wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Setkání s Lornou Byrne


V úterý 9. dubna roku 2013 před šestou hodinou večerní stojím metr od vstupních dveří do Lucerny v Praze a mohutná fronta - převážně tvořená ženami - mne masíruje tím víc, čím víc se blíží čas otevření dveří.
Ve vzduchu houstne napětí.

Když jsem se dozvěděl, že Lorna Byrne přijede do Prahy přednášet, hned jsem si zamluvil vstupenku.
Četl jsem její první knihu Andělé v mých vlasech v roce 2011 a silně na mě zapůsobila.
Její výpověď nesená v duchu upřímné bezelstnosti, s níž se přiznala k vidění andělů, mě přesvědčila, že je pravdivá.
V úterý během dne jsem se dozvěděl na internetu, že před Luxorem, kde probíhala v pondělí autogramiáda, stála obrovská fronta přes půl Václavského náměstí.
Neváhal jsem a pustil si na internetu pořad Sama doma, který mne jindy opravdu nezajímá, a „Lornička“ - jak jsem jí začal hned říkat - na mne zapůsobila velmi dobře i svým fyzickým zjevem a projevem.

Andělé jsou všude
O to více jsem zvědavý, co se bude dít dole v sále na tak velkém shromáždění spřízněných duší.
Díky své přítelkyni Evě a její šamanské partě sedím vepředu.
Po lehce patetickém úvodu přichází malá Irčanka dívčího zjevu, s dlouhými hnědými vlasy, štíhlá a půvabná, a zakrývá si ze strany oči.
Působí to, jako by naznačovala, že má trému, ale brzy to vysvětlí: vidí všude v Lucerně anděly a ti ji ruší, tím spíše, že dělají různé veselé kousky!
Stojí prý u nás u každého strážný anděl a přilétají i další andělé.
Je tu dokonce jeden nesmírně veliký.
Dokonce vzadu z balkonu spouštějí obrovskou vlajku modro-bílou s hvězdičkami, která sahá až dopředu.
Lorna neví, co ta vlajka znamená.
Evropská unie? Přemítám.
Lorna sedí po celou dobu uprostřed pódia vedle usměvavé blondýnky, která s ní vede zřejmě předem naplánované interviewv angličtině a tlumočnice čas od času překládá dlouhé úseky její přednášky.
Nad nimi je velká obrazovka.
Po celý večer cítím silné energie, které bych běžně přičítal lidem – ale je možné, když je tu tolik andělů, že přicházejíz těchto nebeských bytostí nebo se naše energie, lidské a andělské, různě míchají.
Pravda je taková, že jsem byl první dny v týdnu dokonale unavenýa nevyspalý, ale tady rychle pookřeju hned nahoře v davu u brány doLucerny a nabitý energií zůstávám celý večer až do konce.

Přednáška
Lorna v první části odpovídá dlouze najednoduché otázky, které jí slouží jako odrazový můstek k delším promluvám na nejrůznější témata.
Kupodivu se nevyhýbá ani politice a říká, že se máme modlit za své politiky, aby se správně rozhodovali.
Vyzývá také, abychom šli k volbám – pokud v této zemi nějaké jsou.
Je vidět, že politologické vzdělání moc nemá, ale třeba vidí do budoucnosti.
Nebo to řekla správně, ale ztratilo se to v překladu.
Do budoucnosti vidí, potvrdí během večera několikrát.
Andělé jí prý času od času předestřou několik verzí budoucnosti, aby viděla, co se bude dít, když to lidé nezmění svou svobodnou vůlí.
Například se může stát, že na planetě už nebudou žádná zvířata a zbyde jen minimum zeleně.
Lorna burcuje, abychom se nebáli, a když je třeba, postavili se za správnou věc.
„Nečekejte, až někdo něco udělá. Vy jste ten někdo,“ řekne doslova.
Což se mi velmi líbí.
Možná stojí za pozornost, že přijela do středu Evropy s takovými názory právě teď, kdy vládne všeobecná apatie, rezignace a zklamání z vývoje demokracie u nás i ve světě.
Změnit svět.
Lidská duše je krásná, říká Lorna.
Jednou naše duše splynou s Bohem.
To je náš úkol.
Když k tomuto sjednocení nedojde, bude osud Země i lidstva hodně smutný.
Ona tu děsivou budoucnost vidí.
Lorna je pořád v pohodě, vypadá také nevyčerpatelně, často se usmívá.
To pokračuje i v době, kdy končí část věnovaná přednášce a dotazům z publika a začíná požehnání.
Více než 1000 lidí si zjevně chce od ní nechat požehnat, zaplňují beznadějně uličku uprostřed sálu.
Přestože jsme kousek od pódia, trvá nám snad hodinu, než se propasírujeme do uličky a dostaneme se do dvojstupu, který přijímá požehnání.

Energie
Energie mezitím stále sílí.
Když si odmyslím, že mě celou dobu brněly paže, což se mi běžně opravdu neděje, mám různé další fyzické vjemy, ale i emocionální.
Pozorovat malou ženu, kterou za lidmi není téměř vidět, jak ke každému přistupuje, zdola mu dělá křížek na čelo, potom bere jeho hlavu do dlaní, jako by otevírala třetí oko, a pak každého na pár vteřin obejme, je dojemné.
Stačí mi, abych se ponořil do sebe a zaplavují mne okamžitě silnéemoce z toho, co se kolem děje.
Láska, pospolitost... to je tu cítit nejvíce.
Vidím, že lidé z balkonu zírají jako fascinovaní na stále totéž, jak malá žena žehná lidem a objímá je, ženy i muže, děti, bez rozdílu.
Cítím z ní upřímnost a bezpodmínečnou lásku.
Je bezpochyby přesvědčena o svém poslání a o tom, že má změnit svět, jak řekla během přednášky.
Bůh jí sdělil přes anděly, že napíše knihy, které změní svět, ačkoliv je dyslektička.
Nevěřila tomu, protože jí dělalo už jako dítěti čtení i psaní velké potíže.
Přiznává, že své knihy nadiktovala a vlastně je v tištěné podobě ani nedokáže přečíst.
Vypadá to, že by se to mohlo podařit: lidé její knihy čtou, jsou to bestsellery, ženy, hlavně ženy, ji chápou, přijímají a milují.
Vypadá to, že evangelium z Irska šíří po 2000 letech tentokrátžena vysoká 145 centimetrů.

Ce stado nebe
Ten paradox malé postavy a duševní velikosti je oslnivý.
Bůh vyslal svého vyslance, silnou duši zachraňovat zase jednou svět a to tak, že ji uložil do maličkého, slabého ženského těla.
Malí budou velcí a velcí budou malí, napadá mne.
Mám výbornou náladu, těším se a stydím, že stojím vefrontě na objetí, ale prostě nemohu jinak.
Jak tak čekáme pod pódiem, napadne mne, že láskyplná energie se přibližuje, když se Lorna blíží.
Cítím to doslova fyzicky.
Nikdy jsem tak silnou energii mezi lidmi nezažil a napadá mne, že tu je nějaký energetický portál vedoucí rovnou do nebe, že Lorna je možná Kristus, který se inkognito vrátil.
„Takhle bude vypadat cesta do nebe,“ řeknu Evě, která stojí vedle mne, je dojatá a chvílemi pláče.
Tak jako mnozí jiní.
Někdy mají uslzené tváře a oči všechny ženy, které po požehnání odcházejí podél pódia, jedna za druhou.

Žehnání
Dočkal jsem se.
Lorna přistupuje konečně ke mně.
Je o hodně menší.
Žehná mi na čelo.
Já si v tu chvíli vybavím svoji venkovskou babičku Ludmilu, která byla také velice malá.
(Má to pro mne zvláštní osobní význam. Babička byla tvrdá žena. Už je 20 let po smrti.)
Po požehnání mne Lorna zve do objetí.
Objímáme se.
Pár nekonečných vteřin.
A mne - když se od sebe pomalu oddělujeme - napadne, že něco ještě není v pořádku, že ještě není spokojena, že asi chce, aby se moje srdce víc otevřelo.
Tak v poslední vteřině vědomě přijímám její lásku.
Tu milost - předávanou neznámou cizinkou s takovou bezprostředností - která je třeba napojena zlatou nitkou až do nebe.
Mám pocit, že jsem tím otevřením srdce splnil svůj úkol a že ona to na zlomek vteřiny zavnímala.
A jako by se lehce, téměř neviditelně pousmála.
Něco šeptala.
Nerozuměl jsem co.
Já jsem jí do ucha anglicky zašeptal: „Thank you“.
Když jsem odcházel, zamotala se mi hlava.
Nevěděl jsem, kam jdu.
Potom jsem se rychle vzpamatoval.
A odcházel s Evou bočním vstupem.
Mám skvělý pocit, že se TO povedlo.
Těžko se to popisuje, ale to, co se dělo v Lucerně, byla mystika.
Mystika křesťanská, byť bez kněží, bez svíček, svatých obrazů a soch, bez studeného kamene a kostelních oken.
Mystika to byla ženská a veselá.
Velmi ženská, radostná a dojemná.
A bez ega.
Ne, tohle člověk s egem, myslící na svou důležitost, na své peníze, na svůj marketing nemůže nikdy předat.
To by se v Lucerně nic mystického nestalo.
Portál do nebe by zůstal uzavřen.

Lornin text, který napsala k Lucerně a dala na Facebook 10. dubna 2013:
„Od té doby, co jsem se podívala dolů z letadla na Prahu, jsem unesena její krásou.
Také jsem dojata přátelstvím a laskavostí lidí, které jsem potkala.
Minulý večer do krásného sálu Lucerny proudili andělé.
Když jsem čekala po straně pódia, téměř jsem poklekla, když jsem uviděla velikého anděla, který se objevil ve své mužské podobě s bílými opeřenými nádhernými křídly, zcela rozevřenými, takže pokrýval úplně všechny lidi, plný světla.
Vždy se cítím poctěna, když mi nějaký anděl dovolí, abych uviděla jeho křídla.
Když jsem se rozhlížela po místnosti, upoutal moji pozornost jeden anděl.
Byl to strážný anděl malé, asi 7leté holčičky, která tam byla se svým otcem.
Ten strážný anděl dovolil jinému andělovi, aby na ni a kolem ní foukal nějaké bubliny, aby jí rozptýlil a pomohl jí udržet energii nahoře.
Je to jen malý příklad, jak jsou andělé přítomni v našich životech, aby nám pomohli.
Andělé mi sdělili ještě jednu věc: že si musíme více užívat života, těch nejmenších věcí od toho, že ptáci zpívají až po to, že prší.
Jsme tady jenom na krátký čas, nenechme,aby nám život utekl, nemůžeme si vzít s sebou do nebe žádné materiální věci.
Tak začněte bez ohledu na to, jak jste staří.
Můj dík všem, kdo si mne včera večer přišli v Praze poslechnout.
Lorna“
Igor Chaun 15.04.2013

Krásný den Sylvinko,
také jsem měla to štěstí se tohoto nádherného setkání s Lornou dne 9.4.2013 zúčastnit, slyšet a přijímat její hluboká a moudrá slova, poznat její neobyčejně skromnou a sympatickou osobnost, sklonit svoji hlavu do jejích něžných dlaní, cítit jemné pohlazení jejích prstů na čele, pod očima a ve vlasech, vnímat obrovský příliv tepla a energie, vidět na zlomek vteřiny jasný záblesk světla, který nedokážu blíže popsat...
Nevím, zda se mi odehrál v nitru, nebo před očima.
Bylo to úžasné, nezapomenutelné.
Stejně nezapomenutelné, jako kdysi setkání s Wahl, Rosé, s Vámi... krásnými a vzácnými bytostmi, jež činí tento svět krásnějším, bohatším a radostnějším...
Než jsem odešla ze sálu Lucerny, otočila jsem se a poděkovala.
Děkuji i Vám...
Lorna Byrne - lidé přicházejí do Lucerny (laskavá reportáž)
Krásný víkend,
Zorka 15.04.2013

Mila Wahl,
vidim prispevek o Lorne Byrne, posilam pekne video natocene s ni v Praze .
Milena 17.04.2013


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.