Milá Wahlgrenis,
včera jsem narazila na Vaše stránky, ta náhoda by se dala nazvat šťastnou, protože mně již třetí měsíc sužují splíny, i když vlastně nemají proč. Snažím se sama sebe přesvědčit, že můj život je šťastný a že přát si víc by bylo sobecké, i přes to mám často plačtivé nálady. Dlouho jsem přemýšlela, jak formuluji svou otázku směřovanou k Vám a nakonec jsem se rozhodla, zeptat se na věc, která mě sužuje asi nejvíce. Tak nějak od dětství jsem vyrůstala sama, sice v milující rodině, ale ve svém vlastním světě. V patnácti jsem dostala svého prvního psa a upjala se k němu. Najednou byl tady kámoš, který se mnou byl pořád, který nikam neodcházel a dával mi lásku. Jak jsem dospívala přála jsem si takového lidského parťáka, s kterým budu sdílet svůj život. Teď takového mám, řekla bych, že ani on neměl lehké dětství a hledal někoho, kdo ho bude milovat, stejně tak jako já. Takže jsme se našli, jenže je tu několik překážek, které mi hlodají v mysli.Tou první je dálka,která se v dnešní době dá zvládat bez problémů. Druhým problémem je náš věkový rozdíl, který je také nepatrných 5 let, jenže já už žiju sama a rozhoduji o svém životě sama, zatímco o jeho životě bude ještě pár let rozhodovat někdo jiný- bude ještě pár let na někom závislý. nevím, zda jsem tak moc majetnická, a jestli mě sužuje právě tento problém. Jen se bojím, že se na něj moc upnu a někdo náš vztah překazí. Někdy mě tahle myšlenka sžírá tak, že se chovám zcela iracionálně. Můj přítel je naštěstí v tomhle hodně tolerantní, ale stejně vím, že ho moje scény překvapují. Kvůli strachu ze samoty a opuštění mám kolem sebe dostatek zvířátek. Je skoro nemožné mě někde potkat bez psího kamaráda. Dokonce jsem uvažovala o vysazení antikoncepce a o otěhotnění, jenže jak už jsem psala výše s přítelem jsme oba mladí a nejdřív bychom chtěli vybudovat kariéru, abychom miminku mohli dopřát vše potřebné. Chtěla bych se tedy zeptat, kde se ve mně tenhle pocit samoty bere a zda s ním jde nějak pracovat??? Ještě bych chtěla dodat, že jsem dost uzavřený člověk a s problémy se svěřuji maximálně svým psům. Na povrchu vypadám optimisticky,což si poslední 3 měsíce nedokážu udržet a hodně mých přátel je v šoku,když teď mě vidí se trápit. Prostě už si nedokážu udržet svou milou "masku". Také se tento rok prohloubil můj problém s přijímáním autorit (nevím, zda to souvisí). Přeji krásný den Lenka 21.8.2007

Odpověď:

Vaše otázka je složitá. Vypadá to, že silný lok vznikl ve Vašem dětství, kam se pořád v myšlenkách vracíte. Jste vlastně sama. Všechno, co ostatní mají v přítomnosti nebo budoucnosti, je u Vás už prožité. Jako byste ani od života nic dalšího nečekala... To je smutné. Náboj byste měla v sobě objevit. Bez naděje se žít nedá. Jen láska žije věčně, na tu byste se měla dokázat naladit. Pes není o nic méně než člověk, i kdžy je samozřejmě přirozené, že žijeme v lidském světě. Na miminko máte ještě čas, přijde, až bude vhodná chvíle. Zatím to nejste Vy, kdo by se měl stát matkou. Teď byste se hlavně měla najít Vy sama. Objevit se, protože všechno, co by ve Vás mělo žít, je udušené, bez energie. Naučte se mít především ráda sama sebe. Od toho se potom odrazí přístup k celému světu.

36. otázka:

37. otázka:

Milá Wahl.,

nevím,jestli je to troufalost žádat o radu, ale po přečtení některých odpovědí na dotazy mi bylo smutno u srdíčka, např.na dotaz umírá mi dcera.

Já kdybych měla začít, tak ani nevím z kterého konce, nejdříve by jsem napsala, jak je obdivuhodné vaše úsilí pomoci lidem, odpovědět, když to nejvíce potřebují, jste velice laskava, proto bych se i já ráda pozeptala. Jsem v takovém začarovaném kruhu, nevím jestli mé zdravotní potíže vyplynuly z tempa, které občas denně nasazuji - rodina, zaměstnání, od září si přeji dodělat třetí ročník nástavbového studia, takže učení (maturita), a stále dokola. Již hodně dlouho se potýkám s bolestmi celých zad, jenže takovýma, že se pomalu kroutím bolestí, a stav se zhoršil natolik, že mám velké bolesti rukou, nohou, krku, prostě pomalu každého místa na těle. Tyto stavy řeším analgetiky, silnýma kapkama, až jsem se rozhodla jít k lékaři. Po odběru krve mi byla zjištěna těžká anemie, ale s bolestma nedělal nikdo nic. Absolvovala jsem kolonoskopii, gastroskopii, ale pro velké bolesti při výkonu se vyšetření nedodělalo. Pohybuji se mezi hematologem a praktickým lékařem, až jsem se objednala sama na ortopedii, aby se postup trochu pohnul, ten mě odeslal na revmatologii. Nevíš prosím, v čem se vlastně pohybuji, co mi je? Bojím se, mám dvě děti 9 a 7 let, chci odmaturovat. Jen mě tíží ty protivné bolesti i v noci. Moc se omlouvám za obtěžování. Irena 28.8.2007

Odpověď:

Jste v bodě zastavení, abyste pochopila, že ne všechno, co se na Vás valí, musíte nutně zvládnout a navíc sama. Jako by se všechno zkomplikovalo od posledního porodu, tehdy jste si připadala jako silná žena, která všechno zvládne. Od té doby je to tedy všechno pěkně na Vás posazené. Přijímáte všechny rány osudu a ještě jste za ně ráda, místo abyste zaujala bojový postoj a řekla jasné - ne. Potřebujete si od všeho na chvíli odpočinout, zase se máte objevit, mít se ráda. Možná to zní jako fráze, ale ve Vašem případě to fráze není. Nebudu popisovat, o co se snaží zdravotnictví a jak se jen jejich lékařským řešením Váš problém odsunuje... Zvolněte, zpomalte, udělejte si čas a naplňte ho činností, která Vás baví, při které se jen nestaráte o své nejbližší. Bolesti pak najednou začnou samy ustupovat.

38. otázka:

Hezký den milá Wahl,
Na Tvé stránky chodím téměř pravidelně, většinou když je mi velmi těžko a potřebuji si nějak dodat kuráže. Mám velký problém, který se táhne již několik let a nevím si s ním rady. Stále bojuju, ale nějak se mi nedaří. Mládí jsem přežila v rodině, kde byl jednoznačnou jedničkou bratr a "velitelem" babička. Byla jsem problémistka, rebel. Proto jsem se snažila co nejrychleji "domov" opustit, vdát se a založit si vlastní rodinu. Toto se mi podařilo  - mám zlatého manžela a dvě šikovné děti. Často si vzpomínám na slova jedné z babiččiných kamarádek v můj svatební den :"Děvčico, ty nejdeš na hody, ty jdeš z hodú". Já s hrdostí odpovídám, že se mi podařilo, že jsem na hodech pořád - tedy ve vztahu k mé nové rodině.
Manžel jako voják z povolání se v letech 1999 - 2003 zúčastnil války v Perském zálivu a poté mise na území bývalé Jugoslávie. Vrátil se psychicky
starší, velmi si vážil rodiny a našeho vztahu. Bohužel, v roce 2000 se u něj projevila nemoc, kterou lékaři označili jako parkinsonovu chorobu. Myslíme
si oba, že něco musel hrozného zažít, co se snaží vytěsnit. Manžel se moc snaží, aby na to přišel, ale zatím se mu to nedaří. Kvůli nemoci, ale také z
touhy konečně pracovat sám pro sebe, odešel z prestižního zaměstnání a nyní se snaží naplnit svoje sny a touhy v podnikání. Bohužel, už druhý rok se
zmýtá v neúspěších a ne a ne se mu to podařit.
I já jsem na první pohled dokázala něco, o čem se mnohým lidem jen zdá. Se dvěma dětmi jsem vystudovala práva a moje ambice mne zavedly až pro někoho na post nejvyšší - na post soudce. Obrovské vyčerpání, touha nalézt v sobě "vnitřní klid" a také necitelné jednání nadřízených mne dohnaly k tomu, že jsem na tento post dobrovolně rezignovala a nyní se plácám jako advokát. Práce mne vůbec nebaví, prakticky se jí vyhýbám. Nemám v sobě hnací sílu - to světýlko v dálce, cítím se nevýkonná, bez zájmu a nálady.
Oba s manželem se již skoro dva roky snažíme nalézt Něco, co by nás moc bavilo, co by nás dobíjelo energií a přinášelo nám vnitřní pocit radosti a
smyslu. Vím, že to někde musí existovat, ale jak to najít? Co udělat pro to, aby se nám otevřely prostory, po kterých tak moc toužíme? Snažila jsem se i dostat zpět do justice, ale vždy někdo za mými zády udělá něco, že to nakonec nevyjde. Já si sama nejsem jistá, zda-li bych byla spokojená - na
jednu stranu vím, že jsem již "dospěla" a pochopila hodně věcí, na druhou stranu mám ještě v živé paměti to, co se mi nelíbilo.
Vím, že každý Ti píše, že by rád dostal Tvou odpověď. Já nejsem výjimkou, také bych chtěla zjistit jaký máš na vše názor. Moc Ti za vše děkuji.
Papadia 28.8.2007

Odpověď:

Manžel se vrátil s otřesným zážitkem, že smrt je běžnější než si třeba do té doby myslel. Žít v její přítomnosti není vůbec jednoduché, i když sám se na žádných takových konkrétních akcích podílet nemusel. Pochopil ale, že tento směr - tedy zabíjet - není správný, proto se také pokusil dostat na jiné místo v životě. Přítomnost smrti se mu už ale nepodařilo vytěsnit.

Problémy v práci nejsou lehce řešitelné. Jste otřesena poměry, které tady vládnou. Ani se Vám nechce znovu začínat. Je nad Vámi ale Boží oko, nevzdávejte se předčasně. Zatím máte ještě na očích nasazené brýle, ale už brzy by mělo dojít k zásadní změně, která se ale odehraje bez Vašeho přičinění. Najednou jako byste byla někde jinde... Naučte se radovat z maličkostí.

39. otázka:

Moudrá a milá Wahl, 

dovol mi, prosím, požádat tě o radu, o pomoc. 

Ze všeho nejvíc se snažím sama si poradit, někdy to tak dokázat, tak jako poradím druhým...  Občas se obracím o radu či myšlenku ke své dobré známé, "pracuje" s karmickými životy. Ale tak dlouhý čas vnímám, jak to není celé... tolik tomu chybí, aby mé porozumění bylo opravdu dobré. Jde mi o vztah,  trojúhelník, on prý je ten pravý, je ale třeba, aby on dokončil, co je třeba, ve stávajícím manželství a pak bude mezi námi jen to nejlepší... Další, zásadní moje otázka je - dlouho se snažím jít duchovní cestou a tím si i ve velmi těžkém vztahu, kde tedy z mé strany určitě nechybí láska, pomáhat.  Milá Wahl, jdu dobře, správně...?  Můžeš-li pomoc mi radou, naznačit směr, pokud to bude možné..    Moc ti děkuji a přeji všechno dobré, Jindra 4.9.2007

Odpověď:

V manželství, které přítel řeší, má ještě úkol, nemůže odejít dřív, než ho splní. Budete si muset ještě počkat.

Ve své duchovní cestě jste nyní zastavena, protože se příliš poutátáe k vidině života s budoucím partnerem, který však volný není. Potřebujete se od této iluze zatím osvobodit. Tím dáte příběhu jiný rozměr, on se pak také bude cítit svobodnější. Vrátí se, bude-li se mít vrátit, ale musíte mu dát křídla. Nechtějte ho zísávat násilím, to by nebylo k ničemu dobré.

40. otázka:

Odpověď:

Tvůj život se hodně změnil. Zbavila ses nenávisti, už tolik lidi neporovnáváš, nezkoumáš, co kdo má a co bys mohla mít taky. Najela jsi na cestu, která Tě naplňuje láskou, máš vedle sebe člověka, které jsi najít měla. Nejsi už dítě a když se ohlížíš zpět, jsi ráda, že jsi už dospělou ženou. Nebylo to snadné... Máš jisté zkušenosti s duchovním světem, ale přesto ses ráda vrátila zpět na zem, nechceš experimetnovat s věcmi, o kterých tišíš, že je stějně nikdy nepochopíš. Odžíváš si další příběh ve své životní knize, je krásně barevný, jsi šťastná. V minulosti zůstalo všechno, cos tam chtěla nechat, nejsi zatížena žádnými předsudky, netáhneš s sebou dál nic špatného. Už brzy bys mohla svoje energie přeměnit v energie mateřské, v Tvé blízkosti je chlapeček. Nedělej nic násilím, všechno půjde, nikdy nebudeš úplně na dně, bez prostředků a bez naděje. Přeji Ti jen to dobré... Však víš...

41. otázka:

Odpověď:

Řetízky nenoste, zbavte se všech svých pout... Buďte volná.

Tady je problém ve vztazích. připadá mi to jako zrada kamarádky, která se dala dohromady s Vaším přítelem. Svou roli tady hrály i peníze. Nebo to může být také účinkování v erotickém průmyslu. Obojí je možné. Jako by se ta nejkrásnější role ženy - kdy miluje... dostala jinam, kde je jenom objektem, věcí, naplněním potřeb někoho jiného. Tady není láska. Tohle by se mělo všechno zrušit, odblokovat a najíit zase cestu k té čisté partnersé lásce. Odložte také navždy černé a rudé spodní prádlo, to je znak erotiky, ale už ne lásky... Láska má úplně jiné barvy. Problém by se zatím do těla dostat neměl, protože jste pochopila možnost řešení. Podívejte se na sebe také očima svého partnera, jak on Vás vidí. Zkuste se najít v jeho očích. Je tady skutečně láska? Nebo bude třeba udělat změnu... Bude. Přicházejí k Vám stále duchovní informace, tak proč se před nimi uzavíráte? Snad pochopíte, kudy vede tato cesta. Nemoc by se měla ocitnout ve Vaší minulosti. Zase bude lépe.

42. otázka:

Odpověď:

Problém, který řešíte u holčičky, je skutečně daný z minulosti. Opravdu jako by měla říkat slova, která nebyla její. Souhlasí to, co jste zjistili na SRT. Ostatně to, že se Vám opět narodila, je dobrým znamením. Strach tady samozřejmě je, ale přichází hlavně s nadějí, že se to už nebude nikdy opakovat. Je to pro ni náročná zkouška, neví, jak na tom Vy dva jste, a co můžete udělat. Musí věřit, že bude lépe, ale tato krize se projevila právě zmíněnými problémy. Měli byste ji přesvědčit o své nekonečné lásce, měla by vědět, že jí nechcete ničím ublížit, že vždycky budete poslouchat to, co ona říká. Je to hodně náročné, ale pochopí to. I když hlavně je to na Vás. Takhle malý človíček neumí říct, co ho trápí, co se mu honí v hlavě. Buďte na ni hodní.

43. otázka:

Odpověď:

Viz 46. otázka

44. otázka:

Odpověď:

Váš příběh není vůbec veselý. Potřebovala byste - a to by Vás zachránilo - přeladit do krásy, naplnit život úplně jinými hodnotami než dosud. Jako byste rezignovala... Nic pěkného se kolem Vás teď neděje. Jste v pasti, ale není to definitivní stav. Zdravotní problémy odezní, jakmile se dokážete poztivně naladit. Sice je to moc těžké, když kolem sebe máte takové lidi, jaké máte. Po rozvodu s bývalým partnerem jste se toužila osvobodit, což se Vám celkem podařilo. S novým mužem jste našla klid a zázemí. Jste nyní zastavená, abyste konečně pochopila, že máte sama se sebou něco dělat. Je třeba - a funguje to tak - nabít se radostí. Neříkejte si, že kolem Vás žádná radost není, potřebujete ji jako sůl. Ve všem se dá najít něco krásného. Tohle je opravdu program, na který se dá naladit. Nepřipouštějte si žádné trápení, odhoďtez cesty všechny klacky, které musíte překračovat, dělejte si jen to, co Vás baví. Nebuďte už otrokem svého života. Pochopte, že život se má žít s radostí, jinak je to jen cesta na porážku - se sklopenou hlavou... Takhle to přeci nechcete. Mluvila jsem s Vámi na jedné akci, tohle je skutečně cesta, která Vás může posunout dál. Ale musíte nejdřív učinit to zásadní rozhodnutí, že to tak opravdu chcete.

45. otázka:

Odpověď:

V okamžiku nehody jako by Vás všechny vyšší síly nechaly na pospas, jako byste si tím musela projít. Chápu, že tomu nerozumíte, je to hodně složité. Zvlášť když jste do té doby žila naplněná pozitivním myšlením. Vypadá to, jako by se mězi Vámi a Vaší dcerkou mělo vytvořit intimnější pouto, jako byste spolu měli žít jinak než dosud. Určitě pochopíte, kde jste do té doby dělala chybu. Už v minulém životě jste jednou od sebe dítě odmítla, možná právě proto jste se nyní dostala znovu do této situace. Máte si uvědomit, jak obrovský poklad je dítě, že nikdy nemá člověk právo rozhodovat o otm, zda bude nebo nebude žít. Neptejte se, proč se to stalo, ale přijměte stav, v kterém jste, jako nejlepší možný. Pokuste se s ním vyrovnat a děkujte za všechno, co máte. Milujte svoji holčičku a dávejte jí znát svou lásku. Je pro Vás nejvíc na celém světě. Jste spolu takto spojené, nic by Vás už nemělo rozdělit.

46. otázka:

Milá Wahl,
připojuji se k tisícům lidí, kteří Vám píší. Mám dlouhodobě úporné bolesti hlavy, které vycházejí z uší a krku. Už jsem navštívila několik nemocnic a lékařů, ale zatím bez výrazného efektu. Před 15 lety jsem byla na operaci, která údajně tyto následné problémy po tolika letech způsobuje. Budu ráda za jakoukoli odpověď. Vaše stránky mi doporučila kamarádka. Když jsem je poprvé  navštívila, měla jsem takový zvláštní pocit, jako mnozí další,
opravdu jsem CÍTILA něco mezi nebem a zemí, zvláštní. Je pro mě velmi příjemné jimi "brouzdat", jako by se na chvíli zastavil čas a člověk si uvědomuje najednou to, co dřív snad vůbec nevnímal. Děkuji, děkuji, děkuji, přidávám se k nekonečné řadě Vašich "věrných", přeji Vám hodně, hodně sil, abyste nám ještě dlouho mohla radit, pomáhat a hladit na duši. A také Vám přeji, ať je Vám moc dobře u srdíčka, zasloužíte si to!!! S pozdravem Miluše

Odpověď:

Už mnohokrát jsem tady napsala, že každá nemoc je pouze výkřikem duše. Dokud nepochopíme, co si na sebe nakládáme, nemůže se nám udělat lépe. I když lékaři tady umí mnoho zázraků, dokáží spojit problém A s lékem B, takže pak už není problém A, ale objeví se časem problém A´. To je tak jednoduchá matematika...  Ach jo. Vaše bolesti hlavy souvisí s širším okolím, nemáte v sobě vybudovaný správný hodnotový žebříček, přijímáte to, co o Vás řeknou ostatní. Tím si zbytečně ubližujete. Neposloucháte sama sebe. Ochránci si s Vámi už také nevědí rady, jako by se Vám snažili všemožně pomáhat, ale Vy je zase rychle odeženete. Už to trvá dlouho. Proto ani ta Vaše pomyslná životní stavba neroste, proto je z ní jenom hromádka kamení, proto pořád běháte po vyšetřeních a čekáte na zázrak. Ano, zázraky se občas dějí, ale je k tomu potřeba souhra s tím člověkem. Jen tak se zázrak nepřihodí. Potřebujete se zase najít, sladit se na správnou vlnu, po které byste měla jít. Zatím si moc pochvaly nezasloužíte. Snažíte se o nemožné, nejste kompletní. Necháváte si líbit příliš. Měla byste se vzpamatovat a postavit před ostatními kolem sebe zeď. Příliš jste se před nimi odhalila, příliš jste odkryla své nitro. Váš obraz se rozsypal, barvy jsou na zemi, zůstala jenom černá. Budete muset chvilku na sobě pracovat,ty barvy pěkně posbíráte a zse si uděláte nádherný obrázek. Není to jednoduché, ale podařit by se to mělo. Nepřipouštějte si také zbytečně své roky. Nepočítejte čas. Každý je tak mladý, jak se cítí. Udělejte s tím něco.  

47. otázka:

Milá Wahlgrenis,
píšu protože chci už konečné znát odpověd. Co mám dělat ? Mám už od malička pocit, že "vím" něco víc než ostatní lidé, že jsem trochu jiná, mám velkou citlivost na počasí, umím najít vodu, cítím, že nějakou věc nemám dělat, ale nevím proč... Jako malá jsem trpěla bolestmi břicha, byla jsem v nemocnici s horečkami, ale nic nezjistili. Potom mi život splývá do krásných výletů do přírody a v neustálý stres ve škole, při cestě na autobus (aby mi neujel), abych nakoupila vše, co mám atd., prostě stres, stres, stres. Když mi byly 3 roky, zemřel mi otec, já si na něj nevzpomínám, z dětství si skoro nic nepamatuju, jen že jsme měli voříška a že měla štěnátka, to mi byly asi 4 roky, potom jen útržky ze školy a nic ale to je asi normální. Je mi 31 let mám 2 děti holku a kluka a na něj se chci zeptat, narodil se přesně ve stejný den jako můj otec 9. 3. 2007 a muj otec 9. 3. 1952, znamená to něco? Mám stále pocit, že mám něco vědět, ale nevím co, stalo se něco v mém minulém životě? Mám pátrat, proč si myslím, že mohu pomocí svého myšlení někoho ovlivnit? Mám prostě pocit, že tu jsem z nějakého jiného důvodu, než jen prožít tento život.
Ještě jedna věc, která mě velmi trápí, měly jsme já, mamka, segra pejska Kirušku a po roce jsme si pořídily ještě Ladynku (bíglici), ale ta začala tu starší terorizovat, konec byl takový, že 30. 8. 2002 musela být uspána kvůli rakovině, bylo jí 6 let, měla silné bolesti, já jsem se s tím dodnes nesmířila i ted mi tečou slzy po tváři. V den, kdy mi mamka tuto zprávu řekla, jsem nemohla přestat brečet a večer po usnutí se mi zdál sen, Kira se se mnou rozloučila byla zdravá a silná a šla do světla. Nevím, ale myslím si, že minulé životy platí i pro ně.
Prosím, dej mi odpověd na to, co mám vlastně dělat, abych se stále jen netrápila, mám snad nějaké poslání? Narodil se syn v ten den, abych něco pochopila? Děkuju a přeji krásný den Jana

Odpověď:

Zvířata nejsou o nic méně než lidi, mají svoji duši, své životy...

Skutečně to vypadá, že se otec narodil znovu do Vaší rodiny. Váš příběh, pro který jste se narodila svým rodičům, nemohl být naplněn, proto se nyní odehrává pokračování. Sice je to v malinko posunutých reáliích, ale láska je tady opět v hlavní roli. Všechno se to děje ve vyšší režii, nebojte. Ostatně i to, jakým směrem se ubírá Váš život, není náhoda. Ale to postupně pochopíš také.

48. otázka:

Milá Wahlgrenis,
obracím se na Tebe s velkou prosbou. Vím, že potřebuji nějaký klíč od dalších dveří. Hledám ho už hodně dlouho, přemýšlím, co mám konečně pochopit, asi už mi z toho praskne hlava. Nemohla by jsi mě trochu pošťouchnout, poradit, kudy se vydat? Mám pocit, že musím něco udělat, ale nemůžu přijít na to, co! Mám svázaný nohy, ale stejně nevím, kudy bych šla. Cesty žádný nevidím. Nejsem nešťastná, ale smutná. Někdy jsem tak smutná, že bych nejradši neexistovala. Cítím se jak v úplně jiném světě. Odkud to pramení? Taky často trpím zánětem močových cest, jako třeba teď a nemůžu se toho zbavit. Chtěla bych mít mimi, ale nechci ho odradit. Pokud mi můžeš trochu pomoci, moc tě o to žádám. Přeji ti pohodu a krásné dny. katka

Odpověď:

Mám pocit, že jste ztuhla někde v minulosti. S tím totiž souvisí potíže močových cest. Měla byste se svých problémů zbavit, čím dřív to bude, tím lépe pro Vás. Nepřijímáte zatím moc informací z duchovní oblasti, jste hodně posazena na zemi. Věříte jen tomu, na co si můžete sáhnout. I to je ostatně cesta. Zatím jste zastavená, jako byste měla teprve něco podstatného pochopit. Ano, dějí se dnes a denně podivné věci, ale ne každý je chápe. Poměrně brzy byste měla prožít cosi, co Vás posune dál. Snad to bude nemoc v rodině, možná se objeví člověk, který s Vámi na toto téma promluví a Vám se najednou otevřou oči. Jste skutečně před dveřmi, od kterých nemáte klíč, jak jste to hezky napsala. Ale už brzy se Vám otevřou a Vy budete vědět najednou mnohem víc. Nechtějte ho ale získat násilím, on k Vám dorazí, ale až bude ta správná chvíle.

49. otázka:

Milá Wahl,
píšu ti, protože už nevím, jak dál. Nic v životě se mi nevede a já už nemám sílu v něm pokračovat. Pokaždé byl na mě někdo zasedlý na střední i základní škole díky mému vzhledu, ať už to byl učitel nebo spolužáci. Pořád hledám chybu v sobě, ale nedělám nic, za což by mě měli lidi vinit. Maturitu jsem na druhý pokus zvládla a získala práci, po které jsem toužila snad celý život. Strašně mě bavila a já si byla poprvé jistá, že opravdu dělám konečně něco dobře. Život mě bavil a měla jsem obrovskou chuť žít, manažerka mě ale neměla ráda. Kde nebyl důvod, tam si ho vymyslela a já po deseti dnech přišla o práci a zase musím začínat znova. Od nuly. Znovu nejsem nic a otec mi to dává hodně znát.
Nevím, jakou cestou se vydat. Ráda bych odjela do zahraničí a zkusila pracovat tam, baví mě cizí jazyky a ráda bych se ještě přiučila, ale nevím, jestli na to mám a nebo bych mohla jít znovu na školu. Kdybych měla vysokoškolské vzdělání, brali by mě lidi možná líp, jako bratra. Myslela jsem si, že budu vždycky dělat obor, který jsem vystudovala, ale i manažerka mi řekla, že je k němu důležitý i vzhled. Snažit se o to, abych byla štíhlejší můžu, ale světlou kůži mít nikdy nebudu. Děkuji za případnou odpověď a přiji hezký den Jana

Odpověď:

Chápu, co tady probíráme. Máš pocit, že jsi jiná. Problém vidím v tom, že ses zatím nepřijala, vnímáš rozpor mezi tím, co jsi, a tím, co bys asi být měla. Jsi na pochybách, nevíš, co je správné, plácáš se v tom. Snadno přijímáš pohledy ostatních lidí, kteří se dívají jinak... Bereš je jako měřítko pro své vlastní hodnocení. To je chyba. Každý člověk dostává při narození své tělo, které by měl přijmout, nic jiného nemá. Nemůže s ním bojovat ani ho s nikým jiným nevymění. Jen pár jedinců si myslí, že nějaké silikony dokáží udělat zázraky a že potom se snad svět na ně bude tvářit jinak. ne, škodí si tím zase jenom sami sobě. nechávají si zbytečně ubližovat. Neprobírej proto, jaké máš tělo, ale měj ho ráda přesně takové jaké je. Začneš zářit zevnitř, to je smysl žití. Pokud se ale budeš neustále zabývat tím, jak vypadáš  jak by ostatní chtěli, abys vypadala, pak se zbytečně blokuješ a k ničemu nedojdeš. Měj ráda sama sebe, přijmi se, nepochybuj o sobě. Kila nejsou rozhodující, podstatné je, co se odehrává uvnitř Tebe, ne jestli nějaké tabulky, které si někdo z dlouhé chvíle vymyslel, na Tebe sedí, nebo ne... Všichni jsme originální, všichni máte svou cestu, nemůžeme se nalít do jedné formy, nasadit jedny úsměvy a tvářit se, jak je svět fajn. Najdi sama sebe. Pak najednou všechny problémy odezní, nebudeš se ani stačit divit, kde jsou. Hlavně o sobě nepochybuj. Pak se Tebou začne spolupracovat celý svět.

50. otázka:

Milá Wahlgrenis
Často čtu tvé řádky a moc se mi líbí, je to opravdu vzácnost, že v dnešní době někdo dělá něco pro lidi a vůbec za to nic nechce. I když vím, že toho máš opravdu hodně, osmělila jsem se, abych Ti napsala a poprosila o radu. Vše to přebechám Boží vůli, pokud má ke mě přijít odpověď, tak věřím, že přijde. Ale v každém případě Ti milá Wahlgrenis děkuji, i kdybys neodpověděla.
Tak čím začít, vdávala jsem se v 19 letech, narodily se mi dvě hodné děti, které mi dělají jen radost. Manžel začal časem podnikat a prostě svou vinou zkrachoval, přišli jsme o dům, museli jsme se i s maminkou, která tam bydlela celý život, vystěhovat. Byla to pro mě velká rána a ztráta, měla jsem můj domov hrozně ráda, milovala jsem tu přírodu hrozně moc. Odstěhovali jsme se do města do podnájmu, do toho starší syn onemocněl zhoubným nádorem, ale díky Bohu se uzdravil a všechno dopadlo dobře. Hned na to mi zemřela maminka, byla to pro mě velká rána a i když jsou to 4 roky, tak se mi do očí derou slzy. Bydleli jsme po podnájmech bez pocitu domova, do toho manžel často pil a byl na mě hrubý, bála jsem se ho, když žila maminka, tak se mě zastávala, ale když už nežila manžel měl jistotu, že se mě nemá kdo zastat, tak se to stupňovalo.
Rozvedla jsem se s ním, ale dodnes vlastně nesu následky jeho podnikání, on stálý příjem nemá, tak mám na můj plat už 4 exekuce, které udělal manžel. S dětmi bydlím v 1+1 a platím 8000 nájem s tím, že se můžu kdykoliv stěhovat jinam. Mám ještě úklid, abych to nějak finančně zvládala, ale stejně to nezvládám a nevidím východisko. Mé děti jsou sluníčka a mladší, kterému je patnáct, se hodně zajímá o duchovní věci a někdy radí po duchovní stránce on mně. Milá Wahlgrenis nevím, jak mám trochu zlepšit můj život, už ani neřeším to, že nemám lásku muže, měla jsem dva krátké vztahy a oba skončily a já vyšla jako poražený, vždy jsem do toho dala vše a nedostala nic. Ale chtěla bych zlepšit mou finanční situaci, snažím se, někdy jsem opravdu moc utahaná, do toho mě často navštěvují exekutoři, ale mám jen trochu nábytku, takže není co vzít. Já si prostě nevím rady, prosím, opravdu moc, pomoz mi. Nevím, co dělám špatně, modlím se, mám naprostou důvěru v Boha, snažím se neubližovat, ale pořád mi to nevychází. Děkuji Ti za případnou odpověď, jsi sluníčko. S pozdravem Lionel 1.10.2007

Odpověď:

Všechno se děje tak, jak má, nic není náhoda. Potkáváme lidi, kteří nám mají něco předat, něco sdělit. Všechno má nějaký smysl. Nemáte snadný život, ale když se to vezme kolem a kolem - máte dvě děti, střechu nad hlavou také. K životu toho moc potřeba není. Od muže, který Vám ubližoval, jste se osvobodila, to byla správná cesta. Jste teď absolutně sladěná s přírodou, dobře víte, co už nikdy neuděláte. Máte své zásady, vyměnil se i okruh Vašich známých. Zůstali jen ti kvalitní. Jste nesmírně silná žena. Už jste si prošla nejhorším peklem, brzy Vám začnou přicházet odměny. Máte poznat muže, kterého dosud neznáte. A přestože si zakazujete s někým seznámit, tento by se měl stát do budoucna Vaší jistotou, partnerem na celý život. Teprve vedle něho máte poznat pravou lásku, důvěru a naději v druhého. Tohle jste nikdy nepoznala. Bude to zásadní zlom ve Vašem životě, krásný a přirozený. Vyřeší se tak spousta problémů, i finanční. Budete si velice blízcí, jako byste se už léta znali. Teprve potom začnete doopravdy žít.

51. otázka:

Milá Wahlgrenis,
koukala jsem ze budes mit konferenci na tema Zdravi a zivotni cesta. Mela bych na tebe prosbu, momentalne nevim kudy kam. jakym smerem se dat. Jaka je moje zivotni cesta, co mam delat? Vim, tohle ti pise hodne lidi. V praci se mi v posledni dobe nedari, chtěla bych neco zacit delat (zmenit). Vzdycky neco zacnu a pak to nedodelam, jako by mi to chtelo rict, ze to neni ten spravny smer, ale jaky to je? Zacit studovat Grafologiji (psychologii) nebo delat VS skolu jit na Strojarinu, kterou jsem zacala, ale nedodela. Tahne me to na vsechny strany a nedokazu se vzdat ani jednoho. Neco delat chci, ale nevim, ktery smer je ten spravny. Moc ti dekuju za odpoved. Zdravim te. Mej se hezky. Maruska 28.9.2007

Odpověď:

Ve Vás jakoby pomaloučku vyhasíl oheň, který tam má hořet. Potřebujete nový náboj, potřebujete pročistit krev. Ideální by bylo, kdybyste se nějakou dobu zaměřila na mrkev a červenou řepu. Možná budete na chvíli zastavena, abyste si probrala své životní priority. Opravdu se nevydáváte po správné cestě. Zastavte se, dokud je ještě čas. Psychologie je Vám vnitřně bližší než technika, i když tu jste už začala. Měla byste se dostat blíž k lidem, protože jim dokážete porozumět, umíte se do nich snadno vcítit, chápete, co se v nich odehrává. Jakmile pochopíte, že dokážete lidem pomoci, pak budete také šťastná.

52. otázka:

Milá Wahl,

měla jsem v opravě počítač a teď jsem zjistila, že bude offline konference ke zdraví a životní cestě. Posledních několik let se mi nedaří žít tak, jak bych chtěla. Snažím se, ale provází mě nemoc, zhoršení vztahu a celková deprese. Také si nepamatuji téměř nic ze svého dětství a velmi málo i z dalšího života. Jako bych vše vytěsnila. Každý večer prosím své ochránce , aby mi ukázali cestu jak na sobě ještě více pracovat a učinit šťastnější sebe a tím i své nejbližší. Prosím, můžeš se podívat, jak to se mnou vypadá do budoucna a jaký směr mám zvolit? Děkuji za odpověď, snad nepíšu pozdě. Přeji krásné dny. Maria 30.9.2007

Odpověď:

Krizi ve Vašem životě nejspíš způsobil rozchod s člověkem, kterého jste velice milovala. Ten měl zůstat vedle Vás, ale příběh se vyvíjel jinak. Zatím jste tohle nezpracovala. Vytvořil se ve Vás blok, přes který se jen složitě dostáváte. Přestože máte kolem sebe blízké lidi, vnitřně pláčete, že tohle nevyšlo. S nikým ale o tom nemluvíte, je to příliš hluboká rána. Váš současný přítel je na jiné vlně než Vy, nemůžete očekávat souznění. Nejraději byste se sbalila a odjela někam daleko, abyste na nic nemusela myslet. To ale není možné. Fungovat musíte. Sice vnímáte, že jdete proti proudu, že tohle není ta správná cesta, ale jdete tak pořád dál. Potřebovala byste se zbavit toho bloku, který ve Vás způsobuje další problémy. Pak teprve budete kompletní a čistá. Měla byste tomu člověku všechno odpustit, i to, že dal přednost jiné ženě, i to, že nnyí žije ve šťastném svazku. Je to moc těžké, ale půjde to.

53. otázka:

Milá Wahl,

Poslední rok se cítím strašně unavená, vyčerpaná, nemám sílu ani energii. Můžeš mi poradit v čem je problém, jak se vzpamatovat? Mívám depresívní nálady a stavy smutku. Předem Ti děkuji za odpověď a přeji hezký den. Soňa 1.10.2007

Odpověď:

U Vás je zřejmá cesta proti přírodě, děláte věci, které byste dělat neměla, jíte jídla, která Vás nenabíjejí, kamarádíte s lidmi, kteří Vám odebírají energii. Je toho moc, čím vším si škodíte. Také ve svém vztahu k příteli to nemáte ideální. Jako by tady hrály svou roli peníze víc než city. Nevím, jak to přesně spolu máte... Možná se tady nemohlo narodit miminko, možná jste si stanovila jiné priority. Měla byste začít u sebe, od všeho, co nepřijímáte s láskou, se osvobodit. Žít tak, abyste dokázala vnímat pozitivní vibrace z okolníéch lidí, zvířat, věcí, z přírody. Človběk, s kterým se máte teprve seznámit, pro Vás bude moc důležitý. Jako by teprve on Vám dokázal všechny ty krásy života ukázat. Přestože chodíte kolem nich, zatím je nevidíte. Tento člověk ale nejspíš nebude Vaším partnerem na celý život, ale svou důležitou roli splní. Máte se totiž přeladit, pak se Váš život začne odvíjet úplně jiným směrem a Vám bude připadat úžasný.

54. otázka:

Milá Wahlgrenis,
velmi často pročítám Vaše stránky, hledám v nich odpověď i na své problémy. Až teď jsem se Vám odhodlala napsat, nevím na koho jiného se mám obrátit. Zhruba rok cítím, že v mém vnitřním životě není vše tak, jak má být a že bych s tím měla něco dělat. Navenek asi působím jako vyrovnaný, spokojený člověk. Uvnitř všk mám pocit, že nežiju, ale pouze přežívám, jsem unavená, nemám jaksi tu radost ze života, jakou jsem měla dřív. Jsem vdaná, myslím, že manžel je opravdu ten "pravý", mám dvě zdravé děti, vím, že to je velký dar, nechci svoji špatnou náladu přenášet na svoji rodinu. Nevím, ale, jak na to. Snažím se chodit do přírody - to mne opravdu uklidňuje, mám pocit, že jsem její malinkou součástí. Ten pocit uklidnění se ale s návratem do reality velmi rychle vytrácí.
Myslím, že se to ve mně střádalo už delší dobu, po troškách a až teď to "přetéká". Bydlíme s rodiči manžela v jednom domě, my nahoře, oni v přízemí. Jsou hodní, až příliš. Tchyně v podstatě nežije svůj život - žije pro nás, chce vědět o všem, co se děje, ale na mě je to už moc. Vlastně s ní přestávám komunikovat, protože cokoli jsem jí řekla (i důvěrnějšího) ona pak probírala s širší rodinou, v podstatě nemáme s manželem takové soukromí, jaké bych si představovala. Pomáhá mi s dětmi, hlídá je, když jsou nemocné, je to pro mě velká pomoc, nechci jí nic vyčítat a tak své pocity  nesvobody dusím v sobě.
Můj otec je alkoholik a diabetik, mamka přijala roli pečovatelky o něj. S mamkou jsem si vždy rouzuměla, dost často si alespoň telefonujeme, ale mamka si neustále stěžuje, jak je život s otcem strašný, nemůže si nic naplánovat, nemůže žít jako ostatní, otec je na ni hrubý, nehledí na korunu, jeho život se točí kolem každodenní dávky alkoholu. Léčit se ale nechce, protože si vůbec žádný problém nepřiznává. Chtěla jsem jí pomoct, řekla jsem jí ať mu dá na vybranou - buď ona (tím pádem i jeho léčba) nebo alkohol, nabízela jsem jí možnost bydlení u nás. Ona ten krok však nikdy neudělá, je smířená s rolí ošetřovatelky. Vlastně se mi takhle vypovídá, jí se uleví, ale ve mně to zůstává a kumuluje, přidávají se k tomu i pocity z dětství z otcova psychického teroru  vůči mamce, mě i bratrovi, které jsem se snažila jaksi vytlačit z mysli. Nemám k otci vlastně žádný vztah dítě-rodič, vlastně s ním nemůžu vydržet ani v jedné místnosti.
Snažím se vyvarovat toho, abych své problémy řešila přes děti, vlastně nechci dělat to, co se dělo a děje mně. Chtěla bych, aby ve mě viděly šťastnou a spokojenou mámu a aby se se mnou cítily dobře.
Chtěla bych se z  vlivu všech rodičů nějak oprostit, vím, že s nimi nějak vyjít musím, ale nevím, jak to zvládnout, abych jim neublížila, ale abych neubližovala ani sobě a abych měla konečně pocit, že žiju svůj život.
Často myslím na svoji babičku, ktrá vloni zemřela, často mám pocit, že je se mnou, v noci se několikrát probouzím s pocitem, že je v místnosti, ale nevím , jestli to není jen nějaká moje sugesce. Když si uděláte čas a  odpovíte mi, budu velmi ráda.
S pozdravem Eva 2.10.2007

Odpověď:

Nežijete tak, jak byste chtěla. Kolem Vás je vystavvena bariéra z nenávisti, ráda byste se od všeho osvobodila, ale není to možné. Chtěla byste utéct, ale ní kam. Jste jako v pasti, z které není úniku. Připadáte si jako cizinec, který nerozumí řeči domorodců. Jste docela ztracená sama v sobě. Máte pocit odpovědnosti po finanční stránce, zabezpečit rodinu, děti. Z toho se jen tak osvobodit nemůžete. Těch negativních prvků kolem Vás je tolik, že si připadáte neschopná, nemohoucí. Odnikud nevnímáte žádnou podporu, nemáte sblíženou duši. Boží oko jako by se nad Vámi přivíralo, nechává Vás, jak si s tím poradíte sama. I když to tak nevypadá, máte svůj život ve svých rukou. Vy ovládáte všechny své budoucí dny a bude to jen tak, jak sama rozhodnete. Teď procházíte náročnou zkouškou, pomalu se už brzy podíváte do nastaveného zrcadla a pochopíte, jak absurdní život jste dosud žila. Pak už Vám nic nebude připadat nemožné, začnete jednat. Jako byste se pakl měla vrátit někam, kde Vám je (bylo) dobře, k lidem, kteří Vám rozumí (rozuměli), nebude to sice úplně snadné, ale Vy to zvládnete. Projdete si malým tzv. zemětřesením, ale pak Vám bude dobře. Jen je třeba k tomu rozhodnutí přijít. To se nedá předem naplánovat, jednou se probudíte a budete přesně vědět, co a proč máte zrovna teď udělat.

55. otázka:

Milá Wahlgrenis,
touto cestou bych se chtěla zeptat na můj intimní život. V  tomto roce jsem prožila několik zklamání. Aniž bych chtěla, tak do nového vztahu
jsem hned od začátku vložila hodně energie a nezdravě se na tyto známosti upnula. Nikdy však tento vztah neměl dlouhého trvání a samozřejmě došlo i
velkému zklamání z mé strany. Tato situace se již několikrát za sebou opakovala! Otázky a odpovědi hledám především sama v sobě. Chtěla bych se zeptat, jestli z těchto situací mám něco pochopit, či na sobě zapracovat, nebo zda tento problém pochází z minulých životu? Za Tvoji odpověď děkuji a přeji Ti vše dobré. S pozdravem Veronika  5.10.2007

Odpověď:

Vy jste si muže jako bytosti povýšila na modlu, stali se Vám objektem, před kterým máte klečet a jen se k němu modlit. Zapomínáte ale přitom na sebe. Takto vztah fungovat nemůže. Je pro Vás moc složité najít rovinu, která by byla přijatelná pro oba. Jste stále v té podřadné pozici, je těžké milovat někoho, kdo se na Vás dívá shůry, s pohrdáním. Bude třeba začít přistupovat k mužům jinak. Nesmíte do vztahu jít jen s cílem sexuálního uspokojení. Na začátku by totiž měla být důvěra, společné téma, o kterém se můžete spolu bavit. Teprve potom - až někdy - je možné myslet i na jiné věci. Takový muž se k Vám už chystá a bude to mít taky tak. Možná má za sebou podobné zkušenosti jako Vy. Nevěří moc ženám, jsou podle něho všechny jen potvory. Mezi Vámi je ale silné pouto z minulosti, takového člověka nemůžet epřehlédnout, to se nebojte. Ten má přijít až ve chvíli, kdy na jeho příchod budete připravena. Ne dřív. To byste se minuli. Zamilujete se krásně a začnete plánovat budoucnost. Nechtějte předběhnout čas. Měla by se Vám narodit holčička. 

56. otázka:

Dobry den mila Wahl..
aj ja by som Vas chcela este poprosit - ak to bude mozne o odpoved na moju otazku - preco su moji synovia - vlastne uz skoro dospeli ludia - tak casto
chori.. akoby ani vobec nevyrastli z detskych chorob.. Stale maju nejake problemy, chodila som s nimi na vselijake mozne i nemozne vysetrenia a
efekt je da sa povedat nulovy... Prajem vsetko dobre..Dakujem, Katka 6.10.2007

Odpověď:

Je pravděpodobné, že se na zdraví Vašich dětí odrazila partnerská krize, ktero jste si prošla. Možná tady došlo k výměně otce, možná tady figuroval někdo jiné v povzdálí (to spíš). Každopádně ale nebylo všechno úplně ideální. Chlapci přišli o jistoty, kterým věřili. Léky, které je dostávají do jakž takž normálního stavu, jsou pro ně už jakousi drogou. Mají pocit, že jen tak mohou fungovat. Připadá mi to jako obrana před světem, který se začal vyvíjet jinak, než si přáli. Měli by si zase zajít - určitě ve spolupráci s Vámi - nějakou jistotu. Asi už se nedá vrátit to, co je úplně jinak, ale je možné je dostat do stavu odpuštění a pochopení nové situace. I tohle se někdy přihodí, je to těžká životní zkouška, ale měli bychom s snažit ji také zpracovat.

57. otázka:

Dobrý den milá Wahlgrenis,

ráda bych i já poprosila o  odpověď na mé otázky týkající se zdraví a životní cesty. Od 13 let, kdy se u mne poprvé objevila, mám nepravidelnou menstruaci, můj cyklus byl 2 měsíce a postupem času se prodlužoval až na 4 měsíce bez pomoci hormonů (kterým se vyhýbám, příčí se mi takto "si pomáhat"). I otěhotnět jsem měla problémy, nešlo hned. Dokonce už mi začaly růst i tmavé chloupky v obličeji. Také mi často a hodně padají vlasy a na nohách, od kotníků nahoru se mi dělají hnědé pigmentové skvrny, nejdříve červené tečky, jakoby sražená krev a pak to zhnědne, nevypadá to hezky. V prosinci mi bude 36 let.. no a to jsem celá já:-). Bych zapomněla na to nejdůležitější, že už 4. rokem mám změny na děložním čípku, snažím se to řešit alternativně, pomocí homeopatie, ale nejvíc asi vírou, věřím, že to bude v pořádku, nepřipouštím si. Můj osobní život také není nejšťastnější, žiji sama se synem, kterému je 10 let a po rozvodu, který nebyl lehký, se mi nedaří, nepoznala jsem muže pro život, lásku. Mým trápením je tedy osamělost. Toužím po lásce a ona mne míjí.. Co se týče životní cesty, mám pocit, že spím, žiji v ulitě. Cítím, že NĚCO čeká a já to musím objevit. Dobrá, milá Wahl, snad jsem to napsala alespoň trochu srozumitelně a jestli pro mne máš nějakou odpověď, mockrát za ni děkuji. Věra 7.10.2007

Odpověď:

Váš problém má kořeny v minulém životě, což lékaři těžko odhalí. Tenkrát jste dala přednost penězům před mateřskou láskou. Připadalo Vám nelogické být matkou, když jste byla ve své právi tak žádaná. Ovšem právě toto Vaše rozhodnutí Vás posunulo do jiné roviny. Při zákroku, který nebyl nejspíš úplně nejsprávnější, obrátila jste se na někoho, kdo sice tušil, jak se to asi dělá, ale došlo k nepředvídaným komplikacem, při kterých jste zemřela. Ovšem duše se vyvíjí dál. Narodila jste se po nějaké době, abyste něco pochopila a posunulo Vás to dál. Právě problémy v gynekologické oblasti, které popisujete, jsou z doby, kdy jste nechtěla své dítě. Měla jste si spojit, že vždycky je něco za něco, k tomu jste ale ještě nedošla. Řešíte tento život, řešíte své potíže, ale nehledáte jejich původ. Vypadá to, že Vás syn přichází také z minulosti. Máte si nyní spolu mnohé vyjasnit, proto jste také zůstali sami. Další děti byste mít neměla. Tehdy jste odmítla dát mu lásku v jakékoli podobě, proto nyní je vedle Vás a Vy mu ji dáváte bez ptaní. Je to samozřejmě vývoj k lepšímu. Už jste těhotenství podruhé neodmítla. Změny na děložním čípku souvisejí s partnerstvím. Programově odmítáte muže, nejste na té správné cestě. Chápu, že Vám mohl bývalý manžel ublížit, ale neměla byste si zase v sobě vytvářet další blok vůči mužům. Každá myšlenka - i nevyslovená - s zapisuje do Vaší databanky. Pokud tam máte odpor k mužům, zapíše se to právě v gynekologických orgánech. Ideální je položit se na vlnu lásky a tu se snažit neustále vysílat do okolí. Vím, je to těžké, zvlášť po tom, co jste si prožila. Ale nesmíte jen tak soudit, tuto roli nechte jiným. Ony ty boží mlýny melou třeba pomalu, ale opravdu jistě. Zkuste se přeladit na lásku.

58. otázka:

Milá Wahlgrenis,
nedávno jsem ti psala o své obavě, že dělám něco špatně a že bloudím... Mohla bys mi, prosím, odpovědět 18.10.2007 na své konferenci? Strašně mi vadí lhaní a přetvářka, ale moje pravdomluvnost ublíží... A to také nechci. Mužeš mi poradit, jak z toho ven? Moc děkuji Jezi 7.10.2007

Odpověď:

Ano, žijeme v podivném světě, kde na stejných sedadlech sedí pravda i lež, přetvářka a závist...  Je moc těžké vstupovat do něho a chtít něco změnit, když všichni a všechno je nastaveno jinak. Ale neměli bychom to nikdy vzdávat. Nesmíme ustupovat těmto ošklivým dámám, které si myslí, že mohou absolutně všechno, že jim to vyjde, když se trochu zamračí nebo si dupnou. Nesmí jim to ale vycházet věčně. Život je boj, ustupovat do ústraní bychom neměli. Není jedna cesta, jak z toho ven, musíme se každý jinak snažit změnit, co půjde. Hlavně se nesmíme nikdy vzdávat a mávnout nad tím rukou, že jako o nic nejde. Protože jde.