Poté, co si tady přečetla, má strach, co se děje po sebevraždě
Milá Wahl,
mám problém s dcerou. Ne, není těhotná, pouze by si to moc přála. A nejde to. Která dušička by taky do tohoto šla? Její volba se pořád opakuje. Muž - cizinec, bydlí tady, ale daleko od ní, je mu tak kolem 45 let, svobodný, bohatý. Ona mu volá a esemeskuje.
Nasliboval jí hory doly, uvěřila mu, neuvažuje nad tím, kolik je tady varování. Dokonce se chtěla i zabít...
Vždycky to probíhá stejně. Zadaný bohatý starší cizák, nad 45 let, který je pro ni ten pravý, poslaný osudem. Já mám pak plné ruce práce jí vysvětlovat, že má uklidit nejdříve svou duši. Po krátkém čase se před ní začnou schovávat a zapírat a ona pak ventiluje sebevraždu.
O víkendech je doma, opilá, nekomunikuje. Já nemůžu dělat nic, vím, má svou cestu. Ale děkuji za tento web, protože se mi přiznala, že poté, co si přečetla, má strach z toho, co se děje po sebevraždě, je o tom alespoň schopná uvažovat.
Potřebuje lásku, ale na téhle cestě ji nepotká.
Kira 08.02.2010
Milá Kiro,
to, co popisujete, je složité, ale - však víte - je to příběh Vaší dcery. Nemůžete s tím nic dělat, pokud ona sama nebude chtít. Ona se nyní utápí v nešťastné lásce, nepochopila, že láska buď je, nebo není. Jiná cesta neexistuje. Nikdy nemůže nikoho donutit, aby ji miloval, když on to má jinak.
Sebevražda je sice únik před neřešitelnými problémy, je to útěk jinam, ale to je pouze z hlediska toho konkrétního sebevraha. Nikdo z nich netuší, co je ta tou těžkou oponou, když se odhodlají život ukončit. Už v té první vteřině "na druhé straně" je sebevrahovi jasné, že udělal nejhorší věc na světě. To se nemělo stát...
Dny, které tady máme k životu, jsou dané podle jiného klíče, nesmíme o tom pochybovat, důležité je dožít život zcela naplno až do posledního vydechnutí. Člověk nesmí své dny zkracovat, i kdyby se mu zdál život opravdu k nepřežití. Dobrovolnou smrtí se totiž nic nevyřeší, naopak v dalším životě bude muset projít stejnou zkouškou, možná ještě v mnohem náročnějších reáliích. Navíc duše zůstává uchycena v místě posledního skutku (půda, koleje, les...). Není snadné upozornit na sebe a sdělit svůj příběh někomu ze "živých lidí". Mnoho lidí odmítá komunikovat s bytostmi jemnohmotného světa. Pokud se to ale podaří, je důležité, aby také došlo k pochopení, že v okamžiku smrti nebylo jiné řešení, že to prostě sebevrah udělat musel. Teprve potom je možné odvedení ke světlu, pokud zde ovšem nejsou ještě jiné bariéry.
Věřím, že Vaše dcera pochopí, o čem život je, a neudělá zásadní chybu.
© Wahlgrenis
09.02.2010
Milá Wahl,
když jsem si přečetla článek paní Kiry, poposkočilo mě srdce lítostí. Pak jsem ale zapojila jiné smysly, a proto píšu:
Paní Kiro,
Vaše dcera (nevím, kolik jí je let) se nachází v hlubokém zoufalství. To jistě víte Vy také. Točí se jako myška v kruhu a jakoby nemá úniku. Vy ale také. Patrně jí neustále opakujete to, co ona nechce slyšet, a tak se Vy dvě neustále týráte.
Nepřísluší mně pátrat hlouběji do minulosti, ale cítím to tak, že by jí teď docela postačovalo uklidit svůj život od momentu početí.
To ale ona sama neudělá a udělat ani nemůže. Takové ty rady.. o uklizení duše .. těm ona nerozumí, v tuhle chvíli. Bude jim rozumět, až se jí otevřou oči. Můžete ji tedy nasměrovat. Pro ni by byla vhodná metoda, zvaná kineziologie.
Cítím tam naprosto nesrovnané vztahy nejen k mužům, otci, ale i k Vám jako k matce a k ženám. Ona se lásky bojí, a de facto možná ani neví, co chce. Možná to napětí a nejistotu a neohraničenost potřebuje, ale to je to chybné, nemocné, hysterické... ona je de facto v křeči.
Patrně v citech ustrnula někde na úrovni 3 - 4 let,.. ale to jí teď nepomůže, jí to říkat... nabídek kineziologů je dost, já mám ověřenou po leta paní Laďku Kovaříkovou, dříve Kučerovou, z Rudné u Prahy /www. akvamarin, cz/. Provádí i rodinné konstelace, tam by mohlo něco napadnout Vás i dceru. Ze zkušenosti vím, že když se člověk k nějakému takovému kroku sebepoznání odhodlá, jde to pak už samo. Otevírají se nové a nové dveře možností, které si člověk pak sám dle svojí intuice a svého poslání zde na Zemi mixuje. Každý to pak má trochu jinak, jakou duchovní cestou jde a jaké metody zvolí.
Pokud to neudělá dcera, tak ale tuhle odvahu můžete najít Vy za sebe. Z Vašich slov cítím hluboký smutek a bezradnost. Ono to funguje také tak, že tam, kde jsou úzké rodinné vazby, pokud jeden začne pracovat na sobě, odrazí se to i na tom druhém.
Tak odvahu, nikdy není pozdě začít, vím to sama podle sebe,..
Posílám Vám sílu k odhodlání.
Olga 10.02.2010
Pokud Vase dcera nikdy nezila sama, tak se nenauci fakta o prijmu a vydeji energie.
Je to o tom, ze kdyby zila sama..., tak by pochopila, ze musi prezit. Zoufale drivejsi volani o sebevrazdu u ni vidim jen jako volani o pomoc, ale sebe same, kterou jeste nenasla.
Jedina cesta je, aby pochopila, ze nemuze hledat zachranu venku, mimo, ale v sobe. Ta cesta k tomu vsak vede pres tvrde podminky... Nekdy clovek musi byt sam, a to uplne, aby neco vubec pochopil a u toho to pak nekonci. Kazdy den je vyzvou...
Chapu, jak se Vase dcera asi citi, ale ona jen hleda pozornost, ona nepochopila zatim sama sebe.
Myslim, ze by si Vase dcera mela zkusit zit sama. Ona si musi uvedomit, ze zivot je vyzva a ze pokud ona nechce, tak ten zivot to za ni sam neodzije a neudela...
Nikdo za ni penize nevydela...
To je ta cesta, musi se naucit uzivit sama.
Moc vam drzim palce a ji taky
Pavlina 10.02.2010
Dobrý den paní Wahlgrenis.
Občas zabrousím na Vaše stránky a pročítám si různé příspěvky.
Dnes mě zaujal článek s názvem "Poté, co si tady přečetla, má strach, co se děje po sebevraždě."
Odpovídáte té dotyčné paní.
Já bych Vám chtěl taky vyjádřit svůj názor na sebevraždy.
Já sebevraždy odsuzuju stejně jako Vy.
Můj názor ale je, že někdy je trápení člověka tak velké, že prostě není pochopení pro jeho problém, a tak volí tuto variantu odchodu z tohoto světa.
Samozřejmě volí špatně.
Kdysi jsem si ale přečetl jeden článek a myslím, že by se na určité procento sebevrahů měli tam "nahoře" dívat trochu jinak.
Článek se týkal asi dvanáctileté dívky, kterou od malička pohlavně zneužíval vlastní otec.
Když se dívka po několika letech (bylo jí asi právě těch dvanáct) pokusila promluvit a říct to matce, tak jí matka neuvěřila.
A nikdo z okolí jí nevěřil.
Dívka tedy zvolila sebevraždu.
Po její smrti vyšlo skutečně najevo, že ji její otec zneužíval.
Dívka volila opravdu špatně, ale já si myslím, že ona vůbec neuvažovala o tom, jaké to bude mít pro ni důsledky na "druhé straně".
Pro tuto dívku mám tedy pochopení, protože ona opravdu neviděla žádné východisko.
Já razím názor, že když jsem si život nedal, tak nemám ani právo si ho brát.
Nemám žádné shopnosti, ale záhady a tajemno, posmrtný život a vše kolem něj, postava Ježíše Krista, otázka Boha, UFO atd. mě zajímají už od malička.
Takže si myslím, že pro tuto dívku a jí podobné sebevrahy, by mohli mít tam "nahoře" opravdu pochopení.
Na Vaše stránky chodím rád, jsou tam opravdu velice zajímavé věci a zajímavé příběhy lidí.
Tímto mailem jsem Vám chtěl jen vyjádřit svůj názor na tento problém.
Děkuji za pochopení a nezlobte se, jestli jsem Vás nějak obtěžoval.
S pozdravem
Marian K. 21.11.2010
Wahl,
ja jen tomu panovi Marianovi chtela rict, ze me taky zneuzivali sexualne v detstvi a vic nez to...
A ziju!
Mozna by spise mel najit vlastni spojeni.
Se svou dusi.
Pak by nemel takove pochybnosti!
Loucim se!
:-)
Hvězdička 22.11.2010
Mila Wahlgrenis...
ja uz ani nic nectu.
Potrebuji odpocinout, uplne nahodou sem se dostala sem....
a to me vyprovokovalo !!!!!!!!!!!
Prominte, pane, cirou nahodu ctu todle...................
Ale oni maji pochopeni!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Ja sem v situaci te divky a ziju pane!
A proc asi?
Kazdy ma svou volbu.........
kazdy den...
kazdou minutu...
Hvězdička 22.11.2010
Mila Wahlgrenis.
K tomu vcerejsku. A tomu panovi K.:
Ja sem to nenapsala pekne.
Ja se omlouvam.
Ja ted nejsu vubec v poradku.
Ono bude vubec lepsi, kdyz ted ani s nikym nebudu komunikovat ani uz nic psat, dokud si to nevyresim.
Prominte.
Ale v noci sem se vzbudila a bylo presne: 01.23
Tak snad se zadna tragedie nestane.
Drzte mi prosim pesti.
Nashledanou.
Hvězdička 23.11.2010
Dobrý den Wahlgrenis,
chtěl bych odpovědět Hvězdičce, že to asi špatně pochopila.
Já nemám žádné pochybnosti, jen pochopení.
Je to složité téma s více názory.
Já samozřejmě nejsem zastáncem sebevraždy, ale taky bych se nikdy nemohl zlobit na člověka, který se takto rozhodne.
Spíš bych si kladl otázku, proč se tak rozhodl, co ho vlastně trápilo.
A ta dívka nebyla patrně ještě tak vyspělá, aby uvažovala o tom, jaké bude mít její rozhodnutí důsledky.
A v té době jí bylo taky teprve dvanáct.
Vy, Hvězdičko, stále žijete, protože jste nebo jste byla silnější, než ta dívka.
Každý jsme přece jiní.
Nevím, kolik je Vám let, takže to nejde hodnotit.
Každý jsme v určitém věku úplně rozdílní.
Toto je můj názor, nikomu ho nevnucuju.
A jestli se někomu tento názor nelíbí, tak má na to právo.
Marian K. 29.11.2010
Mila Kiro,
pokud se Tvoje dcera trapi z nestastne lasky, nikdy ji nesmite nechat samotnou. Neustale se ji venujte, snazte se s ni treba i proti jeji vuli travit cas, snazte se ji zabavit, nenechte ji pred Vami utikat nebo se zamykat v pokoji.
Co hlavne ted potrebuje, je zdravy rozum v jejim iluzornim svete.
Prosim Vas, reknete ji, ze se nesmi prezentovat jako levne zbozi a upinat se, zcela se otevrit a vyklopit svemu partnerovi na sebe uplne vsechno.
Na pocatku vztahu musi byt tajemna, rafinovana a hlavne, nikdy se mu nesmi hned vrhat do naruce a treba se mu sverovat s plany na svatbu a nebo se mu rovnou stehovat do bytu a nebo nicit vyhledy na staly vztah tak, ze se bude chovat jako zenska na jednu noc a nebo jen na sex.
Musi mit rada hlavne sebe sama a jemu svou sobestacnost prezentovat spolu s jen s polovicnim zajmem o nej.
Na muze se musi promyslene a uvazlive ale (bohuzel?) nikdy ne zcela primo a uprimne. Sebeucta a ne sebeobetovani!
Preju Tobe i Tvoji dceri mnoho stesti, prosim, vydrzte!
Obe dve.
Za mraky je vzdycky slunce :-)
Marie 19.02.2011
