Wahlgrenis

Jsi navždy zodpovědný za vše, co jsi k sobě připoutal

Milá Wahlgrenis,
nejdřív Vás moc zdravím a přeji krásný vstup do nového roku, ale může být u Vás jiný, než krásný, báječný a úžasný?
Píšu Vám jako mnoho jiných o vztahovém problému, i když ty otázky jsou malinko jiné.

Malý princ řekl dvě věci:
"To opravdu důležité je očím neviditelné, správně vidíme jen srdcem."
Ale taky:
"Jsi odpovědný za růži, kterou jsi k sobě připoutal."

Jsem vdaná, děti nemáme. Loni jsem se vydala duchovní cestou. Začala jsem víc vnímat, meditovat, šířit lásku a zjistila, že s manželem jsme víc a víc od sebe vzdáleni. Máme se rádi, ale láska už to není. Už necítím, že jsem jedinečná, úžasná, žena, které je prokazována úcta. Ne, nemá nikoho jiného, jen mi nedává to, co potřebuji. A já vím, že už ho také nemiluji, že se s ním nemůžu milovat, nejde to. Jemu stačí, že se máme rádi a chtěl by se mnou zůstat. Asi věří, že vše se může zlepšit, ale já o tom nejsem přesvědčena. Nevím. Srdce mi říká odejdi, ale je tu ta odpovědnost za růži.
Do života mi vstoupil jako kamarád i jiný muž, ukázal mi, jací lidé mají a mohou být, jak se chová muž k ženě. V meditaci jsem si s ním povídala a on mi v ní řekl, že se mám odpoutat od manžela, abychom mohli být spolu. Stalo se mi to několikrát a v meditaci jsem pak okolo nás viděla i děti, které mám s tímto kamarádem, ne s manželem. Ale to jsem si možná jen namlouvala... Měla jsem však i dva poslední večery před spaním živé vize, kdy jsem byla s tímto kamarádem. S dětmi, našimi, v živých barvách, tak jasné, jako film, který by běžel přede mnou v kině. Kamarád momentálně z mého života zmizel, možná mi už předal, co měl, možná čeká, jak se rozhodnu. Ale už vím, že se nemůžu rozhodnout kvůli někomu, jen kvůli sobě. A pořád zůstává otázka, je víc srdce nebo růže?
Děkuji za vše, co pro nás děláte, máme Vás rádi.
Dáša 05.01.2010

Drahá Wahlgrenis,
chodím pravidelně na Tvoje stránky, ale dnešní dopis od Dáši s nadpisem Jsi navždy odpovědný za vše, co jsi k sobě připoutal mě neskutečně rozplakal. Snad proto, že jsem četla jakoby svá slova a a jakoby svůj příběh...
Snad jen s tím rozdílem, že děti sice mám, ale již dospělé a téměř samostatné...
Též mi vstoupil do života jiný muž, ale nikdy jsem ho neviděla a asi ani neuvidím... Ukázal mi a dokázal, jak krásná může být láska muže k ženě, byť i platonická. Moje srdce touží po takové lásce, ale zároveň ví, že ta odpovědnost za tu růži tady stále je... Ano, vím i to, že se nemohu rozhodovat kvůli někomu, ale hlavně kvůli sobě...
Proto přeji sobě i paní Dáše, abychom se ve správný čas správně rozhodly... věřím, že to dokážeme.
S úctou
Renata 06.01.2010

Milá Wahl,
nepřísluší mi vyjadřovat se k otázkám, které mi nebyly kladeny, ale věřím, že pokud bych psala nesmysly, nenecháš je šířit dál ;-)
Jsi navždy zodpovědný za vše, co jsi k sobě připoutal... Není přece možné připoutat si člověka... Na Tvých stránkách už několikrát zaznělo, že není možné někoho vlastnit a není dobré být někom, vlastně na čemkoliv závislý. Rozhodně souhlasím s Malým Princem, ale nedávala bych rovnítko mezi růže = partner.
Člověk je odpovědný za svoje činy a akce, které podnikne a vždy sklízí co zasel, je odpovědný za to, jak se chová k planetě Zemi, na kterou je připoután, je odpovědný za rostlinky, které mu přináši užitek nebo jen radost, je odpovědný za své zvířecí mazlíčky, které k sobě připoutá a nemůže je po nějaké době jen tak opustit, protože ho nebaví... Je odpovědný za nezletilé děti, které jsou do určitého věku na rodičích závislé... ale partner? Pokud bych k sobě připoutala partnera - tak už tento prvotní krok je špatně. Učinit ho na mě závislého, protože ho živím, poskytuju bydlení nebo cokoliv jiného (lze dosadit téměř všechno co vás napadne) to je přece špatně. I pokud se nechám připoutat já k mému partnerovi - je to špatně. Jsme svobodné bytosti a můžeme se "pouze" vzájemně milovat, přátelit, stýkat ... ale poutat - pouze pokud to tak chtějí oba. V okamžiku kdy to jeden cítí jinak - je potřeba dát svobodu. A je vždy na každém aby se rozhodl - ke komu a kam patří. Vždy je něco za něco, jak říkáš ;-)
Mám Tě moc ráda a děkuji za všechno ..... ;-)
A přeji Dáši i Renatě správné rozhodnutí... ;-)
Rudbékie 06.01.2010

Dášo,
nemyslím, že být zodpovědný znamená pouze setrvat u něčeho, co se změnilo. Zodpovědné je dívat se na to, co se změnilo, ptát se sebe samé: "Je to to, pro co jsem se před lety rozhodla? Můžu tomu dát stále svůj souhlas?" Nenabádám nikoho k setrvávání ani k odcházení a už vůbec nenabádám k setrvávání za každou cenu nebo k bezhlavému odcházení. Jenom vím, že zodpovědnost máme mít především k sobě, nezahodit sebe, nesnižovat sebe ani svoje cítění. Mluvila jsi o tom, co ti ve stávajícím vztahu chybí, s manželem? Ví o tom? Rozumí tomu? Rozumět by tomu měl,ať už spolu zůstanete nebo ne. Buď by mu to pomohlo dát vašemu vztahu novou šťávu, novou jiskru, nebo by mu to pomohlo přijmout fakt rozchodu. Tobě by mohlo pomoci jasně zformulovat, co konkrétně ti vadí nebo chybí a co konkrétně potřebuješ. Přeju ti, abys našla odpověď, která bude v souladu s tebou samou.
Arentas 06.01.2010

Milá Wahlgrenis,
moc Vám děkuji za Vaši odpověď (tu jste mi dala pojmenováním příspěvku), ale děkuji také Rudbékii a Arentas. Předaly jste mi to, co jsem měla slyšet.
Ano, Rudbékie, vím, že nikdy nám nikdo nepatří a pouta a omezení už vůbec ne. Ať je dáváme my nebo je dostáváme.
A vím, Arentas, že nejdůležitější jsme my.
Já jsem už vlastně dávno rozhodnutá, jen přišly výčitky, strach a omezení, které jsem si dala sama. Vždycky jsem věřila na pohádky a na to, že zvítězí láska, dobro. A bez lásky se nedá žít. Vy jste mi to jen potvrdily.
Děkuju, Wahlgrenis, Rudbékie i Arentas, že mi držíte ruku, když vcházím do neznáma. Nevím, co bude, ale vím, že bez lásky žít nemůžu a věřím, že ji znovu potkám. Teď myslím tu k muži, protože láska je všude okolo nás, jen ji vnímat, dávat a sdílet.
Renatě přeji, aby se rozhodla správně, srdcem, to nás opravdu vede. A vede nás
i spousta jiných neviditelných pomocníků. Renato, věřte svému srdci, sobě.
A pak se rozhodnete správně.
Hezké
Dáša 15.01.2010