wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Připadám si jako v pasti


Mila Wahlgrenis,
uz dlouho uvazuju o tom, ze ti napisu. Zatim jsem hledala odpovedi v pribezich na tvych strankach...
Dostala jsem se do situace, kdy si pripadam jako v pasti a strasne chci pryc a z toho ven a z nejakeho duvodu me to nechce pustit (nedari se uz 2 roky prodat dum). Zrejme se mam necemu naucit a neco pochopit, ale nedokazu tomu zatim vubec porozumet.
Po problematickych partnerskych vztazich jsem potkala sveho pritele a ve zralem veku se mi narodila krasna holcicka. Vztah uz nebyl s prichodem ditete tak dobry, ale slo to. Pak to ale zaclo, pritel se pustil do stavby domu na vesnici 30 km od mesta. Kdyz se dostal do uzkych, financne jsem mu vypomohla a s bolesti v srdci prodala svuj byt ve meste. Dodnes toho lituju. Hned 1. den po prestehovani jsem zacala citit obrovskou uzkost a ziskala pocit, ze tam nemuzu bydlet. Do toho zacly problemy s ponekud primitivnimi sousedy, kteri si poridili obrovske psy, ze kterych mam kvuli diteti obavy. V soucasne dobe jeden z nich neustale vyje a steka a ja z toho zvuku silim. Zahradu si diky neustalemu hluku nemuzeme vubec uzit. Domluvit se s nimi nejde. Dostali jsme se take do obrovskych financnich problemu a zacaly hadku o penize. Pritel do toho dal hodne prace a muj postoj, ze chci odtamtud odejit, ho otravil a nas vztah se pokazil. Hodne jsme si ublizovali, hadali se, kdo nese vinu, o penize a naprosto se odcizili.
Nakonec jsem zacla touzit po odchodu z tak spatneho vztahu, ale bez prace, na materske, bez penez na ucte jsem si netroufla odejit bez financniho vyrovnani prostredku vlozenych do domu. Pritel souhlasil, ze dum prodame a vratime se do mesta, ale prisla krize a nemuzeme jej prodat, ani kdyz pristupujeme na financni ztratu. Tak to trva jiz 2 roky. Spousta veci, jak se tady citim a proc se nemuzu odsud a z teto situace dostat, se da vysvetlit racionalne - osamelost a izolovanost na materske, ekonomicka krize, asocialni sousede jsou nahoda, ale ja v tom porad musim hledat nejaky hlubsi smysl, nic nevychazi tak, jak jsme si predstavovali, do prestehovani jsme byli celkem stastna rodina. Pak se nejak vsechno zhatilo a prestalo vychazet. Nevim, jestli to souvisi nejak s danym mistem anebo si zde mame neco zazit a odzit, ci jsme tak osobnostne nevyzrali (nebo ja nevyzrala), ze nam dane obtize naprosto rozhodily zivot. Strasne jsem touzila po 2. diteti ale v mem veku jsem pravdepodobne propasla posledni vhodne roky hadkami o nasi situaci. Zkousim proto tuto cestu, ktera by me snad mohla privest k nejakemu poznani ci pochopeni.
Predem moc dekuji za cas, ktery venujes cteni meho mailu. Budu vdecna za sebekratsi odpoved, ale chapu, ze mas asi spoustu dalsich lidskych osudu, ktere te oslovuji.
Marky 02.02.2010

Milá Marky,
nic není náhoda, ani tato Vaše situace. Opravdu jste jako v pasti, nemůžete být šťastná... Ve Vašem příběhu je několik rovin, které byste měla pochopit.
Fixace na lokalitu, kde nyní žijete, není správná, to jste už zjistila. Snažíte se odejít, ale nedaří se Vám prodat dům, který jste s mužem složitě stavěli. Nedaří se Vám ho prodat. Všechno, co budujete srdcem, se s Vámi spojí. Pak se pouta trhají složitě. Všechno má duši. I tento Váš dům.
Bude třeba se na něho naladit a vysvětlit mu, jaký s ním máte záměr. On se Vás zatím drží "zuby nehty", obává se budoucích majitelů, protože Vy jste pro něho ti nejlepší. Nesmí se bát. Měl by pochopit, že po Vás sem přijdou jiní lidé, kteří ho budou milovat stejně jako Vy. On Vás odmítá pustit, protože nechápe, co se děje...
Tohle je první, nejdůležitější krok, který byste měli udělat.
Pak přijdou fáze další - naladění se na sebe, na partnera. Hlavně nesmíte se životem bojovat. Nebude to úplně jednoduché, ale zvládnete to.
© Wahlgrenis 03.02.2010


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.