval spolužák, to jsem nemohla odmítnout. Koncem roku budu mít akci na Slovensku, můžeme se tam potkat, kdybyste měl zájem. Ale nechtějte prosím, abych se nechávala fotit. Nemám ani žádné vizitky, vlastně skoro nic, co by nějak souviselo s tímto světem. Omlouvám se, pokud jsem Vás zklamala. Nechtějte ale, abych se přelévala do formy, která není pro mě. Moc Vám děkuji za pochopení. Také Vám přeji mnoho osobních i pracovních úspěchů. W. 21.07.2008 Vzácná a štědrá Wahlgrenis,
děkuji Vám za jméno, padne mi jako ulité a už nemusím hledat :-).
Čtu, naslouchám, učím se, pozoruji a raduji se.
Ptám se, dostávám odpovědi a držím se jich, protože jim věřím.
Jste nádherná bytost, přeji Vám hodně štěstí a radosti.
Dnes mám i jeden dotaz - těším se, až se bude odpověď na něj někam hodit a já si ji přečtu.
Existuje něco jako fobie z knoflíků?
Vy určitě víte, že mi jde spíše o odpověď na tu druhou část otázky, na tu nenapsanou.
Je krásné, že ji nemusím psát a pokud má ke mně odpověď přijít, tak určitě přijde.
Děkuji za všechno, co mi dáváte, krásný první červencový večer,
Radka 01.07.2008
Dobrý večer, Wahlgrenis.
Nacházím na Vašich stránkách odpovědi na svoje otázky.
Mám spoustu otázek, ale všechny odpovědi jsem ještě nenašla :-).
Má to tak být a všechno má svůj čas, cítím to tak..
Vy určitě víte, na co se ptám, a víte, co jsem dosud hledala a nenašla - i když jsem si už několikrát myslela, že ano.
Na něco ještě nejsem připravená, ale snad jsem už kus cesty urazila, věřím tomu.
Od té doby, co znám Vaše stránky a vím, že jste, cítím velikou radost.
Děkuji Vám, že jsem Vás našla.
Opatrujte se a mějte hodně síly,
Radka 29.06.2008
Milá Wahlgrenis,
hledám odvahu Vám napsat, ale služba, kterou jste mi prokázala tím, že jsem v pravou chvíli mohla nahlédnout do Vašich stránek, je nenahraditelná.
Máte dar od Boha prostřednictvím těchto slov poznat, kdo Vás oslovuje, takže o sobě nic nepíši.
Tak mě bolí duše i srdce, ubližuji tomu, koho miluji, bojím se úplně všeho a všech.
Děkuji Vám a přeji vše dobré
Stanislava 27.06.2008
Vzácná Wahlgrenis,
velmi vítám rubriku na Vašich stránkách nazvanou Vaše osudy.
Opravdu Vám nemusím klást žádné otázky, cítila jsem to správně a mám z toho radost.
Stačilo mi přečíst si Vaše úvodní slova k poradně a vzít si z nich to, co právě potřebuji.
Vaše stránky určitě smysl mají, tak jako vše, co děláte.
Děkuji, Renata 26.06.2008
Milá Wahlgrenis,
mám velkou potřebu Ti poděkovat! Po dlouhé době jsem otevřela tvoje stránky, a uvědomila si jak moc jsi mi dodala sílu! Pred děma lety jsem Ti poslala dopis, s žádostí o radu, psanou odpověd jsi mi sice neposlala, ale ten pocit jistoty, že dělám dobře, je nezapomenutelný, děkuji!
Zároveň chci poděkovat Konchedras za vzkaz od anděla strážného. Uvědomila jsem si, že i když jsem teď moc šťastná, tak na sobě musím neustále pracovat a snažit se mít v sobě Lásku v každe situaci! "Je to šťastná stavba, ale musíš jí dát stavební materiál, co vydrží a stavět s láskou vše, co děláš a starat se o ni jako o děti." Konchedras, děkuji!
Přeji krásné dny plné Sluníčka, s pozdravem
Janula 25.06.2008
Vážená Wahlgrenis,
od chvíle, kdy jsem objevila Vaše stránky a začetla se do nich, jsem měla silnou touhu Vás kontaktovat.
Žádné otázky Vám psát nebudu, pokud jsou moje pocity správné, tak žádné otázky nejsou potřeba.
Mrzí mě, že jsem na Vaše stránky nenarazila dřív - pořádala jste u nás ve městě sezení a já jsem o ničem nevěděla.
Omlouvám se, že svým mailem přispěji k zaplnění Vaší emailové schránky, ale musela jsem napsat - pro svůj klid :-).
Přeji Vám spoustu síly, světla a štěstí, mějte se moc hezky.
Renata 25.06.2008
Dobrý den, Wahlgrenis,
k vašim stránkám sem se dostal díky své kamarádce, která si dala odkaz na vaše stránky do svého blogu.
A tak jsem se pojednou začetl, o čem vlastně pojednávají.
Už se několik let zabývám astrologii, začal jsem s tím, protože se snažím poznat sám sebe a uvědomit, kam směřuji.
Takové přímočaré věci jsem schopen si najít, ale vzájemné vztahy mezi planetami si nedovedu dostatečně dobře vyložit.
Není tomu dlouho, co jsem neúspěšně ukončil studium. A teď mám na mysli stále otázku, co vlastně chci dělat.
Vím, že odpovědi na podobné otázky musím hledat uvnitř sebe. Ale možná tím, že Vám teď píši, se mi něco vyjasní.
Prostě jsem měl potřebu Vám napsat.
Děkuji
S pozdravem Lukáš 10.06.2008
Dobrý den, Wahlgrenis,
můj dosavadní život nebyl "procházkou růžovým sadem". Mám za sebou životní zkušenosti, které ostatní nikdy nepoznají a které bych jim ani nepřála. Spoustu věcí jsem vyřešila (kineziologií apod.), spoustu věcí řešit neumím. Z těch, co mi zbývají:
1) Nevím, proč neustále potkávám závistivé a hloupé lidi, kteří mi škodí a ničí život;
2) Nemohu se zbavit hrozných snů o svých zemřelých rodičích, nevím, proč mě pořád navštěvují? Vidím je "obracet se v hrobě"; vidím, jak bratr svazuje otci nohy, když umírá, věší jej na laně a otec se dusí; matka ve snech neustále pláče a volá mě za sebou.
3) Obezita, kterou jsem získala během oněch složitých let a se kterou si teď neumím poradit. Chodím do kurzu hubnutí, počítám kalorie, ale moc mi to nepomáhá. Myslím, že se jedná o nějaký psychický blok. Za odpověď děkuji předem.
M. 22.05.2008
Milá Wahlgrenis,
už jsem Ti (pořád nevím, zda tykat či vykat, raději takovým milým lidičkám, jako jsi/jste Ty/Vy tykám, ale snad neurazím...) několikrát psala,
a tak jistě víš, že hrozně ráda pročítám Tvé stránky, ze kterých čerpám hodně poučení i optimismu.
Také se těším na Tvůj seminář v Havlíčkově Brodě, kam jsem se přihlásila.
Ale proč Ti píši dneska a hned z práce:
sleduji Tvé kauzy s vykrádáním Tvých stránek - je to fakt od těch dotyčných dost sprosté.
Věřím, že si zjednáš právo a odradíš i ostatní podobné lidi, které by to mohlo v budoucnosti napadnout.
Avšak o jednu věc Tě prosím, abys zvážila.
Tím, že na svých stránkách dáváš informace o těchto lidech na čelní místa, děláš jim zároveň obrovskou reklamu.
Vsadím se, že mnoho Tvých návštěvníků, kteří o existenci těchto stránek ani nevěděli, si na základě toho určitě tyto stránky otevřeli.
I já jsem se tam byla podívat.
Jedna z těch "vědem", už ani nevím která z nich, protože na těchto stránkách jsou další a další odkazy na jim podobné "expertky",
si nepokrytě říká o příspěvek na svůj bankovní účet!!!
A tak se může najít dost lidiček, kteří se na podobné stránky chytí, a to právě díky Tvé nechtěné propagaci.
Navíc si myslím, že ta loga zahnojují a rozbíjí Tvé krásné pozitivní stránky.
Úplně mi to kazí náladu, vedle známého miminka (Dominika od Jasicy) vídat denně tenhle humus...:-(
Prosím - zvaž to, snad se na mě neurazíš, ale něco mi řeklo, že bych Ti to měla napsat.
Zdraví Tě, drží Ti palce a moc se těší na setkání s Tebou
Marie 22.05.2008
Milá Wahlinko,
posílám ti srdečný pozdrav a ráda bych se podělila s tebou a všemi, kdo chodí na tvé stránky, podělila o radost, kterou mi udělaly tyto obrázky.
Přeji co nejvíc dní prosycených láskou a sluníčkem.
S pozdravem a velkým DÍKY
Dáša 22.05.2008
Milá Wahlgrenis,
pročítám si poněkolikáté Tvoje stránky a připadá mi, že mají smysl.
Nevím, kdo jsi, jak vypadáš, ale připadá mi, že lidem dáváš smysluplné odpovědi.
Děkuji ti za to, co děláš.
Bibi 17.05.2008
Ahoj mila Wahlgrenis,
osud ma zaviedol na Tvoje stranky a rozhodla som sa Ti napisat, nemam vo zvyku si pisat s ludmi, ktori sa tvaria, ze su podobne naladeni ako Ty, vacsinou k nim nepocitujem doveru, no s tebou je to inak.
Vo svojom zivote sa orientujem prevazne intuitivne a rozhodujem srdcom, viem, ze mam dolezite poslanie, ze mam nieco urobit, co bude mat velky vyznam pre vsetkych,
ale mam pocit akoby som sa pohybovala stale po povrchu, neviem si na to spomenut, co to konkretne je.
Viem, ze tu zijem svoj posledny zivot a pamatam sa na to ako som sem prichadzala, velmi som sa tesila, doslova som sa nevedela dockat a vtom som pocula hlas, ktory ma sprevadzal ako mi oznamoval: "Nezabudni na to kym si".
Mam zvlastny vztah s mojou mamou, cely zivot na nu davam pozor a staram sa o nu, mam pocit akoby ona bola moje dieta a nie naopak, v hlbke duse citim, ze to tak niekedy bolo.
Za svoj zivot, teraz mam 28 rokov, som presla velmi intenzivnou a pomerne rychlou transformaciou, i ked mam pocit, ze niektore okamihy trvali celu vecnost:), teraz uz sa na to pozeram s usmevom.
Som stastna zena, mam dokonalu rodinu, partnera po akom som vzdy tuzila, vela lasky to je to najdolezitejsie - co som vzdy chcela a co som vobec za najdolezitejsie povazovala, vsetko v mojom zivote je ok, len mam pocit, ze uz som tu velmi velmi dlho a stale som este neurobila to co som mala, myslim, ze to suvisi s mojou pracovnou naplnou, je to nieco, co budem robit denne a bude to mat globalne nasledky.
Dakujem Ti a posielam Ti vela lasky.
Jafie 01.05.2008
Wahl,
moc bych chtěla vědět, jak mě vidíš ty, mám nějaké schopnosti? Co mé zážitky z bezvědomí,co duše mého otce, co minulé životy? Nikdy by mě nenapadlo, že uvidím svou auru, že pouhým oslovením zachráním něčí život, že... Nevím, co dřív psát, je toho hodně, snad největší zážitek je to, co jsem viděla, když jsem byla mimo.
Proto se tě ptám, jak mě vidíš a proč to všechno.
Tvoje stránky jsou balzám na duši
Dany 30.04.2008
Milá pani Wahlgrenis,
z celého srdca Vás pozdravujem a prajem Vám iba to najlepšie.
Toľko vecí by som Vám rada napísala, ale uvedomujem si, že to už nie je také dôležité a podstatné.
Podstatné je to, čo práve vďaka Vám prežívam.
Analýza vlastnej životnej cesty bola ťažká, ale tak očistná, mnoho sĺz a ľútosti, odprosenia.
Oči sa mi otvárajú do široka.
Materiálno už nie to čo hľadám.
Mám iné predstavy ako kráčať po svojej ceste.
Zastavila ma choroba.
Vďaka za ňu a verte mi, že to nepíšem preto, aby som sa Vám zapáčila.
Očista, očista, očista - to je to, čo práve prežívam.
V poslednej dobe som dostala dva najkrajšie dary, aké som si mohla želať.
Jeden dar bolo odpustenie a druhý ste Vy a Vaše stránky.
Mám problémy, ale kto ich nemá a prestávajú mi vadiť.
Veď ja som vlastne ŠŤASTNÁ.
Chvejem sa po celom tele keď Vám to píšem, ale je to také príjemné chvenie.
Ani neviem, ako by som Vám poďakovala.
Snáď ma pochopíte, že nenachádzam dostatok slov, ale Vy budete aj tak tomu rozumieť.
ĎAKUJEM VÁM, ŽE STE, ĎAKUJEM VÁM ZA VŠETKO.
Iveta 28.04.2008
P.S. Igiyok znamená v jazyku Inuitov mrož.
Dobrý den,
narazil jsem na Vaše stránky, a proto Vám píšu.
Chtěl bych vědět, zda se jde zbavit smůly nebo né. Děkuji za odpověď.
Sideras 27.04.2008
Ahojky
jukla jsem na tvé stránky a jsou fakt dobré.
Já se sama tak trochu o některé věci zajímám, ale není to tak, jak bych sama chtěla.
Je tam dost pozoruhodných a zajímavých věcí,
cítím z tebe strašnou sílu, ale zároveň i únavu, která pramení s nesčetných proseb a příběhů.
Je to těžké ale v dnešní opravdu dost ošklivé době, lidi hledají nějakou pomoc, naději v něco lepšího a snahu něčemu věřit a ty máš obrovskou šanci alespoň z části jim tento pohled a pomoc či radu ulehčit tím, že jsi.
Jen by mě zajímalo, kde se ty dobíjíš!!!!!!!!!!
Netrápí tě něco?
Já jsem sama jedna s těch lidí, co by se potřebovali vyznat v tom, co se okolo mě děje, ale to až jindy, až budeme možná v bližším kontaktu.
Chci ti jen poděkovat za to, že jsi a mám možnost nahlédnout do tvých stránek
je mi to blízké a příjemné vědět, že je někdo jako ty.
Tak se drž přeji jen a jen pozitivní myšlení
ahojky Hanča 22.04.2008
Wahlgrenis,
prajem Vám krásny deň
a ďakujem, že ste, že robíte stránku, ktorá dáva odpovede,
alebo aspoň možnosť hľadať odpovede.
Gemeranka 16.04.2008
Dobrý den,
Vaše stránky mně velice zaujaly a rád je navštěvují.
Rovněž bych Vám chtěl představit i své stránky třeba Vás něco taky zaujme :-)
www.skola-esoteriky.cz
Jinak Vám přejí hodně úspěchu a lásky.
Hlavně Vám děkuji za vaše báječné stránky plných informací - jen tak dále.
Mějte se s pozdravem
Martin 16.04.2008
Milá Wahlinko,
protože mě zahrnuješ moudrostí, láskou,
vlídným slovem ke všem, kdo to potřebují.....
posílám ti po ránu obrázek.
Komentářem je jediné slovo. DÍKY!!!!
S přáním hezkého dne
Dáša 08.04.2008
Milá Wahlgrenis,
dnes jsem ráno opět navštívila Vaše stránky, tak jako skoro každý den.
Měla jsem v mysli pro Vás dopis sformulovaný již tolikrát a Vaše stránky jsem náhodou objevila již minulý rok.
Nevím, dnes mě k psaní dopisu pro Vás inspirovalo jedno psaní, které bylo uveřejněno pod názvem Ochránci už se mnou mluvili.
Vlastně jsem Vám již jednou napsala, snad se i ptala, ale tím, že nepřišla odpověď, nebo nebyla nalezena, tím vším jsem se posunula zase o krůček dál a myslím, že to tak mělo být.
Vím, že v minulém psaní jsem se zmiňovala o tom, že si se spoustou věcí nevím rady.
Možná to, že nepřišla odpověď, nebo to, že jsem už nevěděla, jak dál rozhoupalo můj život jako takový. Vlastně Vám chci moc poděkovat. Moc ráda si sedám k počítači a pročítám si příběhy lidí, kdy nacházím svoje vlastní problémy, ať už se týkají mého osobního života, či práce sama na sobě, ono vlastně vše se dá napsat jako slova život sám. Člověk si při pročítání příběhů ostatních lidí a hlavně Vašich odpovědí uvědomí, jak je všechno možná v podstatě jednuduché.
Jen člověk sám si vše komplikuje, hledá cestu, ale život sám je asi takovou školou a to hledání a ty komplikace nás posouvají vždycky o kus dál.
Já sama se se spoustou Vašich názorů ztotožňuji, moc mě potěšilo, když já sama si dokázala najít odpověď a zjistila, že nejsem jediná, že je nás víc.
Vy a další, kteří sem napíší a reagují na trable ostatních.
Ať už se jedná o umělé oplodnění, nebo očkování, o to jak se člověk chová, jak jde dál, o odpuštění, komunikaci s jemnohmotným světem a podobně.
Všechno je to tak jednoduché, i když ve mně přetrvává pořád to ale...
Já sama například nesouhlasím s umělým oplodněním, beru to jako nějakou věc proti přírodě, něco násilného, ale pořád si říkám, jakpak bych se asi zachovala, kdybych se v podobné situaci ocitla.
O to větší pokoru mám před tím vším, že jsem dostala dar v podobě toho, smět porodit dcerku, počatou z lásky, přirozeně a smět ji vést na její cestě.
Momentálně jsem rozvedenou maminkou, ale vím, že s bývalým manželem jsme spolu dospěli oba dva tak daleko, že myslím, že my dva jako bychom si vyříkali vše, co bylo z minula potřeba.
Víte, naučila jsem se odpuštění, ne vždy se mi to daří, ale jako by mezi mnou a bývalým manželem vzniklo jiné pouto, že je vše vyřešeno.
Jeden druhého si vážíme a já k němu cítím veliký vděk a jsem nesmírně šťastná, že jsem ho potkala, třeba že se každý už ubíráme jinou cestou.
Podařilo se nám odpustit jeden druhému a stali se z nás moc krásní přátelé a věřte, že toho si člověk váží.
Moc váží.
Ještě před lety jsem vůči němu cítila zášť z opuštění a závist, že je mu líp než mně.
Teď už vím, že člověk si zažívá určité situace proto, aby se z nich poučil a všechno je takové, jaké má být.
Jeho spokojenost je jako by mou spokojeností, raduju se když se mu něco podaří a to samé je i opačně.
Hodně si pomáháme, i když už má svou novou a krásnou rodinku.
Vlastně tu celou dobu přemýšlím, co jsem Vám chtěla tímto dopisem říct, protože se v mém životě mění spousta věcí a když je mi opravdu ouvej a mám pocit, že padám zpátky k sebelítosti, obracím se na Vás v duchu, sedám k počítači a hledám útěchu.
Dnes jsem se probudila se zvláštním pocitem, takový ten pocit vděku, nevím možná k bohu za tu šanci jít dál, opravdu nevím, občas se mi nedaří určité věci ani pojmenovat.
Minulý rok jsem dospěla k tomu, že lidi okolo vás jsou vlastně jen nastaveným zrcadlem.
Byla jsem nespokojená, vadilo mi, že nevycházím s lidmi okolo.
Nejdříve se člověk utěšuje, že je to jen a jen tím, že je jiný, ale potom si člověk uvědomí, že je možná chyba i v něm.
Dostala jsem kontakt na moc milé lidi tady u nás ve městě a rozhodla se, že se musí něco změnit.
Víte, komunikace s jemnohmotným světem mi přišla nesrozumitelná, viděla jsem spoustu věcí, jak jsem Vám psala v minulém dopise, jen jsem jim možná nerozuměla,
nevím, člověk se pořád učí a největším nepřítelem mi byl můj vlastní strach.
Ale nikdy jsem ten strach necítila, když jsem něco viděla.
Ten strach se objevuje pouze, když se bojím, že se něco takového stane a nebo po tom, co jsem něco takového zažila.
V tu chvíli, kdy "vidím", strach necítím.
Možná je to jen tím, že člověk žije v době, v jaké žije a já se s tím neuměla srovnat a vlastně asi ještě ani neumím.
Zažila jsem si komunikaci s něčím, s energií, s duší, těžko říct, komunikovala s ní pomocí kyvadla, bylo to před lety a mluvila s ní asi rok v bývalém bytě, až najednou odešla.
Ale po přečtení příběhu, který uvádím na začátku dopisu jsem si uvědomila, že jsem s ní mluvila, zjistila, kdo ta energie byla, proč v bytě zůstává a moc si přála, aby našla klid.
Vlastně se teď usmívám, proč jsem byla tak bláhová a byla přesvědčená, že k tomu aby duše odešla a našla cestu, je potřeba nějaký zvláštní rituál.
Mluvila jsem s tou dušičkou tak dlouho a ona potom zmizela, snad odešla tam, kam měla.
Teď se mi občas stalo, že jsem viděla postavu, cítila energii, několik týdnů nedokázala strachy v klidu usnout, měla celou noc rozsvíceno, bála se, opravdu se bála, jen nedokázala pojmenovat čeho.
Snad se vše pomalu mění k lepšímu.
Víte, milá Wahlgrenis,tím, že se snažím tyhle načtené věci odsud z Vašich stránek převést do reálného života, se mi dostává příležitostí víc, než kdybych si dokázala představit.
Potkávám spoustu zajímavých lidí, hledám vysvětlení, hledám pochopení, občas samozřejmě hledám i pomoc.
Od minulého roku chodím každý měsíc na odblokace.
Odblokace probíhají v tom duchu, že se na mě dotyčný terapeut, je to neosobní slovo ale budu ho požívat, napojí a snaží se mi najít blok v mém rozumu, v mém podvědomí, snaží se mi pomoct.
Zároveň vedle toho se snaží ten blok odstanit a dokud není odstraněn, neodcházím.
Tohle sezení je předem domluveno na přibližný čas, ale občas tam jsem o hodně déle, protože je se mnou asi spousta práce:-) a já vím, že se musím snažit i já sama.
Nejsem zastáncem regresí, toulek do minulých životů jen ze zvědavosti a tak jsem ráda, že odblokace probíhají jak probíhají a já dopředu netušila, že se půjde i zpět do minulých inkarnací.
Jsem ráda, že paní, která to spolu se svým přítelem vede, je na mě napojená a odžívá si to jako by za mě a následně probíhá odblokace a povídání o tom.
Zpočátku jsem si říkala, že ne všemu by měl asi člověk věřit, ale ta víra, že mi je líp a že se vše mění k lepšímu, mi dovedla zpět do života pár lidí a já se cítím uvnitř veselejší a hlavně silnější.
Občas tápu, ale ono to bude jen a jen lepší.
Měla jsem uvnitř toho tolik a tak se bála to pustit ven.
Neuměla jsem se postavit kupříkladu pocitu z dětství, svýmu tátovi.
Stalo se to, čeho jsem se bála a nikdy tomu ani nevěřila.
Po několika dlouhých letech jsem našla opět odvahu a ozvala se kupříkladu svýmu otci a věřila, že už dokážu ustát ten svůj boj se strachem z něho.
Ale stalo se něco docela jiného, uvnitř mě bylo tolik ublížení, ale zároveň i ta touha mít tátu, že při naší schůzce jsme se oba dva rozbrečeli a on mě snad prvně v životě objal jako dceru a řekl, že ho mrzelo, že musel odejít z mého života.
Snad se naučím mu věřit, ale jsem ráda, že jsem našla odvahu, že se vše mění.
Víte, občas si opravdu najdu i chvilku k tomu, že si zoufám a lituji se.
Jsem sama, opustila jsem přítele, protože jsem si uvědomila, že pokud budu po jeho boku, nepůjde mi jít dál.
Toužím uvnitř najít muže, který mi bude stát po boku, toužím ještě po tom mít znovu rodinu.
Vím, že asi dělám spousty chyb, protože tohle se mi nedaří.
Když jsem měla pocit, že vše už půjde dobře, měla jsem přítele, čekala jsem miminko a najednou.. miminko se přestalo vyvíjet a sen se rozpadl.
Vím, že vše bylo v počátku těhotenství a vše mělo svoji příčinu a hlavně důvod a tak pořád doufám, že jednoho dne se bude chtít duše miminka vrátit a že bude mět ke komu.
Tenkrát jsem na to asi nebyla připravená, možná se málo těšila a jako většinou mi ve všem bránil strach.
Takže se těším a doufám, že duše miminka se nezlobí a jednou přijde..
Občas mám pocit, že si hledám takový berličky v životě a že to asi není dobře.
Objevují se i zdravotní komplikace, kdy jsem měla předrakovinový stav děložního čípku, ale tím, že chodím pravidelně na kontroly se na vše včas přišlo, ale taky vím, že jak jste tu mnohokrát psala, nemoc je jen výkřikem duše.
Mám nepravidelný cyklus, kdy jsem dostala od lékařky hormony a uvnitř vím, že to není dobře.
Od léků mám celé tělo zavodněné, léky už neberu, učinkovaly pouze 3 měsíce dopředu a teď bych je opět dostala k užívání a já se tomu bráním.
Touhle cestou se mi jít nechce.
Věřím tomu, že tyhle gynekologické problémy pramení z minula, jen vědět, co jsem způsobila.
Nikdy jsem vlastně žádné problémy neměla, až 4 rokyzpět, ale ono to nějaký důvod má.
A je mi 31, možná se vše za ten čas ukázalo až teď, nebo právě teprve teď.
Už jen to, že nesmím brát žádnou anitikoncepci, tělo ji nepřijímá dobře, pokud antikoncepční pilulky nahradím tělískem, je z těla vypuzeno, vím, že taková varování nejsou náhodou a tak jsem to přijala jako fakt.
Ještě pořád váhám Vám tento dopis odeslat, ale zároveň vedle toho cítím uvnitř moc veliký vděk za to, že jste a jak moc mi pomáháte na mojí cestě dál a moc bych Vám ráda poděkovala.
Moc Vám fandím a děkuji Vám.
Hodně lásky a štěstí Vám přeji.
Michaela 29.03.2008
Mila Wahl,
prajem ti pekne paitkove dopoludnie.
Opat citam Tvoje stranky a nachadzam v nich vela noveho pre zivot a hlavne pre jeho pochopenie.
Musim sa Ti ospravedlnit za moje pismenka, ktore som ti pisala takto pred tyzdnom.
Niekedy prepadnem stavu zufalstva a nejak potrebujem rozsvieit...
vzdy co ma prve napadne, si ty.
Neviem preco, nejak sa nemam komu zdoverit a ked to nejak hodim do mailu, trosku sa mi ulavi.
Popravde ani neviem ci cakam odpoved, v kazdom pripade dakujem ti z celeho srdca, ze si to precitas....
viem, vsetko je tak, ako ma byt.
A ja den za dnom prichadzam na to, ze by som mala zmenit pohlad na svet,
ze by som mala pozitivnejsie rozmyslat, pozorne sa divat okolo seba na ludi, ktarych stretavam,
vnimat porozumenie a lasku, rozdavat ju.
Velmi sa to chcem naucit,
nevadi, ze to bude pre man este mozno dlhsia cesticka, ale velmi sa tesim na ten vysledok,
ked konecne pochopim mojho syna a ked budem schopna dat mu preistor na jeho zivot, na jeho rozhodnutia, na jeho pravdu.
Citam knihy a vela mi davaju na tejto ceste pochopenia...
Uplne inak vnimam ludi okolo seba.
Donedavna som sledovala, kto ako vyzera, co ma oblecene
a zrazu si uvedomujem ze v poslednom case si to ani nejak nevsimam, vnimam ludi inak.
Tesim sa z toho.
Snazim sa vsetko robit s laskou.
Cokolvek coho sa chytim sa snazim chytat s laskou.
MYslim, ze ej to velmi dolezite a zanechava to v dusi ohromny pocit.
NErobit nieco preto, ze musim, ale preto, ze to chcem urobit a dokonca s laskou.
Draha Wahl, ked mi je tazko, otvorim si tvoje stranky, citam, placem,
ale nie preto, ze by som bola nestastna, placem...
neviem preco, len tak a ani mi to navadi...
Draha Wahl, dakujem za vsetkych ludi za tieto krasne stranky plne lasky a porozumenia a hlavne nadeje.
Prajem TI krasny vikend a krasny zivot plny slnka, lasky, porozumenia a vsetkeho, co patri k stastnemu zivotu.
Pretoze vdaka Tvojim strankam UZ VIEM...
S laskou
Dadika... 28.03.2008
Dobrý den,
na Vaše stránky jsem narazil "nenáhodou"
a věnoval jsem listování na nich téměř veškerý čas o velikonocích.
Jsou úžasné, připojuji se k díkům ostatních čitatelů :-))
Můj dotaz se týká již cca 1,5-2 leté neschopnosti posunout se "dál", komunikovat se svým vyšším já.
Mám za sebou nepopsatelně krásné a láskyplné -
slovy nepopsatelné prožitky při svých meditacích.
A nyní se jaksi nemohu posunout z místa.
Prosím, mohla byste mi nastínit vysvětlení?
Myslím si, že život (tento) mne učí trpělivosti.
Alespoň to tak cítím.
Děkuji a přeji Vám LÁSKU.
Vít 25.3.2008
Moc vás zdravím,
Pohybuji se mezi nebem a zemí, vaše věštby mě velmi zajímají, velice mě mrzí, když vaše předpovědi jsou neúplné, asi toho také máte mnoho.. lidé na vás spoléhají.
Buď se věnujte vaší stránce na 100 % nebo si najďete jinou cestu..
Nikdo to nemá jednoduché, ani já, proto vás chápu,
hodně štěstí a krásné Velikonoce
Ivana 22.3.2008
Milá Ivano, přemýšlela jsem o Vašich slovech. Možná bych měla právě tady něco málo vysvětlit. Tento web si nehraje na profesilnální a všespasitelný, neslibuje nikomu nic. Je to takový můj osobní deník, kde si zaznamenávám, co je pro mě důležité. Pořád se něco děje. Zvažovala jsem, ještě než se web narodil, že bych mohla mít všechny příběhy, s kterými se setkám a které nějakým způsobem řeším, uložené v šanonech, taky by to samozřejmě šlo, ale ... toho místa, co by to zabralo. Nikoho nenutím, aby si tady četl, aby mi psal nebo aby čekal, že právě jemu odpovím. Na internetu je mnoho jiných webů, které rády zodpoví každou otázku...
Tento web odněkud někam jde. Nemohu odpovídat na věci, které už jsem tisíckrát předtím pojmenovala, je možná také takovou zvláštní školou, kdo chce, něco pochopí. Není určitě stéblem, kterého se každý může při sebemenším potopení chytit. Navíc se snažím - i když je to možná absurdní - také trochu žít, i když jednoduché to moc není. Chodím do práce, tento web mě neživí, není tady jediná reklama, v současné době navíc pracuji na vydání další knížky. Ano, jinou cestu si hledat nebudu. Tohle dilema jsem před několika lety už totiž řešila - a vyřešila. Vím, že mě tento web nesmí spolknout. Sice chápu, že Vás moje předpovědi zajímají - setkávám se osobně s mnoha lidmi, kteří mi jejich naplňování potvrzují - ale kdybych měla na každý mail odpovídat, nedělala bych opravdu už nic jiného. Nemohu být jen součástí soukolí, kterému se říká www.wahlgrenis.cz. Zatím si jinou cestu nehledám, ovšem až dojdu k rozhodnutí, že bych měla, určitě to tady dám dostatečně výrazně najevo. Potom web skončí a já už budu taky nejspíš jiná.Wahlgrenis 24.03.2008
Paní Wahlgrenis,
opět se na Vás obracím, snad příliš nezatěžuji...
Poslední dny vše cítím jako podivné zkoušky...něco jakoby by mi zatemňovalo duši...
Před chvílí se mi "zdál" sen:
vzbudila jsem se do černa, přišel podivný pocit (jaký se kolem mě poslední dobu točí), chytlo mě to za ruku (mám na ní ze včera rány od kočky, která si tak vybojovala osvobození od kastrace) a myslí se toho ptám, na čí je straně, i když moc dobře vím...
zároveň se snažím představit světlo "z nebe" a zasvítit jím na něj...
odpovědělo to neurčitě...
pak mi to řeklo (mužským a úlisným hlasem), že v posledním boji to budu já kdo na něj bude muset být hodný...
Dva týdny zpět přítel slyšel pláč dítěte, týden na to já, jak si tady v domě hraje děťátko... možná jsem těhotná, prosím Vás, snad v tom všem není žádná souvislost...
můžete mi poradit?
Děkuji
Hippie18 22.03.2008
Milá Wahlgrenis,
na svých zvyklostech nic neměním a stále, jak jsem už několikrát psala, začínám svůj den na Tvých stránkách s hrnečkem voňavé kávy, nemohla bych bez Tvých stránek už existovat, je to krásná a příjemná závislost.
Načerpala jsem u Tebe už dost lásky, která prýští z každé Tvé rady, pomoci, informace pro nás.
Přeju Ti moc sluníčka v duši, posílám Ti lásku, díky za vše a děkuji za Tvoje oči, pomocí nichž se snažím dívat kolem sebe
Mám Tě moc ráda
S láskou
heřmánek 22.03.2008
Milá Wahlgrenis,
nevím proč, ale celý tento týden na Vás stále musím myslet.
Snad novou prací, snad jarní únavou, prostě - sotva lezu.
Tím více obdivuju Vaši sílu, energii, co všechno zvládáte a stihnete za jeden krátký den.
Co pomoci, lásky, rad a povzbudivých slov předáte dál.
Neuvěřitelné.
Zdál se mi o Vás krásný sen, bohužel si ho nepamatuji, protože když se mi zdá něco hezkého, ze sna mě vždy "vyruší" příchod a přitulení některé z mých koček.
Jako by ty mršky věděly své a chtěly se trochu "přiživit" na tom příjemném a hezkém.
No a v týdnu se mi přihodilo, že se z vedlejší místnosti takhle v podvečer ozvala velká rána, jdu tam a nikde nic, kočky spaly v pelíšku jinde, ALE na psacím stole na klávesnici ležela věštecká mapa (kopie té Vaší).
Spadla z poličky nad stolem.
Sama ?
Tak to bylo takové moc hezké.......... děkuju
Možná už brzy budu připravená se zúčastnit některého Vašeho semináře.
Nevím, jak berete Velikonoce, ale každopádně Vám i všem lidem přeji brzký příchod toho toužebně očekávaného jara a sluníčka.
S láskou vzpomíná
Dominika 22.03.2008
Ahojky Wahl,
chtěla bych ti popřát, krásné a pohodové velikonoce.
V poslední době často na tebe myslím
a na sílu tvých slov, která každému znás pomáhají.
A za ta slova děkuju.
Marcia 21.03.2008
Přeji hezký den!
Rád si čtu na Vašem webu.
Mnohé uveřejněné příběhy jsou podnětné i pro mne.
Několikrát jsem již měl rozepsaný mail ohledně "svého problému", ale jsou zde potřebnější.
Přesto k Vám mám dotaz a uděláte mi radost,
pokud mi zjednodušeně sdělíte, co jsou ty "plástve", do kterých se občas v hledání příčin a souvislostí díváte.
Vzhledem k tomu, že jsem z Východních Čech nedaleko Ústí nad Orlicí,
mrzí mne, když promeškám možnost se s Vámi setkat jako nyní v březnu.
Snad někdy v blízké budoucnosti do končin Vašeho rodiště opět někdy zavítáte
a já se to včas dozvím.
Fajn náladu přeje
Luboš 20.03.2008
Mila draha Wahlgrenis,
chcela som ti napisat par riadkov o tom co som prezila po svojej nocnej navsteve spred 2 mesiacov.
O tom ako som cakala od teba aspon trosku objasnenia a vysvetlenia.
O tom, ze teraz uz chapem preco si nam nevysvetlovala tieto navstevy, ze maju svoj vyznam pre kazdeho iny,
ale aj jeden spolocny, chcu nas posunut zas o kusok dalej...
A tak som ti zacala pisat...
o dalsich navstevach u mojich znamych, ktory mi chodili o nich rozpravat,
o navstevach, ktore neboli ani trosku prijemne a boli tazkou skuskou pre moju psychiku, o nocnych vyletoch s mojim sprievodcom a kopec dalsich zazitkov, ktore sa nedaju vysvetlit.
Ked sa pozeram spatne, tak mam pocit, ze ked som ti pisala tak to bolo minimalne pred pol rokom a nie pred dvomi mesiacmi.
Tak neuveritelne sa mi zrychlil cas.
Ale neprecitas si o tom nic, pretoze jednym pohybom mysi mi vsetko napisane zahadne zmizlo...
Nemam asi tieto informacie podavat dalej...respektujem to a preto som sa ani nesnazila o prepisanie toho mailu.
Ked som citala o orgonite u teba na stranke, dosadla dalsia kocka do skladacky, ze toto je to co prave teraz potrebujem.
Zacala som ho zhanat na nete a dufam, ze za par dni bude uz u mna doma...
A moj nocny navstevnik?
Viem, ze je stale tu... videla som parkrat jeho tien prejst popred okno cez den...
a zrazu sa mi vratila spomienka na zazitky s tienmi pred par rokmi...
pripomenul mi, ze to bol on, ze je stale tu a ze ma stale sleduje na mojej ceste.
Dakujem ti za tvoju stranku, ktoru pre nas robis a prajem ti vela sil a lasky...
pupalocka :D 16.3.2008
Mila Wahlusko,
ted jsem precetla posledni tri prispevky...
Musim rict,ze z jedne strany je mi smutno...
Holcicka sedmileta-je tak jina nez jeji maminka...dusicka s uplne jinym vnimanim...
Aspon,ze babicka se snazi pochopit...
Osobne si myslim,ze psychiatri si vymysleli slovo imaginarni kamarad-nedokazou svou vedou vysvetlit, co vidi malicke deticky...s kym mluvi-kdyz oni sami uz nic nevidi...
Uzavreli sve videni...
Pak pani,ktera prisla o manzela-velkou bolest citim z tohoto psani...
Sedela u pocitace a ronila slzicky na klavesnici pri psani sveho dopisu...
Ja vim Wahlusko-jak tezke pro Tebe je odpovidat na podobne bolesti...
Vzdyt vime,ze v tuto chvili nejsou slova utechy pro zmirneni srdickoveho utrpeni...
Jen Pan Cas ukaze,proc se vse stalo...a pomuze...
Co rict k dopisu pani,ktera se snazi zapatrat v sve pameti...
Ano, kazdy mame v sobe vsechny vzpominky - Cesty Duse...
Nekdo si vzpomene driv, nekdo pozdeji....
Nekdo vic, nekdo min...
A kdyz tak o vsem premyslim... rikam si, ze vsechno ma svuj smysl...
Vsechno se ted meni... cas bezi o neco rychleji...
Proto jsme tady... podavat pomocnou ruku hledajicim dusickam...
A Ty tu svou... natahujes na mnoho stran...
Davej na sebe pozor, holcicko...at se nerozdas uplne cela...
S laskou objimam a myslim na Tebe.
Oxika 14.03.2008
Paní Wahlgrenis,
opět se na Vás obracím, snad příliš nezatěžuji...
Poslední dny vše cítím jako podivné zkoušky...něco jakoby by mi zatemňovalo duši...
Před chvílí se mi "zdál" sen:
vzbudila jsem se do černa, přišel podivný pocit (jaký se kolem mě poslední dobu točí), chytlo mě to za ruku (mám na ní ze včera rány od kočky, která si tak vybojovala osvobození od kastrace) a myslí se toho ptám, na čí je straně, i když moc dobře vím...
zároveň se snažím představit světlo "z nebe" a zasvítit jím na něj...
odpovědělo to neurčitě...
pak mi to řeklo (mužským a úlisným hlasem), že v posledním boji to budu já kdo na něj bude muset být hodný...
Dva týdny zpět přítel slyšel pláč dítěte, týden na to já, jak si tady v domě hraje děťátko... možná jsem těhotná, prosím Vás, snad v tom všem není žádná souvislost...
můžete mi poradit?
Děkuji
Hippie18 22.03.2008
Milá Wahlgrenis,
na svých zvyklostech nic neměním a stále, jak jsem už několikrát psala, začínám svůj den na Tvých stránkách s hrnečkem voňavé kávy, nemohla bych bez Tvých stránek už existovat, je to krásná a příjemná závislost.
Načerpala jsem u Tebe už dost lásky, která prýští z každé Tvé rady, pomoci, informace pro nás.
Přeju Ti moc sluníčka v duši, posílám Ti lásku, díky za vše a děkuji za Tvoje oči, pomocí nichž se snažím dívat kolem sebe
Mám Tě moc ráda
S láskou
heřmánek 22.03.2008
Milá Wahlgrenis,
nevím proč, ale celý tento týden na Vás stále musím myslet.
Snad novou prací, snad jarní únavou, prostě - sotva lezu.
Tím více obdivuju Vaši sílu, energii, co všechno zvládáte a stihnete za jeden krátký den.
Co pomoci, lásky, rad a povzbudivých slov předáte dál.
Neuvěřitelné.
Zdál se mi o Vás krásný sen, bohužel si ho nepamatuji, protože když se mi zdá něco hezkého, ze sna mě vždy "vyruší" příchod a přitulení některé z mých koček.
Jako by ty mršky věděly své a chtěly se trochu "přiživit" na tom příjemném a hezkém.
No a v týdnu se mi přihodilo, že se z vedlejší místnosti takhle v podvečer ozvala velká rána, jdu tam a nikde nic, kočky spaly v pelíšku jinde, ALE na psacím stole na klávesnici ležela věštecká mapa (kopie té Vaší).
Spadla z poličky nad stolem.
Sama ?
Tak to bylo takové moc hezké.......... děkuju
Možná už brzy budu připravená se zúčastnit některého Vašeho semináře.
Nevím, jak berete Velikonoce, ale každopádně Vám i všem lidem přeji brzký příchod toho toužebně očekávaného jara a sluníčka.
S láskou vzpomíná
Dominika 22.03.2008
Ahojky Wahl,
chtěla bych ti popřát, krásné a pohodové velikonoce.
V poslední době často na tebe myslím
a na sílu tvých slov, která každému znás pomáhají.
A za ta slova děkuju.
Marcia 21.03.2008
Přeji hezký den!
Rád si čtu na Vašem webu.
Mnohé uveřejněné příběhy jsou podnětné i pro mne.
Několikrát jsem již měl rozepsaný mail ohledně "svého problému", ale jsou zde potřebnější.
Přesto k Vám mám dotaz a uděláte mi radost,
pokud mi zjednodušeně sdělíte, co jsou ty "plástve", do kterých se občas v hledání příčin a souvislostí díváte.
Vzhledem k tomu, že jsem z Východních Čech nedaleko Ústí nad Orlicí,
mrzí mne, když promeškám možnost se s Vámi setkat jako nyní v březnu.
Snad někdy v blízké budoucnosti do končin Vašeho rodiště opět někdy zavítáte
a já se to včas dozvím.
Fajn náladu přeje
Luboš 20.03.2008
Mila draha Wahlgrenis,
chcela som ti napisat par riadkov o tom co som prezila po svojej nocnej navsteve spred 2 mesiacov.
O tom ako som cakala od teba aspon trosku objasnenia a vysvetlenia.
O tom, ze teraz uz chapem preco si nam nevysvetlovala tieto navstevy, ze maju svoj vyznam pre kazdeho iny,
ale aj jeden spolocny, chcu nas posunut zas o kusok dalej...
A tak som ti zacala pisat...
o dalsich navstevach u mojich znamych, ktory mi chodili o nich rozpravat,
o navstevach, ktore neboli ani trosku prijemne a boli tazkou skuskou pre moju psychiku, o nocnych vyletoch s mojim sprievodcom a kopec dalsich zazitkov, ktore sa nedaju vysvetlit.
Ked sa pozeram spatne, tak mam pocit, ze ked som ti pisala tak to bolo minimalne pred pol rokom a nie pred dvomi mesiacmi.
Tak neuveritelne sa mi zrychlil cas.
Ale neprecitas si o tom nic, pretoze jednym pohybom mysi mi vsetko napisane zahadne zmizlo...
Nemam asi tieto informacie podavat dalej...respektujem to a preto som sa ani nesnazila o prepisanie toho mailu.
Ked som citala o orgonite u teba na stranke, dosadla dalsia kocka do skladacky, ze toto je to co prave teraz potrebujem.
Zacala som ho zhanat na nete a dufam, ze za par dni bude uz u mna doma...
A moj nocny navstevnik?
Viem, ze je stale tu... videla som parkrat jeho tien prejst popred okno cez den...
a zrazu sa mi vratila spomienka na zazitky s tienmi pred par rokmi...
pripomenul mi, ze to bol on, ze je stale tu a ze ma stale sleduje na mojej ceste.
Dakujem ti za tvoju stranku, ktoru pre nas robis a prajem ti vela sil a lasky...
pupalocka :D 16.3.2008
Mila Wahlusko,
ted jsem precetla posledni tri prispevky...
Musim rict,ze z jedne strany je mi smutno...
Holcicka sedmileta-je tak jina nez jeji maminka...dusicka s uplne jinym vnimanim...
Aspon,ze babicka se snazi pochopit...
Osobne si myslim,ze psychiatri si vymysleli slovo imaginarni kamarad-nedokazou svou vedou vysvetlit, co vidi malicke deticky...s kym mluvi-kdyz oni sami uz nic nevidi...
Uzavreli sve videni...
Pak pani,ktera prisla o manzela-velkou bolest citim z tohoto psani...
Sedela u pocitace a ronila slzicky na klavesnici pri psani sveho dopisu...
Ja vim Wahlusko-jak tezke pro Tebe je odpovidat na podobne bolesti...
Vzdyt vime,ze v tuto chvili nejsou slova utechy pro zmirneni srdickoveho utrpeni...
Jen Pan Cas ukaze,proc se vse stalo...a pomuze...
Co rict k dopisu pani,ktera se snazi zapatrat v sve pameti...
Ano, kazdy mame v sobe vsechny vzpominky - Cesty Duse...
Nekdo si vzpomene driv, nekdo pozdeji....
Nekdo vic, nekdo min...
A kdyz tak o vsem premyslim... rikam si, ze vsechno ma svuj smysl...
Vsechno se ted meni... cas bezi o neco rychleji...
Proto jsme tady... podavat pomocnou ruku hledajicim dusickam...
A Ty tu svou... natahujes na mnoho stran...
Davej na sebe pozor, holcicko...at se nerozdas uplne cela...
S laskou objimam a myslim na Tebe.
Oxika 14.03.2008
Mila Wahl,
vcera navecer som sa vracala z kurzu nemciny a ako som tak stala v elektricke a pozorovala okolie, zrazu som si uvedomila ako sa prebudza do skorej jari... videla som v trave vykukat prve fialocky a prvosienky...
Nadherne.
Hned som si spomenula na vsetkych ludi s ich trapeniami, bolestami, smutkom...
a na kopu listov, v ktorych je tolko smutneho ale aj veseleho.
A prave vtedy som si uvedomila, ze niekedy naozaj cloveku staci vnimat krasu okolo seba... nove pekne slnecne rano, zlate slniecko na oblohe, zelenu travu, prve jarne kvietky.
Staci jeden mily usmev, ktory darujes ludom, ktorych stretnes a zrazu je vsetko krajsie pre teba aj pre inych... naozaj ku stastiu staci tak malo, je taka skoda, ze si to uvedomujeme cim dalej tym menej... stale sa za niecim nahaname a vobec nemusime... ach mila Wahl, casom clovek pochopi toho tak vela, pochopi, ze najprv musi prezit tazke, smutne obdobia, aby si vazil tu krasu okolo seba... aby ju konecne zbadal, aby sa z nej tesil... vsetko je tak blizko nas... staci len otvorit oci a srdce... zit s laskou a radostou... to staci k tomu, aby sme boli spokojni v nasich srdciach a dusiach... vsetko je tak na dosah... dakujem za Tvoje stranky...
dakujem za vsetko.
prajem Ti krasny vikend plny slniecka a pohody...
prajem ho vsetkym ludom...
Dadika 07.03.2008
Paní Wahlgrenis.
...dnes jste mi vstoupila do snu...
vše jste zaplnila příjemnými pocity...
pomáhala jste mi zvedat ze země deník a dávala jej na stůl...
uvědomovala jsem si, že jste se kvůli mně zohla...
poslouchaly jsme ticho...
dívala jste se tak upřeně, že Vaše oči dokáži vidět i teď...
ptala jsem se Vás, jestli jste moje maminka...
usmívala jste se.
Mám podivné období...
chvílema je ta destrukce nesnesitelná, ale je důležitá...
Ještě jednou děkuji, že jste při mně stála, i když je to Váše poslání
- kdo pomáhat nechce, nepomůže...
Hippie18 06.03.2008
...já se tak stydím...
(protože si tu teď sedím v teple... zároveň jsem dojatá, že jste mi chtěla pomoct...)
Lesa se nebojím, mám i vymyšlené plány na bydlení na stromě...
Tom si pro mě přijel...
Promiňte mi...
Hippie18 05.03.2008
paní Wahlgrenis.
Dějí se mi zlé věci.
Dnes mě přítel vyhodil z domu.
Tohle je poslední, co teď udělám,
napíšu mail, rozloučím se s milovanýma kočkama atd. a půjdu bydlet do lesa...
Tímto se chci vlastně rozloučit i s Váma a hlavně poděkovat...
Vše je, jak má být...
Děláme chyby a pak za ně musíme pykat...
ještě jednou za vše děkuji.
Hippie18 04.03.2008
Milá Wahlgrenis,
Je půl druhé v noci a nechce se mi spát tak brouzdám po netu.
Už jsem trochu slídila na Tvých stránkách, a tak jako spoustu dalších lidí mě zaujaly. už dlouho vím, že se dějí věci mezi nebem a zemí, a možná tím, že jsem se zajímala víc a víc jsem si v životě trochu dost uškodila, ale už je dobře a snad jsem našla už svou cestu.
To, že tu funguje něco za něco, je naprostá pravda, a je zvláštní, že jsem vždy dokázala pomoci druhým ale sobě ne. I když by to mělo být naopak....
Vím, že víš.
Jsem kartářka, už nějaký ten pátek, a musím říct, že někdy mě to dost vyčerpává ale prostě je to součást mě, ať chci nebo ne.
Když toho nechám, připadám si že žiju jen napůl:D. a stejně mě spousta lidí znova a znova vyhledává :)
Každopádně jsem Ti jen chtěla popřát, ať se Ti daří, ať máš co nejvíce energie, a ať neprestaneš myslet i na sebe.
A v neposlední řadě ať se daří i Tvým stránkám, na kterých vždy najdu něco zajímavého, a určitě i spřízněnou duši :).......
Opatruj se
Přeju krásný den
Meury 04.03.2008
Zdravím Wahl,
je to dlouho, co jsem ti psal posledně, možno říct že se mi některé názory změnily, některé ne, ale poslední dobou stále přemýšlím o mimosmylovém vnímání, o Gaie (matce Země), o energii (čakra, reiki,...), atd.
Jsem dost zmaten, protože vidím svět jakoby jinýma očima.
Tím myslím, že vidím okolí nejčastěji v modré barvě, ale i v jiných.
Když sedím např. před monitorem u počítače, uvědumuju si elektromagnetické pole, které pochází z obrazovky.
Vnímam svojí energii o trochu jinak než předtím.
To nedokážu vysvětlit.
Žiji s křesťankou, přičemž já na Boha zrovna nevěřim, což je občas komplikované soužití, ale mam jí moc rád.
Dumám o podstatě všeho a hledám vysvětlení a důvod, proč tu jsem.
V podstatě nemám nikoho, kdo by mi poradil, takže hledám info všude možně.
Cítím v sobě obrovskou sílu a to neplácam jen tak do větru, mam strach ji použít, ale táhne mě to... čím víc se dozvídam, tim víc chci vědět víc.
Pravda je taková, že ve vědění je síla.
Dokážu nasměrovat energii do ruky a cítit její "žár" nebo vibrace.
Nebo do celýho těla pootevřit brány čakry a pustit víc energie.
Ale mam pocit, jako kdyby mě někdo svazoval, jakoby moje schopnosti byly "zapečetěny", povedlo se mi to povolit a jakoby "rozbít trezor".
Cítil jsem větší svobodu a volnost, ale časem je to tu znovu a bojim se, že kdybych to zkusil rozbít zpětnou vazbou, mohl bych dotyčnému ublížit a nechci, aby to schytala třeba manželka.... ja vim je to jako z nějakýho fantasy, ale což, to sou jen moje pocity.
Připadam si občas jako blázen a tohle tápání mě unavuje.
Ale chtěl bych "jít dál".
Mějte se.
S pozdravem
Rytíř 25.02.2008
Milá Wahlgrenis.
...získala jste si mou důvěru.
Líbí se mi, jaká jste... ukázala jste mi směr... a moc Vám za to děkuji...
Myslím, že se mi do jisté míry podařilo ukočírovat STRACH...
Myslím, že lidé, kteří vnímají jemnohmotný svět a určité energie, aby se mohli otevřít, potřebují překonat strach...
A často to může být velký PROBLÉM... V noci mě vzbudil přítel, že má strach, že měl noční můry (podobné, jako když byl dítě)...
Řekla jsem mu, že TO z jeho strachu žije, že TO ke své existenci potřebuje strach...
Usnu, zdá se mi, že chodíme se známými po kostele, někdo schválně zavadí o osvětlení, že se začne pohybovat...
Pak někdo určí, že nebudu plavat v bazéně, jako by mi zakazoval duchovní vývoj,
bavím se s těmi, co do bazénu nechtějí, ale nerozumíme si...
pak se ocitnu ve své posteli, prochází mnou vibrace, které moc dobře znám z dětství,
za chvíli se nemůžu pohnout, snažím se myslet na to, že budu klidně dýchat,
slyším zvláštní zpěv, určitá melodie pořád dokola, ale není to lidský zpěv...
taky se zvláštně rozléhá po pokoji...
říkám si, že Tom to neslyší, tak to budou halucinace...
začne mě COSI jakoby svazovat, pevně svírat, pak potichu říkám, ZLO běž pryč...
zavře mi TO ústa, modlím se...
procitnu a chvíli ten stav pokračuje
(jsem ve stejné poloze, na stejném místě jako v tom "snu") slyším pláč naší činčily...
říkám znova, ať zlo odejde... Tom se probouzí a opakuje to v polospánku se mnou...
Dříve bych se neodvážila ani hlesnout...
existuje teorie, že lidé, kteří se nepoddávají strachu a snaží se zaplnit srdce láskou, působí na okolí pozitivně,
čím jsou pozitivnější (duševně vyspělejší), tím víc pozitivní energie putuje do okolí
a snad dokáže mít až lavinový efekt...
a kdyby bylo na světě této energie víc než negativní, vše se změní...
tak nějak samo...
(jako když se kuřák začne věnovat sportu, časem přestane kouřit, protože pozná něco lepšího...
to lepší bývá často silnější)
Jako dítě mě napadalo, že jsem proti tomu bezradná a neměla bych si zahrávat,
ale cítím, i kdyby to mělo být silnější, že jen tak se tomu poddat nechci, nemůžu...
Co si o tom myslíte?
Nemyslíte si též, že si zahrávám, když se tomu chci postavit??
Četla jsem na Vašich stránkách příběh, kdy holky ve výchovném ústavu vyvolaly ZLO, a dávalo jim úkoly...
říkala jsi, že byla chyba, že se s TÍM vůbec pokusily komunikovat...
ale ta dívka zpočátku vnímala jen postavu u postele, tak se s ní snažila mluvit...
Jak odlišit bytosti jemnohmotného světa a něco, co takhle může také vypadat?
Před dvěma týdny mi umřel v rukách pán.
Sedíme v autě, mlčíme, podívám se do strany a spadl z kola pod auto, které řídil jeho známý.
Tři týdny mě bolela záda, ten den bolest zmizela...
Taky se nám z Tomem zdál stejný sen, že chráníme naše kočky před psem...
To vše se začalo dít po tom, co jsem četla víc a víc Vaše stránky...
Děkuji, že jste...
Eva 20.02.2008
Nedaří se email odeslat...
Drahá Wahl,
už jsem Ti několikrát psala, vždy sis našla chvilku, abys pohladila mou duši svou odpovědí.
Jsem nepoučitelná, a proto tentokrát snad ani nečekám, že bys mi odpověděla, ale když ten život plyne stále tak nějak jinak, než by si člověk přál,
protéká mu skrze prsty a on jen bezmocně kouká na ta padající zrníčka, místo aby je uchopil v dlaň a už nepustil...
Naposledy to bylo o tom, že jsem našla spřízněnou dušičku, která vnesla světýlko do mého smutného života.
Ale jak rychle přišla, tak se i vzdálila, a to mou vinou...
Partner přišel na mé milostné esemeskování s ním, sbalil si kufry a zmizel...
Měla jsem vlastně cítit radost z osvobození se od tyrana svého nitra, ale já cítila bolest, neutuchající bolest,
načež jsem jej pak začala mámit zpět.
Vrátil se, ale už v momentě, kdy pustil poslední batoh s věcmi na zem a zavřel za sebou dveře,
procedil skrze zuby, že když jsem jej chtěla vtáhnout znova do svého života, tak teď tedy poznám, co on je zač,
a já jej brzy sama vystěhuju, tentokrát však nadobro...
Odloučení trvalo skoro měsíc, já hodně přemýšlela, došlo mi, že sama se dvěma dětmi, bez práce a prostředků to nezvládnu.
Vídali jsme se, mezi čímž jsem přetla vejpůl rodící se...lásku? s mým něžným a citově čistým kamarádem,
musím přiznat, že po celou tu dobu byl mezi námi velmi klidný a pěkný vztah, který nebyl za celých těch dlouhých 5 let.
Cítila jsem se vinna svým prohřeškem, i když je přeci přirozené, že člověk touží spíše po lásce a pohlazení, než po permanentním stresu.
Každopádně jsem tak nějak vnitřně nebyla na rozchod připravená, ne za takovýchto okolností,
i když jsem to měla jednoduše přijmout, zvednout se z toho bahna a jít, byť bez peněz a sama, přesto svobodna duchem.
Nestalo se tak, a já opět zabředla do víru mechanického přežívání se slzou v oku.
Nerozumím tomu, proč nejsem schopna to ukončit, nerozumím tomu, proč mám dvě autistické děti, proč se to muselo stát?
Cožpak nestačí, že můj první syn neznal od malička nic jiného než špitály, proč totéž musí zažívat i ten další?
V ten den, kdy se on vrátil, jsem se rozhodla, že raději prodám byt a půjdu s dětma do menšího,
že se jednou pro vždy zbavím něčeho, v co jsme věřili a co jsme budovali, aby mohlo přijít to lepší
- domeček, jenž získáme z peněz za onen byteček, a jak jsem si taky předsevzala, se stalo.
Byt mám prodaný, parter zůstal, uklidníce se a starajíce se o děti víc než kdykoli předtím.
Zřejmě se bojí nás ztratit, něco jiného bylo, když opustil on nás nepřiznaje si, že má touha po něčem čistém je z velké části jeho vinna,
a něco jiného je, když opustím hnízdečko já s dětma...
A tady začíná druhá část mé zpovědi.
Bila (a bije) se ve mne touha po osamostatnění se, a zároveň touha po tom dát dětem víc než jen prázdné zdi panelového domu.
A s ambivalencí mně vlastní jsem jednou koukala po menším bytě, jindy zas po útulném domečku se zahrádkou.
Prohlédla jsem spoustu nemovitostí, mezi čímž jsme oba s přítelem řešili, co tedy dál,
zda tak či onak, a řešení jsme stále nenalézali.
Až jednou...
Ten domeček se mi líbil již v říjnu.
Prodával ho velice milý pán, či spíše mladý muž.
Zaujal mne na první pohled (teď vlastně nevím, zda mluvím o onom člověku, či jeho domečku?),
jenže v té době jsem byt ještě neprodávala, jela jsem se na dům kouknout spíše ze zvědavosti,
a za druhé den či dva po té se ode mne partner odstěhoval, tak na dům nebyly myšlenky.
Párkrát jsem sice zalovila na stránkách, kde byl v nabídce, a když jsem zjistila, že tam již není,
nenapadlo mne nic jiného, než že je již prodán.
Jaké však bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že v lednu je opět v nabídce!
Najednou mne zalil příval nové energie, a já přemluvila toho svýho, aby se se mnou na domeček zajel podívat,
že jsem tam již jednou byla a velmi se mi líbil,
nechtěl, ale nakonec se nechal přemluvit, a onen krásný muž mi řekl, že si již na něj zájemci vyřizovali úvěr,
ale nevyšel jim, takže proto je opět na internetu k mání.
Měla jsem z toho radost jako malá holka, a vpodstatě jsem jen viděla, kterak tam děti skotačí po trávě
a kterak já si tam zařizuji svou meditační místnůstku, a partner jakoby byl někde v tom všem v pozadí,
spíše jako někdo, kdo nám to vše umožní a já mu za to za to budu vděčná,
páč tolik peněz já neměla, je třeba na polovinu vzít úvěr.
Po příjezdu domů jsem věděla, že to je dům, v němž chci nechat vyrůstat své děti, v němž chci třeba i zestárnout...
Hned další den jsem na něj složila zálohu, a..... a pak, pár dní po té, jsem prožila nádherný večer s majitelem domu...
Pozval mne na večeři jako poděkování za to, že si od něj domeček kupujeme,
a také aby mi řekl, že se právě rozešel se svou dívkou...
Byl to pro mne šok, vždyť mají již rozestavěnou chaloupku na jejím pozemku!
Vždyť se mají spolu stěhovat k jejím rodičům, než se dům dostaví, nebo na nějaký čas do jiného bytečku, ale ne se rozcházet!
Bylo mi zvláštně, na jednu stranu mnou projel jakýsi druh naděje, na stranu druhou jsem trpěla s ním
a chtěla mu nějak pomoct, neb vím, jak bývají rozchody kruté, jak to s lidmi dovede zamávat...
Hezky jsme si povídali, a pak ...
Jsem v tom až po uši, nechtěla jsem již k nikomu citově vzplanout, když jsem se rozhodla ukončit počínající vztah s mým citlivým kamarádem,
a to jsem na sebe byla velmi tvrdá, znamenalo to nezačínat si již nikdy nic s nikým jiným,
pakliže budu stále vést vztah s mým dosavadním podivným partnerem.
Nečekala jsem to, neplánovala.
Proběhl něžný večer, bylo to naprosto přirozené a hluboké, ale on se již další den stáhl do své ulity
a stal se chladným, žádná slůvka radosti z toho, že mne potkal, žádné něžnosti.
Vím, prožívá krizi, ztratil ženu, s níž si přál mít rodinu a žít s ní, miloval ji,
ale byl oklamán, prodává dům, v němž vyrůstal a jenž zdědil po babičce, a nemá kam vpodstatě hlavu složit.
Nemůže si dovolit cítit nic než jen bolest z nejedné ztráty, nové city se zde jaksi nehodí,
a proč taky, já jsem jen pro něj ta, co on něj koupí dům, a on pro mne prodávající, nic víc..
Přesto jsem ze všeho zmatená, chtěla jsem jen klid, být mámou dětem a partnerkou svému muži.
Přála jsem si stáhnout se do ústraní, vybudovat si místo, kde budu alespoň relativně šťastná,
ale Osud nemá v plánu vnést harmonii do mého nitra.
Co tedy mám dělat???
Ztrácím se sama v sobě, a nejhorší na tom všem je, že již vím, co mne okouzlilo na onom domečku...
Byl to ON...
Andilek 05.02.2008
Mila Wahlgrenis,
vubec nevim gdo jste ale to nevadi!Ja su Kuba!Zil sem si obycejny materialisticky radoby zivot a sem tam sem premyslel o necem ftomto svete nerealnem,nebo jako tak,chapete!Ted na konci zari 2007 sme zmoji pritelkyni Kristynkou zazili neco jako dost uzasnyho!Dozvedeli sme se milion informaci o svete, vesmiru mezilidskych vztazich ,stalo se nam nespocetne neuveritelnych nahod o kterych sem se dozvedel ze to nejsou nahody! No ale dulezity je to ze vjetsinu vjeci teda hodne velkou vetsinu obrovskou spoustu sme zjistili sami ze sviho mozku a pak v kratke dobe se nam vzdy neco zjisteneho potvrdilo treba prectenim nakyho clanku!Priklad,prisel sem na neco ,o cem sem treba nigdy ani nepremyslel a za pul minuty sem si o tom precetl v knize!Ted sem si precetl neco i o Vas na tech strankach ale je tam toho moc! No od te doby pokracujeme vjakymsi poznani smyslu zivota a prijoryt a ne touhu po penezich,teda snazime se,me osobne se neco snazi privest na myslenky zla a materialistickych potreb tak stim tak nejak bojuju! Jo a mam doma moc hrubej obraz znazornujici asi apokalipsu!je to na platne a je pod tim podepsanej Bien !No ,za celou tu dobu co o necem vime a aj nam neco nadprirozenyho pomaha ,tak sme nemluvili nebo nemeli zadnej kontakt znakym Clovekem ktery by otom neco vedel a proste potrebujem vedet ze ftom nejsme sami! Srdecne dekuji moc! Pisu hrubky ale to nevadiso to jenom pismenka kery vymyslel clovek a nezalezi na jejich spisovnosti treba I Y tak doufam ze to nevadi! Jeste jednou moc dekuju a preju dobrou noc
Kuba 01.02.2008
Milá Wahlgrenis,
nacházím se nyní v takovém zvláštním období "hledání" a rekapitulování mého dosavadního života.
Do této chvíle jsem měla stále nějaké studijní a umělecké plány, a tak jsem si nenašla dostatečný prostor a klid pro poznávání a porozumění souvislostí.
Nyní bych si velmi přála otěhotnět a i když jsem na začátku této cesty, tak cítím, že mě tato touha vede k porozumění sobě samé, k přehodnocení dosavadního způsobu života.
Právě v tomto období jsem se seznámila s Tvými stránkami, které jsou pro mne zdrojem cenných informací.
Je krásné, že v dnešní době jsou lidé, kterým záleží také na štěstí druhých..
Díky Tobě jsem si uvědomila, že je nutné nechat věcem volný průběh a přijmout s pokorou jakoukoliv možnost.
Děkuju za Tvůj čas strávený nad těmito řádky.
Jana 28.01.2008
Wahl,
tvoje stránky jsou mi inspirací, když nevím kudy kam.
Je to pro mne důležité vidět ty bolesti, radosti, pochybnosti a strachy druhých lidí...
Příjde mi, že každý má své a že v tom svém plácání se životem nejsem jediná.
Ale i když používám různé introspektivní techniky, nedaří se mi vyjít ze začarovaného kola ven.
Žila jsem teď dlouhou dobu zcela sama.
Chtěla jsem si po všech těch pokusech o nalezení trvalého partnera udělat si už trochu ve svém postoji k mužům jasno.
Výsledkem ale je, že jsem si začala s mužem ženatým.
Bylo jako zázrak vidět, že se o mne někdo stará a že se mi nabízí opora a mohu se sdílet.
Pak teprve mi patovost situace došla. Asi bych měla rychle zařadit zpátečku. A zpět do samoty.
Je to pro mne ale hodně těžké a bolestivé. Mně už po tom všem napadá snad jen, že jsem prokletá či co.
Přitom vzhledově by nikoho nenapadlo, že jsem jak porouchanej budík.
Wahl, prosím o nějakou inspiraci nebo vhled kudy dál. Jako bych pořád ve svém životě narážela do neviditelných zdí.
Můžu to nějak vědomě ovlivnit? Vůbec nějak? Navíc odcházím z práce, která mne vyčerpávala.
Cítila jsem nutnost hledat jiný druh obživy. Ale vůbec nemám nic jistého a to už za měsíc v této práci končím.
Takže mám velký strach, jak to finančně půjde dál. A do toho ta samota. Nikde pevný bod. Říkám si, jestli se z toho doma nezblázním...
Hanka 23.01.2008
Mila Wahl,
vcera sim Ti pisala a dnes som opat citala pribehy ludi a Tvoje odpovede a musim Ti znova napisat, pretoze je to uzasne.
Uzasne, krasne....chcem Ti napisat svoj pribeh, dufam, ze Ta nim nebudem obtazovat.
Nemusis mi odpovedat, pretoze viem, ze mas toho vela, len nejak mam v sebe pocit, ze Ti to chcem napisat.
Volam sa Dagmar, mam syna, ktory ma 15 rokov.
Donedavna som zila s byvalym manzelom, s ktorym sme sa rozviedli, pretoze musim priznat, ze od zaciatku ansho manzelstva som mala pocit, akoby sme k sebe nepatrili.
Neviem preco, ale teraz uz viem, ze som mu nevedela dat lasku, ktora patri k zivotu.
Cas bezal a ja som stale haldala nieco, v com by som sa nasla.
Urobila som vela chyb, za ktore som snad aj zaplatila, to patri k zivotu a k poznaniu.
Neskor som stretla muza, s ktorym som teraz aj s mojim synom.
Myslim, ze tato moja cesta je cesta poznania, aby som sa konecne nasla a sama seba spoznala a hlavne spoznala svojho syna.
Pred 3 rokmi mal syn nehodu, zrazilo ho auto.
Mal pri sebe asi evla anjelov starznych, pretoze ni c sa mu nestalo, az na maly handicap, ktory mu zostal.
Nechpala som, preoc s amu takato nehoda stala, ale etraz s odstupom casu, ked sa na vsetko pozeram, myslim, ze tato udalost sa stala preto, aby som konecne otvorila oci, aby som zacala zit plnohodnotne a aby som sa otvorila svetu a vsetkym ludom okolo seba.... dufam, ze to vnimam spravne.
Bola som an ejdnom sedeni s anjelmi a po tom spolocnom rozhovore sa snazim zmenit pohlad na zivot, na lasku..
Poradil mi par veci, ktore musim zmenit a ja sa snazim, aj nekdy niekedy mam pocti, ze som s tym este nic neurobila.
Cas plynul a ja som sa rzhodla odist so synom od mojho byvaleho manzela a vydat sa novou cestou.
Trapili ma nekonecne myslienky, ako som mu ublizila, aka som zla a sebecka.
Trapila som sa mylsienkami, ako bude zit sam, ze mu bude bez nas smutno, ale nakoneic ma anjel ubezpecil, ze taktoje to spravne, ze toto je moja cesta, po ktorej mam ist a rast, vyvijat s aduchovne, mat sa rada.
Syn je v puberte, ma svoje dni, zle nalady, je to pochopitelne..
Ako povedal anjel, je velmi vyspely duch a narodil sa mi pre to, aby som sa naucila chapat vela veci.
Mam ho pocuvat, ale zaroven ho vychovavat.
Snazim sa robit to najlepsie ako viem, ale je to pre mna tazke, stale sa o syna bojim, drzim nad nim ochrannu ruku a a koby som ho nechcela pustit z nejakej klietky, ..... viem, ze potrebuje slobodu, ze ma dost toho, aby tie vsetky zmeny zvladol /prestahovali sme sa do ineho statu/.
Je tu pre neho vsetko nove, chce zapadnut, vsetko vyskusat a aj Ti mam strach, aby to nejak zle nedopadlo.
Vzdy mal take male problemy v skole so spravanim, akoby stale hladal sptavodlivost a nedostavalo sa mu jej.
Casto na dtym vsetkym rozmyslam a chce sa mi velmi plakat, ked si spatne spominam, ako som kolkokrat mohla byt s nim a bola som niekde inde.
Je mi z toho smutno a chcela by som to vsetko napravit.
Dufam, ze sa mi to touto cestou poznania podari. Uvedomujem si, ze clovek robi vela chyb v zivote, ale za kazdu aj zaplati, aby pochopil, aby to uz druhy krat neurobil. Ani neviem, co vsetko by som Ti este napisala, pretoze je vela veci, ktore mam na dusi a v srdci. Tak zatial len tolko.
Nerozmyslam, len pisem, ako sa mi to zrazu zaziadalo, preto ak sa Ti zda, ze neiekdy vychadzam z kontextu, ospravedlnujem sa... Nateraz to vsetko vyzera dobre, na tu pubertu a vykyvy nalad si musim trosku zvyknut, nikto z nas to nema lahke. Mam pocit, ze budeme stastni, ze ja, moj syn a moj novy priatel budeme jedna stastna a krasna rodina, verim tomu z celeho srdca. Teraz uz viem, ze ak si budem pestovat lasku v srdci a bude vo mne dobro, ktore budem okolo seba rozdavat, vsetko bude dobre. Dokonca viem,ze keby som toto pochopila skor, mohla som zit stastne aj som svojim byvalym manzelom. Teraz viem, ze ked ma clovek pokoj a lasku v srdci, dokaze vela. Na druhej strane ale zas mam pocit, akoby som tohoto cloveka, s ktorym teraz zijem, poznala vela vela rokov a akoby sme k sebe patrili. Velmi Ti dakujem za Tvoje stranky, za to, ze ludom pomahas, posielas im energiu. Z len pri ich citani viem, ze musim byt silna a musim vsetko zdolat. Akoby som vedela co je dolezite.
Este raz velka vdaka.
Prajem Ti na Tvojej ceste vela, vela dobreho, vela energie, lasky, zdravia, stastia.
Vela usmiatych radostnych dni.
Dagmar. 16.01.2008
Mila Wahlgrenis,
mas pekne stranky, dnes som prvy krat objavila Tvoje riadky na nete a je to uzasne.
Myslim, ze to citanie pribehov, rad, dotazov a prosieb cloveku velmi pomaha.
Aj ked kazdy clovek hlada pomoc a chce, aby sa mu clovek, ktory pomoct dokaze, vyjadril k problemu konkretne, myslim, ze vela odpovedi najde v citani vsetkych otazok a odpovedi.
Kazdy na tomto svete ma svoju cestu, ktorou kraca, a na tej ceste musi pochopit
a prekonat to, co v minulych zivotoch nezvladol.
Viem, ze to mam i ja.
Aj ked sa musim priznat, ze sa mi to zda niekedy velmi tazke,
ale v poslednom case sa velmi snazim vnimat zivot s laskou a snazim sa rozdavat lasku, pretoze jedine tak ju mozem dostat naspat... uz len tym, ze ju rozdam...
ale priznam sa, ze je to tazke naucit sa zit tak, aby si ani myslienkou nikomu neublizil... moja cesta je este na zaciatku, aj verim, ze pojde dalej a dalej,
pretoze chcem byt stastna a velmi by som si zelala, aby aj ostatni ludia boli stastni a pochopili zmysel zivota.
Mam syna, ktory mal pred par rokmi uraz.
Vtedy som /aspon si myslim/ vela evci pochopila,
alebo lepsie povedane zacala som sa na zivot pozerat inak
a zrazu som si uvedomila, ze niekedy nam nase deti ukazuju tu cestu, ktorou sa mame vydat, ze ich duch je vyspelejsi ako nas a je dobre neiekdy ich pocuvat.
Urobila som par zmien v mojom zivote a dufala som, ze vsetko bude odbre...
ale teraz viem /verim, ze som urobila dobre/, ze cloveku nestaci urobit len zmenu,
musi zmenit pohlad na zivot, najst pokoj v dusi, najst seba sameho
a pozerat sa na svet otvorenymi ocami, a vnimat vsetko s laskou v dusi a v srdci...
Som rada, ze tolko ludi sa uz tymito duchovnymi vecami zacalo zaoberat
a ze ludia si uvedomuju, ze zivot nie su len peniaze, ale je to cesta pochopenia a dusevneho rastu... a spoznavania...
Dakujem vsetkym, ktory mi tuto cestu otvorili /hlavne mojej sestre/, vsetkym ludom, ktori sa mi postavili do cesty, pretoze vdaka nim som vela pochopila a vdaka nim chcem najst seba samu a spoznat svoju dusu.
Dakujem mojmu synovi /aj ked momentalne neposlucha, pretoze preziva pubertu a tiez vela zmien vo svojom zivote/ za to, ze prisiel do mojho zivota, ze sa mi narodil a ze mi otvoril okna mojej duse, ze ma tym vsetkym, co sa stalo, prinutil pozriet sa na seba samu... tebe dakujem za tieto stranky, ako som spominala,
dnes som ich citala po prvy krat a budem sa k nim vracat denne, aby mi oddavali silu pri hladani...
Prajem Ti vela, vela zdravia.
Nech si obklopena stastim a laskou.
Dagmar 15.01.2008
Milá Wahlgrenis
Jsem ucastnicí Vasich uzasných stránek.
Jsem pul roku nezmestnaná, a jsem za to moc stastná
mám ted hodne casu na své duchovní ucenicko.
Vase stránky me mocne naplnují, protoze jsem s Vami i z vasimi príznivci v kontaktu.
Dáváte vsem mocnou bozskou lásku, kterou Vám vsem také posilám.
Dekuji vsem za písemné stránky i Vase moudre odpovedi.
Z Vasich stranek hodne cerpám energii a tu krásnou energii jsem namalovala do svých mandalek, které si zaslouzí, aby potesily Vasi láskyplnou dusi i vsech ostatnich.
Posílám tuto mandalku, jako opozdený dárek Vam i vsem ostatním príznivcum.
Hodne stestí a lásky
Fatima 05.01.2008
Milá Wahlgrenis,
jsem jedna z mnoha těch, kterým pomáháš, ačkoli se neznáme.
Zatím...
Seznámení s Tvými stránkami mě přehodilo na jinou kolej,
myslím, že mám ten správný směr, hned jsem si to uvědomila.
Myslím, že začínám chápat, o čem život je.
Přestože mám problémy, jako každý z nás, tak nějak se mi ulevilo.
Vím, že vše je tak, jak to má být.
Svými stránkami dáváš možnost nastoupit do vlaku Pravdy a Naděje nám všem...
A že nás je : - ))
Díky za tuto možnost.
S láskou Apollea 4.1.2008
Milá Wahlgrenis,
zrovna nedávno jsem měla tu příležitost Vás poznat osobně, ačkoli asi zhruba jen na minutu, ale jsem za to moc ráda.
Do té doby jsem Vás viděla jen v představách.
Setkaly jsme se v Praze kvůli Vaší úžasné knize horoskopů.
Ale proč vlastně píšu.
Začátkem srpna jsem Vám psala, že moje maminka nejspíš umírá a musím říct, že už se to bohužel vyplnilo.
Včera, údajně patnáct minut před polednem, jak nám tvrdí sestry v nemocnici.
Bohužel už jsem ji nestihla, přišla jsem s bratrem až v poledne.
A ještě v nemocnici jsem si vzpomněla na Vás, protože jste včera měla narozeniny.
(Mimochodem vše nejlepší, přeji Vám, ať máte stále více energie nejen na nás...)
Hrozně mě trápí myšlenka, že maminka třeba zemřela v bolestech a nikoho neměla po ruce.
Sestry včera vypadaly, že se spíše staraly o Silvestrovskou noc, než o těch pár pacientů, co jim na onkologii zbylo.
Ale nechci jim to zazlívat.
Jen jsem prostě nabyla dojmu, že neudělaly vše tak, jak by mělo být.
A pokud maminka usnula a už se neprobudila, byla bych neskutečně šťastná.
Takový odchod z tohoto světa si podle mě zasloužila.
Bolestí si užila ještě den před tím hodně.
Ale to už se asi nikdy nedozvím, že?
Myslíte, že byste mi mohla říct, kde teď maminka je, jestli je tu s námi?
Kontaktovat bych ji asi neměla, že? Chtěla bych jí dopřát klid.
Možná je můj e-mail trochu zmatený, za to se omlouvám, ale jsem teď plná bolesti a nezodpovězených otázek.
Jestli můžu, tak prostřednictvím Vašeho webu bych ráda něco vzkázala mamince, snad to nebude hloupé:
"Maminko, budeš navždycky v našich srdcích a nikdy na Tebe nezapomeneme. Máme Tě moc rádi."
Tak děkuji, milá Wahl, že jsem se tu mohla trochu vyplakat, malinko mi to pomohlo.
Jana 02.01.2008
