wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Herbert Thiel, výjimečný klasik krajinářské fotografie (OBRAZY LESA II.)


Pana Thiela jsem donedávna neznala. Najednou sedíme proti sobě a já si prohlížím fotografie. Pokud jsem si do té doby myslela, že umím fotografovat a že vyfotím cokoliv, tato chvíle ve mně cosi zlomila. Fotografie Herberta Thiela jsou totiž živé, plné neopakovatelné lesní atmosféry, kde tušíte množství kouzelných bytostí, paprsky hladí trávu, mech, kůru popadaných velikánů, které již odpočívají svým zaslouženým spánkem. Nad těmito fotografiemi mi najednou dochází, jak jsme proti přírodě malí, nicotní, jak si pouze myslíme, že něco víme nebo dokážeme. Ale z tohoto úhlu pohledu nedokážeme nic. Naivně jsem předpokládala, že si na téma fotografování budu moci s panem Thielem popovídat, ale na slova on není. Ostatně když se na fotografie podíváte, zjistíte, že mluví za něho...

Původní téma: Rodná Ostrava
Mladý fotograf, chlapec, se rozhodně nevydává jasnou a přímou cestou ke svému cíli. Zapojil se v místním fotoklubu, kde fotografoval témata přelomu 50. a 60. let, tedy drobný život všedního dne a bizarní krásu hald a průmyslových objektů obklopujících jeho rodnou Ostravu. Nepublikoval své snímky, ale v tichosti je ukládal do šuplíku. Když některé z nich po padesáti letech z tohoto pomyslného šuplíku vyjmul a zařadil do drobné publikace Ostravská krajina (2013), postaral se o nemalé překvapení.
V jeho raných fotografiích je obsaženo všechno, co vytváří budoucí fotografickou osobnost. Výtvarná a technická kvalita prozrazuje citlivost a talent, smysl pro atmosféru, symboly, ale také až téměř pedantský perfekcionalismus. Aby se autorovy kvality mohly skutečně uplatnit, používá těžký fotoaparát na velký formát, pevný stativ a množství příslušenství. Tehdy ještě Herbert Thiel nenašel své jasné téma, kterým neměla být Ostrava. Trpělivě na něho čekaly kopce Beskyd a Jeseníků. K tomu se ještě musela přidat náhoda. Nebo to bylo všechno řízením osudu?

Přátelství na celý život
Podstatnou náhodou, která jistě náhodou nebyla, bylo přátelství s vyhraněnou osobností, doktorem Rudolfem Jandou, fotografem Beskyd, vynikajícím znalcem tohoto kraje. Dr. Janda, tehdy už autor dvou rozsáhlých fotografických knih o pralesech, seznámil Herberta Thiela s místopisem nedotčené přírody. Zde už fotograf nalézá své životní téma. Z lesních scenérií vytvořil nový druh krajinářské fotografie.
Les mu absolutně učaroval, zde trávil dlouhé hodiny procházením často neprostupným terénem, přátelil se s lesníky, přespával v romantické nepohodě loveckých chat a trpělivě čekal na první paprsky slunce v mokřině rašeliniště, v kamenech vodopádů, v houštině pralesa... A když jednoho dne v lovecké chatě na Mionši potkal Herbert Thiel fotografa Petra Helbicha doprovázejícího fotografickou legendu, samotného Josefa Sudka, je logické, že z toho vzniklo přátelství na celý život.
Pokud bychom očekávali autorův logický a přímočarý vývoj, předpokládali bychom, že začne své fotografie zveřejňovat a bude se profesionalizovat. Jenže charakteristickým autorovým rysem je a nadále zůstává pokora a skromnost, nebojuje za své uznání a uplatnění. Fotografie končí opět v pomyslném šuplíku. Teď už jistě nikoho nepřekvapí, že fotografie v následující kolekci vznikaly čtyřicet let.

Černobílá versus barevná fotografie?
„Když jsem před lety Herberta Thiela poznal,“ vzpomíná na fotografa jeho přítel Mgr. Petr Hron, „byl přesvědčeným zastáncem černobílé fotografie. Pracoval z dnešního hlediska v neuvěřitelně skromných podmínkách. Se stařičkým fotoaparátem pořizoval na levné filmy velkoformátové negativy a z nich pak v temné komoře zhotovoval dokonalé černobílé fotografie ´výstavního formátu´ 30 x 40 cm. Tyto dokonalé fotografie nekončily na výstavách, ale v autorově archivu. Herbert Thiel tenkrát barevnou fotografii podceňoval, možná jí i trochu pohrdal a mně dalo dost práce přesvědčit jej, aby to s barvou přece jenom zkusil. Stačilo věnovat mu pár ruliček kvalitního filmu a vylepšit jeho stařičký deskový fotoaparát, aby se nadchl. Černobílé fotografie se sice definitivně nevzdal, ale od té doby pořizoval lesní scenérie dvakrát, a to černobíle i barevně. Černobílá fotografie má jiná pravidla než barevná, přecházení z jedné kategorie do druhé dělá fotografům obtíže. Jsou známy případy klasiků černobílé fotografie, kteří po přechodu k fotografii barevné nedosahovali už předchozí kvality. Herbert Thiel ale s naprostou samozřejmostí zvládal obojí.“
Ovšem jeho úžasné práce končily zase jen v archivu. Ale když se řekne, že fotografie končily v archivu, neznamená to, že je dlouhá desetiletí vůbec nikdo neviděl. Autor totiž nahrazoval veřejné prezentace předváděním soukromým. Nejspíš ani nezáleželo na tom, pro koho domácí výstavu pořádá. Pro Herberta Thiela to byla „práce s fotografiemi“, veledůležité opakované hodnocení kvality jeho obrazů.

Praha Thielem šokována
Ale i v temné době se občas může blýsknou na lepší časy. Například když do tehdejšího Československa přijel pan Forbes připravit do Spojených států prestižní prodejní výstavu prací předních českých fotografů. „Fotograf Herbert Thiel nebyl přirozeně k účasti vyzván, protože výstava byla jen pro členy oficiálního Svazu fotografů, a on jeho členem nebyl,“ vypráví Mgr. Petr Hron. „Existují ale nepravděpodobné náhody. Pan Forbes navštívil Ostravu, kde mu byl Herbert Thiel představen, a byl jeho fotografiemi natolik zaujat, že pozval fotografa k účasti na výstavě. Prestižní galerie koupila a zařadila do svých sbírek jen několik opravdu slavných jmen českých fotografů a mezi nimi také soubor Herberta Thiela. Jistě si dovedete představit, jaký to v Praze vyvolalo údiv, když se přitom na většinu tzv. zasloužilců nedostalo.“

Černobílé Obrazy lesa I.
Převratné změny mají často nečekané důsledky. 90. léta přinesla zlevnění a snadnou dostupnost kinofilmové barevné fotografie, a naopak neúměrné zdražení a těžkou dostupnost fotografie většího formátu. Herbert Thiel se nerad přizpůsobil. Začal fotografovat barevně kinofilmem a později fotoaparátem digitálním. V archivu se začaly vršit krásné záběry pořízené už novým způsobem. Etapa práce s velkým formátem se pomalu uzavřela.
Na konci 90. let konečně vystupuje Thiel z anonymity. Uspořádal několik výstav a začal připravovat k tisku svou monografii, která měla obsáhnout výběr toho nejlepšího, co dosud vytvořil. Za čtyřicet let se mění člověk i technika. Kniha má své zákonitosti, vyžaduje pečlivý výběr, stylovou jednotu celku i dvoustránek. Herbert za léta vytvořil materiál na několik knih a výběr se rozpadal na množství souborů. Bylo třeba třídit, vybírat. Žádný laik si nedovede představit, jak je to pro autora obtížný úkol.
Nakonec se Thiel rozhodl sestavit monografii z už uzavřené zhodnocené kapitoly velkoformátových záběrů, a rozdělil ji do dvou dílů, černobílého a barevného. V šťastné chvíli se našel nakladatel, který ponechá Thielovi naprostou volnost ve výběru fotografií i uspořádání knihy. Nakladatel má jedinou prosbu, aby název zohlednil i obsah knihy. Thiel se rozhodne vyhovět a po delším váhání zvolí název Obrazy lesa I. pro publikaci černobílou a Obrazy lesa II. pro publikaci barevnou. Slovo „obrazy“ v názvu knihy upozorňuje, že nejde o publikaci vlastivědnou, a ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, vlastně nejde ani o les. Jde o fotografii, o výtvarnou fotografii, jde skutečně o obrazy lesa.
Jak už to bývá s velkorysými plány, nepodaří se v plném rozsahu. Nakladatel totiž vydává jen první černobílý díl. Kniha ovšem představuje jednoznačný úspěch, nevelký náklad byl rychle rozebrán. Pro Herberta Thiela to představuje zvrat, stává se najednou veřejně známým.
„Na autora je vyvíjen tlak, aby ve vydávání pokračoval,“ vysvětluje složitou situaci Petr Hron. „Od velkých pražských nakladatelství slyší jen chválu, ale výsledkem jsou nesplněné sliby. Nerad, pln obav je dotlačen stát se nakladatelem sám sobě. Knihy vydávané v počtu několika kusů jsou krásné, jsou to vždy sběratelské kousky, sice záslužné, ale také drahé, autorem vždy dotované. A nikdy jich není dost. Pro sběratele musím ještě zdůraznit, že autor podstupuje toto dobrodružství několikrát.“ Tato kniha, která se právě chystá k vydání, by měla být pro Herberta Thiela konečně zaslouženým zlomem.

Herbert Thiel (nar. 8. 9. 1936 v Ostravě, Kunčičkách) žije v Litoměřicích.

Celobarevná fotografická publikace Obrazy lesa II. je v současné době ve výrobě.
Čtvercový formát, vázaná, křídový papír, více než 150 velkoformátových fotografií z Jeseníků, Beskyd a Šumavy.
Slavnostní představení unikátní publikace připravujeme na začátek měsíce září 2017 v Litoměřicích.
© Wahlgrenis 06.05.2017

Malá ukázka z tvorby fotografa Herberta Thiela:











© Wahlgrenis 09.05.2017


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.