 |
WAHLGRENIS
|
 |
 |
 |
|
|
WAHLGRENIS
|
|
|
|
 | 11. června 2010: Offline konference k miminkům Třetí offline konference věnovaná ženám, kterým se nedaří otěhotnět. |
Dotazy žen, které delší dobu nemohou otěhotnět, mi přicházejí poměrně často. Proto jsem se rozhodla pro další offline konferenci, věnovanou právě tomuto tématu.
Termín jsem stanovila na pátek 11. června 2010 ve 10 hodin.
©
Wahlgrenis 
11.03.2010
1. otázka:
Mila Wahl
velmi by som ta chcela poprosit o odpoved ci este budem niekedy maminkou.akurat
dnes sa mi snival sen o miminkach.boli dve - chlapcek a dievcatko.ten chlapcek
bol akoze moje miminko a nejak akoby nechcelo ku mne,tak som si zobrala na ruky
to dievcatko a to bez problemov islo ku mne na ruky,potom som ho ho polozila na
perinku k tomu chlapcekovi.netusim co ten sen znamenal,ci to ma nejaky suvis s
tym ci budem alebo nebudem mat dieta,laebo to znamenalo nieco uplne ine.uz
nejaky cas sa zaoberam myslienkou ci budem este mat to stastie byt mamou.mam uz
36r. a partner je v nedohladne.v decembri som sa rozisla s partnerom,ktory mi po
15mesiacoch vztahu povedal,ze si este musi rozmysliet s akou zenou bude mat
dalsie dieta (z predchadzajuceho vztahu ma dceru).to bol tiez jeden z dovodov
preco som z toho vztahu odisla.a kedze v mojom veku je vobec problem najst si
partnera,a este k tomu aby bol bez zavazkov(myslim,aby nebol zenaty,alebo prave
v nejakom vztahu,ak by mal dieta z ineho vztahu to nevidim ako prekazku) je dost
tazke,tak aj moje sance byt matkou sa dost zmensuju a nerada by som bola
slobodnou matkou bez otca pre dieta.roky mi bezia a ked aj partner pride,ci este
budem moct vobec otehotniet a budem mat zdave dietatko.neviem ci som v minulom
zivote nieco take hrozne urobila,ze mam smolu aj na vztahy a aj na to, ze mi asi
nie je dovolene byt matkou.ak budem vediet co je vo veci, tak sa s tym budem
vediet lahsie vyrovnat.
preto by som ta velmi velmi chcela poprosit ak este moju otazku zaradis do
konfernecie a odpovies mi na nu,bola by som ti z celeho srdca velmi
vdacna.dakujem
S laskou Saša 8.3.2010
Odpověď:
Milá Sašo,
tohle není zcela obvyklý dotaz. Nejvíce se ptají ženy, které mají vedle sebe partnera, ale miminko k nim nepřichází. Tvůj dotaz v sobě má prakticky dotazy dva: 1. bude-li partner a 2. budu-li s ním mít dítě.
Jeví se mi tady především Tvé vlastní znejistění, roky přibývají a plán, který jsi měla, se nedaří naplnit. Navíc v Tvé minulosti figuroval člověk, ke kteréme se stále - možná i v nevědomé rovině - vracíš. Potřebovala by ses přeladit, že jsi Ty sama nejdůležitější, potřebuješ se vnímat jako prioritu. Pokud to takhle přijmeš, mnohé se začne měnit. Je tady jasný nový směr, pak teprve se může vedle Tebe objevit ten správný člověk a pak teprve je možné uvažovat o těhotenství. Ano, je tady miminko, snad holčička. Otěhotnět bys mohla ke konci roku tohoto roku nebo hned na začátku dalšího, ale nesmíš pak být těhotenstvím znejistěna. Tuto novou roli bys měla přijmout s co největší pokorou.
2. otázka:
Milá paní Wahlgrenis,
byla by jste tak laskavá a podívala se na mne, zda v budoucnu otěhotním? V
současné době mám psychické a psychosomatické problémy a v nevhodnou dobu, kdy
měl přítel potíže sám se sebou i v zaměstnání jsem se mu svěřila, že bych s ním
toužila po miminku, ale že ho nenutím, že to nechávám na jeho rozhodnutí. Jenže
se toho zalekl! Řekla jsem mu to 2. července 2009, a od té doby to je v něm a
nechávám to na něm a ve vůli boží. Chci se zeptat, zda se k nám chystá miminko?
Jsem ročník 1975, přítel 1965. Upřímně svého partnera miluji a nechávám všemu
volný průběh. Snažím se uzdravit a být sama sobě oporou a největším přítelem a
mít se ráda i s chybami. Děkuji Vám přeji Vás za vstřícnost. Kopretinka
10.3.2010
Odpověď:
Milá Kopretinko,
přání počít miminko by mělo být společné, i když je jasné, že zpravidla jeden musí dát ten první impuls. V tomto případě jste to byla Vy, ale pravděpodobně nebyl zvolen vhodný okamžik. Partner nezareagoval tak, jak jste si představovala. Přesto ale je miminko u Vás hodně blízko. Je tady jediná cesta, přirozené oplodnění, nemějte obavy. Zatím sice na dveře neťuká, protože neví, jak bude přijato. Vypadá to, jako by byl problém s Vaším pracovním nasazením, jako by pracovní aktivity pro Vás představovaly velkou zátěž. Nemusí se jednat nutně o zátěž fyzickou, někdy jsou zátěžové vztahy na pracovništi, s nadřízenými nebo kolegy. Tady nejste ve své kůži. Jeví se to, jako byste se příliš snažila o jakýsi soulad, ale výsledek stejně neodpovídá tomu, co se od Vás očekává. Ještě nejste zcela vyladěna na mateřskou roli, ale tohle všechno časem přijde. Otěhotnět byste mohla přibližně ke konci roku, hodně důležité je, jaké stanovisko k početí zaujme Váš přítel.
3. otázka:
Odpověď:
Milá Iveto,
miminko k Vám přichází, ale pokud bych to měla jendoznačně, je tady velký problém s Tvou prací. Boží oko je přivřené, jako by se ani nechtělo dívat. Tady bude nějaký problém. Ale vypadá to, že by mělo dojít krásně k vyladění této komplikace. Jakmile tohle proběhne, miminko k Vám bude moci přijít. Je to důležitá etapa života, která Tě čeká, lekce, která by Tě neměla minout. Miminko, které přichází, má s Tebou obrovské pouto z minulosti, propojení, není to žádná cizí bytost, důvěrně se znáte. Neměla bys období, kdy se Vám počít miminko nedaří, brát jako tragédii, ale spíše to pojmout jako dar, jako úžasné období, kdy je možné pracovat na sobě. Nesmíš si nikdy v ničem ubližovat, nesmí tady být žádná závist ani žárlivost. Jakmile všechno tohle negativní ze života propustíš, zazní potlesk shůry a dušička miminka bude moci přijít. Mohlo by to být ke konci roku, možná v prosinci 2010, anebo začátkem roku příštího.
4.
otázka:
Wahl,
už dlouho jsem nepsala... četla jsem si teď příběhy maminek na Tvém webu a
prožívala znovu vše s nimi. Chtěla bych Editě pogratulovat k
Oliverovi a
Iskre k
Andrejce , jsou to nádherné děti!
Sama se zase cítím těhotně, ale zároveň zase ztrácím naději... nějak jsem to
zabalila všechno. Ztrácím naději na lepší práci, na těhotenství, na to, že s
přítelem konečně začneme bydlet spolu a vezmeme se. Snažím se sama sebe držet
nad vodou, pár dní to jde, ale někdy už mi dojde síla a znovu do toho padnu a
pláču a všechno mi připadá beznadějný. To se cítím pak hrozně staře, jaksi
nepatřičně, že jsem propásla, co se dalo... ačkoli vím, že to tak není! Ale ty
černé brýle, přes které se dívám na svět, v tu chvíli nejdou sundat. Odjakživa
to mám tak, že je pro mě daleko snadnější si představit, že se něco pokazí, než
že něco vyjde. Takže chápu i Iskričku... někdy když do takových myšlenek člověk
zabředne hluboko, opravdu nejde jen tak jednoduše se z toho zase dostat...
To si vždycky vzpomenu na Nekonečný příběh, který jsem poprvé viděla jako malá
holčička (já jsem se jinak už od dětství odmítala na televizi dívat, toto byl
jeden z pár filmů, na které jsem se dívala sama od sebe a nemohla se odtrhnout)
- víš, jak jsou tam ty bažiny smutku, kam se dostanou Atrej a jeho kůň Artex...
je to metafora, čím víc smutku podléháš, tím víc tě stahuje dolů...Atrej to
pochopí, ale Artex už je moc zasažen smutkem a není pro něho úniku a v té bažině
se utopí. Ten film je vůbec plný krásných metafor, je to hluboký příběh. Později
jsem četla i knihu... moc miluji pasáž o Víle Jablíčko a domečku Měníse...
určitě doporučuji všem, aby si nejen tuhle pasáž přečetli... Víla Jablíčko živí
malého Bastiana svými jablíčky, které na ní rostou, domeček Měníse je zase
jakoby mateřská děloha... moc krásné čtení!
Já už moc toužím po miminku... myslím, že už je čas... Teď zrovna se cítím
těhotně, ale těhotenský test říká něco jiného. Tak nevím. Já mívám obvykle
příznaky premenstruačního syndromu... nyní zmizely... Jedna část mě je zcela
přesvědčena, že jsem těhotná, druhá část mě je zase silně přesvědčena, že je to
jenom porucha menstruačního cyklu, případně porucha žlutého tělíska. Mezi
dvacátým a čtyřiadvacátým dnem cyklu jsem totiž měla lehké špinění, které jsem
považovala za nidační.... ale proč potom ten negativní test?... špinění před
menstruací spíš říká něco o nedostatečné funkci žlutého tělíska, a tedy slabší
plodnosti. Asi bych měla nakráčet za gynekoložkou, jenomže jsem si jistá, že by
mi nacpala nějaké hormony, které bych stejně nebrala, protože se mi to vnitřně
příčí. Wahl, já se snažím léčit sama, dříve jsem si bylinky kupovala v
prodejnách zdravé výživy, zároveň si postupně zakládám bylinkovou zahrádku. Už
dřív jsem si dělala bylinkové tinktury a vařila odvary... vlastně už tak od
začátku puberty, kdy jsem mámě dělala v kuchyni nepořádek, když jsem sušila
vlastnoručně nasbíraný řebříček.
Kterépak dítě mělo takové divné zájmy? Tohle mi dává smysl. Léčit se jen jemně,
popostrčením těla na správnou dráhu, ze které se odklonilo, ne léčení silnými
preparáty, které jednu část těla léčí a druhou naopak naprosto rozhodí.
Ale abych se vrátila k tomu, co jsem načala...
Přijde k nám miminko, Wahl? Já už někdy ztrácím naději. Teď jsem si jistá, že
bych věděla, co s ním. Zdají se mi občas sny, ve kterých rodím anebo už mám
dítě. A přijde mi to tak v pořádku. Já už chci, abychom byli rodina... ať přijde
ten, kdo má přijít. Těším se, až se setkáme a doufám, že to bude ještě v tomto
životě.
Hannah 30.03.2010
Odpověď:
Milá Hannah,
těhotenství tady je, ovšem také jsi zbytečně znejistěna sama sebou. Jakmile se pojmeš jako nejúžasnější žena svého života, jaksi vnitřně se přeladíš a dokonce i navenek omládneš, pak jsi prakticky hned těhotná. Ta stará žena v Tobě miminko nechce, ta mladá ano. Jde o to, které z nich dáš nyní prostor. Dobře víš, co dokáží Tvé myšlenky, s těmi bys měla pracovat, naladit se na pozitivní vlnu. Těhotná bys mohla být možná už na konci prázdnin.
5. otázka:
Milá Wahl,
neumím se rozhodnout. Hrozně bych si
přála děťátko, ale nevím, zda ještě nějaký čas nepočkat... Když jste mi vyložila
v Kunraticích plástve, řekla jste mi, že
děťátko u mě vidíte, ale že je tu ještě PRÁCE. O děťátku již s přítelem mluvíme
delší dobu, chtěli jsme dodělat byt, ve kterém bydlíme rok. Já jsem začala
studovat dálkově školu (2. rok) a nastoupila jsem do nové práce, ve které jsem
již 3/4 roku, a byla jsem s tím, že to ještě chvíli potrvá, smířená, i při tom
výkladu jsem to cítila, že je to tak, jak to má být...vždyť je mi 27.
Bohužel poslední dobou nemyslím na nic jiného, než je to mateřství a také
svatba... Chtěla bych mít pro dítě úplnou rodinu. Možná může někdo namítnout, že
papír není pro svazek důležitý, ale já to tak cítím. Přítel nechce o svatbě ani
slyšet a co se mateřství týče, řekl, že chce rozhodnutí nechat na mně, což sice
oceňuji, ale nedokážu, zmítám se mezi rozumem a citem, vím, že dostudovat se dá
zvládnout i s malým dítětem, ale co práce, ve které se to tak dobře vyvíjí...?
Je to přesně tak, jak jsi mi řekla. Třeba si pro mne najdeš radu, nějaké
vodítko... Tuším, že až to budou číst ženy, které nemohou otěhotnět, že asi
nebudou moje váhání chápat,..achjo..... Snažím se na to nemyslet, nechat se
unášet proudem a ponechat to osudu, ale osud a smysl života si tvoříme my
sami....
Přeji krásné dni.. Lenaf 2.4.2010
Odpověď:
Milá Lenaf,
nemyslím si, že by Tvé váhání bylo něčím zvláštním. Miminko si stejně přijde, až bude jeho nejvhodnější chvíle, studia nebo slibně se rozjíždějící kariéra nejsou opravdu vůbec podstatné. Pak budeš podstatná hlavně Ty jako maminka, všechno ostatní půjde stranou. Nesmíš se ale pro to na miminko zlobit, že se rozhodlo samo, že Ti nechtělo dát do ruky kormidlo. Tvůj věk není nijak rizikový, užívej si života. Ty dobře víš, o čem to celé je. Jsi zodpovědná, chtěla bys mít ve všem pořádek, jasno, máš jasně zakořeněné, že miminko by mělo přijít do úplně rodiny. Ano, to je pravda. Chtěla bys mít svůj život nalinkovaný, jak jsi byla vždycky zvyklá, teď je ale najednou něco jinak, Ty jsi źnejistěna. Mělo by se rozběhnout něco, co už nerežíruješ Ty. Je to problém? Ještě to unášení se proudem nemáš zvládnuté, i když víš, o čem to je... K Tvému vyladění dochází někdy v listopadu, od té doby se začne mnohé měnit. Pak také budeš mít na své budoucí těhotenství jiný názor.
6.
otázka:
Dobrý večer,
nevím, jak bych začala, vím, že je to stále pro Vás to samé miminka a
miminka.........
Můj dotaz je: dočkáme se druhého miminka?
Zrovna nedávno jsem si uvědomila, jak velký je to dar a není to samozřejmostí
stát se maminkou.
Když se nám narodila před 4 lety dcerka z velké lásky, tak jsme to brali tak
nějak automaticky.
Ale ono to tak není. Moc prosím, dočkáme se??????
S láskou Veronika 5.4.2010
Odpověď:
Milá Veroniko,
ve Vašem životě je zatím nějaký problém, který otěhotnění brání. Snad nejste s partnerem na sebe úplně naladěni, snad jsou tady jiné pochyby. Řešíte spoustu jiných věcí, ale to, co je opravdu důležité, přehlížíte. V jistém smyslu teď působíte jako oběť, něčím si necháváte ubližovat, nejste sama sebou. Potřebujete se znovu najít a prožít pocit absolutního naplnění a lásky. Zdravotní problém v tom není, ale spíše máte pochopit sama sebe, to je nyní důležité. Tuhle etapu byste ale zvládnout měla, otěhotnění se jeví na květen nebo červen příštího roku.
7. otázka:
Ahoj Wahl,
již 3 roky se snažíme s přítelem o miminko, byla sem na všemožných vyšetření a
jsem v pořádku. Přítel to bohužel nenese lehko, začíná být z toho celkem
neštatsný. V poslední době se jeho chování nějak změnilo a vyvstala mi na mysli
otázka, zda to vše má vůbec smysl. Při návštěvě u tebe si mi 2x řekla, že
miminko k nám přijde přirozenou cestou v červnu tohoto roku a že jsem příteli
nejen partnerkou, milenkou, ale i kamarádkou. Bylo by možné mi ´´potvrdit´´zda
tvá slova platí? Jsme spolu 7 let, samozřejmě, že nějaké ty nesrovnalosti a hádky
jako v každém vztahu jsou, byly a budou. S miminkem si na tvou radu povídám, tak
doufejme, že k nám brzo přijde. Děkuji moc za odpověď. Krásný den přeji. Andrea
8.4.2010
Dobrý den,
děkuji za přidání do konference, ale do tohoto termínu je ještě poměrně dlouhá
doba. Zajímalo by mě pouze, zda je stále platný tvůj výklad z plástvů a
otěhotním v červnu. Podstoupila jsem i laparoskopii a u mě je vše v pořádku, tak
jsem klidnější. Pokud by bylo možné na můj dotaz odpovědět dřív, byla bych ti
moc vděčná
Přeji krásný den
Andrea 13.4.2010
Milá Wahl,
již sem psala dne 8.4. a 13.4. Jak sem již psala pokoušíme se s přítelem o
miminko již 3 roky. V mém okolí mi přijde, že je ted každá žena těhotná a já
pořád nic i přes velké úsilí a snahu. Přepadají mě už i myšlenky zda miminko ke
mě vůbec přijde, zda to všechno zvládnu, zda se o něho budu umět postarat,
jestli zvládnu těhotenství, péči o něj atp. Napadlo mě, zda nenavštívit nějakého
odborníka. Připadám si v současné době strašně psychicky nevyrovnaná, poslední
dobou jsme se i s přítelem dohadovali, ale již je vše v pořádku. Snad i my se
tedy dočkáme a ta vytoužená dušička k nám již přijde. Přeji krásný den. Andrea
17.5.2010
Odpověď:
Milá Andreo,
tak mě napadá, že jsi se příliš upoutala na výklad a přestala jsi být skutečně sama sebou. Došlo tady ke znejistění, ale ještě není všechno ztraceno. Tvoje cesta je pořád před Tebou. Těhotná bys mohla být v září nebo říjnu, ale nesmíš přestat být pro sebe tou největší prioritou. Ty jsi pro sebe nejdůležitější. Z Tvých slov vnímám znejistění, něco si zbytečně vyčítáš, neraduješ se z každé vteřiny, jsi smutná. Přitom ale žádný důvod nemáš. Víš, že Tvé miminko by chtělo veselou maminku?
8. otázka:
Milá Wahlgrenis,
přes tři roky se s manželem snažíme o druhé děťátko a tak mám na Tebe velikou
prosbu, dočkáme se ho? Vnitřně cítím, že naše rodinka ještě není úplná a velmi
po dalším maličkém toužím. Až jsem z toho v poslední době smutná. Prosím tě,
dělám něco špatně, měla bych něco ve svém životě vylepšit, aby se k nám miminku
chtělo? Byla jsem na různých vyšetřeních, výsledkem je hormonální nerovnováha a
teď jsem ztratila menstruaci... Přiznám se, že už někdy ztrácím naději. Ale
přitom v hloubi duše věřím, že si k nám cestu najde. Doma máme dcerušku a teď
mám pocit, že by to mohl být chlapeček.. Ale snad to nejsou jen mé sny... Moc Tě
prosím, dočkáme se miminka? Děkuji Ti moc za odpověď a přeji ti hezké jarní dny.
Pavla 19.4.2010
Odpověď:
Milá Pavlo,
miminka obvykle nechodí do našeho života, když to chceme, ale když ony si to zvolí. Ve Vašem životě nastal problém, je tu velké znejistění, zmatky, něco je hodně špatně. Ztráta menstruace je zásadní sdělení. Potřebovala byste objevit svou ztracenou ženu v sobě. Mohla tady být jistá třetí osoba ve vztahu nebo něco jiného, co Vaši ústřední roli v rodině omezilo. Menstruace jen tak nezmizí. Možná jste si ji také zakázala sama, vlastním nastavením někdy v dětství. Tehdy jste si mohla přát jedno dítě. Poté, co se Vám narodilo, ukončil se vlastně i celý Váš reprodukční systém. Tohle by bylo dobré zjistit. Je tady jistá zrada na Vás, s kterou by se ale snad dalo pracovat.
9. otázka:
Ahoj Wahl,
chtěla sem se tě zeptat. Jedná se celkem o ne moc pochopitelnou věc... Chceme s
přítelem miminko, zatím se nám nedaří. Problém je v tom, že mám milence, není v
tom nic osobního, žádné city. Netrvá to dlouho. Myslíš si, že by mohl být
problém, že k nám miminko nechce přijít, v téhle otázce? Stydím se za sebe a to
moc, konečně jsem našla odvahu ti napsat. Vím, že budu zřejmě odsouzena, ale
prosím o tvou odpověď. Děkuji 19.4.2010
Odpověď:
Milenec blokuje početí. Je to střet zájmů. Miminko chce jednu maminku a jednoho tatínka. Ten druhý muž je tady jaksi navíc. Měla by sis stanovit piority a říct si, kdo by měl být otcem . Dva muži ve Tvém životě jsou ale příliš. Láska je důležitá. Početí je založeno na mnohem složitějších procesech, než nás učili ve škole.
10. otázka:
Vážená a milá paní Wahlgrenis,
obracím se na Vás s naléhavou prosbou. Bude mi 36 let, nemám partnera ani
děťátko. Byla by jste tak hodná a laskavá a podívala se i na mne, zda ve svém
životě i já potkám muže, který by mne miloval a se kterým bychom založili
rodinu? Dávám na Vaše rady, protože jsem Vaši pravidelnou návštěvnicí Vašich
stránek a jsem za ně velmi vděčná. Soustředím se nyní sama na sebe a snažím se
darovat si sama sobě pozornost a lásku. Po dětátku toužím z celého svého srdce a
vkládám svou touhu po mateřství do rukou božích. Předem Vám upřímně děkuji za
sebe i za druhé za Vaše inspirující stránky. Hledám v nich radu sama pro sebe.
28.4.2010
Odpověď:
Dítě by mělo přijít jako plod lásky. Nikdy by žena neměla chtít mít dítě a teprve potom uvažovat o muži. U Vás to bude jednoduché. Potřebujete se vnitřně přeladit, mít se ráda, teprve potom bude možné zaregistrovat z Vás jiné energie. Zatím jsou příliš zhuštěné, depresivní, smutné. Jakmile se přeladíte, mohl by Vám do života vstoupit nový muž, ale nesmí vztah vnímam jako past. Těhotenství by nemělo být první informací, která k němu od Vás dorazí. To by se mohl leknout. Ale je tady velké porozumění, souznění. Miminko by k Vám potom mohlo dorazit pravděpodobně na podzim příštího roku.
11. otázka:
Milá Wahlgrenis,
moc Vás předem zdravím a obracím se na Vás po nějaké době v hodně smutné náladě
a s prosbou o alespoň částečné vysvětlení toho, co se mi událo.
Moc jsme si s maželem přáli miminko, já možná i trochu víc, jelikož je mi už 30
a mám nějaké zdravotní problémy. Otěhotnět se mi podařilo hned na druhý pokus,
což mě mile překvapilo, myslela jsem si, že to tak snadné nebude, když kolem
sebe vidím své kamarádky a známé a čtu různé příběhy žen na internetu...
Bohužel to nedopadlo dobře, měla jsem být na začátku 9tt, ale podle ultrazvuku
to vypadalo maximálně na 6tt, neukázala se vůbec srdeční akce, jen plodové
vejce. V 6tt jsem tedy podle lékařské zprávy potratila, 10.4. mi byla provedena
revize dělohy. Psychicky to nesu velmi špatně, zhoršil se mi zdravotní stav,
hodně jsem zhubla a to jsem byla dost hubená i před tím, mám vysoký tlak a
nemůžu spát, na nic se soustředit. Pořád hledám odpověď, proč se to stalo a
zrovna mně, i když vím, že mi ji nikdo nedá. Rozumově chápu, že příroda si
poradila sama a že je vlastně dobře, že se to utlo tak brzy, než aby bylo dítě
nějak postižené...., ale stále se nemohu zbavit pocitu, že je to má vina, má
neschopnost a hlavně se nemohu zbavit toho hrozného strachu, že se to bude
opakovat!!!!
Kdyby mi někdo mohl říct, že další děti budou, uklidním se alespoň částečně...
Modlila jsem se k Bohu, k Andělům strážným, prosila jsem o to, abych měla aspoň
jedno zdravé dítě a jak to dopadlo. Je mi smutno. Vzhledem ke svému věku jsem
také hodně nervózní, že se již další těhotenství nepovede, že mě má psychika
bude natolik svazovat. Svým odchodem jsem také částečně chtěla vyřešit svou
velkou nespokojenost v zaměstnání, kde se mi už delší dobu nelíbí, mám hrozného
šéfa, který je zamindrákovaný, zlý, sebestředný chlap, který vyžaduje neustálé
pochlebování a přeje člověku jen to špatné. Přitom jsem mu nikdy nic zlého
neprovedla.
Milá Wahl, vyhrkla jsem toho na Vás asi hodně. Jen, můžete mi alespoň trochu
objasnit, proč se takové věci dějí, co je jejich smyslem, mám něco pochopit,
někam se posunout? Vím, že všechno,co se děje má nějaký smysl a záměr, jen v
tuto chvíli hledám odpověď právě na tohle, co se mi stalo. Život bez dětí si
nedovedu představit,
už od svých 6-ti let, kdy mi diagnostikovali poruchu srážlivosti krve jsem byla
v trvalém napětí a stresu z toho, že možná nebudu moct mít děti. Nechtěla jsem
se kvůli tomu ani vdávat a měla jsem strach se seznámit s nějakým mužem, aby mi,
až mu tohle řeknu, ode mě neodešel. Naštěstí jsem našla velmi hodného a
citlivého muže, který mě asi opravdu miluje, tím víc mě mrzí, že bych mu třeba
nemusela být schopná dát dítě.....
Mějte se pěkně, Wahlgrenis. Moc Vám děkuji za všechny zodpovězené dotazy a jsem
ráda, že se mám na koho obrátit. Levia 4.5.2010
Přeji pěkný den, Wahlgrenis,
počkám na zodpovězení mého dotazu, který jste zařadila do offline konference na
červen.
Ještě bych měla jeden dotaz,
omlouvám se, pořád se na něco vyptávám a vím, že jste velmi vytížená a nemáte na
starost jen mně, ale v mé situaci si prostě nemohu pomoct, pořád se mi to honí
hlavou. Stále přemýšlím nad tím, proč k nám duše miminka nechtěla, respektive si
to rozmyslela, když jsem v 6tt potratila. Mimi si oba
s manželem velmi přejeme a těšíme se na něj, do mého života by přivedlo světlo,
smysl. Jak jste mi napsala již v březnu, tak u mě by neměl být problém, mám
milujícího manžela, zdravotní stav je odrazem duše a záleží na tom, jak sama
sebe přijmu. V tom je možná ten problém, jsem k sobě až přehnaně kritická a po
pravdě nemám sebe samu moc ráda, dávám si hodně věcí za vinu, vyčítám si je, mám
poměrně nízké sebevědomí, přitom mi lidé říkají, že nemám proč.
Chtěla bych vědět, jakého pohlaví
mělo miminko být a zda mi můžete říct, jestli smím doufat, že k nám ještě dítě
přijde a co to bude, i když mně na pohlaví nezáleží. V březnové konferenci jste
mi napsala, že pokud už nejsem těhotná, mělo by to přijít začátkem září. Vidíte,
těhotná jsem v té době byla, ale dopadlo to špatně. Dobře si
uvědomuju, že dítě není hračka, že to nejde na lusknutí prstem, že si člověk
musí dítě tzv. zasloužit, ale když zase vidím ženy v mém okolí, které si prostě
řekly, že chtějí dítě a hned se jim to povedlo a dokonce jsou mezi nimi i
takové, které dítě moc nechtějí, pochybují o tom, nejsou si jisté finanční ani
partnerskou situací a přesto se jim dítě narodí, nechápu to.... Co dělám já
špatně? Jsem plná strachu, že se nám to nepodaří, že nám to není dáno, že se to
bude opakovat a bojím se i vzhledem ke svému
zdravotnímu stavu, mám nějaké problémy a ty mě možná svazují a nutí mě pořád
myslet na špatné věci... Přeji krásný, i když upršený den. Levia 17.5.2010
Odpověď:
Milá Levia,
nad těhotenstvím, které by mělo nastat přibližně po prázdninách, je boží oko. Neměla byste pochyboval.
12. otázka:
Milá paní Wahlgrenis,
i já se na Vás obracím, zdali budu v budoucnu děti. V roce 2007 jsem na své
rodné číslo půjčila své matce peníze, aby mohla podnikat a abychom se měli lépe
a neživořili. Slíbila, že bude vše hradit v pravidelných splátkách, lhala mi, že
splácí pravidelně. Já tenkrát byla uklizečka na 7 hod. a můj plat byl přes pět
tisíc.Náhodně jsem se v bance dozvěděla, že má matka nezaplatila tři splátky, že
mám platit navíc poplatky a sankce. Musela jsem si vzít úvěr a platím za ní její
závazky, bohužel tím, že jsem dostávala malý plat, tak jsem dělala přesčasy a
zhroutila jsem se, tenkrát jsem si ve škole dala individuál, abych to vše
utáhla, k maturitě mne nepustili, brali mne za lajdáka, který dal zaměstnání
přednost před školou a díky zhoršení mého zdravotního stavu jsem odešla z
vlastní iniciativity ze zaměstnání. Teď už do zaměstnání nechodím. Mám díky
matce velké problémy za to, že jsem jí pomohla, většina mých známých se mi
směje, že jsem blbá, proč jsem matce pomohla. Vlastní matka se mi směje, dobře
ti tak, ať tě zavřou, umři. To mám za to,že jsem pomohla vlastní matce. Žádala
jsem i své známé o pomoc a všichni mi říkají, nepůjčím ti a nepomůžu ti, dobře
ti tak, neměla jsem pomáhat své mámě. Bohužel jsem se dostala do prodlení a
bojím se.
Často pláču, že toužím po miminku, ale bída mne svazuje a nevím, jak to zvládnu, když je ekonomická krize. Taky jsem sama bez chlapa a je mi smutno. Kdysi jeden můj známý, kterého jsem brala za svého nejlepšího přítele, mi řekl, že by takovou, jakou jsem já, ani nechtěl, která má dluhy. Teď si říkám, zda budu mít děti, když živořím a nevidím dobré východisko z této situace. Sice jsem vlastní matce pomohla, nevyhodili nás z domu. Jenže matka je také nezaměstnaná a ten úvěr je na moje rodné číslo a nikoho nezajímá, že jsem z těch peněz nic neměla a šly matce do kapsy a já mám díky ní problémy. Budu mít někdy děti a najde se pro mne optimální muž, se kterým je budu mít a založíme rodinu, i když můj zdravotní stav a finanční situace jsou takové jaké jsou? Děkuji. Nicola 21.5.2010
Odpověď:
Milá Nicolo,
těhotenství je tady zatím s otazníkem. Ani ano, ani ne. Záleží na Vás, jak se k životu postavíte. Zatím jste pořád na okraji propasti, není zřejmé, jaký bude váš další krok. Je tady velké znejistění. Potřebovala byste se nějakým způsobem odpoutat od finanční zátěže i jiných problémů, které Vás nyní obestoupily. Proto ani Vaše vnitřní žena nemá prostor a miminko se vůbec neodvažuje přiblížit. Je před Vámi ještě složitá cesta.
13. otázka:
Dobrý den paní Wahlgrenis,
ve středu 19.5.2010 jsme přišli o miminko (je to již čtvrtý potrat v období 6
let, dítě zatím nemáme s manželem). V pondělí bylo ještě v pořádku na kontrole,
srdíčko mu bilo...
Jak mi asi je, je škoda popisovat, to, co se ve mně mele... ta bolest...
Stále si říkám, co mi to mělo říct?
Proč se nám tohle stalo již počtvrté?
Pořád se mi mele hlavou... proč to miminko přišlo?
Zjevilo se jako sen, ani jsem neměla o něm tušení... toho tolik vydrželo, jak
jsem o něm nevěděla a jak jsem se začala o něj starat, a věděla jsem už že má i
srdíčko... a i krvácet jsem přestala, tak příjde tohle.
Pořád si říkám sakra proč?
Co se stalo nebo co s námi je, že zase miminko od nás odešlo?
Co mi tohle má říct?
Si říkám, to snad už není možné.
Já se na něj tolik těšila a přišlo mi to jako já nevím, jako anděl v břiše, co
se narodí jako o Vánocích (termín porodu jsme měli 14.12),... tak jako jsou ty
adventní neděle... láska, víra a naděje... nevím no... říkala jsem si, konečně
jsme se dočkali, konečně máme srdíčko a už vše bude v pořádku.
V pondělí jsem viděla miminko ještě v pořádku a ve středu už ne...
Toto otěhotnění přišlo jak dar z nebes, vůbec jsme s manželem na miminku
nepracovali, miminko bylo neplánované, nicméně po zjištění těhotenství velmi
toužebně očekávané...
Jsem už naprosto zoufalá a tolik bolesti co v sobě mám... Je to příliš těžké,
tolik jsem tomu věřila, že to tentokrát vyjde... tolik jsem tomu věřila a o to
více to bolí... ta ztráta... Sába 23.05.2010
Odpověď:
Milá Sábo,
rozumím Vašemu stavu, chápu Vaše zoufalství. Miminka si ale nemůžeme pořídit,
kdy si zamaneme. Přicházejí do našeho života zcela jinak, podle jejich plánů.
Opravdu se nejedná pouze o fyziologický proces, kdy se spojí dvě buńky. Tady jde
o mnohem víc.
Ve Vašem případě vnímám problém v minulosti, v minulém životě. Jakmile tento
uzlík rozvážete, otevře se před Vámi volná cesta. Tohle rozvazování nesouvisí s
časem, jedná se o záležitosti, kdy je najednou všechno jinak, týkají se zlomku
vteřiny. Zařadila jsem Váš dotaz do offline konference. 23.05.2010
Milá Sábo,
jeví se mi ve Vašem případě problém, který je zdravotního rázu, ale jako byste si ho sama pěstovala. Mohou to být Vaše strachy z minulých nevydařenýh těhotenství. Jste v pořádku, jen jste znejistěna, ten strach dokáže pracovat na té destrukční linii a těhotenství zruší. Proto byste se potřebovala přeladit na to, že jste absolutně v pořádku, že jste zdravá a mladá. Jakmile těmto informacím opravdu z hloubky své duše uvěříte, miminko se může narodit. Nesmíte ale o sobě v žádném případě pochybovat. Otěhotnět byste mohla v lednu 2011.
14. otázka:
Dobrý den Wahlgrenis,
jsem po rakovině a transplantaci jater (2 roky). Minulý rok v červnu jsem se
vdala, v červenci jsme koupili nový domeček, štěně zl. retrívra. Úprav bylo
ještě hodně, takže jsme se nastěhovali až v listopadu.
Nyní se s manželem snažíme o miminko, které nám lékaři povolili, ale stále
nepříchází. Tak moc bychom si ho přáli, začínáme být nervozní, jestli se to
vůbec povede..
Manžel se mě dokonce začíná ptát, zda můžu vůbec otěhotnět. Jsem z toho opravdu
špatná, protože se mi vrací deprese.
Chtěla bych miminko, protože opravdu nevím, jestli se mi rakovina vrátí.
Milá Wahlgrenis, prosím pomoz mi.
Co mám udělat aby ke mě dušička konečně přišla a já začala konečně žít.
Ráda bych udělala manžela, mé rodiče a rodiče manžela šťastné..
Přijde ke mě dušička holčičky nebo chlapečka? A bude to dušička, která byla v
minulém životě z rodiny?
Budu čekat na odpověď. Vkládám do Vás naději. Mnohokrát děkuji.
S pozdravem
Lisa 24.05.2010
Odpověď:
Milá Liso,
máte sice za sebou náročnou operaci, ale nejste nohama na zemi. Pokoušet se o
dítě proto, že chcete svého manžela, mé rodiče a rodiče manžela udělat šťastné,
to není v pořádku.
Miminka přicházejí podle jiných vzorců. Vy o sobě příliš pochybujete, i když k
tomu nemáte důvod.
Zařadila jsem Váš dotaz do offline konference. 24.5.2010
Milá Liso,
začala jste na sobě pracovat, ale ještě to není pořád ono. Nesmíte si
připadat jako oběť, problém u Vás není, těhotenství je záležitostí muže i
ženy, nesmíte propadat do depresí. Jakmile se sama v sobě najdete, můžete
uvažovat o miminku. Zatím jste pouze v roli vykonavatele cizích přání.
Miminko ale chce přijít, protože Vy jste pro něho důležitá. Podařit by se to
mohlo v září, přichází k Vám pravděpodobně chlapeček.
15. otázka:
Mila Wahlgrenis,
s mojim priatelom sme spolu skoro dva roky a pokusame sa o babatko. Zatial sa
nam nedari a kedze som velmi ovplyvnitelna okolim - mam viacero znamych, ktore
sa roky snazia a nic - obcas ma chyti mensia panika. Bolo by mozne predpovedat,
v akom casovom horizonte by nase usilie mohlo byt odmenene? Pre klud mojej duse.
S vdakou Marcela 28.5.2010
Odpověď:
Milá Marcelo,
tady se mi jeví jako hlavní problém
pracovní zaujetí, jste příliš ponořena do svých projektů. Jakmile se ale stanete
prioritou Vy, miminko k Vám přijde. Nad Vámi je boží oko, to je výborné. Jen o
sobě nesmíte v žádném případě pochybovat. Časově otěhotnění vychází
pravděpodobně na říjen.
16.
otázka:
Milá Wahl,
již jsem psala dne 8.4. a 13.4., pokoušíme se s přítelem o miminko 3 roky. V mém
okolí mi přijde, že je ted každá žena těhotná a já pořád nic i přes velké úsilí
a snahu. Přepadají mě už i myšlenky, zda miminko ke mně vůbec přijde, zda to
všechno zvládnu, zda se o něho budu umět postarat, jestli zvládnu těhotenství,
péči o něj atp.
Napadlo mě, zda nenavštívit nějakého odborníka. Připadám si v současné době
strašně psychicky nevyrovnaná, poslední dobou jsme se i s přítelem dohadovali,
ale již je vše v pořádku. Snad i my se tedy dočkáme a ta vytoužená dušička k nám
již přijde.
Přeji krásný den
Andrea 17.05.2010
Milá Andreo,
miminka se nepořizují jako třeba koberec. Nemůžeme se rozhodnout, že nastala ta
správná chvíle, jsme přestěhováni, je vymalováno, všechno je tady krásné, jen
chybí třeba právě ten koberec... Tak se vydáme do obchodu, vybereme, zaplatíme.
A je to. Jsme spokojeni.
Miminka přicházejí podle jiných pravidel. Není to tak, že by každý muž a každá
žena, kteří se rozhodnou stát se rodiči, se jimi skutečně měli stát. Ve hře je
toho mnohem víc než jen touha, úsilí nebo snaha.
Já vím, píšete mi, protože se tady "nějak miminka rodí". Už mnoho žen, které
nemohou otěhotnět, se mě ptalo, jaké je to moje tajemství, že k otěhotnění
dochází. Někdy jsou to opravdu neuvěřitelné příběhy... Není v tom ale žádné
kouzlo. Všechno je to jinak.
Záleží na tom, JAK tito dva lidé žijí. Někdy brání problém z minulosti, někdy
poloha nábytku, barva spodního prádla, způsob stravování, vztahy s kolegy na
pracovišti. Ve hře je toho víc...
Pokud se rozhodnete vyhledat odborníky, je to samozřejmě na Vás. Můžete se
rozhodnout podle toho, jak Vám to bude připadat nejlepší. Nebudu Vám bránit ani
v tom případě, kdy se rozhodnete pro umělé oplodnění. I tohle je jen Vaše volba.
Jen byste možná měli vědět, že tohle dobrá cesta není. Měly by sem přicházet
děti počaté přirozenou cestou. A jak víte, tak také přicházejí. Někdy sice to
pochopení, kdy se něco z nějakého důvodu nedaří, trvá déle, ale pak odměna v
podobně vlastního miminka je tím největším darem.
© Wahlgrenis 17.05.2010
Děkuji moc za odpověď.
Umělé oplodnění považuji za nepřirozenou věc a jsem striktně proti ní... Jen na
mě všechno padá čím dál tím víc, když vidím, že jsou kolem mě všichni těhotní,
aniž by se o to snažili a nám se stále nedaří.
Byla jsem u Vás dvakrát, barvu spodního prádla a oblečení jako takového jsem na
Vaši radu obměnila, strava je také upravená, s dušičkou si povídám a moc se na
ní těšíme s přítelem oba dva. Je to pro mě moc těžké pochopit, proč zrovna mě se
miminko zatím vyhýbá.
Asi bude nejlepší na tuto myšlenku zcela zapomenout, nepřemýšlet nad tím a
nechat to vše osudu. Příp. na co zamšřit ještě víc? Je to ale težké, v podvědomí
to má člověk stále.
Děkuji moc
Andrea 17.05.2010
Milá Wahl,
jen ze své vlastní zkušenosti, vždyť víš... paní Andrei pár slůvek:
Miminko někdy přichází oklikou... netlačte tam, prosím rozum, ale srdce...
intuice Vám napoví, co máte dělat a udělat.
Cítím něco v rodinném systému, ale nevím, u kterých rodičů, zda u Vašich nebo u
Vašeho pana manžela. Všechno přichází v pravý čas a tak, jak má... radost,
bolest, ticho i vzruch...
Netřeba se dívat na ostatní, protože každý tady máme svůj jedinečný úkol, každý
jsme na té životní cestě v jiné linii, v jiné zkoušce, v jiné karmické
souvislosti.
S láskou
Olga 18.05.2010
Milá Olgo,
ta rodina je možná, tedy zcela určitá, neboť zhruba před měsícem se můj přítel
nepohodl s mýma rodičema... po této neshodě mi přijde, že na něho zanevřeli a už
"skončili" s ním. Já jsem z toho vcelku neštastná, neboť rodina je pro mě vším,
svého přítele miluji, své rodiče také, ale nežiju s rodičema, nýbrž 7 let s
přítelem, se kterým jsme spokojená. Pokud tedy brání příchodu naší dušičky
rodiče, jak to odstranit?
Včera po příchodu z práce domů, jsem si udělala čaj, sedla jsem si na balkon v
mém baráku a jen tak asi 2 hodiny koukala do polí a do lesa, který obklopuje můj
dům. Přemýšlela jsem nad sebou samotnou, co dělám špatně, co bych měla změnit,
mít sama sebe víc ráda, nedržet stále diety, nekritizovat se a začínám si čím
dál tím víc uvědomovat, že mé tělo je v tuto chvíli určeno pro to, aby bylo
matkou nové dušičky. Včera jsem měla nějaký "špatný" den, uronila jsem i slzu,
ale odpočinek s čajem na balkoně mi dost pomohl a vidím už vše v jiném světle,
že prostě miminko si nemůžu vynutit, musím počkat, až se k nám rozhodne přijít a
poté ho přivítat se vší parádou jen to na mě všechno ted nějak padá, že na
příchod miminka čekám už tak dlouho.
Moc děkuji za podporu, za odpověď
Krásný den
Andrea 18.05.2010
Krásný den přeji.
Jen jsem chtěla přidat k mé předchozí, ne moc pozitivní korespondenci, že je mi
poslední týdny moc krásně.
Zamyslela jsme se nad sebou, nad svým životem, nad tím, že jako žena mám ten dar
přivést na svět novou dušičku, která doufejme co nejdříve přijde...
Beru se zcela jinak než doposud, s dušičkou miminka si teď pořád povídám a těším
se na ni, až k nám přijde.
Teď mám ten vnitřní pocit zcela jiný, nedokážu to slovy vyjádřit, ale cítím
velkou změnu v sobě samé. S přítelem je náš vztah celkově vyrovnaný, krásný,
rozumíme si úžasně, vzájemně se doplňujeme, držíme za "jeden provaz".
Jak jsem psala dříve, s rodiči se před časem nepohodl, ale již došlo z jeho
strany ke kroku "usmíření", z čehož mám velkou radost.
Přijde mi, že se ted vše obrátilo a je mi krásně.
Dříve sem měla pocity strachu, zda miminko uživím, zda se o něho dokážu pořádně
postarat, zda ho budu chtít nosit v bříšku atp., ale tyto myšlenky se z ničeho
nic ztratily a všechny pochyby jsou rázem ta tam. Snad je to nějaké znamení...
Děkuji za Vaše odpovědi a těším se na konferenci dne 11.6.2010 .
S láskou
Andrea 28.05.2010
Odpověď:
Milá Andreo,
tak mě napadá, že jsi se příliš upoutala na výklad a přestala jsi být skutečně sama sebou. Došlo tady ke znejistění, ale ještě není všechno ztraceno. Tvoje cesta je pořád před Tebou. Těhotná bys mohla být v září nebo říjnu, ale nesmíš přestat být pro sebe tou největší prioritou. Ty jsi pro sebe nejdůležitější. Z Tvých slov vnímám znejistění, něco si zbytečně vyčítáš, neraduješ se z každé vteřiny, jsi smutná. Přitom ale žádný důvod nemáš. Víš, že Tvé miminko by chtělo veselou maminku?
17. otázka:
Milá Wahlgrenis,
odpověď na moji prosbu, proč k nám miminko nepřichází, jsem od Vás dostala již v
minulé konferenci pořádané k miminkům. Ještě jednou Vám za ni velmi děkuji.
Omlouvám se, že se na Vás znovu obracím a znovu prosím o Vaše slova.
Pochopím, když už pro mě žádná nebudou, nemohu přece stále jen žádat.
Wahlgrenis, brzy po Vaší odpovědi v minulé konferenci jsem zjistila, že jsem
znovu, již potřetí, těhotná.
Měla jsem velikou, nepopsatelnou radost a tentokrát i obrovskou víru, že vše
dobře dopadne. Ani když se miminku neukazovalo srdíčko, jsem si nepřipouštěla
možné problémy. Až v devátém týdnu, kdy mi doktor sdělil, že se jedná o zamlklé
těhotenství, jsem pochopila, že ani tentokrát cesta k miminku nedojde do svého
cíle. Od té doby stále přemýšlím, že je něco, co dělám stále špatně, co se
miminku nelíbí a proč si svoji cestu vždy rozmyslí.
V minulé odpovědi jste mi psala, že je třeba objevit v sobě ženu, věřit si.
Často na to myslím a přiznávám si, že je to asi opravdu jeden z důvodů. Nikdy
jsem neměla dostatečné sebevědomí a teď, po všech těch nezdarech, mívám pocity
méněcennosti, nedostatečnosti, pocity neschopnosti donosit dítě. Denně se snažím
mít se víc ráda, být veselejší, ale cítím, že to stále není ono, ikdyž c&
iacute;tím, že se „něco“ děje, něco se mění.
Jednou jsem v knize Dítě jako šance pro Tebe četla, jak moc je důležité
očekávání rodičů před narozením děťátka. Pamatuji si, že mi moje mamka říkala,
že jsem měla být kluk Tomáš.
V souvislosti s knihou mě napadlo, jestli tu přirozenou ženskost nepomohlo
potlačit třeba i to očekávání mých rodičů. Je to pouze moje myšlenka, když se na
tím vším stále zamýšlím.
Napadá mě také myšlenka, zda nemám dluh z minulých životů, který by bylo třeba
nejdříve splatit. Také přemýšlím, zda jsou potřebná různá vyšetření, zda je
fyzicky všechno v pořádku nebo zda není problém někde tam, je mi už 32 let.
Vím, že umělé oplodnění není moje cesta, tudy nechci jít, přesto, že si děťátko
tolik přejeme.
Paní Wahlgrenis, pokud to bude možné mi odpovědět, je prosím stále naděje, že
budeme moci děťátko ještě někdy mít?
Chci Vám poděkovat za Vaše stránky, pomoc, kterou poskytujete a směr, který nám
ukazujete.
Přeji Vám moc hezké dny. Jaris 28.05.2010
Odpověď:
Milá Jaris,
Váš příběh znám důvěrně... Otěhotnět byste mohla - a poté i porodit zdravé miminko - v červenci nebo srpnu 2010. Zatím jste ale hodně znejistěna, ono se toho děje poměrně hodně, co můžete vnímat proti sobě. Ale takhle byste to brát neměla, všechny osudové rány jsou vlastně darem. Minulost už neplatí, měla byste se snažit co nejvíce žít tady a teď, dýchat a milovat. Manžel je pro Vás oporou, to vím. Naději neztrácejte...
18.
otázka:
Drahá Wahlgrenis,
píšu Ti v strašných slzách.....
Píšu za sestřičku, byly jsme na Tvém semináři v Prachaticích , já jsem těhotná,
k sestře měla dušička podle plástvích přijít v červnu ... Ale je taky těhotná,
psala jsi jí, že to vypadá na holčičku. Ona žije s velkou pokorou, na nikoho se
nikdy nehněvá, nepovyšuje a přesto se stalo nebo stane, nevím, něco hrozného.
Začala krvácet, tak jela do nemocnice, kde jí řekli, že miminko má jen slabé
srdíčko a že to vypadá na hrozící potrat.
Wahlgrenis, chtěla bych vědět, proč se to děje, proč dušička přišla a snad si
cestu rozmyslela? Ještě je tu naděje, že si příroda sama poradí, ale já se bojim
toho horšího...
Nechce se mi věřit, proč se jí to děje, sama bych se od ní měla učit... Ona jí
zdravě, nikdy nepila alkohol, nekouřila, žije s pokorou, nevím, kde je chyba,
hrozně to bolí.
Wahlgrenis, děkuji Ti.
Daniela 27.02.2010
Milá Danielo,
velice dobře si na Tvou sestru i na slova, která jsem jí v Prachaticích říkala,
pamatuji. Byly tam trochu zvláštní energie, přivřené boží oko. Na mne to v tu
chvíli působilo tak, že ještě bude muset projt nějakou zkouškou, něco o sobě
prokázat, jako by mělo dojít k nějaké zásadní konfrontaci. S tím odjížděla. Pak
od ní přišla zpráva, že je těhotná. Ano, je možné teď očekávat jakýkoliv vývoj.
Ovšem nepřipadá mi to na konec těhotenství, pouze je to důrazný vykřičník. Tvá
sestra by měla zcela absolutně přijmout svoji novou roli, roli mateřskou. Je
složitá doba, ale peníze by teď neměly pro ni být prioritou. Potřebovala by se
od své profese vzdálit a uvažovat jenom o sobě a o budoucím miminku. To je pro
ni nejdůležitější. Možná na ni působí stresově nějaké události v práci, anebo
nějaký člověk. Teď by měla být hlavně sama sebou.
Nechci tady říkat všechno, co by se mělo stát. Ona je tím, kdo řídí její život,
záleží na tom, jak se rozhodne, ale šance pro miminko tady určitě je. Možná
zůstane několik dní v nemocnici, ale holčička by ještě mohla dostat šanci. Už v
mé první odpovědi Tvé sestře bylo naznačeno cosi o změně směru. Práce by se měla
dostat nyní na vedlejší kolej.
Přeju všechno dobré, ne, přeju to nejlepší, co teď je možné přát...
© Wahlgrenis 27.02.2010
Drahá Wahl,
práve som si prečítala zúfalý odkaz od Daniely, tak možno jej to vleje tochu
nádeje:
Milá Daniela,
pred 22 mesiacmi sme v rodine zažívali podobný príbeh. Sesternica, pre mne ako
sestra v 4-tom mesiaci tehotenstva začala silne krvácať. Práve so mnou
telefonovala a zrazu výkrik: "Krvácam!"
Okamžite záchranka, okamžite prevoz na sálu, informácia, že sa blíži potrat,
máme byť pripravení. Nechcelo sa mi to veriť. Na toto dieťatko čakali s manželom
7 rokov. Volám švagrovi a sestre, že ak je to dovolené, nech posielajú
sesternici a babätku reiki. Ja, v duchu som posielala dieťatku lásku, hovorila
som mu, že sa naňnho tešíme, že ho ľúbime. Celá bližšia rodina sme im posielali
lásku.
Sesternica vlastní kadernícky salón. Diár mala preplnený vždy. Aj v sobotu.
Prišlo zastavenie. Nechápala to.
Aj v nemocnici, keď sa dostala z prvého šoku, mala starosť o klientky. Rázne som
jej zakázala akékoľvek myšlienky na prácu. Zobrala som jej telefón, skôr nasilu
ako dobrovoľne a začala vybavovať jej agendu. Nie som kaderníčka, som ekonómka.
Začala som zháňať kaderníčku, bolo mi jasné, ak to dobre dopadne, do pôrodu už
pracovať nebude. A platby bude treba z niečoho uhrádzať. Sesternica nebola na
tej istej vlne ako Kamila, jej som priamo nemohla povedať, len naznačovať, aby
pochopila. Podarilo sa.
Dnes má Bruno 18 mesiacov, som jeho krstná mama a je to ten najkrajší chlapček
na svete.
Milá Daniela, spolu to dokážete. Tam práca naozaj nemá čo robiť.
Budem na Vás a bábätká myslieť s láskou. Veľmi Vám držím palce. Ty ale Danielka,
nezabúdaj na seba.
Tiež som s Vami bola v Prachaticiach ...
Wahl, s malym Brunom som prijela na chvilu do Breclavi .
Danka 27.02.2010
Drahá Wahlgrenis,
dekuji Tobě i Dance za krásná slova! Moc si toho vážím.
Máme novou naději.
Tyto informace a ten vykřičník jsou ale i pro mě, já v tom všem zapomínam na svý
miminko a taky nemám vyhráno.
Práce jde stranou, opravdu tady nemá co dělat.
Ještě jednou moc děkuji.
Napíšeme brzo, jak to vypadá.
Daniela 27.02.2010
Drahá Wahlgrenis,
píšu Vám po hodně dlouhé době, jak to s miminkem dopadlo. Bohužel o miminko jsem
přišla.
Velmi jsem se snažila udělat vše správně tak, jak jste mi naznačila, ale holt
jsem si tuto zkušenost prožít musela. Nezlomilo mě to, naopak leccos jsem
pochopila a nějak se uklidnila. Vše se děje, tak jak má. A jsem si vědoma, že mi
i tato zkušenost něco dala a já se posunula o obrovský kus cesty.
Myslím, že jsem vyladila všechno, co se v plástvích objevovalo. Pluju si hezky
na té vlně a je mi dobře.
Cítím obrovskou lásku k mému příteli, za kterého se v červnu vdám. Máme krásný
vztah, plný radosti a smíchu. Jsem opravdu šťastná jak s ním, tak sama se sebou.
Tak Vás chci moc poprosit, jestli byste se koukla do pláství, zda už se tam ty
špatné energie nevyskytují, zda je ten můj posun vidět a jestli se k nám miminko
chystá?
Nikdy jsem Vám k tomuhle příběhu neřekla jednu možná zásadní věc.
Než jsem tenkrát došla v Prachaticích na řadu v osobních výkladech, procházela
jsem labyrint se stejnou otázkou - kdy přijde miminko. Při procházení mi hlavou
proběhlo, ty už těhotná jsi a když jsem došla do té poslední chodby, kde se má
odpočinout, slyšela jsem Věru a malého Jirku, jak se baví o potratech.
V plástvích Vám to ale nevyšlo, tak jsem tomu nedávala žádnou váhu, ale dnes
zpětně si říkám, že to rozhodně nebyla náhoda.
Budu Vám moc vděčná za jakoukoliv odpověď.
Děkuji.
Kamila 21.04.2010
Dobrý den Wahl,
psala jsem Vám 21.4. k pokračování příspěvku ze dne 27.2.2010 Dušička si svou
cestu rozmyslela?
Neodpověděla jste. Chápu, máte toho moc a podobných dotazů chodí mraky.
Chtěla bych Vás jen poprosit, pokud je to možné, zařadila byste alespoň můj
dotaz do offline konference 11.6.2010.
Děkuji.
Kamila 01.06.2010
Odpověď:
Milá Kamilo,
náhody neexistují. Moc bych chtěla gratulovat k Vaší svatbě, to je důležitý krok, stává se více kompletní, tak je to v pořádku. S otěhotněním nebude problém. Miminko - pravděpodobně holčička - se k Vám už teď moc těší. Otěhotnění se jeví brzy, červenec, srpen nebo září. Hlavně si nic nevyčítejte, neotáčejte se do minulosti, nyní je pro Vás nejdůležitější Vaše láska, muž, který se rozhodl jít vedle Vás. To je úžasný dar. Gratuluju.
19.
otázka:
Milá Wahlgrenis,
prosím Vás o radu ohledně toho, že se nám s manželem nedaří otěhotnět, sice se
snažíme poměrně krátce, ale já bych ráda věděla zda se také dočkáme. Pokusím se
krátce shrnout mé prozatimní zkušenosti: v půlce srpna jsem vysadila antikoncepci,
kterou jsem brala cca 7 let, jinak předtím jsem měla problémy s pravidelností
menstruace, které se nyní vrátily.
Po vysazení jsem zjistila, že bych mohla být těhotná, tak jsem šla ke své
lékařce, která potvrdila ranné těhotenství (i když já dodnes nevím zda jsem
opravdu těhotná byla - či to byly jen hormonální problémy), ale bohužel o pár
dní později jsem "potratila", naštěstí se vše vyřešilo samo a po 3 měsících jsme
se mohli začít snažit znovu.
Bohužel od té doby mám stále problémy s opožďující se menstruací a miminko
nepřichází. Vím, že na povel to nejde, ale chtěla jsem se zeptat máme naději, že
se miminka dočkáme?
Děkuji Vám za Vaši odpověď. Ráda navštěvuji Vaše stránky.
Rendy* 3.5.2010
Odpověď:
Milá Rendy,
miminko - snad chlapeček - se k Vám chystá. Ovšem zatím jsou kolem Vás zmatky, souvisejí s Vaším znejistěním, jako byste nebyla pro sebe prioritou. Vnímám tady podceňování. Snad se sama sobě nelíbíte, máte se sebou nějaký problém. Tohle by mělo zmizet, měla byste si bát maximálně jista. V ničem o sobě nesmíte pochybovat. Pokud se Vám tohle podaří zvládnout, mohla byste otěhotnět v srpnu. Ale budete muset pravděpodobně omezit pracovní aktivity.
20.
otázka:
Dobrý den Vám přeju Wahlgrenis,
obracím se na Vás a toužím (jako nejspíš všichni) po odpovědi.
Nevím, kde přesně začít, snad takto:
Ve svých 29 letech jsem se poprvé zamilovala (může to být k smíchu, a nemusí).
Po dětech jsem toužila vždy.
Ve 28 jsem s tehdejším přítelem otěhotněla, v 7. týdnu však zamlklé těhotenství.
Říkala jsem si... teď už ale miluji. Přes všechny překážky (chudoba, nejistota,
deprese), vysvitlo i pro mne sluníčko - našla jsem lásku, mé básně jsou součástí
almanachu (vydáno letos), proč by se nemělo podařit i miminko?
Nedaří se. Vykládala jsem si Taroty... Nejspíš jsem to neměla dělat.
Jak a proč zrovna já bych si měla "zasloužit" dítě.
Tak jak si mám zakázat chtít být maminkou? Kde je můj další život?
Můžete mi poradit? Moc Vás o to prosím.
Lída 7.6.2010
Odpověď:
Milá Lído,
není tady žádný problém, nepochybujte o sobě, vnímejte lásku, která je všude kolem Vás. Je to nádherné, když milujete a jste milována. Těhotenství Vás možná překvapí dřív, než byste to čekala. Nezakazujte si být maminkou, dítě jako největší dar k Vám přichází. Těhotná byste mohla být do konce tohoto roku. Dívejte se na sebe pozitivně, radujte se z každého dne, z každé vteřiny. Na miminko se ale nesmíte dívat jako na svůj projekt, jako na almanach. Miminko je trochu něco jiného...
21. otázka:
Dobrý večer Wahlgrenis,
tak jako mnoho dalších i já mám na Vás dotaz týkající se miminka.
Když jsem byla ve Vašem ateliéru v Pardubicích, viděla jste v plástvích u mě
miminko na jaře letošního roku, ale stále bohužel nepřichází....
Mohla byste ještě jednou nahlédnout??? Dělám něco špatně?
Přijde k nám ještě miminko????
Moc Vám děkuji za vše...
Pěkný večer Simona 8.6.2010
Odpověď:
Milá Simono,
jeví se mi to tak, že byste měla být už těhotná, případně otěhotnět velice brzy. Není tady žádný poblém, chystá se k Vám velice vyzrálá duše, snad holčička. Hlavně o sobě a své lásce nesmíte pochybovat. Všechno je v pořádku.
22. otázka:
Milá Wahlgrenis,
Moc děkuji za Tvé stránky, které jsou pro mne poučením i inspirací pro každý
den....
Chtěla bych tě poprosit o radu...
5.5.2010 jsem posílala psaníčko pod názvem
Proč se k nám holčičce nechce.
Bohužel zůstalo bez odpovědi.
Dneska jsem si všimla, že máš konferenci na téma miminek. Moc prosím, bylo by
možné ještě tento můj dotaz zařadit. Vím, že je to už dnes, ale pořád ve mne
zůstává maličká naděje, že mě nasměruješ a zjistím, co v životě dělám špatně,
proč ta naše vysněná holčička (nebo chlapeček ) nepřichází....
Moc děkuji za Tvůj čas. A posílám mnoho sluníčka a lásky
Anyenne 11.6.2010
Odpověď:
Milá Anyenne,
ve Vašem případě není důvodem, proč k Vám miminko nepřichází, žádná fyziologická překážka, ani jiné rozumově zdůvodněné bariéry. Jste v pořádku, stejně jako Váš muž. Přesto je tady znejistění, které se váže k Vaší profesi, snad se obáváte, abyste byli všechno finančně pokrýt. Možná máte nějaké závazky, které je nutné samozřejmě platit, možná se obáváte, že byste během Vašeho těhotenství i následného odbobí nebyla finančním přínosem. Měla byste se do tohoto proudu položit a vůbec o sobě nepochybovat. Miminko je Vám velice blízko, jen je znejistěné, jestli je to správná volba, když nevíte, jak to bude dál. Na žádné takové materiální překážky vůbec nemyslete. Pokud nemáte nadstandardní příjmy, určitě nemusíte být smutná z toho, že si nepořídíte ten nejdražší kočárek. Vazba mezi rodiči a dětmi se vytváří jinak. Nejsou důležité peřinky ani značkové oblečení. Důležitá je otevřená náruč a nekonečná láska, jistota, že právě Vy tady jste pro ně. Miminko nesmí narazit na bariéru, která by ho mohla odradit od nastoleného směru. Otěhotnět byste mohla pravděpodobně v prosinci nebo příští rok v květnu.