Proč já??!!
Dobrý večer,
jsem zoufalá, a proto vás prosím o vysvětlení:
už jako malé holčičce mi umřel tatínek, pak milovaný dědeček, pak babička, která mi byla poloviční maminkou a když vezmu pokračování mého života, je to jedna osudová rána za druhou,
narodil se mi v 23 letech postižený syn, pak jsem jednou potratila a nyní mi umřela 2a půl měsíční holčička. Moc mi chybí, nedovedu žít dál, mám celkem tři děti, ale stejně myslím každý den na smrt a jak uniknout té hrozné bolesti a smutku. Mé manželství je na pokraji rozvodu a já každý den prosím moji holčičku, at na mě ještě jeden den počká. Nevím kudy kam a co dál???
Proč to všechno??? Ta bolest a utrpení už se nedají snést !!! Proč já!!
Zara 06.02.2010
Milá Zaro,
život je krásný, ale Vy se na něho díváte z nějakého divného úhlu, odkud to není vidět. Smrt, která se Vás tak moc dotýká, je součástí života.
Člověk se nesmí ptát, proč zrovna někdo z blízkých umírá, když ještě měl žít. Ale nikde není stanoven pevný termín, co je to vhodná doba k umírání. Je to zařízeno tak, že život se má žít maximálně do posledního vydechnutí, nesmí se nikdy o smyslu života pochybovat, smrt přichází vždy správně. Tady není chyba...
To jen my máme problém s tím, že se na umírajícího příliš fixujeme. Ale nikdy nám nikdo nepatří. Je to těžké přijmout. Každá matka je především branou, kudy přichází miminko, ale i tady platí, že jí nikdy absolutně nepatří. Dítě si zvolí svou cestu, na kterou ale už matku nevezme. Tohle nesmíme soudit. To je v režii někoho jiného.
Je třeba naopak přijmout šanci, kterou tady máme. Tou šancí je přítomná vteřina. Ta je pro život nejdůležitější. Nesmíme se nikdy vzdávat.
Sebevrahů je v dnešní době příliš. Nikdo ale nevidí, čím si duše po smrti tímto způsobem musí projít, co všechno řeší a jak jí je. Smrt sebevraha totiž není absolutní konec života, jak si mnozí myslí. Není to jednoznačné škrtnutí veškerých problémů... Je to naopak zásadní zastavení, protože život nebyl správně pochopen. A v tom dalším životě, který může nastat až po velice dlouhé době, bude duše tohoto člověka postavena do podobné situace, je to další zkouška, v níž má prokázat, že už chápe, že tudy cesta nevede.
Prosím, moc prosím, nezkomplikujte si svůj život. Zase bude dobře.
© Wahlgrenis
08.02.2010
