 |
WAHLGRENIS
|
 |
 |
 |
|
|
WAHLGRENIS
|
|
|
|
 | 9. září 2009: Offline konference - 090909 Opět jsem dělala menší pořádek v poště. A opět jsem zjistila, že k některým dotazům bych se dostávala jen složitě. Proto jsem dotazy utřídila do této offline konference. Týkají se především zdraví a životní cesty. Poslední konference byla v listopadu 2008. |
Opět jsem dělala menší pořádek v poště.
A opět jsem zjistila, že k některým dotazům bych se dostávala jen složitě.
Proto jsem dotazy utřídila do této offline konference.
Týkají se především zdraví a životní cesty.
Poslední konference byla v listopadu 2008.
V mém životě se od té doby stala velká změna.
To, co jsem tehdy jen tak nenápadně naznačovala, se má v nejbližších dnech překlopit.
Pořád se něco děje, ale pořád něco jiného...
Věřím, že chápete, že k dotazům se nemohu dostávat průběžně.
Líbí se mi datum 9.9.2009.
Je to ještě za dlouho, ano, já vím.
Ideální by bylo odpovědět na dotazy nejpozději včera, ale to neumím.
Pořád ještě je můj život rozdělen na etapy, které si neřídím úplně sama, proto je to zatím tak, jak to je...
©
Wahlgrenis
22.5.2009
Tentokrát jsem zůstala u počtu 44 otázek.
Požádala jsem o spolupráci Jakšiela.
Jeho poslání je dané, na jeho životní cestě se nemá nic měnit.
On ví, proč sem přišel a co má dělat.
On ví, že nesmí ztrácet čas.
To, co jsem zažila, co z něho vyzařuje, a jak se lidé, kteří ho potkají, mění, se jen těžko popisuje slovy.
Je mi jasné, že zázraky jsou opravdu součástí našeho života.
Když se naladíme na tu správnou vlnu...
Když pochopíme, o co tady jde...
Když přijmeme cosi, co je nad námi a není tak úplně jasně vidět...
Tato offline konference bude spuštěna ve 13 hodin.
W.
2.9.2009
Je tu velmi dotazů, které se týkají zdraví.
Možná všichni tušíte, že to je z nějakého důvodu, že Vám to má něco říct, ve skutečnosti však nemoci neexistují.
Zkuste každý najít odpověď na otázku, proč mám takovou či onakou nemoc - zdravotní problém.
A nezapomínejte, že není nic, co byste nezvládli, jste děti Boží a jako takové máte v sobě obrovskou sílu.
Tou láskou a tím světlem, které máte v sobě a z kterého jste bylo stvořeni, můžete všechny ty nemoci rozpustit a vše vyřešit.
S láskou Jakšiel 9.9.2009
1. otázka:
Dobrý den,
ráda bych vás poprosila o pomoc...
Mám zdravotní problémy - gynekologické a moje matka je měla také a její maminka také. Vztah s mou mamkou byl v pořádku, ale onemocněla, trpí ?depresí? Vlastně nikdo mi nebyl schopen vysvětlit co jí je.....a jej lékař jí řekl, že je spojená se svojí matkou a stejný problém je i mezi námi.... Mohu to nějak urovnat? Ráda bych měla již v životě klid, protože jsem si dost vytrpěla se svým bývalým mužem a mám pocit, že již nemám energii s ničím bojovat a jít dál..čím víc se snažím zlepšit se a vyřešit, tím víc věcí se na mě valí a já ztrácím sílu... Netuším, zda budu mít někdy partnera, moc bych si přála mít hezký vztah. ale to je asi až dál.... Mohla byste mi prosím poradit? děkuji.... Alice, 22.5.2009
Odpověď:
Gynekologické problémy nejčastěji vznikají při nerovnováze mezi mužem a ženou, ve vztazích, kde se objeví další partner, kde je žárlivost, nevěra, podceňování toho druhého... Vy píšete, že jste si vytrpěla dost se svým bývalým mužem, tady jsou kořeny Vašeho trápení. Boží oko je jaksi neotevřené, nedívá se zpříma, možná nechce vidět. Tady jsou problémy, které byste si měla co nejdříve vyčistit. Na mě to působí tak, jako by Váš vztah nebyl ukončen ideálně. Každý rozchod může probíhat jinak, pokud z jakýchkoliv důvodů zůstáváte uchycena, i když partner je už někde jinde, vzniká problém. Potřebujete se odpoutat, poděkovat za všechno, za to hezké i za to, co možná bolelo. Všechno je třeba přijmout, neuzavírat se před tím, ale vzít to opravdu jako dar. Teprve potom se zcela uvolníte a budete moci očekávat novou lásku. Návrat k bývalému partnerovi už možný není, to je Vám jasné, Vy se ale možná pořád cítíte jako oběť, jako ten, kdo musel být odsunut na vedlejší kolej, chtěla jste to jinak. Nový partner, resp. nová láska se k Vám přiblíží, až začnete jinak vyzařovat, až si svou minulost vyladíte. Nemoci s Vámi dál už jít nemají.
2. otázka:
Milá Wahlgrenis,
už necelý rok se trápím smrtí mého miminka. Byl to chlapeček. Celé těhotenství
bylo rizikové. Měla jsem spousty komplikací, ale na ultrazvuku to vypadalo, že
chlapečkovi se daří. Takže jsme dělali všechno proto, abych ho udržela (což byla
asi chyba, ale jak to má člověk poznat ..). Narodil se velmi předčasně (císařem)
a s velmi nízkou porodní váhou. Placenta už vypověděla službu. Nakonec se
zjistilo, že měl vývojovou vadu - neprůchodný jícen. Byl operován, ale
pooperační stav byl těžký a po deseti dnech zemřel. Stále mě to pronásleduje,
nejsem schopná myslet na nic jiného. Z dalšího těhotenství mám strach (už
předtím jsem jednou potratila). Jsem přesvědčená, že to souvisí s mými
zdravotními komplikacemi - již několik let mám zvýšené teploty (něco málo přes
37 stupňů) a jsem stále příšerně unavená. Mám už za sebou řadu vyšetření -
klasickou medicínou, kde mi vždycky udělají testy a řeknou, že je vše v pořádku
i alternativní medicínou, kde to ukazuje na záněty močáku i ženských orgánů i v
krku (mám zvětšené uzliny), ale lékaři vždy řeknou, že je vše v pořádku a že
neví ... I po léčbě problémy zůstávají. Už jsem toho vyzkoušela opravdu hodně.
Pracuji i s psychikou (i když po smrti dítěte je to těžké). Ale nic nepomáhá.
Jsem z toho zoufalá. Nemůžu žít naplno, je mi stále špatně a už je to opravdu
náročné. Dokud nebudu mít jistotu, že jsem zdravá, neuvěřím ve zdárné
těhotenství. Ale trvá to už tak dlouho a kdoví, jak dlouho ještě bude. Nedokážu
se smířit s tím, že nebudu mít děti a nejlepší léta mého života strávím
poleháváním a lítáním po doktorech. Je mi 32 let. Mám skvělého manžela. Také
stále nemůžu přijít na to, proč se mi to stalo. Byla bych Vám moc vděčná, pokud
byste mi poradila, co je příčinou mých zdravotních problémů nebo co s tím. A
taky, proč musel náš chlapeček odejít tímto způsobem.. Moc děkuji, přeji hodně
energie. Jana 19.5.2009
Odpověď:
Z Vaší otázky vnímám, jak těžkou událostí ve Vašem životě byl odchod Vašeho miminka. Vy se k tomuto okamžiku příliš fixujete, vyčítáte si, co se stalo. Není tady žádná Vaše vina. Všechno se děje, jak má. Nesmíme zkoumat žádnou smrt z časového hlediska, vždy přichází v ten nejsprávnější okamžik, nesmíme hodnotit. Od toho jsou tady jiní. Miminko k Vám dorazí, bát se nesmíte, ale bylo by třeba, abyste se naučitla víc žít tady a teď, přítomný okamžik je pro Vás nejdůležitější, na to nezapomínejte. Nic, co bylo, ani to, co se má někdy stát, pro Vás teď důležité není. Důležitá je právě tato vteřina, to, komu se díváte do očí, to, co právě říkáte. O ničem nepochybujte. přichází k Vám velice vyzrálá duše, která Vás má něco naučit. Nemám říkat pohlaví, ale tady vnímám holčičku.
3. otázka:
Dobrý den milá Wahlgrenis,
Už od malička jsem hodně citlivá mám ráda spíš menší společnost, ale poslední
dobou se mi stává, že po návštěvě místa, kde je hodně lidí jsem strašně
vyčerpaná, ospalá a bolí mě hlava. Připadá mi, že ze mě lidi vysávají energii anebo já na sebe přebírám jejich negativní energii. Nevím co s tím a už se skoro
bojím do větší společnosti lidí jít. Vybavím si ten pocit velkého vyčerpání a
radši nikam nejdu. Jsem hodně energická tak mě udivuje kam ta moje energie mizí.
Ráda bych zjistila proč tomu tak je a způsob jak se chránit. Prosím Vás radu.
Mějte se krásně. : -) Děkuji Vanilka 18.5.2009
Odpověď:
Super, gratuluju Vám. Pochopila jste už mnohé. Pokud Vám není nejlépe v místech, která popisujete, tak se jim vyhýbejte. Choďte tam, kde se cítíte sama sebou, v bezpečí, ideální je příroda, procházka lesem, který Vás dokáže úžasně nabít, s nikým nemusíte mluvit a vrátíte se v pohodě, nabitá a optimisticky naladěná. Nákupním centrům a místům, kde je hodně lidí, se vyhýbejte. Nemusíte tady trávit hodiny a hodiny (dny a týdny)... Najděte si program, který Vás bude bavit, stýkejte se s lidmi, kteří pro Vás budou přínosem, kteří Vás budou nabíjet a ne vysávat. Potřebujete se mít víc ráda. Všechno, co Vám nějak ubližuje - a je docela jedno, jakým je to způsobem - je špatně. To byste měla ze svého života zrušit. Nesnažte se tomu nikdy přizpůsobovat. Vy jste ta nejdůležitější... Vy především máte být šťastná.
4. otázka:
Krásný den, Wahlgrenis,
pročítám se zaujetím tvé stránky smoudrými myšlenkami. Učím se z tvých odpovědí.
Teď jsem měla i já nutkání ti napsat a svěřit se ti s naším trápením. Snad pro
nás budeš mít pár řádků, které pomohou. Vím už, že každá nemoc je výkřikem duše.
Teď na nás volá dušička našeho nejmladšího kloučka. Malý je pohodový 8měsíční
chlapeček. Úžasné miminko, které nás svým nečekaným příchodem trošku překvapilo.
Narodil se nám jako třetí dítko a je miláčkem celé rodiny. Působí spokojeně a
řekla bych, že je to miminko za odměnu :-). Je naším velkým dárkem z nebe. Ale
ač tak nepůsobí, něco se mu asi stejně nelíbí. Začal trpět ekzémem. Vím, že
dnešní doba, je plná ekzémů. Jen se nás to před časem ještě netýkalo. Chceme
našemu chlapečkovi pomoci a rádi bysme začali od jádra problému než začneme
zkoušet všechny možné mastičky. Jak mu pomoci? Jestli pro nás budeš mít odpověď, budu ti moc
vděčná a myslím, že to osloví i spousty jiných maminek.Děkuji Petra 18.5.2009
Odpověď:
Odpověď na Vaši otázku máte prakticky už ve Vaší otázce. Příchod miminka Vás mírně zaskočil. To se nemělo stát. Miminka přicházejí do tohoto života vždy správně, nesmí se ani na vteřinu pochybovat, ale naopak se má otevřít náruč tak, jak už víc to nejde... Naplnit se láskou a očekávat dat, nad který není. V tom prvním okamžiku došlo ke znejistění. Miminko se těšilo, ale najednou to bylo všechno jinak, začalo vnímat, že přichází v nevhodnou chvíli. K tomuto uvědomění došlo ve chvíli, kdy už nemohlo couvnout, k narození došlo, ale i po porodu vnímalo zvláštní nesoulad... Zpět už ale nemohlo, začalo žít, ale jaksi maloučko s problémem, že kolem něho nejsou všichni tak úplně na jeho vlně. Je tady šance změnit tenhle jeho názor, a to máte především Vy ve svých rukou. Miminko by mělo zažít Vaši bezvýhradnou lásku, je důležité, abyste byly co nejvíce spolu, aby miminko neplnilo pouze roli panenky, které čůrá a brečí. Miminko by mělo být platným členem rodiny, chce s Vámi komunikovat, i kdy třeba jeho slovník není takový, aby všechno bylo pro obě strany pochopitelné. Tady je ale nejdůležitější dostat se na jeho vlnu, dívat se tam, kam se dívá, předvídat jeho potřeby, nedat tady prostor žádným pochybnostem. Pak bude zase dobře. Mastičky jsou pouze zástupným problémem, neřeší to, proč se ekzém objevil. Mohou potíže pouze na chvíli omezit, ale časem se - pokud se nedopátráte k jejich kořenům - opět objeví.
5. otázka:
Dobrý den,
Tuhle stránku jsem dnes našla a jsem z ní nadšená. Vím, že dotazů máte mnoho,
ale kdybyste si našla chviličku i na ten můj, byla bych moc ráda.
Od 9 let mám dětskou cukrovku. Postupem času jsem zjistila, proč vznikla. Z
neustálého stěžování si na osud a pasivity v řešení problémů. Teď mě ještě
zajímá, co bych měla pochopit, aby nemoc mohla odejít. Tuším, že je v tom vztah
s matkou, nedostatek lásky z její strany. Co bych se měla
ještě naučit nebo udělat? Přeji Vám krásný den a hodně pohody (i když mi
neodepíšete :-)) Jitka 15.5.2009
Odpověď:
Láska od milovaného člověka, pohlazení a políbení, je výrazným energetickým nábojem, který probouzí každou buňku lidského těla. Bez lásky dochází ke změnám, člověk chátrá, je nemocný, slabý. Neměla byste hodnotit vztah s matkou jen jednostranně, tedy z její strany. Každý vztah probíhá vzájemně, od jednoho člověka k druhému. Myslete tedy i na vlnu lásky směrem k matce. Současně byste ale měla myslet i na další osoby, které zaujímají důležité postavení ve Vašem životě - například na partnera. Tady se mohla objevit disharmonie, něco není úplně v pořádku. Vy jste ale problémy odmítala řešit, je tady absence lásky, prostě chybí. Raději jste své vnitřní pocity uzamkla pod neprůhlednou masku. Snad jste to tak vnímala správně, ale byla to chyba. Potřebujete se opět naladit na ten nekonečný proud lásky, pak dojde k rozpuštění veškerých zdravotních problémů, které Vás trápí. Opravdová změna by se měla projevit v souvislosti s příchodem na svět Vašich dětí. Těhotenství a porod jsou zlomové okamžiky, kdy láska má zcela zvítězit.
6. otázka:
Dobrý den.
Dostala jsem na Vás kontakt od mé známé a chtěla bych Vás poprosit o výklad, kdybyste byla tak hodná. Já jsem už totiž docela zoufalá a pořád nevim co se mnou je a co mě vlastně čeká. Můj problém spočívá ve zdraví. Již dlouhodobě jsem nemocná. Začlo to dvouma zánětama ledvin, poté jsem 85 dní krvácela a podstoupila tak svoji první operaci Hradeckém Sanusu, 4 dny po operaci se mi v rozkroku objevila cysta, která rostla a nakonec jsem podstoupila další operaci. Operace proběhla 21. ledna tohoto roku, ale od té doby jsem s tím stále nemocná. Po měsíci mi dělali punkci v jizvě, měla jsem tam modřinu, další týden či čtrnáct dnů jsem přišla s dalšími bolestmi a měla jsem tam zánět a zlatého stafylokoka, léčila jsem se dlouhodobě ATB a když jsem je dobrala opět bolesti a dvě zánětlivá ložiska v jizvě a před týdnem podstoupené další píchání a čištění a je to tam zase. Bojim se, že se z toho nedostanu, že budu muset na další operaci, že tam něco je, co se musí odstranit, když se to tak dlouho hojí. Chtěla bych Vás poprosit, zda nevíte, co mi je? Co to může být a zda se to podaří vyléčit? Budu zase zdravá? Jedna paní mi povídala, že dítě to zastaví, ale potom se mi to zas rozjede. To budu nemocná roky? A ještě budu moc mít díky mým zdravotním problémům opravdu ještě děti? Chtěla bych mít tři, myslíte, že budou? A když už mi budete dělat výklad, mohla bych Vás ještě poprosit o tom, co mi vidíte v budoucnosti? Ať se to týká čehokoli. Děkuju moc. Zuzka 11.5.2009
Odpověď:
To, co vidím v budoucnosti, probírat nebudeme, ano? To není podstatné. Mnohem důležitější je, abyste pochopila, že všechno, co se Vám děje, má nějaký důvod. Není to jen tak. A nebudeme probírat ani Vaše budoucí tři děti, jak si plánujete. Děti přicházejí podle jiných plánů, kterým nemusíte rozumět, ony si volí ten nejsprávnější okamžik, ale také matku, ke které chtějí přijít, aby s ní dožily minulý příběh. Tady opravdu o počet dětí nejde, ani o to, zda to budou holčičky nebo chlapečkové. Každá nemoc je výkřik duše. Pokud nepochopíte, co se děje na duši, jakékoli terapeutické procesy lékařů jsou marné.
Pokud se ptáte na své zdraví, není to zas tak složitá otázka. Každý člověk může být zdravý, pokud se naladí na ten univerzální proud lásky, přestame si ubližovat, odstraví z cesty všechny překážky, které se zdály nezvládnutelné. Hlavní problém vnímám směrem k Vašemu partnerovi - je tady jakýsi dluh z minulosti, něco, co jste spolu nedokončili, nevyřešili. Tady budete muset začít pátrat. Jakmile tuhle chybu objevíte a vyladíte, najednou zmizí i všechny Vaše zdravotní problémy.
7. otázka:
Vážená paní Wahlgrenis,
už jednou jste mi odpovídala na dotaz na stránkách asistentka.cz.
Vaše odpověď zněla příjemně a pozitivně/ týkala se partnerství /. Po delší době
je vše úplně jinak, nerozumím svému konání, i konání partnera /Honza/. Záleželo
mi na něm. Rozešli jsme se po 18 měsících navštěvování, krásného milování,
výčitkami a urážkou. Honza více nechtěl, jen se vídat. Já chci více pro lásku s
láskou. Nějak se mi však nedaří. Celý dosavadní život /42 let/ mně chybí mužská
láska, otec nás opustil, když mi bylo 6 let, před 10 lety
manžel spáchal sebevraždu a já tak moc toužím po lásce, rodině. I můj 14letý syn
čeká na kamaráda, který mu bude příkladem a v mnohém pomocníkem. Nějak mě
ta role máma-táta zmáhá. V mnohém si za to mohu sama, a tak Vás moc prosím o
radu. Kde více zabrat a naopak, kde ubrat.
Ráda si vezmu ponaučení. Poděkování a úcta Vám, milá Wahl. Jája 5.5.2009
Odpověď:
Po mnoha životních zklamáních je těžké zase uvěřit. Ale ve Vašem případě je problém malinko jinde. Vy si nejste jista sama sebou, nemáte se ráda, pochybujete o sobě. Potřebujete se zase dostat ve vlastním vnímání na ten pomyslný vrcholek pyramidy, všichni kolem Vám jsou na stupíních nižších. Ano, měla byste myslet především na sebe. Netvářit se ukřivděně, nečekat, co k Vám odkud přijde a kdo se na Vás jak podívá. Naučte se mít ze všech lidí na světě mít nejraději sebe, tím se vnitřně přeprogramujete a aniž si to teď ještě uvědomujete, začnete úplně jinak vyzařovat. To jsou procesy zcela zákonité, pokud se Vám podaří přehodit vlastní uvažování jinam. Je to pouze o Vás. Nikoho jiného do tohoto procesu nemáte nutit, to se týká jenom Vás. Jakmile tohle pochopíte, půjde z Vás do okolí zcela jiná energie, jsou to ta pomyslná tykadla, která jsou tak čitelná... Uvidíte, jak se potom po Vás začnou dívat muži, jak se začnou divit Vaše kamarádky, známí. Budete totiž úplně jiná. Tahle změna nic nestojí, ale může se Vám zcela změnit celý Váš život. Potom přijde i ten správný partner. Dřív to ale nebude.
8. otázka:
Milá Wahlgrenis,
mám na tebe ohromnou prosbu, vím, že toho máš moc, a také vím, že miminko
přichází kdy je pro něj vhodná doba, ale ....manžel ted byl na vyšetření,
protože se již 3 roky snažíme o miminko, a stále nepřichází. Pravidelně pročítám
tvé úžasné stránky a je úžasné jak lidem pomáháš. Vyšetření ukázala, že nemůžeme
počít miminko přirozeně (manželovo vyšetření nevyšlo moc dobře), a že je u nás
možné jen umělé oplodnění.......jenže po přečtení tvých stránek vím, že umělé
oplodnění nechci... jsem strašně zmatená, protože je to naše jediná šance
mít miminko ale pouze uměle. Wahlgrenis prosím, je nějaká šance že k nám přijde
miminko přirozeně? Co mám dělat, máme jít na umělé oplodnění i když jsem proti,
ale po miminku opravdu moc toužíme......
Omlouvám se že tě otravuji, ale opravdu nevím co mám dělat dál. Prosím
Wahlgrenis, poraď co mám dělat. Moc si vážím tvého času, a předem děkuji za
odpověd, vím, že na všechny dotazy neodpovídáš, ale budu doufat. Přeji ti
sluníčkový den Peta 5.5.2009
Odpověď:
Přestože to může znít jako pohádka, zázraky se opravdu dějí, jsou součástí našeho života. Ano, už se narodilo mnoho miminek, kde podle lékařl nebyly pro jejich zrození vhodné podmínky. Tohle si ale můžete přečíst na jiném místě. Umělé oplodnění není cesta, kterou bych z vyššího hlediska doporučila. Cesta k miminku tady je, přirozenou cestou samozřejmě, vypadá to na holčičku.
Jakšiel:
Milá Petro,
Na umělé oplodnění bych - být Tebou - nechodil, to by sis akorát ublížíla. To, že Ti doktoři řekli, že nemůžete mít dítě přirozenou cestou, je asi z nějakého důvodu, ale neznamená to, že k Vám děťátko nemůže přijít. Nejlépe uděláte když s naprostou láskou a jistotou odevzdáte tuto situaci do rukou našeho Stvořitele. Řekněte mu, že ho žádáte, má-li to tak být, aby k Vám přišlo děťátko a že mu za vše děkujete.
S láskou Jakšiel
9. otázka:
Drahá Wahlgrenis,
rád bych Vás požádal, abyste našla chvilku času a aspoň krátce mi napsala názor
na kastraci zvířat. Chovám ve svém bytě kočku a často mrouská a přitom se trápí.
Před půl rokem dostala antikoncepční injekci, ta již odezněla a teď veterinář už
nechce dát další a doporučuje kastraci. Mám jí to nechat udělat? Děkuji Vladimír
4.5.2009
Odpověď:
Kastrace zvířat je násilný zásah do organismu. Ideální podmínky pro život zvířat bez jakéhokoliv omezení je ale snad jen ve volné přírodě, kdy se všechno děje podle jiných zákonů. Při soužití zvířete s člověkem je ale třeba brát ohled na jistá omezení. Tady je duchovní rozměr lehce stranou. Možná i tohle je důvod, proč nemám žádné zvíře. Je třeba se oboustranně přizpůsobit - člověk zvířeti a zvíře člověku. Doporučila bych poslechnout veterináře.
10. otázka:
Ahoj milá Wahlgrenis,
velmi moc Tě zdravím. Mám ráda Tvé stránky a často je čtu. Změnila jsem si pár
písmenek ve svém jménu, protože Sofie mi v mém životě nic dobrého nepřineslo a
také proto, že kdysi mi má mamka dala jméno Sophie, ale v době komunismu mi sami
na matrice změnili mé jméno, aniž by se zeptali mé mamky, zda to jde.
Obracím se k Tobě, protože hledám pomoc. Mám letité psychické problémy i
fyzické. Studuji Obchodní akademii a dodělávám si maturitu, těžce se soustředím
a učení mi moc nejde. Jsem už v maturitním ročníku. Jsem nezaměstnaná. Nemám
štěstí ve zdraví, lásce ani v osobním životě a nenacházím smysl svého životě -
svého poslání.
Silně toužím po milujícím partnerovi a po dětech - po rodině. Prosím Tě, pokud
budeš mít čas a chuť můžeš mi poslat pár Tvých řádků, nevím, jak dál?
Předem Ti moc a moc děkuji. Přeji Ti vše dobré a hlavně hodně zdraví a lásky.
Sophie 4.5.2009
Odpověď:
Mnoho lidí bojuje s vlastním životem, se sebou samými, mnoho lidí má vlastní život za boj, za krizi, za trápení. Důvody jsou na první pohled jednoduché, zapomíná se na sebe, na to, že bychom se měli mít rádi, na to, že my jsme těmi nejdůležitějšími v našem životě. Jak se k sobě většina lidí chová? Ničí se drastickými dietami, protože nejsou spokojeni s vlastním tělem, podstupují plastické operace, aby se přiblížili k tomu vysněnému ideálu krásy, který se na nás dívá ze všech titulních stran časopisů, z reklam, z televizní obrazovky. Tohle je ale mylný obraz. Potřebujete, milá Sophie, přijmout své tělo, přijmout sama sebe, mít se ráda. Jakmile tohle uděláte, začnete ihned vyzařovat zcela jiné energie, půjdou z Vás nádherné paprsky, které budou čitelné pro každého, kdo se s Vám potká. Budete jiná, protože si budete vážit sama sebe. Ne, tohle není povyšování se nad druhé. Často se mě právě na tohle lidé ptají. Je to zdravý přístup k sobě. Protože když nebudete mít ráda sama sebe, jak můžete chtít, aby Vás měli rádi ostatní? Tady je výrazný protiklad, který nemůže fungovat. Ve chvíli, kdy se takto vnitřně přeladíte, změní se zcela radikálně celý Váš život. Potom teprve můžete očekávat další posun, tedy například to, že potkáte lásku. Do té doby jste totiž jako schovaná v krunýři, nejste "čitelná", dostatečně nevyzařujete to, co ve Vás je. klíč ke své spokojenosti máte ve svém srdci.
11. otázka:
Milá Wahlgrenis,
komunikuji s Vámi v myšlenkách už nějaký čas – prošlo mi hlavou už tolik otázek
– pokaždé si říkám, že s tím nebudu obtěžovat – jen tak sama pro sebe
naformuluji dotaz – a odpověď (překvapivě jasná) se objeví vzápětí – ať už v
dopisu, který zrovna otevřu, nebo jednou v čerstvém týdenním horoskopu… Přece
jen je tu ale jedna věc, kde si vůbec nevím rady – mám obavy, že něco není, jak
by mělo být…
Možná se jedná o duši mojí zemřelé maminky. Zemřela po dlouhé vyčerpávající
nemoci (diabetes II s komplikacemi) před 11 lety. Život na ni už od dětství
nakládal velmi těžká břemena a ona se se všemi se ctí vypořádala. Když mi bylo
12 let, zůstaly jsme spolu samy – v nelehké době a situaci - byly jsme si moc
blízké a na sebe velmi fixované. Proto mě ani moc nepřekvapilo, když mě při
lednové návštěvě jeden pán, u kterého jsem hledala pomoc od trvalé bolesti zad
(s pomocí metody EFT) sdělil, že duše mojí maminky tu stále je. V kuželu světla
ji poslal do nebe a já cítila v týle, jako když mi nějaká mocná síla „vycucává“
mozek z hlavy. Ujistil mě, že teď už je všechno v pořádku – a dál jsme se
věnovali odbourávání bolesti. Až doma – někdy mezi nocí a ránem jsem šla na
malou, a tam mi na okamžik naskočily všechny vjemy z předchozího večera – a
najednou jsem v týle ucítila opět velký tlak, ale jakoby dovnitř – do hlavy. To,
co mě v tom okamžiku napadlo bylo, že jsem duši maminky zase nějak přitáhla zpět
– i když jsem to opravdu nechtěla – nejsem si jistá, jestli to nebylo její přání
– být s námi – možná nás i chránit, pomáhat…
Pravda je, že moje nejstarší dcera (23 let, moc hodná a vnímavá) mi stále
říkala, že má po celou dobu (co jsme se přestěhovali z paneláku do přebudovaného
staršího domku v Praze 4 – Šeberově) pocit, že tam s námi kdosi je – že cítí ve
svém pokoji, jako by se s ní někdo chtěl spojit. V březnu jsme byly na semináři
Modré alfy – tam jsem se Petra Velechovského ptala, je-li ten „návrat“ možný –
on potvrdil, že za určitých okolností ano – a že bych měla být schopna své
mamince s láskou, ale jednoznačně na druhý břeh pomoci. S odstupem času jsem se
o to opravdu pokusila – v meditaci jsem se ptala svého „moudrého já“ a zdálo se
mi, že je mi to dovoleno – a poté, že se snad vše povedlo, jak mělo - avšak
tentokrát bez jakéhokoliv průvodního fyzického pocitu – jen jsem cítila klid a
jakousi „otupělost“. Jenomže před 6 dny, když jsme se kolem 23. hodiny chystali
jít spát, přišla Anička docela vystrašená a povídala, že se jí hýbe postel a ze
zdi za ní dostala dva silné kopance – jinak že postel i zeď šramotí. Říkala jsem
jí, ať si vezme madraci a jde spát k nám, ale ona říkala, že se nebojí – a do
rána se pak už nic nedělo. V noci na dnešek se něco podobného – jen bez těch
„kopanců“ opakovalo znovu. Já nevím, co si o tom mám myslet – vypadá to, že se
opravdu někdo snaží s mojí dcerou spojit – bojím se o ni – a vím, že ona je
připravená pomoci – ale ani jedna nevíme jak. Netuším, o koho se jedná – nezdá
se mi, že by to byla stále moje maminka. Spíš se mi jeví, jako by tam předtím
fungovala coby ochránce. Co dál?
Moc prosím, pokud najdete čas, energii a chuť – poraďte, co máme dělat – co mohu
udělat já, nebo je-li to opravdu jen na dceři. Vím, že jste teď na semináři a
máte před sebou asi spoustu závažných problémů…
Každopádně z celého srdce děkuji za všechny odpovědi, které se mi z vašich
stránek dostaly a za to, jak všem pomáháte. Přeju Vám všechno jen to nejlepší.
Srdečně Vás zdraví Šárka 1.5.2009
Odpověď:
Duše Vaší maminky už je v pořádku.
12. otázka:
Dobrý den Wahl,
vím,že máte moc dotazu a zdaleka nemužete na všechny odpovědět... ale budu moc ráda, když si na mně uděláte chvilinku čas. Dozvěděla jsem se, že mě proklela jedna osoba. Nevím, proč to udělala, nic jsem jí neprovadla a vždy jsem se jí snažila vyhovět... Můžete mi prosím říct, proč to udělala a jestli mi už od ní nehrozí žádné nebezpečí? Díky jednomu báječnému člověku jsem již udělala jisté kroky... Už chápu ty moje věčné problémy, zhoršené zdraví, finance, dlouho jsem nemohla najít práci, únavu, kdy jsem nebyla schopná dělat nic jiného než spát... Pořád nemůžu uvěřit, že někdo muže být tak zlý, s takovým člověkem jsem se ještě nesetkala.....Moc děkuji za odpověď S láskou Saša 1.5.2009
Odpověď:
Prokletí, ač se to na první pohled nemusí zdát, je zcela běžnou součástí našeho života. Největší zbraní, kterou jako lidstvo máme, není zbrojní arzenál jednotlivých států, ale právě myšlenky, které se dokáží zhmotnit. A také se zhmotňují. Prokletí, které zmiňujete, je zcela reálný proces, jenž nastal v minulosti směrem k Vám. Tahle osoba si snad ani v tu chvíli neuvědomila, co všechno by mohla způsobit. Jen vyslala tu zákeřnou myšlenku. Možná si "zahrávala" s černou magií. Každopádně se k ní tato vyslaná negativní energie zpětně vrací... Vy byste se měla vnitřně prosvítit láskou od Stvořitele, měla byste se napojit na nekonečnou vlnu lásky a po tomto prvotním procesu se obalit do ochranné bubliny, abyste propříště byla chráněna. Jste příliš zranitelná, otevřená, dostupná. Potřebujete se chránit od vnějších vlivů, které k Vám přicházejí nejen od Této osoby. Z Vás by měla proudit pouze bezvýhradná láska, nesnažte se vysílat negativní energii jako protizbraň. To byste si nijak nepomohla. Láska je pro Vás jistou záchranou.
13. otázka:
Chci se vás zeptat ještě na mou dceru Kamilu - neustále se jí vrací už dlouhou dobu gynekologické problémy a kvasinky, ani léky už nezabírají. V čem je zakopaný pes u ní, co pro to může udělat, co pro to můžu udělat já? Moc Děkuji, Wahlgrenis, přeju hezký den. 30.4.2009
Odpověď:
Otázka, která byla položena, se netýká Vás. Ptát by se správně měla Vaše dcera. Obvykle gynekologické problémy souvisí s partnerstvím. Tady vnímám nepochopený rozchod s bývalým partnerem Vaší dcery. Rozumově to má sice zvládnuté, ale srdce zůstalo upoutané právě tam někde v minulosti. Proto se začaly objevovat právě potíže v částech těla, které související právě s přijetím partnera. Pouto mezi nimi by bylo dobré jednou provždy odstřihnout, ukončit. Dcera by měla za všechno, co mezi nimi bylo, poděkovat, za to hezké, i za chvíle, kdy se trápila, kdy ji to bolelo... Potom by problémy měly ustoupit.
Jakšiel:
Problém bude asi v tom, že Vaše dcera některé situace, či život přijímá špatným způsobem.
Ve vztazích je asi také problém, tam by si měla udělat jasno. Ale lék na všechno je láska, láska k sobě samému.
Ať se Vaše dcera začne milovat a zahalovat se láskou. Pak vše bude v pořádku.
S láskou Jakšiel
14. otázka:
Dobrý den milá Wahlgrenis,
děkuji za krásné stránky, které, pevně věřím, promlouvají k mnoha lidem. Chtěla bych se Vás zeptat, jak se zbavit kousání nehtů. Když jsem se informovala, kde je příčina tohoto problému, dostala jsem odpověď, že je to z nějakého života, kde jsem byla lvicí na odiv, a z té doby jsem si přinesla informaci, že abych neublížila, je potřeba obrousit nehty. Je pravda, že si "s nehty hraji ve stresu". No jo, ale jak z toho ven? Děkuji Evča 29.4.2009
Odpověď:
Kousání nehtů je signálem toho, že se nemáte ráda. Je třeba se přijmout, pochopit, opět se najít. Jste ztracená ve světě, nikdo Vás nechápe a Vy se ani nesnažíte nikoho pochopit. Nejste si jista sama sebou. Začněte se na sebe dívat jinak. Ano, má smysl to, že jste se narodila, že jste se narodila právě tady a teď, má význam dokonce i to, že děláte to, co děláte. Nepochybujte o sobě. Tělo, které máte, je jediným darem, který jste do života dostala, měla byste ho přijmout a milovat každý jeho milimetr - tedy i nehty. Podívejte se, jak máte krásnou tvář, krásné ruce, dlaně a také nehty. Nezaslouží si, abyste je kousala. Jsou Vaší součástí, stejně jako vlasy, oči, jsou nádherné... Tohle byste měla přijmout. Stres do Vašeho života nepatří, nalaďte se na vlnu lásky a tou se nechávejte unášet, uvidíte, jak Vám najednou bude nádherně.
15. otázka:
Dobrý den Wahlgrenis,
velice se mi líbí Vaše stránky a hodně věcí sem si díky Vám ujasnila. Taky sem z
hrůzou zjistila, kolika velkých chyb sem se za svůj život dopustila.
Mám na Vás prosbu. Milá Wahlgrenis, trápí mě neustále myšlenka na mého otce. Neměla
jsem příležitost ho poznat, jelikož tragicky zemřel, když mi byl rok a půl. Mám
takový nutkavý pocit, že ve svém životě nesplnil svůj úkol a ten je ted přenesen
na mě. Jenomže já vůbec nevím, jaký úkol to je. Možná jsou moje pocity
špatné anebo mi sděluje něco jiného a já to nepochopila. Možná to přenesení
úkolu taky není možné a jen si vše namlouvám.
Snad Vám moje otázky nepřipadají příliš hloupé a pokud ano moc se omlouvám, že
Vám zabraly čas. Děkuji Zuzana 29.4.2009
Odpověď:
Někdy jsou lidské příběhy z toho logického hlediska nepochopitelné. Ale je tady vždy nějaké tajemství. Ve Vašem případě je všechno v pořádku, což se Vám jistě zdá nepřijatelné. Jenže v minulém životě, když jste žili spolu, jste duši Vašeho otce opustila. S tím se nedokázal vyrovnat, proto když se Vaše cesty opět propojily, musela tato duše opět opustit Vás. Jsou to karmické vzorce, do kterých vstupujeme. Nepátrejte dál. Přijměte raději aktuální rozměr svého života, žijte maximálně tady a teď.
16. otázka:
Milá Wahl,
sú chvíle, kedy som strachom doslova paralyzovaná. A je
naozaj univerzálny, nemá opodstatnenie a pre zdravý úsudok ani vysvetlenie.
To, čo sa stalo, sa udialo zrejmä do mojich troch rokov a človek, ktorý to
urobil, už nie je medzi nami. Bol to mamin brat a ten sa pred ôsmimi rokmi
obesil. Možno to tak nie je, ale myslím si to. Jeho pach totiž vo mne vyvolával
zvláštny iritujúci pocit. Druhý raz som bola zneužitá asi vo svojich piatich
rokoch, na to si veľmi dobre pamätám a nebránila som sa, nechápala som,
poslúchla som. Toto sa tiež udialo v dome, ale tu už boli aj
iné osoby a tiež ho vyrušil návrat jeho matky. Tohto človeka stretávam.
Som ale trochu zmätená z tohto, citujem Vás: "Na mě tento příběh působí zvláštně, jako by se k Vám vrátil člověk, který už z Vašeho života měl být pryč."
Môže to byť ten konkrétny človek, či niekto jemu veľmi podobný alebo duša, ktorá sa vrátila naspäť medzi nás... Pred asi desiatimi rokmi som mala vo svojom živote človeka, ktorý žil mnou. Vy tomu rozumiete. Upadla som na tele aj na duši práve preto, že som nevedela povedať "nie" v ničom. A niekedy v tom čase som sa často v noci budila alebo niekto ma budil, úplne meravá a počula som ako sa otvárajú dvere a niekto ma vyvoláva po mene. Bolo to príšerné. Strach. Až raz, keď som sa zobudila, videla som v okne veľkú žiariacu fialovú guľu a niečo ma chcelo akoby scucnúť a vziať so sebou. Vtedy som vypustila myšlienku: "Nechajte ma, ja sa na to ešte necítim". A skončilo to.
Mám partnera, ktorý tiež trpí strachom a trpia aj
jeho obličky. A možno teraz ste pomohla aj jemu, ak to on chce. Drahá
Wahl, ďakujem Vám zo srdca! Ďakujem Vám, že ste si na mňa našla čas! A
ďakujem Vám za radu, čo s tým robiť. Všetko najlepšie!!! A krásny deň!
Mirka 29.4.2009
Odpověď:
Strach člověka paralyzuje. Dějí se tak věci, které by se za normálních okolností neděly. Vy se zase potřebujete zcela prozářit láskou, začít věřít, že Váš život má smysl, že Vaše cesty opravdu vedou odněkud někam. Zážitky, kterými jste si prošla, Vám sice už nikdo nesmaže, ale je možné se přes ně dostat pochopením, co se tehdy dělo. Násilí se ale těžko přijímá, těžko za něho poděkujete, to je jasné. Ale je to pro Váš další vývoj moc důležité. Je třeba totiž na minulostí udělat jednou provždy výraznou čáru a tím se posunout do přítomnosti. Zatím jste pořád uchycená někde tam vzadu, nenašla jste vlastní náboj, což Vám neumožňuje jít dál. Bojíte se dalších negativních kontaktů, čímž si je na sebe ale přitahujete. Měla byste se vnitřně přeprogramovat. Půjde to, nesmíte si říkat, že to nezvládnete.
Jakšiel:
Strach je velmi negativní energie a pokud v sobě tuto energii máte, velice Vám ubližuje. Strachu se můžete zbavit Láskou. A to tak jak to budete cítit, že je to správné, řiďte se svojí intuicí a tento strach láskou v sobě rozpusťte. Ano, prožila jste si v životě těžké chvilky, chápu Vás. Ale můžete touto láskou, tou krásnou energií co máte v sobě všechny špatné myšlenky a bloky ve vašem těle z minulosti vymazat, nebo-li rozpustit a přebýt je. Jakmile tohle dokážete, věřte, že pak nebudete mít strach. Mějte v sobě lásku a světlo, neboť pak není místo ve Vašem těle na strach a na špatné myšlenky.
S láskou Jakšiel
17. otázka:
Mila Wahl,
predem bych Vam chtela podekovat za Vase krasne a naucne stranky. Snazim se pochopit spoustu veci, predavate mi informace, o kterych jsem nemela ani tuseni.. Chtela bych se zeptat, jestli se na me pres kyvadelko muze napojit take negativni energie. Dnes jsem to zkusila poprve, asi jsem blazen, protoze to bylo pred pul hodinou a my tady v Recku uz mame o hodinu vic, nemela jsem z toho spatny pocit, ba naopak, protoze se mi to povedlo hned na poprve a vim, ze hodne lidem se nedari navazat spojeni s jemnohmotnym svetem pres kyvadelko, ale shodou okolnosti mi psala sms kamaradka, jestli se divam na televizi, ze tam bezi dokument o tom, jak se jeden muz a zena kdesi v Americe dostali do blazince, protoze slysi hlasy (to oznaceni nechci ani napsat) Satana a tak jsem dostala strach, jestli se mnou taky nekomunikoval nekdo s negativni energii. Nemam zadnou zkusenost a mela bych byt urcite opatrna. Vim, ze se napojujete na dalku, a tak jsem se chtela zeptat, jestli to neco, nebo ten nekdo, ktery se mnou komunikoval byl ten, co mi chce pomoct, nebo naopak ten, ktery me chce stahnout dolu. Kazdy den jsem na Vasich strankach, tak na odpoved nepospicham. Treba se to jednou doctu. I tak Vam dekuji za Vas cas, at se Vam vse ve vsech zivotech jen dari. S uctou a pranim spokojeneho spanku Vase ctenarka Daniela. 29.4.2009
Odpověď:
V našem životě nejsou jen samé krásné pozitivní energie, ale děje se toho hodně ošklivého. To, co popisujete, je reálný příběh. Ale pokud si přečtete svůj dotaz pozorně, zjistíte, že chyba se stala už ve chvíli, kdy jste sáhla po kyvadle. Tohle totiž není hra. Tohle totiž opravdu funguje a opravdu s námi "někdo" mluví. Vy jste zkoušela tuto komunikaci bez přípravy, netušila jste nic o tom, na co si máte dát pozor. Jemnohmotný svět sice existuje paralelně vedle toho našeho, ale rozhodně se nevyplácí otevírat vrátka do této neprozkoumané zahrady jen tak. Je mnoho varování, která přicházejí... Hlavně bychom neměli komunikaci začínat tím, že budeme sami inciovat směr, kterým půjdeme. Ideální je, když nás bytost "z druhé strany" sama kontaktuje, když uzná, že jsme na komunikaci dostatečně zralí, když nemáme strach, jsme si jisti sami sebou. Pak se nic zlého stát nemá. Vy jste to ale vzala za opačný konec, proto se nedivte ničemu, s čím jste se setkala.
Jakšiel:
Milá Danielo,
pokud komunikujte s kyvadlem, měla byste být velmi opatrná neboť nevite, kdo na druhé straně se na Vás napojí. Takže vždy, než začnete komunikovat s kyvadlem, měla byste si udělat ochranu. Zahalit se do Lásky a kolem sebe udělat bublinu, skrz kterou k vám nic negativního nemůže. Dále si můžete zavolat své andílky, aby Vás chránili od všeho zlého, nebo třeba Archanděla Michaela, to záleží na Vás. A nezapomínejte na pokoru, vždy se máte ptát s pokorou. Pokud tedy tohle uděláte a bude ve Vás jen láska, tak také jen láska k Vám bude promlouvat.
S láskou Jakšiel
18. otázka:
Chci vás poprosit o odpověď, jak se bude dál vyvíjet můj 10letý syn Michal. Má diagnostikovánu lehkou mozk.dysfunkci, je hyperaktivní a trpí velkými výkyvy nálad. Zajímá mě, jestli se to časem zlepší, co pro to případně mohu udělat já? Děkuji Tereza 27.4.2009
Odpověď:
Otázkou je, co očekáváte. Jak byste chtěla stav svého syna zlepšit. On se sem do tohoto světa nechtěl příliš narodit, nespěchal, jakoby jeho duše tušila už předem nějaké problémy. Pak ale musel projít tou branou, musel se narodit a s realitou se nějak sžít. Tohle byl ale pro něho náročný proces, pořád jeho duše vnímá, že tohle není místo, kde by chtěl žít. Proto se tak vymyká všemu, co je běžné, všemu, co bychom měli přijímat jako standart. On je jiný než stejně staré děti, má svůj svět, který mu vyhovuje. Nechce být omezován žádnými tabulkami, rozpisy, nechce patřit do žádné krabičky a už vůbec nechce být v žádné kleci. Ano, je složité se s tím vyrovnat, přijmout ho a pochopit, že je jiný. Ale to je jediná možná cesta, on nesmí vnímat žádné omezení. Pak teprve může být šťastný...
19. otázka:
Vážená paní Wahlgrenis,
promiňte, že Vás okrádám o Váš čas. Nemám žádný tragický příběh, jenom mám
opravdovou starost o jednoho pro mne blízkého člověka a nevím, jak mu pomoci.
Dívá se takovým "prázdným" nebo "mrtvým" pohledem, z ničeho se opravdově
neraduje, zavírá se ve svém pokoji, co nejvíce se izoluje od přírody. Kam se
poděla jeho radost ze života, když má z hmotných věcí všechno, ale i lásku?
Nejhorší je ten divný pohled - jako by to už nebyl on.
Vím z Vašich odpovědí, že každý musí jít sám svou cestou..., že nic
se neděje náhodně. Smí někdo vědět, co se mu stalo, ví to on sám?
Mrzí mě, že se "zahazuje", opravdu zde musím být jen divákem, tak ráda bych mu
pomohla, jsem naprosto bezradná. Když by to bylo možné, prosím alespoň o malou
radu. Něco se v tom člověk porouchalo? a je to nahrazeno něčím "podivným"?
Podobných dopisů Vám přichází stovky, nemůžete všem odpovědět, chápu to. S úctou
Vaše Jana 20.4.2009
Odpověď:
Stav, který popisujete, je podobný stavu člověka, který nemá proč žít a rozhoduje se svůj život předčasně ukončit. Problém, který mu vstoupil do života, je mnohem větší, než aby si s ním dokázal poradit, neumí ho zpracovat. V jeho srdci není láska. Sice píšete, že má všechno, tedy i lásku, ale to, že je vedle něho nějaká blízká osoba, ještě nemusí znamenat, že je to láska. Tohle je často chybně zaměňováno, přítomnost člověka nerovná se cit. Láska by měla člověka nabít vnitřně, z očí dokáže zazářit, dějí se neskutečné věci, všechno je najednou zvládnutelné, z ničeho nemusí mít stach, láska dokáže člověka posunout tam, kam by se sám neodvážil. Pokud láska chybí, člověk najednou neví, od čeho se může odrazit, všechno se stává prázdné, pusté. To je přesně to, co Vy popisujete. Mám z tohoto člověka dojem, jako by se mu najednou ztratila jeho perspektiva, cesta, kterou se chtěl ubírat. Není nic, po čem by toužil, není žádná radost, žádné štěstí. Chyba je ale v tom, že on tohle naplnění očekává od někoho jiného (partnerky??), ale přitom netuší, že to, co hledá, má ve svém vlastním srdci. Tady je třeba objevit ten nekonečný proud lásky, na který se pak může položit a nechá se volně unášet. Chybí mu impuls, zatím je zastavený, ale už brzy by měl pochopit, že to, jak žije, nemá smysl. Mělo by dojít - vypadá to jakoby plynule a automaticky - k jeho vnitřnímu přeladění. Věřte, že to nebude trvat dlouho.
20. otázka:
Milá Wahlgrenis,
srdečně Vás zdravím a jako jedna z mnoha děkuju za Vaše stránky. Už pár dní se
odhodlávám Vám napsat. Nerada bych Vás okrádala o čas, budu vděčná, když si mé
řádky alespoň přečtete. Za pár slov odpovědi bych byla ale velmi vděčná. Pokud
usoudíte, že bych si s Vámi měla domluvit raději osobní konzultaci, ráda tak
učiním..
Četla jsem na Vašich stránkách řadu příběhů velmi podobných tomu mému… nemůžu
otěhotnět. Ráda bych věděla, jestli je kolem mě (nás) nějaká dušička miminka. Už
3 roky se snažíme, dokonce jsme byli i na umělém oplodnění (kdybych Vaše stránky
četla dřív, bylo by mé rozhodnutí asi jiné), kdy mi v prvním cyklu vůbec
nereagovaly vaječníky a lékaři mi nedokázali vysvětlit proč. Prý jsem v pořádku
a netuší příčinu. Navrhli nám, že máme uvažovat o darovaném vajíčku. Ten pocit,
co nastoupil, bych nikomu nepřála, neskonalý smutek…Tak nějak cítím a
věřím, že by to mohlo jít přirozeně. Nevím, jestli si něco nenamlouvám, ale
nejsem smutná, jen čekám a pokorně žádám… Občas sice zabloudí myšlenka, jestli
nejsem jedna z těch, které není souzeno mít děti, ale vždycky pak
převládne optimismus. Dělám si falešné naděje? Je mi 33 let a roky ubíhají.
Nedupu si nožkou, jen přemýšlím o budoucnosti, snažím se uvolnit a radovat se ze
života. Ale znáte to, miminko moc chceme, tak se myšlenek na ně zbavit nejde.
Neumím ještě komunikovat s jemnohmotným světem, i když to zkouším, jsem jen ve
fázi hledání, a tak se obracím s prosbou na Vás, jestli byste mi nepomohla,
třeba i nenasměrovala. Možná dělám něco špatně, nevím o tom a mohla bych pro
miminko, pro nás nebo pro někoho jiného něco udělat, něco vyřešit… nevím. Je tu
taková prázdnota…
Děkuju moc za Váš čas a přeju krásný den. Soňa 17.4.2009
Odpověď:
K problematice těhotenství a miminek vůbec tady bylo napsáno už mnoho slov. Umělé oplodnění je samozřejmě také cesta k dítěti, ale není to to, co bych doporučila. Člověku nebylo dáno vyrábět umělé děti, člověk má hlavně milovat a žít s láskou, pak se i rodí děti - z lásky. Ty jsou největšími dary, které můžeme přijmout do tohoto světa... Ve Vašem případě žádný zásadní problém, proč byste nemohla otěhotnět, nevidím. Není tady nic, co by bránilo tomuto nádhernému přirozenému procesu. Těhotná jistě budete, a možná by to nemuselo být jenom jedno miminko. Tedy jedno nejdřív a pak brzy druhé. Nesmíte podlehnout stavu, který kolem sebe šíří Vaši lékaři. Všechno je v pořádku, žádný zdravotní problém tady není. Máte vedle sebe milujícího partnera, který Vám všechnu lásku vrací. O ničem nepochybujte, nezkoumejte nic rozumově, ale nechte si otevřené srdce. Lásku máte všude kolem sebe. Holčička se k Vám už moc těší.
21. otázka:
Milá Wahlgrenis,
pořád chodím na Tvé stránky..čtu si v nich, hledám odpovědi... Mám silnou
potřebu už několik dní znovu napsat. Možná neodepíšeš, možná proto, že si mám na
odpověd přijít sama... i pomocí Tvých stránek. Ale na jedno bych se ráda stejně
znovu zeptala. Začala jsem praktikovat automatické písmo..
Mluvila jsem s tátou, někdy se mnou nebyl, jiný ochránce mi řekl, že je v
království nebeském... S tatínkem jsme si spoustu toho už vyjasnili...
ale mi jde ted o něco jiného. Jednou jsem opět sedla k papíru a tužce a ptala
se... Mluvila jsem s někým, ptala jsem se, jestli je zlý, nebo hodný,
říkal, že zlý... no a než jsem to ukončila - poslala jsem ho pryč, at zmizí, at
jde ode mě, jenže jsem a asi je to špatně, čekala na odpověd a ta byla, že si
mám jít lehnout na koleje. (Jednu dobu jsem si o tom tak pořád přemýšlela, že
bych se nejraději nechala přejet vlakem, já vím, strašně jsem se rouhala.) No,
poslala jsem jej pryč, neměla jsem strach, vůbec ne, ale pořád přemýšlím, jak
zjistím, s kým mluvím, co když si se mnou někdo povídá a já v domnění, že je to
někdo hodný, v komunikaci pokračuji, co když ale se někdo za mého ochránce
vydává..je to možné? Jsou s námi naši ochránci pořád? neustále, nebo
někdy někam odejdou a mezitím si najde někdo zlý k nám rychle cestu... Napadá
mě, že jsem si to možná způsobila sama, tím jak jsem tak přemýšlela o těch
kolejích, že toho ten někdo zlý hned využil.. jako by ho ta negativita
přitáhla... Jenže se tomu neumím bránit... někdy ty myšlenky prostě pořád ve mě
jsou... jednou za čas... Trpím někdy silnými depresemi a úzkostmi.. následek
traumatů... a z toho ty myšlenky na smrt... na vlastní smrt. I kdybych to
kvůli synovi neudělala. Ale ty myšlenky tam jsou. Nevím, jak je zapudit, chci si
dál povídat s ochránci, jenže ted mám strach, že se na mě napojí zase někdo
zlý, kdo mě bude přesvědčovat k něčemu, jako tehdy.. Já už vlastně asi odpověd
vím, prostě vypudit ze sebe to negativní myšlení.. ale zase... je to dlouhý
proces, po tu dobu, pokud se mi vůbec bude dařit, bych neměla s ochránci mluvit?
Kvůli tomu možnému napojení zlých sil? Já nevím. Milá Wahl, mám pocit, že bych
Vám měla vykat.. protože si Vás velice vážím... a je mi trapné za to tykání hned
.. Jsem často na internetu a různých diskuzích, kde se obvykle tyká.. - to omluva
a vysvětlení k tomu tykání.. Jsem ráda za ty stránky. Navozují ve mně pocit
dlouho nepoznaného klidu.. Přeji Vám mnoho, mnoho sil... a klidný, spokojený
život.. Aja. 17.5.2009
Odpověď:
Komunikace s jemnohmotným světem má své zákonitosti, není to úplně jednoduché. Je docela jedno, jestli se tak děje přes kyvadlo, automatickou kresbu nebo písmo. Všude může dojít k posunům, k tomu, že s Vámi v konečné fázi komunikuje někdo jiný, než s kým jste komunikaci začínala. Na svých akcích doporučuji omezit otázky pro bytosti jemnohmotného světa na pět, při větším počtu může dojít, že bytost už s Vámi nekomunikuje, ale kanál zůstává otevřený. Tam se může potom dostat prakticky kdokoliv, nedivte se tědy těm našeptávačům... To je zcela logické. Měla byste mít navíc nad sebou pořád kontrolu, negativní myšlenky dokáží napáchat mnoho chyb. Nalaďte se na proud lásky, který prochází Vaším srdcem, jakmile to uděláte, zjistíte, že tam už pro nic dalšího není misto.
22. otázka:
Milá Wahlgrenis
Poslení dobou se mi stále zdají špatné sny o mém přiteli třeba, že umřel nebo se
se mnou stále rozchází. Mám z toho divný pocit... Tak mě zajímá, jestli to není
špatné??? Předem děkuji za odpověd a přeji krásný den Tvá věrná čtenářka Eva M.
13.4.2009
Odpověď:
Sny nejsou reálným odrazem života, obvykle to bývá naopak. Smrt značí narození dítěte, to jste jistě už slyšela... Nemějte proto strach, že se něco dramatického přihodí. Vaše sny bych spíše vnímala jako potvrzení správného stavu, všechno je v nejlepším pořádku.
23. otázka:
Dobrý den Wahlgrenis.
Na internetu jsem natrefila na vaše stránky a okamžitě jsem v sobě cítila
nutkání napsat vám svoje trápení. V květnu roku 2002 jsem porodila mrtvého
chlapečka, stalo se tak 3 dny po termínu porodu. Jednoho rána jsem se probudila se
strašným pocitem, že se něco děje. Uvědomila jsem si, že jsem za celou noc necítila
v bříšku vůbec žádný pohyb. Lékaři mi nedokázali vysvětlit příčinu. Vím, že to byl
chlapeček, vím, že měl pupeční šnůru omotanou kolem nožiček, nebyla utažená. Za
2 roky se nám narodil krásný, zdravý chlapeček, bratříček pro mou 6letou dceru, ale
dodnes se nedovedu zbavit toho pocitu, že jsem něco pokazila nebo jsem byla za
něco potrestaná tím nejhorším trestem. Trápí mě, že nevím, co a proč se tenkrát s
naším Kubíčkem (tak by se jmenoval) stalo. Trápí mě také to, že podle našich
zákonů nemohl být ani oficiálně pojmenovaný, protože se nenadechl, tudíš neměl
rodný list a samozřejmě ani úmrtní. Jen tak našeho drobečka přidali k nějakému
cízímu tělu a spálili. Děsí mě představa, jak strašně se musel bát.
Poslední dobou moc věřím na nadpřirozené věci. Před půl rokem jsem začala jako
naprostý nevěřič jezdit k léčiteli s mojí psychikou. Moc mi pomohl a řekl mi o mě
tolik věcí, které jsem cítila, ale nikdy nevyslovila. Před 2 dny jsem u něj byla
znovu, poprvé mi rovnal čakry. Byl to neskutečný zážitek, pořád se mi to v mysli
vrací. Řekl mi, že v mých očích vidí tři dětské dušičky, aniž by věděl o smrti mého
nenarozeného.
Ani nevím co vlastně od tebe očekávám. Asi chci jen vědět, co se stalo, proč můj
drobeček nechtěl na tento svět, proč se rozhodl, že mezi nás nepřijde. Byl
vytoužený a s láskou očekávaný mnou, tatínkem, sestřičkou a všemi příbuznými.
Moc děkuji za tvou pomoc. Růža.12.4.2009
Odpověď:
Z našeho lidského hlediska nesmíme zkoumat délku života. Smrt přichází vždy ve správnou chvíli, nemůžeme se nad tím pozastavovat, říkat si, že ještě nebyl čas... Na to nemáme právo. Je jedno, jestli člověk zemře v 95, 50 nebo 18 letech. Není rozhodující počet roků, měsíců, nebo dní, ani počet nádechů a výdechů. Tohle se řídí jinudy, odjinud. Nezkoumejte proto ani, co se stalo s Vaším chlapečkem. Je to tak v pořádku, nic si nevyčítejte, tady nebyla chyba u Vás, ale je to příběh té duše, které měla a neměla vstoupit do Vašeho života. Někdy to bolí, ale i tohle je život.
24. otázka:
Milá Wahlgrenis,
velice mě trápí časté bolesti hlavy. Často mě už napadlo jak s nimi budu žít dál
- zavřít tak oči a už se neprobudit. Musím tady ale zůstat, moji blízcí mě
potřebují. Mám pocit už od dětství, že jsem přišla na svět, aby mnou mohla
procházet láska, abych ji mohla vyzařovat, ale bolest hlavy, rovněž už od
dětství, mi často bere energii. Miluji svoji rodinu, i když to v ní není vždy
jednoduché. Manžel často chodí do hospody, je citlivý, stará se o svoji matku,
ale když může, tak před problémy uteče, mladší syn je silný schizofrenik,
prodělal i 15 elektrošoků. Starší syn je ještě nevyzrálý. Prosím poraď mi, kde
je příčina mé bolesti hlavy a jak bych mohla pomoci svému muži omezit jeho
škodlivou zálibu. Je -li nějaká rada pro mé děti, tedy i o ni. Jsem vděčná, že
jsem narazila na tvoje stránky.
Milá Wahlgrenis,
velice se omlouvám, že jsem se včera zapomněla podepsat, byla jsem velice
rozrušena, že někomu neznámému posílám tak osobní sdělení. Málokdy taky žádám o
pomoc pro sebe. Vždy jsem svou bolest brala jako něco, jako že bůh ví, proč
mne jí obdařil, a tak jsem se ji s pokorou snažila přijímat, ale poslední roky
již musím brát téměř denně silné léky proti bolesti preventivně i antiepileptika
a přesto mě bolí hlava i v noci. Z toho plynou mírné depresivní stavy, jak budu
dál zvládat péči o syna, staré rodiče, práci... Celým životem cítím vedení, vyšší silou a ráda se jí nechám vést. Jen se mi stále vkrádá myšlenka
- dozvím
se někdy, proč mám ty bolesti? Jaký je jejich smysl? Zavinila jsem si je nějak.
Asi bych je potom lépe dál snášela. Cítím, že bych mohla hodně pomáhat ostatním
lidem, ale ty bolesti mě strašně limitují.
Dál tě ještě prosím o radu, zda je nemoc mého mladšího syna zapříčiněna nějak
karmicky a jaká je celková karma naší rodiny. Vím, že je těch otázek hrozně moc, ale máme za sebou procházku peklem - syn byl 5 měsíců v léčebnách a nyní trpí
kromě farmakorezistentní schizofrenie i lékovou epilepsií. Já jsem šťastná, že
nejhorší už máme za sebou, ale chtěla bych vědět o příčinách jeho nemoci co
nejvíc, abych mu mohla účinně pomáhat a chránit ho před tím, co by opět mohlo
jeho stav zhoršit.
Mockrát Ti děkuji a přeji hodně sil , díky kterým jsi ochotná ostatním pomáhat.
Monika 8.4.2009
Odpověď:
Měla bych asi začít tím, co očekáváte nejvíc. Trápí Vás závislost Vašeho muže, to, že většinu času tráví po hospodách a ne s Vámi. To je největší Váš problém, od toho se odvíjí všechno ostatní. Pokoušíte se totiž zvládnout to, co se zvládnout nedá. Je to Vaše velká zátěž, dokonce bych se nebála použít slovo - největší. Nemůžete se násilím snažit někoho předelat k obrazu svému, pokud ten druhý o to nestojí. Tahle snaha je marná. To byjít nemůže. Při jakékoliv změně by měl dotyčný aktivně spolupracovat, z alkoholika abstinenta neuděláte. Tím, jak jste se do tohoto nadlidského úkolu postila, přijala jste náročný úkol.A s tím souvisí Vaše bolesti hlavy. Potřebovala byste se od tohoto "úkolu" osvobodit. Ale manžel není jediným Vaším problémem, těch nadstandardních úkolů, které se snažíte řešit, je víc. Udělejte si v životě pořádek, stanovte si priority, co je důležité a co počká. Měla byste dojít k tomu, že nejdůležitější ze všeho a ze všech jste tady Vy. Měla byste na sebe myslet mnohem víc, naučte se mít ráda.
25. otázka:
Milá Wahlgrenis,
obracím se na tebe se žádostí o radu, proto ti píšu. Moje myšlenky možná budou
trochu zmatené, ale bude to tak, jak to cítím já. Poslední dobou se mi stává, že
mám takové pocity, jako bych byl prázdný, stále něco hledal, nějakou cestu.
Cítím, že nejsem sám sebou. Abych to blíže specifikoval: mé pocity by se daly
popsat jako, deprese, jsem smutný, jako by na mě působila nějaká neviditelná
tíha a tlak okolí. Většinou to přichází večer nebo když jsem sám se svými
myšlenkami. Jen na upřesnění, jsem student druhého ročníku pedagogicke fakulty v
Olomouci a blíží se zkouškové období,což bych mohl brát jako racionální
zdůvodnění té tíhy a tlaku, ale sám cítím,že to asi nebude všechno. Dále bych
chtěl uvést, že by to mohlo třeba souviset s láskou,která se mi asi nedostává,
co týče partnerských vztahů. Mám takový pocit, že to je jako nějaká bublina, ve
které žiju a z které se nemůžu dostat. Jenoduše řečeno, mě poslední dobou nic
nebaví, ani škola ani zábava u počítače ani posilovna. Vše prostě beru jako
stereotyp
Tyto pocity se také někdy rychle střídají. Přes den to ani tak nevnímám, ale lze
to vypozorovat z chování. Uvedu příklad. V sobotu byla u nás demonstrace
pravicových radikálu proti Romům (bydlím v Přerove). Normálně bych se ze
zvědavosti šel podívat, ale jako kdyby mě něco na místě táhlo se do
nepokojů, které potom zavládly v ulicích přidat. Naštestí jsem se nepřidal, ale
byl u toho. Mám takový pocit, jako kdybych měl dvě tváře občas nebo že si hraju
na něco, čím nejsem nebo nechci být. Nejvíc mě dostalo, že jsem tuhle situaci
dnes prokonzultoval s mým velice dobrým kamarádem a on mě ujistil, že tyto
pocity nemám jenom já, ale i on cítí, že něco je v nepořádku, že to co cítím
já, cítí i on. Nedokážeš mi nějak poradit? Sleduju tvé stránky a i ja věřím na
nějaký vyšši princip, vesmírné síly, osud, astrální cestování, zkrátka na věci
mezi nebem a zemí. Ješte si myslím, že by bylo zajímavé uvést, zajímavosti jak
jsme s Milanem, mým velice dobrým kamarádem, seznámili. Dala nás dohromady právě
touha pochopit tyto principy mezi nebem a zemí, oba 2 jsme se u tuhle
problematiku dříve zajímali. Oba dva vyznáváme stejný životni (zdravý) styl (
sport, zdravá výživa).
Myslíš, že to byla náhoda nebo už to bylo takhle dopředu dáno,že všehno, co
uděláme, veškerá rozhodnutí mají svůj smysl? Udělěj si na mne prosím čas, za
případné gram. chyby neručím :) Děkuji za tvou odpověd. S pozdravem Tom 7.4.2009
Odpověď:
Lidé se spolu potkávají podle určitých plánů, žádná setkání nejsou náhodná. Věřte tedy, že Váš kamarád má pro Vás určité informace, které Vám má předat. Možná dnes, možná zítra, nezkoumejte to. Všechno má nějaký smysl. Pasivitu, kterou nyní vnímáte, byste si měl přeprogramovat v aktivitu, v činnosti, která vás baví. Ale k tomu je důležité, abyste vůbec došel k tomu, že něco takového má smysl. A k tomu je zase důležité, abyste pochopil, že vůbec žijete, že vy sám jste důležitý, vy se potřebujete pochopit, přijmout, mít se rád. Obvykle o těchto věcech mluvím směrem k ženám, ale je to pakticky jedno. Měl byste uvažovat o náplni svého volného času, o tom, jak se stravujete, s kým se stýkáte, to všechno je totiž velice důležité. Váš život má jít nějakým směrem, potřebujete smysluplně fungovat. Přišel jste do tohoto života s jistými úkoly, které máte splnit, zatím ale nic neplníte, všechno jde tak nějak mimo. Je škoda ohlédnout se za sebe a vidět tam jen prázdno... Zvažte to ještě.
26. otázka:
Mila Wahl,
uz delsi dobu premyslim nad tim,
proc vznikaji v tele cloveka ocni vady...kratkozrakost, dalekozrakost, zakaly,
atd a jestli je nejaka sance tento problem zmirnit, nebo se ho treba uplne
zbavit. Jedna se o nasledek jednoho ci vice minulych zivotu, nebo si problem
vytvorime za zivota soucasneho? Zrak se mi zacal horsit zhruba v dobe puberty. Nyni jsem na zhruba 3 dioptriich pro kazde oko (kratkozrakost). Nesmirne me
otravuje nosit bryle, a posledni dobou me opravdu rozciluje pocit na nose,
tlaceni, ktere bryle vyvolavaji. Nosim radeji cocky, ale nejsou pro me vhodne
na neustale, kazdodenni noseni, nebot mam mirne suche oci. Delsi dobu premyslim
o ocnim laseru, teto procedury se vsak bojim. Slysela a cetla jsem dost
odrazujicich pripadu, a zda se, ze problem se casto po nekolika letech stejne
vrati (neni tomu tak ale vzdy). Mozna je to ale porad lepsi alternativa, nez
nosit kazdy den bryle. Na internetu jsem nasla rady a zpovedi lidi, kteri
vyzkouseli alternativni lecbu prave kratkozrakosti, snizovali postupne dioptrie,
a zrak se jim po nejake dobe
(nekdy po x letech) alespon castecne zlepsil. Ze se pry oko nenamaha, kdyz ma
bryle/cocky a svaly ochabuji. Nevim vsak, jestli tomu muzu verit... Nedavno
jsem byla u ocniho lekare, ktery tuto variantu samozrejme poprel (s tim jsem ale
pocitala), a byl protivny, kdyz jsem mu rekla, ze bych chtela zkusit bryle o
neco malicko slabsi. Lekari tvrdi, ze ocni vady jsou pouze v genetice. Vsimla
jsem si vsak, ze podle vyzkumu maji lide se stejnymi ocnimi vadami velmi podobne
nebo totozne charakterove vlastnosti. Existuje jina alternativa nez bryle/cocky,
pripadne laserova operace? Zda se, ze jsem momentalne (velmi kratce) tehotna,
takze na laser mohu stejne zapomenout. To me netrapi, stejne me porad neco
drzelo zpatky. Mam ale trochu strach, ze se mi zrak jeste zhorsi (jak tomu v
tehotenstvi byva), pokud vubec zustanu tehotna, a ze cocky nebudou vubec vhodne
kvuli zadrzovani vody. Leto si s brylemi opravdu nedokazu predstavit. Pomahaji
opravdu cviceni na oci, o kterych se pise ve spouste knih? Bez bryli chodit
nemuzu, jelikoz bych asi zakopla pri prvnim kroku, a nemohla bych bez nich
ridit. Jen tak odlozit je nemohu. Predpokladam, ze takovy problem nejde
'lecit' u lecitele jako jine zdravotni obtize, existuje i presto nejaka sance na
zlepseni? Markéta 7.4.2009
Odpověď:
Problémy s očima souvisí s uvědoměním si problémů kolem sebe, svět není takový, jaký bychom ho chtěli mít, i když se snažíme sebevíc. Obvykle děti dostávají první brýle ve 2. třídě, kdy zjišťují, že svět dospělých je skutečně tak jiný od toho dětského, který zatím žily. Časem se mohou problémy s očima upravit, ale spíše to bývá změna k horšímu. Vy píšete, že se Vám zrak zhoršil někdy v pubertě. Tam je také výrazný zlom - už nikdy nebude nic jako dřív. S vadami očí se dá samozřejmě pracovat. Těch postupů je hned několik, ideální je samozřejmě upravit okolní svět tak, aby byl pro nás přijatelný, což ale obvykle nebývá realizovatelné. Existují také oční cviky, které pracují s očními svaly. Osvědčila se i urinoretapie - vyplachování očí vlastní močí. Pokud bych mohla přidat vlastní zkušenost, vnímám změny zraku také, ale uvědomila jsem si, že to, co vidět mám, vidím vždy zcela jasně a bezpečně. Doporučila bych Vám hlavně pozitivní změnu v životě. Nedělat si násilí nikdy, v ničem a s nikým. Jakmile totiž odstraníte ty překážky na cestě a necháte si vlastním tělem proudit jenom čistou lásku, najednou je všechno jiné, jste totiž absolutně zdravá.
27. otázka:
Dobrý den paní,
chtěla bych Vás poprosit o pomoc smým problémem. Po několika neúspěšných vztazích jsem konečně našla hodného člověka, ale máme problém. Nefunguje nám sex, a to od samého začátku vztahu. První jsem to přikládala tomu, že se málo známe a také tomu, že mě má přítel moc rád, nechce zklamat a zaobírá se tím až tak, že to prostě nejde. Abych blíže napsala, o co se jedná. Když se mazlíme, tak přítel dosáhne jen slabé erekce a po vniknutí má ihned ejakulaci. Navštívili jsme společně i sexuooga, dal příteli léky, ale je po nich, bohužel, unavený, spavý, což je při jeho práci značné riziko. Kamarádka mě navedla na Vaše stránky, tak Vás tímto prosím o radu. Předem děkuji Alena 6.4.2009
Odpověď:
Intimní soužití mezi partnery je vždy velice důležité. Pokud tato oblast od počátku nefunguje, jen těžko lze doufat, že to samo nějak časem naskočí a bude to super. Nebude. Pokud mezi partnery není ta důležitá chemie, kdy oba touží úplně stejně po stejných věcech, není možné si ji nijak násilně naprogramovat. Tohle asi ve Vašem případě problém nebude. Trápí Vás něco jiného. Máte nejspíš zafixované jisté procesy, které by měly fungovat, ale s partnerem je o nějak jinak. Nestresujte se hlavně kvůli tomu, najděte si jiné metody, pomůcky, prostředky... Měli byste se k sobě přibližovat s láskou a ne s obavami, jak to zase dopadne. Tohle není žádný závod, abyste na konci padli vysílením, má jít o společný prožitek, o to, abyste spolu rádi usínali, abyste měli jeden ve druhém oporu. Léky v tomto případě nemají smysl. Léky totiž řeší jen nějakou normu, která tady byla nastavena. Normy ale do láskyplného života nepatří.
28. otázka:
Dobrý den, Wahlgrenis,
vím, že Vám lidé posílají spousty dopisů a přečíst všechny dá určitě velkou
práci. Moc se omlouvám, že Vás okrádám o čas, ale už nevím, kam se obrátit. Na
Vaše stránky chodím každý den a je to úžasné, jak lidem pomáháte. A hlavně i
poučné! Ze spousty odpovědí si vždy vezmu i něco pro sebe. Děkuji!
Ale proč Vám píšu. Trápí mě zdravotní problém - a jsem si jistá, že nejen mě, že
je nás "postižených" žen spousta. Tím problémem je kvasinková infekce. V
dřívějších letech jsem ji mívala jen málokdy. Ale 5. března se najednou
dostavilo svědění a další příznaky, které určitě každá zná a do dnešního dne
nemám pokoj. Někdy je to lepší někdy horší. Že už jsem vyzkoušela všechno možné
snad ani nemusím psát. Zatím jsem zůstala jen u bylinných čajů.
Z Vašich stránek vím, že nemoc je výkřikem duše a je třeba něco změnit, ale já
absolutně netuším CO dělám špatně CO bych měla změnit :-( Snažila jsem najít
dotaz podobného charakteru, který tady před časem byl (teď se mi najít nepodařil)
a tam paní zhruba odpovídáte, že gyn. problémy pramení ze vztahů k mužům (asi to
nepíšu přesně) Ale s tím nemám problém. S manželem vycházím dobře, našla jsem k
němu novou cestu. Také s otcem vycházím dobře. Chtěli bysme k 5ti leté dceři
ještě jednoho potomka. A právě v době kdy už byly úvahy nad miminkem čím dál
častější přišly tyhle problémy. Nevím, možná tomu přikládám větší váhu, než to
skutečně má, ale myslím, že ty gyn. problémy nemám jen tak. Byla bych moc vděčná
za Váš názor a myslím, že by zajímal spoustu žen. Děkuji! Kofi 23.5.2009
Odpověď:
Ano, gynekologické problémy souvisí se vztahem k mužům. Sama uvádíte, že jste k muži našla novou cestu. Z toho logicky vyplývá, že všechno tak ideální vždy nebylo... Možná tady byla nějaká další osoba - na jeho nebo na Vaší straně, možná jste měli zájem o jiné věci, láska se někam odsunula. Ale Vaše potíže souvisejí s muži, kteří prošli Vaším životem. Nemusí to být nutně manžel. Zavzpomínejte si na své lásky, na osudovou první lásku, na toho, kdo odemknul Vaše srdce. Někde tady bude otazník, na který dodnes neznáte odpověď. Potřebovala byste mít všechno úplně jasné, čisté, bez jediné pochyby. Tady můžete použít rituál s psaním odpouštěcího dopišu. S miminkem nebude problém, až se vnitřně přeladíte.
Jakšiel:
Dobrý den, můžete mi napsat, abychom se domluvili buď na osobním setkání, nebo bych Vám poradil, co máte dělat.
S láskou Jakšiel
29. otázka:
Prosím, proč mi nebylo dopřáno druhé dítě? Patnáct let jsem se snažila přijít do jiného stavu, ale výsledek nulový. Prosím, zda mi odepíšete, v čem byl problém. Není to snad problém z minulého života? Děkuji za odpověď. Hanka 23.5.2009
Odpověď:
Těhotenství není program ženy, ale budoucího miminka. Není možné si vynutit něco, co přijít nemá. Ovšem ve Vašem případě těhotenství nepatří do sféry snů, je to realita. Možná tady chybí jen malý krůček, ale miminko by se k Vám dostalo moc rádo. Už je docela blizoučko. Neměla byste řešit svůj věk, ten není v tuto chvíli důležitý, důležitá jste totiž Vy, Váš partner a láska, která je všude kolem Vás. Nepochybujte o sobě. Na začátku října se koná akce v Klatovech zaměřená na budoucí maminky, kterým se nedaří otěhotnět. Tady byste se mohla dozvědět, jak se přeladit o pár let zpátky, jak se mít ráda, jak nejít proti přírodě, jak si neubližovat. Ono to všechno je důležité pro pochopení role ženy v životě... Jakmile dojde k tomuto pochopení, pak obvykle už těhotenství přichází bez problémů.
Jakšiel:
Dobrý den, můžete mi napsat, abychom se domluvili buď na osobním setkání, nebo bych Vám poradil, co máte dělat.
S láskou Jakšiel
30. otázka:
DOBRÝ DEN WAHLGRENIS, JE MI 25 LET. DNES MÁM TAKOVÝ VNITŘNÍ DEN, JÁ TOMU TAK ŘÍKÁM. JINAK JSEM CELKEM KOMUNIKATIVNÍ:-). VLASTNĚ HLEDÁM RADU NEBO I POMOC. BYLA BYCH MOC RADÁ. MÁM TOHO VÍC VLASTNĚ. PRVNÍ VĚC JE, ŽE MÁM PROBLÉM S PLETÍ A KOSMETICKÉ A JINÉ PŘÍPRAVKY MOC NEFUNGUJÍ. MÁM TO SPÍŠE PSYCHICKÉ A JSEM SI TOHO VĚDOMÁ. DRUHÁ JE TA, ŽE MÁ STARŠÍ SESTRA A MATKA I OTEC ŽIJEME VŠICHNI VLASTNÍ ŽIVOT, ŽIJEME ŘEKLA BYCH CHAOTICKY A MÁME PROBLÉMY VE VZTAZÍCH, ALE VŠICHNI. S OTCEM SE NEVÍDÁM. ALE NA MÉ SESTŘE A MATCE MI VELMI ZÁLEŽÍ A VŠE, CO TRÁPÍ JE, TRÁPÍ MĚ. NEVÍM, JAK JIM POMOCI. MŮŽU ASI JEN VYSLECHNOUT, ALE NĚKDY UŽ MÁM HLAVU JAKO MELOUN :-)
MÁM PARTNERKU UŽ SEDM LET. MÁM V NÍ VELKOU DŮVĚRU I ONA VE MNĚ. I KDYŽ TEN VZTAH JE PRO NÁS NĚKDY VELMI TĚŽKÝ, ALE TO JE ASI NORMÁLNÍ A NEJSEM JEDINÁ, MILUJEME SE. ALE CITÍM, ŽE NENÍ TA PRAVÁ, BYLA MÁ PRVNÍ. NEMÁ TO TAKÉ V URČITÉM SMĚRU V ŽIVOTĚ JEDNODUCHÉ A JSME NĚKDY JAK DVĚ MALÉ VZTEKLÉ DĚTI. NĚKOLIKRÁT JSEM SE S NÍ CHTĚLA ROZEJÍT. ŽÍT SE MNOU JE BĚS :-) ALE..
NO A V MÉM ŽIVOTĚ JE JEŠTĚ JEDNA ŽENA, JEDNU DOBU JSEM BYLY V NEUSTÁLÉM KONTAKTU (INTERNET, TELEFON) A JÁ SE DO NÍ ZAMILOVALA, PŘIŠLA MI JAKO OSUDOVÁ, ALE SPLETLA JSEM SE I KDYŽ SI TO NECHCI MOC PŘIPUSTIT, JSEM DOCELA INTUITIVNÍ .. A NEVÍM.. NAŠLA SI PARTNERKU. A MĚ POVAŽUJE ZA PŘÍTELKYNI, VÁŽÍM SI TOHO, ALE CHÁPETE... STÁLE NA NI NEMOHU ZAPOMENOUT A UBLIŽUJI JAK SOBĚ TAK PARTNERCE. NO A TO HLAVNÍ JE, ŽE NEVÍM, JAK ZMĚNIT MŮJ ŽIVOT, JAK PLNIT SVÉ SNY, ABYCH MOHLA UDĚLAT I OSTATNÍ ŠŤASTNÝMI. TAK JAK BYCH TO CHTĚLA UDĚLAT, NEVÍM, JAK K TOMU VŠEMU DOJÍT. CITÍM SE VYČERPANÁ. MÁM V ŽIVOTĚ CHAOS.
VELMI VÁM DŮVĚŘUJI A CÍTÍM, ŽE BYSTE MI MOHLA POMOCI A NEBUDU SE STYDĚT ZA NIC, KDYBYSTE SE MI DOSTALA POD KŮŽI A TAK MOŽNÁ TROŠKU:-)) MOC VÁM DĚKUJU. POČKÁM KLIDNĚ NĚKOLIK LET NA ODPOVĚĎ. TŘEBA ANI NENAPÍŠETE, NECHÁM TO OSUDU NEBO NĚČEMU VYŠŠÍMU NEVÍM. DĚKUJU MOC. PŘEJI VÁM V ŽIVOTĚ TO NEJLEPŠÍ. KLARISIA 27.5.2009
Odpověď:
Vaše problémy s pletí souvisí s nepřijetím vlastní role. Něco jiného se odehrává uvnitř Vás, něco jiného se děje navenek. Je to boj, nesoulad. Potřebovala byste si v sobě udělat pořádek. Není dobré snažit se o něco násilím, to nemůže nikdy vyjít. Všechno, co vnímáte, že nějak "drhne", se pokuste ze svého života odstranit. Popisujete konflikty mezi blízkými osobami - starší sestra, matka, otec. Neměla byste se snažit řešit jejich problémy, jsou to jejich životy. V tom Vašem životě máte být nejpodstatnější Vy, nikdo jiný. Nesnažte se být obětí, ale všechno dělejte tak, abyste se nemusela stydět. Dělejte si v životě dobře, mějte se ráda a pochopte, že teprve potom může být někdo další, koho budete mít ráda. Vy jste ale vždy na prvním místě. Ne, tohle není sobectví. Jakmile se totiž přijmete a pochopíte to, začnou z Vás vyzařovat zcela jiné energie a teprve potom můžete očekávat nějaký vstřícný krok od ostatních. Jinak to fungovat nemůže.