wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

11. října 2007: Offline konference k miminkům   

Když jsem nedávno procházela poštovní schránku, opět bylo jasné, že se musí trochu uklidit. Proto je tady další netradiční offline konference, tentokrát na téma budoucí otěhotnění.



Wahlgrenis

Když jsem nedávno procházela poštovní schránku, opět bylo jasné, že se musí trochu uklidit.

Proto je tady další netradiční offline konference, tentokrát na téma: budoucí otěhotnění.

Termín jsem stanovila na čtvrtek 11. října 2007 ve 13 hodin.

 

© Wahlgrenis 10.8.2007

 

1. otázka:

Pěkný večer Wahl,

promiň, že opět píšu, vím, že asi neodpovíš. Máš toho moc a problémy musíš "rozlišovat" podle závažnosti, ale mně pomůže i to, že se Ti můžu svěřit..
Už jsem Ti psala, že se dva roky snažíme o miminko, že přítel byl na vyšetření a dopadl tak, že mu řekli, že je neplodný. Já taky chodím po doktorech, protože jsem ztratila menzes (4 měsíce) a doteď nepomohly ani injekce na vyvolání, tak mi dr. sdělila, že jsem na tom hodně špatně, protože vaječníky neprodukují vajíčka a prý jediné možné řešení je, dát si darovat vajíčka, což je pro mě nemyslitelné. Dokonce i tak bych je prý nemusela donosit. Ale říkala, že snad hormony, které mně teď dala, cyklus "nahodíme", jsou prý hodně silné. Wahl, já mám strach ty hormony jíst, nevím proč..., ale pro dítě udělám opravdu vše. Snažím se přemýšlet, co děláme špatně, v minulém životě jsme museli být asi pěkně hnusní na děti, buď jsme je nechtěli, nebo jsem asi chodila na potraty. Snažím prosit o odpuštění, ale nevím...
Wahl, byli jsme u jednoho pána, který dělá akupresuru a podobné věci, myslíš, že nám pomůže? Nevím, co mám dělat. Myslíš, že může být problém v tom, že jsem vegetariánka, vnitřně myslím, že ne, ale dr. se tvářila, jako bych si to stravou zavinila sama. Ale v tom mám jasno.. maso mi nedělá dobře a jíst ho nechci. Ty léčby jsou i finančně tak náročné, a to jsem ztratila před měsícem práci... Já vím, je to vše tak zmatené, ale nevím co podniknout..
Děkuji Wahl a užívej si nádherných dní. 8.8.2007
Milá Wahl,
posílala jsem Ti dotaz ohledně miminka.

Dotaz je zařazen v poradně pod číslem jedna. Musím Ti napsat, že se snad stal zázrak a navzdory doktorům jsem před týdnem našla pozitivní test.
Nemohla jsem tomu ani uvěřit, byl to tak krásný šok... Včera mi těhotenství potvrdili z krve! Na ultrazvuk jdu 12.10., modlím se, aby bylo všechno v pořádku.
Ten den budu mít zrovna 30 let, tak by to byl ten nejkrásnější dárek na světě. Jsem ráda, že jsem neuvěřila doktorům, že je to beznadějné, že jsem neztratila naději a podívala se na problém "z jiné strany". Ani snad nemusím říkat, že mi pomohly Tvé stránky, a to hodně. Wahl, můžeš se prosím podívat, zda bude všechno v pořádku? Snažím se být v pohodě, ale mám strach, aby bylo vše, jak má být, a miminku se u nás líbilo... Přeji Ti jen to krásné!! Jana 4.10.2007

Odpověď:

Milá Jano,

mám opravdu velkou radost ze zprávy, kterou jste mi poslala, a to že Vaše těhotenství je potvrzené. Clapečka, který se k Vám s největšíé pravděpodobností chystá, možná už zítra uvidíte na ultrazvuku. To jsou krásné pocity. Nemusíte mít z těhotenství ani porodu žádné obavy, všechno by mělo proběhnout v pořádku. Hlavně se nenechte zviklat ostatními lidmi, kteří se Vám budou snažit mluvit do života. Přeji Vám jen to dobré...

 

 

2. otázka:

Dobrý den Wahl,

já se na vaše stránky dostala na doporučení mé kamarádky a jsem ráda, Vaše stránky jsou opravdu krásné... Já Vám píši, protože jsem, před 3 dny už po třetí přišla o mimi, vždy je to hned ze začátku, že se neudrží. Jsem z toho moc neštastná, protože tomu nerozumím a nechápu , proč se vždycky rozhodne odejít. Moje kamarádka, která komunikuje s andílky, mi napsala od andílků, že dušička je nachytaná a brzy už přijde i do tělíčka, bude to dobré a porodím zdravé mimi, ale opět ne. Tak jsem Vás chtěla poprosit, jestli byste mi něco nenapsala, protože věřím, že né náhodou jsem se dostala až k Vám. Dnes jsem měla silný pocit  Vám napsat, tak at už mi napíšete nebo ne, děkuji Vám za vaše stránky, Vaše odpovědi dokážou pohladit po duši. Mějte se krásně a děkuji 7.8.2007 

Odpověď:

Problém u Vás má bohužel kořeny v minulosti. Tehdy jste nevedla ten nejlepší život, vypadá to na jisté zvrácenosti v sexuální oblasti, snad jste byla v harému nebo v nějakém podniku s červenou lucerničkou, sex byl pro Vás pouze cestou, jak přijít k penězům. Neprožívala jste nic krásného, slovo "láska" Vám nic neříkalo. Šla jste s každým, kdo byl ochoten zaplatit, moc jste neřešila, že se do Vás může někdo zamilovat. Ten muž byl Vámi zcela okouzlen a chtěl Vám snést modré z nebe. Nebyl z Vaší lokality, možná cizinec. Chtěl Vás zbavit této zátěže, chtěl s Vámi začít nový život. Byla to obrovská šance. Zpočátku jste váhala, nechápala jste jeho city, nevěřila jste, že vůbec něco takového je možné. Sliboval Vám cestu do jeho země, měl Vám začít zcela nový život. Nakonec jste ale tuto nabídku nepřijala. Nedokázala jste udělat tu silnou oddělující čáru za minulostí a neuměla byste se stát lepší. Brzy nato jste onemocněla, což bylo další varování, abyste udělala v životě zásadní změnu. Ani pak jste ale nic nepochopila. Největší význam pro Vás měly stále peníze nebo jiné materiální výhody.

Opakované potraty jsou pro Vás jenom vykřičníkem, abyste si tuto svou minulost uvědomila a abyste se dokázala přes ni posunout dál. Očekává se od Vás usmíření s tím bývalým přítelem, který stále čeká, že se k němu přidáte. Je to zvláštní takhle to popisovat, ale nemusí to být jenom reálný člověk z tohoto světa. Měla byste s ním začít komunikovat a vysvětlit mu - půjde-li to ovšem - důvody, proč jste tenkrát nemohla být s ním. Vypadá to, že byste se usmířit měli a on se Vám objeví v tomto životě jako reálný člověk, totiž Vaše budoucí dítě. To je také varianta, která je pro něho v tuto chvíli přijatelná. Protože obvykle mateřská láska směrem k dítěti je tzv. zákonitá, přirozená, nekonečná a krásná, pokud se samozřejmě nejedná o jiný patologický jev. Začít budete muset hlavně u sebe, odpoutat se od tohoto světa a začít chápat širší souvislosti, které nás determinují.

 

 

3. otázka:

Zdravím Ťa milá Wahlgrenis,
často som na Tvojich stránkach, ktoré sú veľmi zaujímavé a hlavne dávajú človeku veľa premýšľať. Aj mne. Neviem, možno je to len nejaká moja predstava, ale už dlhšiu dobu mám taký pocit a dokonca sa mi to aj sníva, že sa mi znovu vráti moja malá dcérka, ktorá pred pár rokmi odišla. Hoci mám už veľké deti, stále mám akoby dlh voči nej, že som jej nemohla dať to čo mojim deťom a hlavne vychovať ju. Možno povieš, že to tak malo byť, mala tu byť len tak krátko, s tým som sa aj ja utešovala, ale predsta, poslednú dobu mám tento zvláštny pocit, že sa mi vráti. Matka 7.8.2007

Odpověď:

Milá Matko,

předčasné odchody dětí jsou velice smutné, nepochopitelné, ale i na ně se musíme dívat jako na osudově dané skutečnosti. Nemá smysl zkoumat, co se tenkrát stalo a proč, byla to její cesta. Ptáte se na její případnou budoucí existenci ve Vašem životě. Nepřipadá mi příliš reálná. Holčička je ale stále s Vámi jako Vaše ochránkyně. Nikam nezmizela, potřebuje Vám být nablízku, proto ji také tak intenzívně vnímáte.

 

 

4. otázka:

Dobrý den Wahlgrenis,
prosím Vás moc o radu. Cítím, že jsem došla na konec cesty a zoufale hledám, kterým směrem se dát dál? Nemůžete mi pomoci? Trápím se, že nemohu najít řešení. Probírám své problémy ze všech stran, ale kudy jít opravdu nevím. Zdálo se mi o chlapečkovi, co má uplakané oči. Asi vím, oč jde, ale na početí dalšího dítěte jsem už stará a nemám, jak bych ho zaopatřila, a zdraví mě také už zlobí. Prosím Vás, co mi radíte. Nemám nikoho, kdo by mi poradil, prosím budu čekat na odpověď. Děkuji. Ala 7.8.2007

Odpověď:

Milá Alo,

měla byste se ve svém životě trochu přeprogramovat, vnést do něho více krásy a umění. Připadáte si spíš na obtíž, nevidíte na sobě nic, pro co by Vás ostatní měli mít rádi. Chlapeček s uplakanýma očima nesymbolizuje Vašeho budoucího syna, ale spíše bezradnost nad tím, jak žijete. Potřebovala byste se najít, objevit radost v těch běžných každodenních starostech, nekonečných vteřinách, které nám stále nabízejí šanci podívat se na svůj život jinak. Měla byste vystoupit ze stereotypního pohledu, udělat ten důležitý krok a vzorce, které Vás spoutávají, odhodit. Neptejte se, kdy tohle všechno zvládnete. Možná víte, že čas neexistuje, všechno záleží jenom na Vás. Jakmile pochopíte, z kterého konce máte začít, tak je z poloviny vyhráno. 

 

 

5. otázka:

Ahoj Wahlgrenis,
i mě již nějakou dobu chodí ve snu navštěvovat mí zemřelí příbuzní. Nejčastěji moje babička a moje mamka. Moje mamka, když umírala, se
přišla se mnou rozloučit úplně ve stejnou dobu, kdy zemřela. Já se pak probudila ubrečená a v šoku, ale odpoledne přišel telegram z nemocnice, že
mamka ráno zemřela. Letos 2. 9. to bude rok, co zemřela. Za ten necelý rok mě navštívila asi 10krát. Jednou mi vypravovala, jak se s ní mohu kdykoliv
spojit, co mám pro to přesně udělat, abych si ji přivolala. Ale zároveň mě varovala, že je to velmi nebezpečné. Zatím jsem to nezkoušela, ona chodí za
mnou do snů sama. Také říkala, že není možné se spojit se všemi, se kterými by chtěla, že někteří lidé toho nejsou schopni ji přijmout. Tak například po mně posílala vzkaz mé sestře. Ale ta to nebere moc vážně. Kdykoliv mamku ve snu vidím, tak je spokojená, říká, že tam jsou všichni spolu a jsou tam
šťastni. Jednou jsem se divila, proč se mě na nic nezeptá, co je nového u nás na zemi a ona mi odpověděla, že všechno o nás ví, že nás sleduje. Naposledy u mě byla asi před 14-ti dny a to mi jen řekla: Marcelo, víš, co je nového? A já řekla, že nevím. Ona povídá: Lucka je v jiném stavu. Lucka je žena mého syna a nějak se jim nedaří založit rodinu. Tak jestli se to potvrdí, tak nevím, co si mám o tom myslet. Co si o tom všem myslíte? Děkuji za odpověď. Marcela. 30.7.2007

Odpověď:

Milá Marcelo,

tento dotaz není z kategorie budoucích miminek, ale nevadí... Existuje mnoho způsobů, jak k nám promlouvá jemnomnotný svět. Nedivím se vůbec ničemu. Přijímejte všechno, co se děje.

Zatím mi těhotenství u Lucky nevychází, dokonce mi to připadá, že již s mužem vzdali možnost přirozeného otěhotnění a dali se na cestu umělou. Měli by ze svého života odstranit všechno, co vnímají jako násilné. Holčička si k nim pak cestu najde... 

 

 

6. otázka:

Krásný večer milá Wahlgrenis,

dovolila jsem si Vám napsat po přečtení vašich stránek.

Nejprve bych vám ještě chtěla říct něco k tomu autu, o kterém sme spolu mluvili na chatu,jak mu vyšla SPZ do kříže, byla sem moc ráda, že je to spíš ochrana než špatné znamení, a tak sem vám ještě zapomněla říct, že to auto je ke všemu modré, tak by ta ochrana snad měla být ještě větší, i když můj muž jezdí ohleduplně o jiných řidičích se to občas říct nedá.

Ráda bych se vrátila k tomu, proč sem se rozhodla vám napsat a měla bych asi začít od úplného začátku. V roce 2000 jsme se začali s mým prvním manželem snažit o druhé miminko, vyšlo to dvakrát, poprvé jsem samovolně potratila v roce 2001, podruhé 2002. Moc to bolelo, ale měla jsem a mám dneska už 13letého prima kluka, tak jsem žila dál jenom pro něho. Ještě před druhou ztrátou miminka můj muž zradil moji důvěru, což sem se dozvěděla, ale až po návratu z nemocnice. A i když jsem mu dala šanci náš vztah zachránit, neměl zájem, a tak jsem odešla. Následoval rozvod a stěhování a začali jsme se synkem nový život 130 km daleko u mých rodičů. Syn s tím neměl problém, protože s tátou neměl vlastně vybudovaný žádný vztah (buďto neměl čas, nebo chuť, nebo zájem). Dneska po tom, co jsem si přečetla na vašich stránkách, už mi tak nějak došlo, proč si vlastně duše těch miminek rozmyslely k nám přijít, asi věděly, co já ještě ne. Aspoň tak si to myslím, možná mi tím chtěly i ulehčit situaci, která měla následovat, každopádně na ně nikdy nezapomenu. Po nějaké době jsem se seznámila s mým současným manželem, i když je o 7 let mladší než já a zpočátku jsem se našemu vztahu spíš bránila, osud nakonec dopadl tak, jak měl, a já našla hodného, milujícího, citlivého chlapa, kterého jsem si vždy přála (občas z legrace říkám, že jsem si ho musela nejdřív zasloužit) a náš syn milujícího, trpělivého tátu, kterého nikdy neměl. Vztah jsme zpečetili svoji lásku svatbou. Už skoro tři roky se snažíme o miminko, které zatím bohužel nepřichází. Asi jako většina žen jsem hledala odpověď u lékařů, a ty po různých vyšetřeních, krevních, průchodnosti vejcovodů apod. neshledali žádné závažné důvody, proč by to nešlo. Ale protože se stále nedaří, moje paní doktorka nás chce poslat v září na umělé oplodnění. My to brali s nadšením, že by to konečně mohlo vyjít, jako takovou poslední naději. Ale teď po tom, co sem narazila na vaše stránky, už si nejsem tak jistá, jestli to je to nejlepší řešení. Samozřejmě jsem už pochopila, že miminko přijde, když bude chtít ono a ne my. Jen jsem smutná z toho, že my si byli jisti, že by se u nás mělo moc dobře (a teď nemyslím po materiální stránce) a ono si asi není jisté, když k nám nechce. Tak přemýšlím, kde děláme chybu, nebo možná to je trest za minulé životy.

Vám jsem chtěla moc poděkovat, protože když čtu Vaše stránky, příjde mi, že Vás, Wahl, znám odjakživa, a jsem moc ráda, že ještě existují světlonoši jako Vy, co lidem vracejí naději. Mějte se moc a moc sluníčkově a nezlobte se, že jsem na Vás navalila svým psaním další příběh, který je pro Vás jenom kapkou v moři, ale mně moc pomohlo aspoň napsat to, co se mi teď neustále honí hlavou. A ještě jednou díky, za to co pro nás děláte. Vaše Andula 28.7.2007

Odpověď:

Milá Andulo,

samozřejmě nic není náhoda. I to, že miminka tehdy - v letech 2001 a 2002 - k Vám nechtěla, mělo svůj důvod. Správně píšete, že ke svým rodičům přicházejí ve správnou chvíli, kterou ani tím největším chtěním a maximální láskou k partnerovi nemůžete nijak posunout. Je to tak, jsme jen součástí vyšších plánů. Píšu Vám sice až v září, možná jste se rozhodli pro umělé otěhotnění... Ale tohle také není ta nejspránější cesta. Nikdo z lékařských kapacit si neuvědomuje, co se může naplno projevit až po několika generacích... NIkdo neví, jaké duše do těchto násilně spojených buněk vstupují. Jsou to nedobré duše. Mluvila jsem se sestřičkou z novorozeneckého oddělení jedné pražské porodnice. Taky zná tyto stránky. Říkala, jak je už v prvních minutách po porodu jasně poznat, které miminko bylo počato přirozenou cestou a které uměle. Je to napsáno v jejich očích. Tohle ale žádný lékařský tým zkoumat nebude, protože pro ně je úspěchem každé narozené dítě. Jsou to čárky, kvantita, ale mělo by jít více o tu kvalitu... Bohužel. I tímhle si jako lidstvo musíme projít. Není jen tak, když zůstává pár bez dětí. Už mnoho takových příběhů jsem probírala. Obvykle jsou kořeny v minulosti.

K Vám by měl přijít chlapeček, ale až ve chvíli, až přestanete počítat mince a minuty. 

 

 

7. otázka:

Milá Wahl,
ani nevím, jak začít a hlavně jestli vůbec psát. Jsem jednou z mnoha osob, které Ti píší, ale vlastně ani nepíši kvůli nějakému konkrétnímu dotazu. Prostě mi něco říká, napiš, ať už někdo bude číst, či nikoliv. Často už jen tím, že píši, si dokáži sama trochu utřídit své myšlenky. Ale třeba mě Tvá slova nasměrují a dají mým krokům nový impuls.
Tápu. Prostě mám pocit, že se něco má změnit, že vše, co se děje se mnou a kolem mne je jen dočasný stav. A pořád čekám, až se něco stane a změní. Trvá to už dlouho, někdy je ten pocit silnější a jindy slabší. Jako kdyby část mě nežila v přítomnosti, ale stále byla tažena do budoucnosti nebo do nějakého jiného časoprostoru. Ani nevím, na co vlastně čekám a co hledám, ale v tuto aktuální chvíli bych to snad popsala slovy klid, volnost, vyrovnanost, nezávislost. Jako by to mělo být vedeno skrze materiální nezávislost. Příliš materialistické, není-liž pravda?
Mám manžela, máme kde bydlet, máme práci, nemáme žádné výrazné zdravotní potíže (snad až na mé dlouhotrvající problémy s nevyspáním – spím celou noc, ale ráno jsem, jako kdybych moc nespala). S manželem se snažíme plnit si svá přání, a to v mezích našich omezených finančních možností. Děti nemáme, já po nich netoužím, ale manžel docela ano. Dost mě to trápí a manžel je jistě zklamaný, i když o tom běžně nemluvíme. Spíše čeká, až se to povede. Mám totiž veliké psychické zábrany z otěhotnění, bolesti a porodu, bojím se tolik, že nejsem schopná ani pohlavního styku. Manžel je naštěstí chápavý a čeká, jak se situace vyvrbí. Navíc jak bychom dítě uživili, když jsme rádi, že sami jakž takž vyjdeme? Jsme rádi, když si koupíme jídlo, poplatíme složenky a splátky, občas zajedeme někam na výlet. Na dovolené nejezdíme, oblečení v buticích nekupujeme. Z posledních finančních sil se nám podařilo pořídit a ustájit koně. Někomu to může připadat jako vrchol sobectví, ale koně jsme si oba celý život přáli a když to propočteme, vyjde nám na mnohem méně peněz, než se starat o dítě. Myslela jsem, že kůň bude vrcholem mého štěstí, protože pro mě je symbolem volnosti. Nasednout a jet, do lesů, do kopců, do přírody, do ticha. Ale ten vnitřní červíček se opět ozývá. Pořád si říkám, že kdyby bylo dost peněz, mohla bych s koněm víc trénovat, platit si trenéra, jezdit na kurzy, prostě něco se naučit a někam to dotáhnout. A stále mám svůj sen – žít někde v přírodě, ve vlastním hospodářství, na vlastním pozemku, dost daleko od stále arogantnějšího davu lidí (nevím, jestli jsem čím dál tím citlivější a vnímavější, nebo jestli si lidé čím dál víc demokracii vykládají jako nerespektování jakýchkoliv pravidel včetně těch týkajících se slušného chování). Jít někam, kde bude ticho, klid a pohoda. Město mi nesvědčí a původně jsem v něm ani nevyrůstala. Jenže mi není známo, že bych měla někdy po někom něco zdědit a z našich nevelkých platů si prostě nemovitost koupit nemůžeme. Navíc ze strany manžela není nějaká velká vůle cokoliv měnit, v domě, kde nyní žijeme, vyrůstal a ke všemu je dosti pohodlný na to, aby byl hybnou silou pro jakékoliv skutky. Ano, šlo by změnit zaměstnání, jít někam za vyšší plat, ale na to nemám tolik znalostí. A tak čekám, až se něco stane, co by mě posunulo zase o trošičku dále a trošičku blíže mým snům a možná i klidu a volnosti a nezávislosti. A občas si aspoň za pár korunek vsadím jeden sloupeček Sportky a čekám, jestli se to štěstíčko třeba neunaví a nesedne zrovna na mě.
Jenny 25.7.2007

Odpověď:

Milá Jenny,

nevím, zda si odpověď v této konferenci týkající se budoucích miminek přečtete, trochu o tom pochybuji. Vaše cesta tímto životem není zaměřena příliš duchovním směrem, proto také neřešíte miminko, ale peníze ze Sportky, pozemek, dům. Věříte v zázrak, který Vám pomůže splnit Vaše sny. I s tím se asi dá žít. Radu ode mne čekat nemůžete.

 

 

8. otázka:

Milá Wahlgrenis,
na Tvé stránky jsem se dostala uplnou náhodou, když jsem na internetu hledala účinky léku diazepamu a fenobarbitalu, (které musí užívat naše 8-mi měsíční miminko a ještě spousty dalších léků), tak nějaký odkaz mne dovedl až na tyto stránky. Dlouho jsem přemýšlela, zda mám napsat náš příběh...

Je jen moc málo lidí, s kterými mohu o tomto mluvit, nemáme velkou oporu ani v nejbližší rodině, tak nějak jsme na to vše s manželem a naší 1. dcerou (8 let). Tak jestli se nebudeš zlobit, tak já píši, nevadí snad, když mi neodepíšeš, i když bych byla moc ráda, ale jak jsem četla na Tvých stránkách, že emailů chodí moc a moc a den má jen 24 hod, tak jestli Ti zbyde chvilka, tak bych byla moc ráda.
Jsme taková obyč. 3 členná rodinka, sami jsme si postavili domeček, a tak jsme se rozhodli, že bychom si ještě pořídili miminko. Bylo to plánované miminko a dcera se už také moc těšila. Celé těhotenství probělo v pohodě, v podstatě žádné velké komplikace. Když už se přiblížil termín porodu, tak jsme jeli do porodnice a mysleli jsme, že přijedeme zpět s naším miminkem, na které jsme se moc, moc těšili. Porod probíhal tak nějak normálně, nebo alespoň jsme si to s manželem mysleli... Těsně před narozením miminka však začal být chaos a shon... Nakonec za mne s vypětím všech sil miminko vytáhli... Byl to chlapeček 3115 g a 50 cm, avšak byl přidušený. Nikdy jsme se nedozvěděli, jak dlouho byl bez kyslíku a co nebo proč se to vlastně stalo, všechny záznamy jsou nějaké pozměněné... Hlavní je, že našemu miminku to stejně nepomůže. Nyní mu je 8 měsíců a stále jen čekáme, jak se to bude vyvíjet dále, avšak žádné zlepšení není vidět. Jen leží, je sondován, nepolyká a pravděpodobně podle vyšetření nevidí ani nereaguje na zvuky. Paní doktorka, která se o něho stará, nás stále připravuje na to nejhorší. Člověk někdy neví, co by si měl pro něho přát, neboť jeho život asi nebude (nevíme, jak bude dlouhý, i když on stále bojuje) nijak růžový. Moc bych si přála, aby se na nás mohl alespoň usmát. Tak moc bychom si přáli, aby mohl být s námi šťastný, ale to se už asi nesplní. Doktoři mi říkají, že by pro nás bylo nejlepší další těhotenství, ale já se na to stále nějak necítím... Mám moc velký strach, že by se mohlo opakovat něco podobného, když jsem neměla žádné problémy v těhotenství a ještě bych také chtěla vědět, co bude s naším chlapečkem. Ono se to všem lehce říká, ale je to přeci naše dítě... Omlouvám se Ti, že jsem se tak rozepsala, moc mi to pomáhá, když se mohu alespoň někomu svěřit. S nadějí v srdci Jiřina
. 25.7.2007

Odpověď:

Milá Jiřino,

někdy jsou to moc smutné příběhy, co mi chodí. Jako právě ten Váš... Měla byste (resp. měli byste s manželem) přestat soudit doktory, které zatím viníte z nepříliš zdařilého porodu. Bohužel stalo se, co se stalo. Tehdy se událo něco proti přírodě, proto byl chlapeček bez kyslíku a došlo k jeho poškození. Je to výrazná, velice zralá duše, ale nedostala prostor, aby mohla svoji moudrost šířit dál. Dokonce to vypadá, jako by někdy v minulém životě své znalosti zneužil nesprávným směrem. Jako by snad jenom hlásal nějaké učení, ale vnitřně s ním nebyl ztotožněný, jen se ptal na finanční stránku věci. A to nebylo správné. Nesmíte se obviňovat z toho, co teď prožíváte. Došlo k omezení, které se těžko odhaduje v čase... Ale na výrazné zlepšení to nevypadá. Tady bych se připojila k vyjádření Vašich lékařů, že byste se měli rozhodnout pro další těhotenství. To už bude naprosto v pořádku, chystá se k Vám ještě jedna holčička.  

 

 

9. otázka:

Dobrý den, Wahlgrenis,
chtěla bych se zeptat na miminko (holčičku) známých - narodilo se předčasně o měsíc dříve a má velkou srdeční vadu. Ve svých 6 měsících věku má za sebou již 3 vážné operace srdce a prý to teď záleží jen na něm. Prý genetická vada (její maminka chodila běhat do 5. měsíce těhotenství - byla v pořádku a tam, kde pracovala v době těhotenství, byly různé výpary laků atd., ale to prý nemělo vliv...). Je něco, čím se dá miminku pomoci? Děkuji za čas, pokud mi poradíte, odpověď předám, i když asi "tajně" :-), protože s matkou miminka se naše cesty rozdělily... Pokud byste mi odpověděla, nezveřejňujte, prosím, tento můj dotaz na webu. Kdyby šlo o mě,  bylo by mi to jedno, ale je to citlivé téma pro rodiče.. .
A ještě jeden dotaz, tentokrát týkající se mně, pokud budete moci strávit nad tím čas: mám již několik let onemocnění jater: chronickou autoimunní hepatitidu a "chytila" jsem i toxoplazmozu - jak s tím můžu zabojovat, aby tato onemocnění odešla a neobjevila se? Čím je to způsobeno a jak můžu příčinu onemocnění odstranit? Děkuji, hezký den, Štěstíčko 25.7.2007

Odpověď:

Milé Štěstíčko,

na otázku ohledně miminka Vašich známých odpovědět nelze, to by se musel zeptat někdo z její rodiny. Věřím, že to pochopíte.

 

 

10. otázka:

Milá Wahlgrenis,
"náhodou" jsem se dostala na Tvé stránky, a od té chvíle ve mně sílí pocit, že jsi jediná, kdo mi dokáže odpovědět na otázky, které mě trápí.
Můj manžel je "snad poúrazový" epileptik. Trpí pouze velkými záchvaty, jejichž příchod nijak nepozná, a o to jsou nebezpečnější. Míval jakž takž přijatelnou frekvenci záchvatů zhruba jednou za tři roky, vždy po ránu, doma, i když od doby, kdy se trošku zajímám o "alternativno", vím, že žádná frekvence není přijatelná a že jeho nemoc má pro mne bohužel nezjistitelnou hlubší příčinu.
Co mě trápí je to, že v poslední době se jeho záchvaty opakují strašně často, zhruba jednou za měsíc, v úplně jiných časech, než jsme byli "zvyklí", a i průběh každého záchvatu je trošku jiný, přestože dodržuje veškerá doporučení ohledně režimu a životosprávy. Lékaři pochopitelně jen krčí rameny a zkoušejí nové kombinace léků. 
Co je horší, máme dvouletého synka a koncem listopadu k nám přijde další dušička. Nevím, jestli je náhoda, že u většiny (kromě dvou) záchvatů, za dobu, co se známe, jsem byla přítomna já, a následně i náš chlapeček, pro kterého to vždy znamená traumatický zážitek. Mám strach, co s námi všemi bude dál, brzy budeme čtyři, jak budeme žít, když mi manžel nemůže být oporou, jak mu mám bez obav samotnému svěřit děti, když je i sebe může kdykoliv ohrozit, a ony budou ještě dlouhou dobu příliš malé na to, aby mu pomohly, nemůžu od něj žádat pomoc v noci, až budou nemocné, protože musí nerušeně spát, nemůžu ho poslat nikam autem... Jsem velmi unavená, cítím se přetížená vší tou zodpovědností, na všechno sama. Syn od malička v noci špatně spí, resp. vzbudí se a chce ke mně, snad u mě hledá větší pocit bezpečí?
Proč se tohle všechno děje? Co mi nebo mému muži má být sděleno a my to nevidíme, že se záchvaty opakují stále častěji? Co bude dál? Proč můj syn neumí (nemůže) spát bez probuzení celou noc? Jakou souvislost s tím vším má to, že mi v poslední době v bytě opadávají a hynou téměř všechny květiny? To jsou některé otázky, které mi denně víří hlavou a na které si neumím sama odpovědět. Moc Tě prosím o nějaké vysvětlení, řešení, radu...
Iva 15.8.2007

Odpověď:

Milá Ivo,

gratuluji k budoucímu miminku, i když tohle Vás netrápilo. Máte strach spíš sama o sebe, jak zvládnete budoucnost, když se Vašemu manželovi komplikuje zdravotní stav. Vypadá to, že mezi Vás a manžela vstoupil někdo třetí, nebudu ale na nikoho ukazovat prstem. Díváte se na svět kolem sebe jako skrz růžové brýle, je to podivný stav. Přitom máte vedle sebe člověka, o kterém prakticky nic nevíte. Věřím, že - pokud k nějakému dobrodružství došlo - je vše zase v obvyklých kolejích. Ale nic nejde smazat absolutně, i když reálné kořeny vlastně už neexistují. Říká se tomu otisk v čase a prostoru, který dnes a denně děláme, neviditelně se zapisujeme všude tam, kde jsme, s kým mluvíme a kde co děláme. Všude po nás zůstávají neviditelné stopy. Těžko můžeme někomu vyprávět úplně všechno, co prožíváme, na co myslíme. Jsou věci, o kterých se nemluví. Řešení tady je jediné - nalézt opět cestu k přírodě, všechno, čím si škodíte, odstranit z cesty, a dál jít jako noví, čistí lidé. Tento "návrat" je důležitý, je to cesta, které se nedá vyhnout, máte-li se nějak posunout dál. Lež se do života přijímá velice špatně, jen těžko se s ní dá žít. Měli byste zase objevit ztracenou lásku, obnovit důvěru, přijmout zase jeden druhého. Epilepsie představuje vnitřní boj, nespokojenost sama se sebou. Uvidíte, půjde to... 

 

 

11. otázka:

Milá Wahlgrenis, přeji Vám dobrý den!
Předem bych Vám chtěla moc poděkovat za vaše stránky, za to, jaká jste, a jak pomáháte ostatním. Dodala jste mi spoustu naděje a ukázala svět z jiného úhlu. Dovolte mi prosím, abych Vás mohla požádat o radu. Nemohu otěhotnět. Všechny příspěvky týkající se tohoto tématu jsem si přečetla a Vaše rady si uložila v paměti. Pokoušíme se o děťátko cca 4 roky. Zpočátku šlo spíše o to, že jsem měla pocit, že by to tak mělo být. Přemýšlela jsem a přišla jsem na to, že jsem do toho tlačena společností a rodinou, než že bych si to sama přála. Ale poslední dobou cítím, že se na naše děťátko velice těším, tak nějak celou svou bytostí. Že jsem připravená mu něco předat.
Když se ohlédnu zpátky, vidím, jak jsem se změnila. Ty čtyři roky mi daly mnoho a já za ně děkuji. Snad jsem o trochu dál, vlastně blíž k životu a pravdě. Tento měsíc jsem nedostala měsíčky a začala se vznášet v oblacích. Až do dnešního rána, kdy jsem se odvážila udělat si  asi stý těhotenský test v mém životě:o), ketrý byl bohužel negativní:o( Mrzí mě, že se nedokážu poslouchat a napojit se na své tělo a už vůbec ne na duši našeho dítěte:o( Byla jsem o tom přesvědčena, že jsem těhotná. Cestou hormonů a umělých oplodnění se dát nechci. Můžete mi prosím říci jestli se k nám děťátko chystá? Já věřím že ano:o) Teď jdu zpívat, je mi z toho trochu smutno. Děkuji! Sluníčkový den přeje Edita 15.8.2007

Odpověď

Milá Edito,

na budoucí miminko v poslední době myslíte stále častěji. Není se také co divit. Klokotají kolem Vás dokonce dušičky dvě, ale měly by dorazit postupně, ne tedy jako dvojčata. Jste navíc jakoby nově zamilovaná, jakoby jste si teprve nyní uvědomila, koho máte vedle sebe. Tohle je ta pravá láska, která jako magnet přitahuje dušičky miminek. Bude to už velice brzy, nechtějte po mně přesné datum. Čas neexistuje. Miminko dorazí přesně ve chvíli, kdy to bude pro něho nejlepší. Nemusíte se obávat, že by k Vám netrefilo. Snad to první miminko bude chlapeček... Vypadá to, že se k Vám už moc těší, bude mezi Vámi silná vazba, potřebujete si ještě mnohé sdělit. Nedávejte penězům v životě takovou roli, kterou mít nemají.

 

 

12. otázka:

Pěkný den přeji Wahlgrenis,
mám na Vás dotaz, prosbu, zda se dá zjistit, kdy se prosím dočkáme s přítelem miminka... byli jsme spolu v minulém životě spjatí a zatím se nám nepodařilo zapadnout do jiného stavu.  Příčina byla v minulém životě, kdy jsem mu při porodu umřela... oba jsme se zablokovali.. aby se situace neopakovala.. teď jsme odblokovaní a já bych chtěla vědět, jestli se dočkáme v brzké době ... Myslím si, že spousta páru, které se snažím o početí a nejde jim to, měli by zkusit vyhledat někoho, kdo jim nahlídne do minulých životů.. Může tam být také blokace a miminka se proto nemusí vůbec dočkat.. Děkuji Ti za odpověď Anna 24.7.2007

Odpověď

Milá Anno,

nevidím tady u Vás žádný problém. Už velice brzy by k Vám měl dorazit chlapeček. Těhotenství i porod budou v pořádku, nemusíte mít strach ze smrti. Jen je tady malé varování, že byste neměla v žádném případě rodit v domácím prostředí, i když se o těchto alternativních způsobech porodu v poslední době mluví stále častěji. Rodit byste měla klasicky v porodnici pod dohledem lékařů.

 

 

13. otázka:

Milá  Wahl,

moc jsi mne zaujala, ráda bych Tě požádala o radu, ten začarovaný kruh trvá už 10 let, cítím, že je na čase vystoupit a začít žít sama za sebe. Před deseti lety jsem téměř současně poznala dva muže. Tenkrát jsem volila hlavou a ne srdcem a jak to bývá... Člověk, kterého miluji, vlastně udělal to samé jen z jiného důvodu.. s jinou ženou čekal dítě... Já si vzala druhého muže, s přítelem jsme se před pěti lety začali stýkat... Chtěli by jsme být spolu, už jsme určité kroky udělali, ale je moc překážek, snad to naše láska vydrží... přáli bychom si holčičku, několikrát se mi o ní zdálo i přítel o ni mluví, jen ne otěhotnět už několik let, moc bych si ji přála, nevím, kde je problém, snažím se na sobě pracovat, kineziologiie, reiki I., meditace... moc Tě prosím o radu a pomoc, jak k sobě dušičku dítěte pustit... předem moc děkuji za odpověď... vím, je toho hodně... Přeji hezké, ničím nerušené dny Pavla 23.7.2007

Odpověď:

Milá Pavlo,

miminko k Vám dorazí, až z cesty odstraníte ty překážky, které tam dosud vadí. Rozvod je asi tím prvním, co byste měla udělat. Nemůžete zůstávat pod jednou střechou s manželem a současně se snažit o otěhotnění se svým milovaným. Měl by se Vám narodit chlapeček, ale ještě si na něho budete muset nějakou dobu počkat.

 

 

14. otázka:

Přeji krásný den Wahl.
Jak začít, už jsme se viděli na akci o miminkách asi tak před rokem. Tehdy jsi mi předpověděla otěhotnění, a to se také stalo. Je to již skoro 9 měsíců od té neštastné události, kdy jsme o miminko přišli. Vím, že vše má svůj důvod a čas. Teď se znovu pokoušíme a nic. Dokonce ted beru i hormonální injekce a ted už můžu jen jednu a pokud se to nepovede, tak opět doba čekání a nebo jít na IVF. Což zatím nechci. Chci se zeptat, kde dělám chybu. Kazdý den prosím andělíčky o pomoc a promlouvám k miminku, medituji. Víš, už ztrácím naději, že to půjde přirozenou cestou. Moc bych tě chtěla poprosit, zda by ses mohla podívat, co je špatně. Moc moc moc díky a přeji hodně sluníčka, zdravíčka a energii  S LÁSKOU Miki15.8
.2007

Odpověď:

Milá Miki,

pořád je tady holčička, která se k Vám chystá. Vůbec není daleko, jestli si myslíš, máte ji prakticky na dosah ruky. Řekla bych, že to je stejná dušička, která se k Vám chystala teď nedávno. Má se vrátit, zkusí další pokus. Je totiž mezi Vám obrovský dluh z minulosti, který si musíte vzájemně splatit. Bez toho byste se nemohly posunout dál. Nemyslím si, že by bylo nutné umělé oplodnění. Jen je to další ze lekcí, která nám život připravuje. Musíte si tím vším projít. Začtěte se ještě jednou do desatera, které jsem uveřejnila před jednou z konferencí. Hlavně si nesmíte vůbec ničím ubližovat. Vzpomeň si na roli a barvu spodního prádla a nejvíc ze všeho mysli srdcem. Tam je zamčené tajemství.

 

 

15. otázka:

Dobrý den milá Wahlgrenis,

zdravím tě a přeji pěkný pohodový den. Chtěla bych poprosit o odpověď na dotaz ohledně miminka, ale nejspíš už máš dotazů tolik, že se na můj nedostane. Přesto to zkusím a popíši ti naši situaci. Mám dvě děti, téměř dospělé (s otěhotněním jsem neměla problém) a partnera, se kterým žiji 6 let. Po dobu asi 3 let se pokoušíme o miminko, velmi si ho přejeme, ale nějak se k nám nemůže dostat. Zhruba před rokem jsem se na miminko dotazovala Auapé, ta mi napsala, že miminko je u mě blízko, že ví o mé lásce k němu a že k nám brzy najde cestu. Bohužel k tomu nedošlo, každý měsíc doufám, prosím o to, abychom byli obdarováni tím nejkrásnějším, ale marně. Stále to mám v sobě, stále na něj myslím, možná to ale není naše vlastní děťátko, které k nám mělo přijít, uvažujeme i o adopci, jenže stále jsou tu otázky a myšlenky, které člověku nedopřávají klid a mír v duši. Objednali jsem se s partneram do centra, kde se "léčí" neplodnost, neuvažuji o umělém oplodnění apod., jen bychom chtěli vědět, proč se nedaří miminko počít. Nevím, jestli tahle cesta je správná, je to spíš takový zoufalý krok, nevím. Byla bych vděčna za každou tvoji větu, chtěla bych najít klid, kdybych věděla, že miminko k nám přijít nemá, má mysl by se zklidnila a já bych se s tím smířila. Milá Wahl, jaký je tvůj názor na adopci, myslím, že jsem jednou na tvých stánkách o ní něco četla a mám pocit, že se k ní příliš nepřikláníš, něco v tom smyslu, že každý má svůj osud, tedy i děti, které mají žít bez rodičů. Je to špatný zásah do jejich osudu? Vím, že nic se neděje náhodou, že život nás neustále zkouší a vše má svůj smysl, někdy je těžké ho přijmout a smířit se, proto tě ještě jednou prosím o radu a pomoc. Je děťátko, o kterém se mi zdává, blízko mě a najde k nám cestu? Mockrát děkuji, pokud odpovíš, pokud ne, pochopím a budu dál návštěvníkem tvých stránek, tady i věty, které mají jiné adresáty, odpoví na spoustu otázek nám všem, je fajn mít se večer na co těšit, usadit se a místo knihy otevřít tvé stránky. Hodně štěstí Verča 15.8.2007

Odpověď:

Milá Verčo,

nechci se tady zastávat Auapé, ale reagovat musím, chtě nechtě. Každý výklad se vztahuje k určitému okamžiku. Je tedy docela pravděpodobné, že tehdy se k Vám miminko chystalo, ale z nějakých důvodů, které nám nemusejí být vůbec pochopitelné, si tuto cestu rozmyslelo. K otočení může dojít i za těhotenství, kdy se například budoucí rodiče hádají nebo se těhotenství bere příliš běžně. Miminko se totiž těší na láskyplný přístup ve všech směrech a v každou vteřinu. Je to i pro něho obrovská změna, ke které se po dlouhém váhání odhodlalo.

U Vás mi to připadá na malinko konfliktní, jako byste s partnerem už nebyli jednou lodí na rozbouřeném moři, ale každý si jakoby plujete jiným směrem, jinudy. Váš vztah je nyní tak nějak nemocný, měli byste se nejprve k sobě poněkud přiblížit, vyléčit ho. Možná je i snaha o otěhotnění brána už příliš jako nucená. Už to ani tak neprožíváte. Vím, tohle nejde donekonečna natahovat, když to krásné, co má přijít, nepřichází. Měli byste se s partnerem sladit. Pak dorazí i chlapeček, na kterého se těšíte. Zapomeňte na svoji roli oběti v tomto životě, nedělejte druhým služku, staňte se svou paní, dělejte si jenom to, co Vám dělá dobře. Možná jste jen na chvíli zastaveni. Umělé otěhotnění ani adopce pro Vás ale cestou není.  

 

 

16. otázka:

Mila Wahl,
ráda čtu tvoje stránky, ale ještě nikdy jsem ti nepsala, až teď jsem se rozhodla po mé tragické události. V dubnu jsem porodila mrtvou dceru, nevím jak se to mohlo stát, najednou jsem přestala cítit pohyby a než jsme dojeli do porodnice, bylo pozdě. Nevím, jestli je to chyba doktorů, protože jsem už 10 dní přenášela, anebo moje, že jsem nezjistila dříve,že mi pohyby slábnou. Nevím, jak se s tím mám vyrovnat, i když už mám 2 děti - 20 a 13 let. Taky už nejsem nejmladší, je mi 40 let, ale vše probíhalo v pořádku. Doktor mi radí, abych měla další dítě, moc bych ho chtěla, ale bojím se, aby se to neopakovalo. Moc tě prosím o malou zprávičku, proč se mi to stalo! Děkuji Ivča 18.7.2007

Odpověď:

Milá Ivčo,

vím, že se tato smutná zkušenost moc těžko zpracovává. Vyčítáš si spoustu věcí. Nemá už ale smysl zkoumat, co se udělat mělo a neudělalo. Ostatně Váš věk si zasluhoval individuálnější přístup lékařů. Ale nemluvme o tom. Všechno se děje tak, jak má. Měla byste ještě otěhotnět, tentokrát to vypadá na chlapečka, který by měl vstoupit do Vašeho života jako nová kategorie, jako poklad, který si opravdu zasloužíte. jako by Vám měl nahradit všechny ty slzy, které jste dosud vyplakala za tuto dcerku. Nesmíte dát na slova lidí, kteří Vás budou od budoucího těhotenství odrazovat. Partner, kterého máte vedle sebe, je tím nejlepším, co jste si mohla přát. Krize se obávat nemusíte.  

 

 

17. otázka:

Dobrý den, milá Wahlgrenis,
obracím se na Vás s prosbou jako mnoho jiných lidí. Již téměř dva roky marně vyhlížíme s manželem miminko. Nevím, kde je problém, co dělám špatně
nebo proč si nezasloužíme přivítat dítě do naší rodiny. Vlastně se ani rodina říkat asi nemá, když jsme jen dva. Zkoušela jsem alternativní medicínu, ale v poslední době si říkám, jestli si něco neneseme z minulých životů. Vím, že máme něco pochopit, přesto se ptám: Budeme mít někdy s manželem ten obrovský dar v podobě dítěte? Co pro to můžeme udělat? Velmi Vám děkuji za odpověď. Lucie 16.8.
2007

Odpověď:

Milá Lucie,

zatím u Vás ještě není pro miminko místo, protože oba žijete příliš svou prací. Je to, jako byste - hlavně Vy - byla na nějaké odpovědné pozici v práci a to Vás blokuje před případným otěhotněním. Chodíte tam z prestižních důvodů, očekáváte pochvalná slova od nadřízených, to je pro Vás zatím největším smyslem života. Sem se prostě děti nevejdou. Nejdřív byste měla přehodnotit jisté kategorie v životě, uvědomit si, co je pro Vás priorita. Zatím peníze a budování vlastního domova zastiňují úplně všechno. Jakmile přijmete do života jinou kvalitu, začnou se najednou dít zázraky a miminko, holčička, může být hned tím prvním. Bude to pro Vás možná hodně těžké udělat v životě určité změny, ale vyjít by to nakonec mělo.

 

 

18. otázka:

Milá Wahlgrenis,
také já jsem náhodně našla Tvoje stránky a asi to není náhodou, protože i já se delší dobu zajímám o věci mezi nebem a zemí.. Ráda byc tě požádala o odpověď na můj dotaz. Bude mi 41 let. Asi do 37 let se život se mnou nemazlil, v 7 letech jsem se dozvěděla, že jsem nechtěné dítě, dávali se mi to hodně najevo, bývala jsem bitá a neměla jsem se vůbec ráda a hlavně mě to bolelo - duševně. V 18ti jsem se zamilovala do kluka o rok staršího, chodili jsme spolu, vzali se, oba jsme utíkali od rodičů. Nijak to neklapalo, já toužila po děťátku - někoho přivinout a dát mu lásku, které jsem v sobě měla tolik. Po čtyřech letech se narodilo. Jenže muž nás začal týrat, napřed psychicky, pak i fyzicky, napřed jsem dokola odpouštěla, vše pokračovalo. Pak jsem s dcerou odjela do lázní, při pobytu jsem se seznámila s mužem, doslova mě zahrnoval láskou. Skončily lázně a já zjistila, že jsem těhotná..Řešila jsem dilema a nakonec vše vyřešila tak, že se mi narodil syn a já doma nic nepřiznala. Muž ale nechtěl další dítě, bil mne i během těhotenství, hledala jsem pomoc u matky, ale ta mi nepomohla. Po rozvodu jsem začala žít sama s dětmi. A před třemi roky jsem poznala muže, s kterým nyní žiju. Je hodný, má rád mé děti, chceme stavět a teď příjde můj dotaz: můžeme mít spolu ještě miminko? Spolu to máme probrané, chceme dítě, milujeme děti a já bych chtěla dát lásku ještě společnému tvorečkovi. Je to možné?? Vzhledem k věku už nechci čekat, jsem zdravá a tak se ptám, je možné, aby se do tohoto hezkého vztahu narodilo děťátko? Děkuji ti za odpověď a přeji klid v duši... Pavlínka 4.9.2
007

Odpověď:

Milá Pavlínko,

někdy nestačí si jenom něco přát. Musíme se také ohlédnout za svým životem a zeptat se, jestli si zasloužíme odměnu... Vy jste si totiž už jednou odměnu vybrala. Obvykle se nedá pořád jenom brát, někdy musíme také něco odevzdat. Nyní jako by od Vás byly vyšší síly odkloněny, jako by se už nechtěly dívat na Vaše další konání. Možná byste už měla být ráda, že jste našla do svého života partnera, s kterým si rozumíte a který má rád Vaše děti. Přijměte tento fakt a víc už nic nežádejte. Užívejte si každé společně strávené minuty, mějte se rádi. To je také velký dar. 

 

 

19. otázka:

Wahlgrenis,
na tvoje stránky mě odkázala kamarádka... Cítím z toho odkazu tolik přátelství a touhu pomoct, věděla, proč mi ten odkaz poslat... Vlastně ani nevím, proč ti píšu. Asi je to o tom, že zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Začátkem roku v noci před porodem opustil moje bříško život. Můj chlapeček zemřel dříve, než se narodil. Tehdy se můj život zlomil. Snažíme se žít, ale není lehké vracet se do role "pouhých" manželů, když jsme měli být rodiči. A nové miminko nepřichází. Mám tolik otázek! Srdce křičí.
Stromek, který jsme zasadili za našeho synka, se kýve, aniž by foukal vítr... Je to možné? Já nevím, snad? Mluví s námi? Stále mám pocit, že tu někde je... Proč nepřichází nové miminko... Co ještě mám udělat, aby přišlo, kdy už se dočkáme nového zázraku? Je to moc otázek. Téměř nemyslím na nic jiného. A jestli se dočkám jiného děťátka, bude tentokrát vše v pořádku? Prosím, řekni mu, že byl mým světýlkem... wej 7.9.2
007

Odpověď:

Milá wej,

do Vašeho života se chystá ten Váš chlapeček znovu, nevzdává se. Tenkrát byla jeho cesta znemožněna, snad abyste si uvědomila, že to není jen tak. Jedná se o silné karmické pouto, měli byste se potkat v tomto životě. Všechno bude v pořádku, nebojte se. Je u Vás moc blízko, těší se na nejbližší možnost. Potřebuje s Vámi ještě něco řešit. Věřím, že se neminete. Nesmíte ho ale brát jen jako "obyčejné" dítě, bude pro Vás totiž mnohem víc.

 

 

20. otázka:

Dobrý den Wahlgrenis,
nikdy dříve a nikoho jsem ještě neoslovila ani nepožádala o radu tímto ani jiným způsobem. Spíše své trable navenek nevyjadřuji, ani se s nimi nikomu nesvěřuji (tedy kromě mé nejbližší osůbky - manžela). K Tvým stránkám Wahlgrenis jsem se náhodou dostala již v červenci, protože jsem si už nevěděla rady se svými potížemi (snažila jsem najít jejich příčinu) a tak jsem hledala "nitku". Jedním dechem jsem četla příspěvky v odpovědně a snažila jsem se nalézt v tvých odpovědích i částečnou odpověď k mému problému, avšak zatím jsem nepsala.
Abych však vše upřesnila, mým problémem bylo, že jsem nemohla otěhotnět. Je mi 35 (v říjnu mi už bude 36 let) a máme s manželem (41 let) dvě děti (dcera 16 a syn 13 let). Rozhodli jsme se však ještě pro další miminko - našeho benjamínka (ve mě doslova "hoří" mateřské pudy). To bylo v lednu. Má a manželova touha po dítěti však nebyla vyslyšena "celých" 6 měsíců, i když jsem nikdy předtím neměla problém s otěhotněním. Pro mě to byla neskutečná doba, přestože vím, že některé páry to mají mnohem delší. Každý měsíc doslova nervy. Měli jsme i finanční potíže, přesto bylo pro mě hlavní miminko a když jsem si už myslela, že nám již není miminko přáno, koncem července jsem zjistila, že jsem těhotná. To bylo pro nás něco nesmírně krásného, zázrak, splněný sen, naše prosby byly vyslyšeny, manžel i děti byli šťastní se mnou. Od samého počátku jsme se na to maličké těšili. Jakoby mávnutím kouzelného proutku se nám ruku v ruce podařilo vyřešit i finanční problémy, ty se doslova řešily samy. Jako by se nám začalo najednou vše obracet v dobré.
Naše radost netrvala dlouho. Bohužel v 10. týdnu těhotenství došlo k zamlknutí těhotenství. Doktor na ultrazvuku zjistil, že plodu již nepracuje srdíčko. Následoval potrat a kyretáž (včera 7.9.). Ohromná bolest ani ne tak těla, ale duše!!! A já si teď nemohu neklást otázku: proč se to stalo? Proč, když děťátko k nám konečně přišlo, proč to muselo skončit takhle? Lékaři hovoří v číslech, procentech, hovoří o vývojových chybách atd., ale já si myslím, že je to vše jinak. Řekli jsme si, že to nevzdáme, že tím to nekončí a budeme pokračovat dál. Teď mám však obrovské obavy, že už miminko mít v náručí nebudu. Že prostě k nám přijít nechce. Je to bolestná představa, ale já přesto stále doufám, avšak nerozumím.
Můžeš mi, prosím, říci svůj názor? Vidíš do toho? Moc bys mi pomohla to pochopit. Budu vděčná za za tvé řádky a předem velice děkuji. Ignes 8.9.2007

Odpověď:

Milá Ignes,

někdy se svět může zdát hodně nespravedlivý. Ale nemusíte plakat, brzy k Vám dorazí holčička a těhotenství bude v pořádku. Jen byste se měli více odpoutat od svých materiálních starostí, od stavby domu, realit, pozemků, vkladních knížek, účtů atd. Tohle všechno jsou bariéry, které budoucí miminko dobře vnímá a zvažuje, jestli je tady ještě pro něho místo. Měla byste se co nejvíce sladit s přírodou, pijte hodně tekutin, vnímejte krásy života, před vším tím ošklivým, co kolem nás samozřejmě také existuje, spusťte oponu. Naučte se být šťastná, ničím si neubližujte. Pak miminko přijde.

 

 

21. otázka:

Vážená paní Wahl!

Včera jsem poprvé navštívila vaše stránky a mužu Vám říct, že jsem velice překvapena, že něco takového existuje.

Jako malá holka holka jsem udělala takovou zvláštní věc, vzala jsem ze stolu parte, nevím už, čí to bylo, ale vše jsem na něm zaškrtala a napsala tam svoje jméno, příjmení atd. Když jsem to ukázala rodičum, byl poplach. V šestnácti letech jsem na to onemocněla rakovinou a opravdu mně nedávali velkou šanci, byla jsem až pod přístroji. Vše ale dobře dopadlo a dostala jsem asi ještě jednu šanci, ale za tu cenu, že nemohu mít svoje děti. Myslím si, že vše, co se děje kolem nás, není náhoda, ale chce nás to na něco upozornit. Možná i moje duše v minulém životě byla nějaká zlá a já to ted asi musím odčinit. Máme krásné dvě adoptované děti a nade vše je miluju, ale hryže ve mně malej červíček. Chodím k jedné kartářce, vše, co mě kdy řekla, tak se vyplnilo, až na jednu věc, nechci věřit nebo se spíš bojím, a to na to, že mě už poněkolikáté řekla, že vidí, že budu mít svoje vlastní dítko, a proto se chci zeptat Vás, zda by to bylo možné.

A ještě se chci zeptat, proč se tak nemůžu odpoutat od své zemřelé babičky, musím mít všude její fotky, cítím ji tady a vím, že se byla podívat i na naši holčičku, cítila jsem to večer a nemohla jsem se ani pohnout, nemůžu pochopit, že si nepamatuju nic z jejího pohřbu, na kterém jsem byla, až mě z toho mrazí. Taky bych se chtěla zeptat, proč se moje dcerka stále něčeho bojí a občas se počurá, je jí deset let, byla jsem s ní i na kinezologii. Předem děkuji a hezký den Lucie 12.9.2007

Odpověď:

Milá Lucie,

tady je otázek až příliš... Zkusíme jen to miminko.

Už několikrát jsem byla u případu, kdy se ohlásilo miminko i tam, kde to podle lékařů nikdy vyjít nemělo. Je to zvláštní, ale i tady se potvrzuje, že existují jisté otázky mezi nebem a zemí, na které se jen tak odpovědí nedočkáme. Při otěhotnění je ve hře spousta faktorů, nejen jistý cyklus ženy, životnost spermií nebo ovulace... U Vás to vypadá, že by se mohl přihlásit chlapeček a to těhotenství by mělo být tak, jako by najednou spadl z nebe. Naprosto neočekávaně. Nebudete se o něho cíleně snažit. Mezi Vámi a Vaším partnerem je úžasné citové pouto, které i přes nějaké zdravotní potíže zruší nemožnost otěhotnění. Láska je největším lékem na všechny nemoci, to jste už možná slyšela. Budete touto novou situací zaskočena, jako byste tomu ani neměla uvěřit, nakonec se ale narodí zdravý chlapec.

 

 

22. otázka:

Poradíte mi, prosím? Vůbec nevím, co čeká moji rodinu a mám strach o novorozené miminko. Je možné mi poradit přes email a případně co k tomu potřebujete. Díky! Patricie 12.9.2007

Odpověď:

Milá Patricie,

Vy máte strach z onemocnění miminka, že dojde k omezení jeho životně důležitých funkcí. Máte strach se od něho vzdálit, aby třba najednou nepřestalo dýchat. Pro většinu maminek je jejich miminko živou hračkou, pokladem, na který se do této chvíle těšily. Užívají si s radostí každý okamžik, kdy mohou malé pochovat, nakrmit, koupat. Ale některé maminky to mají jinak. Snad pochopily, že nepřichází žádná nepopsaná duše, ale že je to spojení cílené. Očekává zkoušky, podrazy, zklamání. Tohle všechno je ale zbytečné. Každé miminko, které přichází, i když třeba v minulosti nebylo s Vaším účinkováním v jeho životě spokojené, tak přichází vždycky s nadějí, že je všechno jinak, všechno je krásné, ideální. Nečeká žádné nepříjemnosti, jen očekává obrovskou lásku. A tu je také připraveno celým svým srdcem dávat Vám. Nebojte se, brzy dojde ke vzájemnému sladění a měli byste si spolu stále více rozumět. Nikdy Vám neřekne, co se stalo tehdy v minulosti a proč si vybralo zrovna Vás, to nečekejte. Paměť u něho byla "ztlumena" při porodu. Zbavte se zbytečného strachu, těšte se na tu nekonečnou lásku. Radujte se z miminka.

 

 

23. otázka:

Milá Wahlgrenis,
obracím se na Vás potřetí, tentokrát mě k tomu donutilo cosi zevnitř. Chtěla bych se touto formou omluvit za minulý mail. Omluvit se Vám, ale hlavně své milované strážkyni za pochybnosti, počáteční nedůvěru a nekonečnou trpělivost se mnou.
Jak to ale bývá, se spoustou odpovědí vzrostlo ještě více otázek. Moc Vás prosím o pomoc a radu, jelikož jste asi jediná, na koho se můžu obrátit.
Se svojí ochránkyní komunikuji pomocí kyvadla a abecedy a učím se s ní hovořit velice rychle. Prý si se mnou ráda povídá. Jsou otázky, na které se neptám, na to ještě nemám právo, to cítím. Ale je tu stále ještě ten červíček pochyb ohledně té mojí lásky nešťastné.
Ten můj milovaný andílek mě stále dokola ujišťuje, abych dál čekala na toho muže, že nakonec spolu budeme a prý bude i svatba a miminko - holčička.
Jsme kolegové z práce, rok jsme byli milenci, ale náš vztah ukončil s tím, že si každý musíme najít k sobě někoho vhodnějšího. To bylo v lednu, právě mi umřel táta, onemocněl kocour, v práci hrozila výpověď a do toho ten rozchod. Sáhla jsme si na samé dno. V tu dobu právě pomocí táty, který si ve chvíli umírání přišel pro mé odpuštění a které jsem mu s láskou upřímně dala, se ve mě probudilo cosi. Povstalo to z nejhoršího utrpení a bezmoci.
Teď vlastně už půl roku téměř nežiju, trápím se láskou k tomu muži a hledám se.
Ten problém mezi námi je totiž jediný a zásadní. I když vypadám o deset let mladší a i se tak cítím, tak přeci jenom on dal přednost rozumu a vztah ukončil. Rychle si našel novou partnerku, která vypadá starší než já - no ale není. Mluví se mě žárlivost. Byla jsem vdaná od 17 let, vydrželo nám to 12 let. Mám úžasného syna. Měla jsem pak dva vztahy, tří- a pětiletý. Všechny ty muže jsem moc milovala a vzpomínám na ně ráda, ale tento MOC mladý kluk, to se vůbec nedá srovnávat. To je tak neskutečně obrovská bolest, kterou prožívám, že se to nedá vydržet. On také dost trpí, denně to na něm vidím, nemůže zapomenout a moc se trápí, ale ten rozum je u něho na prvním místě. Jsme bez sebe už mnoho měsíců, ale je to stále snad i horší a  horší. A právě moje strážkyně mě stále ujišťuje, že budeme spolu. Že jsme si souzeni, že v nějakém minulém životě jsem ho odmítla za manžela a on špatně skončil. A že nyní se musím nějakou dobu moc trápit kvůli němu, než dostanu novou šanci mu tu lásku splácet až do konce života.
Stále mi opakuje: "Dominiko, žij, buď veselá a čekej na něho dál, moc tě miluje a taky se trápí kvůli tobě".
Já se z toho zblázním, možná mi už hrabe. Nabídek ke známosti mám spoustu, všichni jsou tedy o dost mladší, ale nemůžu se na jiného chlapa ani
podívat. Když někoho miluju, tak pro mě neexistují překážky, za svojí láskou bych šla na kraj světa. Takhle to já cítím.
Užírá mě, že nevím, co je pravda. A také se mi naskýtá otázka, pokud by to tak bylo, že budeme spolu, tak mě zase užírá svědomí, abych mu nezničila život. Navěky hezká nebudu. Nevím, zda mám vůbec právo chtít ho a být s ním.
Wahlgrenis, proč se mi toto stalo ? 
Zkoušela jsem i rituály, abych Petra pustila ze svého srdce a přála mu to nejlepší, ale vůbec mi to nepomohlo. Kdyby byl Petr muž přiměřeného věku, tak bych to vůbec neřešila. A ani by nebylo řešit co, protože se jinak k sobě skvěle hodíme po všech stránkách. Jsem už opravdu moc utrápená, moc mi chybí blízký člověk, láska a moc bych ještě chtěla zažít ten pocit mít malé krásné miminko. Syna jsem měla tak moc brzy, že jsem si to tenkrát ani nemohla užít a vychutnat a už si to ani nepamatuju. Když bylo synovi deset let, tak jsem byla na miniinterupci, jelikož jsem už nechtěla
s manželem další dítě, už jsem ho nemilovala a přemýšlela o odchodu kvůli sobě i synovi, kterého manžel nikdy nepochopil a ani moc neměl rád. Hrozně tohoto činu dnes lituju a na toto téma si promluvit se svojí ochránkyní zatím netroufám. Bojím se odpovědi.
A ještě mě trápí taková věc. Jedinkrát jsem se své strážkyně zeptala, jak na tom budu s financema, (platím hypotéku a půjčku po bývalém partnerovi, ze kterého se vyklubal gembler ).  A odpověď mě dost překvapila, doslovně cituji : "Samu, dříve Dominika, se dostane z dluhů.
Nevím, co to znamená to nové jméno.
Paní Wahlgrenis, vím že jsem Vás zahltila velkým množstvím informací, omlouvám se, psalo to nějak samo.
Moc Vás prosím, zda by jste si pro  mě nenašla chviličku. Byla bych Vám opravdu moc vděčná. Hezký večer přeju, Dominika 13.9.2007

Odpověď:

Milá Dominiko,

na dluhy se ptát nebudu... Natahovat ruku a neustále něco žádat, to je moc jednoduché. Mnohem těžší je naučit se žít jen s tím, co člověk má...

Miminko, chlapeček, se k Vám chystá. Partner, který ale dal nedávno přednost jiné ženě, se k Vám opravdu může časem přiblížit. Jako by měl pochopit, že jedině s Vámi je možná jeho další cesta. je mezi Vámi úžasný magnetismus. Nemusíte ani používat slov, abyste věděli, na co ten druhý myslí. Měl by se k Vám zase vrátit, až pochopí, že výběr životní partnerky rozumem není správný.

 

 

24. otázka:

Milá Wahlgrenis,
během několika posledních dnů ve mně uzrálo odhodlání poprosit Vás o výklad mé současné životní cesty.
Je mi 42 let a mám tři zdravé děti (17, 15, 13). Asi před rokem jsem začala nesmírně silně pociťovat, že chci do svého života přijmout ještě jedno dítě. Rozum se těmto pocitům bránil, ale já jsem se přesto pevně odhodlala pro dítě. Loni v srpnu jsem prohlásila, že přesně za rok otěhotním o ono se to opravdu stalo. Byla jsem šťastná a vnímala jsem svou situaci jako vůli Boží.
Všechno bylo krásné, leč v 9. týdnu se vývoj plodu zastavil a já musela do nemocnice na revizi dělohy. Snažím se pochopit tuto životní lekci, vím, že mě má na něco upozornit a někam mě posunout. Vím, že nic není náhoda a vše co se nám děje má hlubší význam.
Ráda bych věděla, proč jsem tak silně začala toužit po tolika letech po dítěti a proč mé těhotenství tak záhy skončilo? Kde dělám chyby a co bych měla ve svém životě změnit. Osobně se domnívám, že jsem byla hodně pyšná a měla málo pokory. Událost, která mě potkala mi přinesla jiné vnímání vlastních dětí a za to jsem nesmírně vděčná. Osobně se spolu neznáme, ale cítím k Vám velkou blízkost. Přeji krásné dny a hodně lásky.  Paula 17.9.2007

Odpověď:

Milá Paulo,

vidíte, jak je obsah Vašeho dopisu podobný s několika předchozími - žena po 40. roku věku, už poměrně velké děti, obrovská touha po dítěti, otěhotnění, ale záhy samovolný potrat.

Tady vnímám jednak nedostatek pokory, který jste ostatně sama definovala, ale také je zde strach sourozenců, že by byli dalším dítětem odsunuti na vedlejší kolej.

Miminka v tomto věku matky nemají tak jednoduchý vstup do života, jako miminka mladších maminek. Často jsou komplikované porody, menší porodní váha nebo i další změny ve vývoji. Občas musí takové dítě zůstávat v inkubátoru. Ani s přibývajícími lety se jejich situce příliš nemění. Ještě při vstupu do školy jsou považovány za méněcenné, mají problémy s hybností, se synchronizovanými pohyby, nemá jednoznačně danou vůdčí ruku, nepreferuje ani pravou ani levou ruku, pomaleji se učí písmenka. Některé jsou handicapováni ještě později. Přitom se může zdát, že za všechno může "sobeckost" matky, která si chce buď dokázat, jak je stále mladá a plná sil jako zamlada, anebo má dojít novým miminkem k lepení krizové situace s partnerem. Miminko ale není náplast ani žádné lepidlo. Tohle ale vyjít nemůže.

Najděte si prosím jiný program. Potřebujete se více sladit sama se sebou, více se přibližte k přírodě.    

 

 

25. otázka:

Prajem pekný deň,
chcem sa spýtať: v čom je problém, že už vyše 2 rokov sa nám nedarí splodiť dieťatko. Sme zdravotne v poriadku. Vlastne relatívne, lebo v poslednom čase mi v kuse nachádzajú nejaké zlé baktérie v tele a moje telo bojuje proti zápalu (mám zvýšené biele krvinky). Muž má tiež zlé baktérie. Źe vraj to neovplyvňuje možnosť počatia (to si až tak nemyslí). Len neviem čo zmeniť. Je to večný kolotoč. Prijala by som aj dvojičky a nič ... myslím, že všetci čo sú na tom ako mi s manželom dobre vedia ako sa cítime. Ďakujem za každú odpoveď Lubica 27.9.2007

Odpověď:

Milá Lubica,

kolem Vás jsou v tuto chvíli dvě dušičky budoucích dětí. Ale zatím je tady nějaký problém, zatím se k Vám dostat nemohou. Jdete proti vodě, snažíte se nyní o nemožné. Takhle to nepůjde. Měla byste odhodit všechny slupky, které zatím na sobě máte. Je toho ještě docela dost, čím si ubližujete. Pokuste se sladit s Univerzem, nedělejte si žádné násilí, nic, odkud byste vnímala omezení nebo dokonce násilí. Mohou to být třeba i nevhodné boty, prádlo nebo i nepříjemné pocity od těžkých namalovaných řas nebo těžkých nalakovaných nehtů. Nezkoumejte čas, nezjišťujte, kdy to bude. Tu situaci sama dobře poznáte, nebudete pak pochybovat. Zatím jste schována pod maskou, miminko k Vám dorazí, až ji sundáte.

 

 

26. otázka:

Milá Wahlgrenis,
již jsem mockrát byla na Vašich stránkách a pročítala jsem si jednotlivé příběhy a odpovědi. Moc ráda bych Vás poprosila o odpověď na mou otázku.
Je mi 40 let. Z prvního manželství mám krásné dva syny (16, 18 let), kteří mi dělají radost (ale i starost :)). V roce 2002 jsem se vdala podruhé. Manžel byl moc hodný a skvělý partner, ale miminko se mnou nechtěl, že prý by ho už nevychoval. Tenkrát jsem to nechápala. Ale dva roky na to onemocněl rakovinou a zemřel. Celou dobu jsem se snažila věřit, že se vyléčí, ale... Pak na mne opět vysvitlo sluníčko a mám vedle sebe partnera, kterého miluji. Mí kluci s ním vycházejí skvěle. Loni se mi podařilo otěhotnět. Naše radost byla nevýslovná. Bohužel jsem v 10tt potratila. Připadalo mi, že se mi zhroutil svět. nemohla jsem se z toho dlouho vzpamatovat. O miminko se snažíme stále. Lékaři mi sdělili, že jsem já i partner naprosto v pořádku. Kladu si otázku, proč stále miminko nepřichází? A ještě jsem se chtěla zeptat, jakým způsobem je třeba možné se s dušičkou miminka spojit? Moc děkuji za odpověď. Eva
  17.9.2007

Odpověď:

Milá Evo,

vidíte, jak je obsah Vašeho dopisu podobný s několika předchozími - žena po 40. roku věku, už poměrně velké děti, obrovská touha po dítěti, otěhotnění, ale záhy samovolný potrat.

Miminka v tomto věku matky nemají tak jednoduchý vstup do života, jako miminka mladších maminek. Často jsou komplikované porody, menší porodní váha nebo i další změny ve vývoji. Občas musí takové dítě zůstávat v inkubátoru. Ani s přibývajícími lety se jejich situce příliš nemění. Ještě při vstupu do školy jsou považovány za méněcenné, mají problémy s hybností, se synchronizovanými pohyby, nemá jednoznačně danou vůdčí ruku, nepreferuje ani pravou ani levou ruku, pomaleji se učí písmenka. Některé jsou handicapováni ještě později. Přitom se může zdát, že za všechno může "sobeckost" matky, která si chce buď dokázat, jak je stále mladá a plná sil jako zamlada, anebo má dojít novým miminkem k lepení krizové situace s partnerem. Miminko ale není náplast ani žádné lepidlo. Tohle ale vyjít nemůže.

Miminko, které tak brzy odešlo, byla holčička. Přišla jen na molý okamžik, aby Vám dala jistou lekci, podobně jako ve škole. Měla jste pochopit, že mateřství jste si už naplno užila a nyní se máte věnovat jiným hodnotám. Zaměřte se více na svého partnera, prožívejte intenzívněji volný čas. Miminko by už pro Vás bylo jen omezením v mnoha směrech. Přijměte novou situaci jako nastavené zrcadlo, neptejte se, proč k ní došlo, ale poděkujte, že to dopadlo právě takto.

 

 

27. otázka:

Draha Wahl,
vsimla jsem si, ze jste otevrela offline konferenci na tema "miminko a zdravi" apod..
Moc moc rada bych Vas chtela pozadat touto cestou o nahlednuti na mne a na mou situaci. Je mi 32 let, jsem 7 let vdana a s mym muzem 12 let.
Mam za sebou, bohuzel, tri samovolne potraty a muj manzel vazne zdravotni komplikace. 10 let jsme meli optimalni vztah, vyvazeny a pohodovy, byla
mezi nami a kolem nas velka laska. Posledni dva roky se nase cesty rozchazeji a od brezna tohoto roku se to, co je mezi nami, bere jako manzelska
krize :-( Rada bych se Vas i Vasich ochrancu zeptala, zda mi zivot prinese stesti v podobe miminka ?! Dekuji Vam za cas a za nahled a energii venovanou mne. Preji Vam slunicko a stesti a pohodove lidi kolem sebe. Petra 27.9.2007

Odpověď:

Milá Petro,

děti se kolem Vás objevují, ale pokaždé, kdy už měly nakročeno, nebyly pochopeny. Nevím, jestli se jednalo o náhled Váš nebo Vašeho manžela, každopádně si ale nepřipadaly vůbec jisté. Možná už tehdy tušily ve Vašem vztahu nějaké komplikace. Miminka velice často reagují na budoucí situace, které se ostatním vůbec nezdají reálné. Nedávno jsem řešila případ jedné maminky, která po několika samovolných potratech asi na sedmý pokus otěhotněla, ale dříve než se vůbec miminko mohlo narodit, zemřel její muž při autonehodě. Jakoby ty dušičky nechtěly přijít... Neříkám ale nyní, že má dojít k nějaké tragédii, jen nejspíš dušičky miminek tušily nějaký problém. Krize, kterou nyní prožíváte, Vás má posunout dál, snad dokonce k jinému muži. Přestože s Vaším manželem Vás pojí dlouhé dvanáctileté období, neznamená to, že by se Vaše cesty nemohly rozdělit. Už nyní ho pociťujete spíše jako zátěž ve svém živiotě, nedýchá se Vám vedle něho volně. Vypadá to na nepříjemné hádky ze žárlivosti. Nemáte to vůbec jednoduché, zdravotní komplikace, které také v poslední době přicházejí, byste měla pochopit jako důležitý bod k obratu. Zatím zůstáváte znehybněná jako socha, ale až k Vám promluví opravdová láska, rozhodnete se udělat krok tím správným směrem. Potom přijdou i děti.

 

 

28. otázka:

Zdravím Tě milá Wahl,
mám pocit že je to tady, jsem nervozní, ale zatím nic nevím. Zítra mám jít na plicní na rentgen, ale radši jim to vysvětlím a nepůjdu. Nemotá se mi tam někde miminko? Prosím najdi si čas na odpověď... Hoplea  30.9.2007

Odpověď:

Motá, snad by to mohl být chlapeček. Opatrujte se...

 

 

29. otázka:

Dobrý večer Wahlgrenis,
Vím, že vás svým psaním nepotěším a je mi jasné, že zřejmě neodepíšete. Ne jen kvůli množství pisatelů, ale hlavně kvůli obsahu mého psaní.
V 18-ti letech jsem přišla do jiného stavu. Byla jsem ještě skoro dítě a nevěděla, co dělat. Rozhodnutí jsem nechala na matce. V té době jsem studovala soukromou školu,díky níž si matka udělala spousty dluhů, nechtěla, abych ji nedodělala a já ji nechtěla zklamat a hlavně jsem se bála otce, je moc přísný a neunesl by, že už nejsem panna a že dítě ani nemá otce. Matka mi ani ne do týdne, co jsem se to dozvěděla, zařídila miniinterupci.
Říkala, že to musí být co nejdříve, abych si to nerozmyslela. Nevěděla jsem, co bych si měla rozmýšlet a vlastně jsem ani nevěděla přesně, v jaké situaci se to nacházím a ani to, že matky nemusí mít pokaždé pravdu a že bych se měla rozhodnout sama za sebe. V duši jsem to nechtěla, přesto, jakou cestou, bylo dítě zplozeno. Byla jsem v pátém nebo šestém týdnu, když jsem povolila, aby mi mé děťátko vzali. Myslím, že to byla holčička a už jsem pro ní měla vybrané i jméno. Měla to být Nela. Přesto, že její tělíčko ve mně nežilo, zůstala se mnou celé 2 roky. Bylo to strašné, pro obě.
Nežila ona, nežila jsem já. Tělesně jsem sice byla na této zemi, ale duší jsem se nacházela jinde. Nic mě netěšilo a chtěla jsem být jenom sní. Jít za ní a starat se alespoň "tam" o ní jako její matka. Když jsem se dostala na samé dno, objevila jsem článek, ve kterém se psalo, že s nesvobodnými dušemi můžeme hovořit i my nezasvěcení. Pomohl mi ještě film o cestování v čase. Uvědomila jsem si, že jsem se v něm zastavila a celou tu dobu se nevyvíjela.Čímž jsem neublížila jen mé dceři, což bylo hlavní, ale i sama sobě.
Nevím jak, ale začla jsem k ní hovořit na úrovni duší a řekla jí, že ještě nenastal její čas, ale že to neznamená, že bych ji neměla ráda, že jsem její matka a mám jí ráda moc. V té chvíli jsem cítila obrovskou úlevu a viděla světlo, vnitřně. Myslím, že mě má dcerka opustila. Zajímalo by mě, jak se tam má a zda se ke mně ještě někdy vrátí. Pokud budete mít chuť odpovědět, byla bych ráda za jakoukoliv odpověď. Julie 30.9.2007

Odpověď:

Milá Julie,

rozhodnutí, které tenkrát Vaše maminka za Vás učinila, už zpátky nevezmete. To nejde. Nebyla to pro Vás snadná situace a ani zdaleka jste nebyla tak mladá, jak si nejspíš Vaše matka myslela. Naopak podle toho, co píšete, je zřejmé, že jste tím poskočila o několik pater vzhůru v tom pomyslném žebříčku vývoje. Dušičku holčičky jste u sebe držela opravdu dost dlouho, ale byla jste během toho období zastavena. Nemohly k Vám přicházet žádné informace, byla jste prakticky nehybná, ztuhlá. Naštěstí jste pochopila, že tohle není možné věčně a pustila jste ji. Nemyslím si, že by se na Vás zlobila, dokonce to vypadá, že pochopila všechno, co se tehdy dělo. Chystá se k Vám vrátit, až bude ten správný čas. Ovšem dřív do Vašeho života má přijít ten správný partner. S ním zažijete neuvěřitelný zlom ve Vašem životě, jakoby to, co jste dosud prožívala, nemělo platit. Jako byste najednou vstoupila do pohádkového světa. Tak takový člověk se stane otcem Vašeho dítěte. Tentokrát by to ale měl být chlapeček. Přeji Vám hodně štěstí.



Milá Wahlgrenis,
nedočkavě jsem čekala na Vaši odpověď.
Děkuji mnohokrát, už se na naše zlatíčko moc těšíme.
Děkuji za radu a za Vaše sdělení..
Jana 11.10.2007


Milá Wahlgrenis,
myslím na Tebe celý večer.
Právě jsem podruhé dočetla celou Tvoji konferenci o miminkách.
Chtěla bych Ti strašně moc poděkovat za všechny odpovědi.
Dala jsi do nich obrovský kus své lásky a spoustě lidí jsi rozsvítila hvězdičku naděje.
Poradila jsi, ukázala směr a upozornila na to, co se děje špatně.
Přeju všem, kteří touží po miminku, aby se jim jejich sen splnil.
Dneska mě do Prahy přijel navštívit maličký František.
Už je mu pět měsíců a 11 dnů.
Milá Wahlgrenis, to děťátko má snad plnou konev lásky a všechny nás kropí...
Mně stačí na něj jenom pomyslet a mám srdíčko plné lásky.
Moc bych přála všem zažít ten krásný, hřejivý pocit.
Tu lásku v srdíčku.
Milá Wahl, že je krásný...
S láskou
heřmánek 11.10.2007


Milá Wahlgrenis,
moc a moc Tě zdravím v tenhle krásný podvečer,
něco jsem slíbila a sliby se mají dodržet.
Pravidelně čtu Tvé stránky a byla jsem na dvou seminářích. Naposled v Krumlově (nádherné město).
Teď se všude omílají (nebo mně to tak připadá) MIMINKA...
Někdo je má, někdo nemá...
Já zatím patřím do té druhé kategorie.
Před 2lety jsem byla okolnostmi donucena jít na laparoskopickou operaci endometriozní cysty na vaječníku, cystu odstranili a byla jsem odeslána ke specialistovi, koukl na mě a řekl, ať se pokusíme o dítě, ale že mi to stejně nepůjde, že za půl roku uděláme umělé oplodnění...
No a bylo.
Byla jsem vyděšená, co také jiného, že?
Dnes vím, jak odeslat cysty pryč, žádná operace by tenkrát nebyla nutná,
jenže jsem měla něco pochopit a pochopila, do té doby jsem o dětech nepřemýšlela a ani můj muž, žili jsme docela spokojeně, budovali byt, chodili do práce, veselili se s přáteli, jezdili na kole a tak prostě žili a najednou mi někdo řekne, že nebudu moct mít děti.
Co to se mnou udělalo?
Začali jsme se snažit a nic, samozřejmě.
Je to 2 roky ale já prožila snad 20 let, ale nemyslím to s naříkáním, je to pro nás oba velká lekce a moc prospěšná.
Pracuji v porodnici přímo u těch malých krásných miminek, bylo by velmi snadné seběhnout dolů po schodech, zaklepat na dveře, kde začíná koloběh s umělým oplodněním, ale NE a NE a NE, to nemohu udělat, jednak sobě ne a jednak té dušičce,
ano, je to tak, velmi snadno se pozná dětátko, které je počato přirozenou cestou
a které sem bylo násilím vnuceno, na tuto cestu životem.
Tam, kde pracuji, máme donošené děti, ale i děti, které se narodily o něco dříve,
a právě na nich je vidět veliký rozdíl, jsou bezbrané a nemají v očích nic, jen prázdnotu, ted se rodí opravdu moc indigáčků, je to skoro 90 procent, ale tyhle děti jsou prázdné, poznamenané ztíženou karmou, nechtěly sem a někdo - něco je hodilo do toho kolotoče a ony nechápou, co se s nima děje, i maminky k nim hledají obtížněji cestu, jsou křehké a ony se bojí na ně sáhnout, pohladit, promluvit na ně,
většina příbuzných nad nimi lamentuje - tys nám dal, podívej, to jsme se načekali...
Není ojedinělé, že jsou narozené na několikátý pokus, jde z toho strach, když se ptám, kolik toho ty mámy prodělaly, braní hormonů, čekání na určitá data a nic druhý pokus, pátý i devátý...
To je síla, co?
To je strašlivé, tak tohle vím.
Já určitě umělé těhotenství (už ten název napovídá) NE A NE A NE, tudy cesta nevede, někdy mě přepadají pocity beznaděje, ale když si půjčím nějaké malé "přirozené" miminko, které se na mě zadívá, jako by říkalo: jen vyčkej, taky se dočkáš... v těch očích jde vyčíst tak veliká láska, takové pochopení, to jsou jiné děti, děti s DUŠÍ, ne ty chudinky prázdné nádoby, které se teprve budou muset prát na tomto světě, nevím, jestli si to lidé uvědomují, ale tohle o není cesta do vodnářových let, určitě ne správná cesta pro mě.
Milá Wahl, děkuji za Tvůj čas a děkuji, že jsem mohla čerpat kousek z Tvé moudrosti.
sestřička Marcela 14.10.2007


Drahá Wahlgrenis,
moc děkuji za odpověď, která mi dala naději, že miminko příjde, na to umělé oplodnění jsem v září nešla, protože sem cítila, že touto cestou miminko na svět přivést nechci, manžel stojí za mnou a to je pro mne nejdůležitější, ostatní ať si to nějak přeberou, i když myslím, že už i oni si nejsou tak jisti, že je to správné.
Teď už vím, že budeme určitě trpělivě čekat, až se miminko rozhodne k nám přijít a
ne počítat minuty a každý měsíc běžet pro těhotenský test, stačí mi vědět, že se snad dušičky dočkáme, když nic nepokazíme, ještě jednou moc děkuji
s láskou anoli 15.10.2007


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.