wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Romek Hanzlík, fotograf inspirovaný (nejen) Karlem Hynkem Máchou


Byl druhý máj, lásky čas...
Litoměřice, Ostrov, hospoda u letního kina, v 18:30 hodin.
Když jsem přicházela na křest Máchova Máje s fotografiemi Romka Hanzlíka, netušila jsem, do čeho jdu...
Původně jsem šla pro knížku, která se zrodila před několika dny na základě finanční sbírky, knížku, která obsahuje Máchův Máj a fotografie Romka Hanzlíka.



Přemýšlím, kdyby tohle byl můj "projekt", jak bych se ho chopila.
Odkud?
Jak do fotografií přenést pocity vězně, který čeká na svou smrt?
Je to vůbec možné?
Kudy vstoupit do příběhu?
Hrou světel a stínů?
Teprve když jsem knížku formátu A4 držela v rukou a mohla ji prolistovat, bylo mi jasné, že Romek Hanzlík fotografovat nejen dokáže, ale současně umí svými fotografiemi vyprávět.
Každá stránka s fotografií - a jedná se o celoplošné černobílé fotografie (s jednou kolorovanou!) - totiž přenáší na čtenáře zcela čitelné pocity.
Vnímáme tak autorovo zoufalství, odevzdanost, touhu po životě i bezmeznou lásku, která ale byla už v danou chvíli nedostupná.
Knížka byla vydána vlastním nákladem, stejně jako si vydal Karel Hynek Mácha svůj Máj.









Věděli jste, že Karel Hynek Mácha si odžil v Litoměřicích pouhých čtyřicet dní svého života?
A sto let zde byl pohřben?
Pocházel z Prahy, velkého města, a přesto nebo právě proto utíkal do přírody, do hor.
Byl až neuvěřitelný chodec, denně zvládl ujít 50 až 60 kilometrů.
Cestou do Benátek měl nejspíš dvě dobrodružství se ženami, které si ve svém deníku Mácha zapsal jako "Dido I." a "Dido II.", což v překladu znamená ´krasavice´.
Doslova zapsal: "Holky na nás braly."
Myslíte, že věřil v Boha?
Z jeho veršů je zřejmé, že směrem k posmrtnému životu měl jasno.
"Po smrti nic není, jen pusté nic."
Během křtu Romek Hanzlík náhodně otevírá novotou vonící knížku a po přečtení několika náhodně vybraných veršů zaznívají písně v provedení Jiřího Imlaufa za kytarového doprovodu.
(Některé byly z nové desky kapely Houpací koně.)



Neformální povídání bylo zakončeno promítáním fotografií z loňské cesty Romka Hanzlíka do Benátek podle deníkových zápisků Karla Hynka Máchy.
Na rozdíl od Máchy se nevydal pěšky, ale na kole, nezačínal v Praze, ale na Šumavě.
Přesto se dotkl míst, kudy procházel básník, o němž toho ani dnes mnozí příliš nevíme.
© Wahlgrenis 02.05.2017

Ještě jsem si vzpomněla na jednu věc, která sem jistě patří.
Včera během křtu zazněla otázka, jestli vůbec někdo někdy četl CELÝ Máchův Máj.
Nikdo nezareagoval, nikdo neodpověděl...
Tomu jsem se nedivila.
Ani já.
Proč všem vyprávět, že jsem loni dopoledne prvního máje na Bílých stráních nad Litoměřicemi přečetla celý Máj nahlas?
Byl to silný zážitek.
Úplně něco jiného, než když očima jen tak přelétnete řádky...
Četla jsem pomalu, zřetelně a s procítěním.
Obsahem vibrovala každá buňka mého těla.
Jediná posluchačka, pro kterou toto čtení bylo určené, seděla v trávě opodál.
Teprve tehdy jsem pochopila, o čem Máchův Máj, o kterém jsem do té doby samozřejmě slyšela nesčetněkrát, vlastně je.
Doporučuji číst nahlas.
Je to jiné, přes hlasové vibrace se rozeznívá duše.
© Wahlgrenis 03.05.2017


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.