Luboš Pospíšil netuší, jak moc si pospíšil...
Včera jsem navštívila restauraci U Černínů ve Vinoři, Praha 9, kde měl koncert Luboš Pospíšil.
Rozumím zcela jasně, že všechno se děje přesně tak, jak se dít má.
Čas od času prokládám tento web informacemi, které se netýkají ani tak duchovna, jako spíš toho, co momentálně žiju.
Někteří z Vás možná zaznamenali v minulých týdnech, že se tady "něco děje", něco je jinak.
Ano.
Chtěla bych ještě dodatečně poděkovat účastníkům mé akce v Ostravě - Antakarana (23.2.2013) a také na sobotní akci v Říčanech (9.3.2013), že jsem měla možnost odvyprávět svůj příběh.
Občas je dobré procesy, které žijeme, pojmenovat, přiřadit k dějům, které skrz nás procházejí, jasná slova.
Vnímám tady nenápadnou paralelu s událostmi v létě roku 2007, kdy jsem také odvyprávěla jistou část svého života přihlášeným účastníkům na akci v Praze - Kunraticích 21.7.2007.
Po těchto slovech se můj život zcela obrátil a když se dívám zpět dnes, je mi jasné, že nic není jako dřív.
Ale tohle už tady proběhlo, k tomu se vracet nechci.
To, co mám na srdci nyní, je z jiné kategorie.
Je to příběh živý, aktuální, zcela reálný...
Žádné duchovní procesy, žádné odpoutávání se od reality, odlétávání někam mimo tyto světy.
Všechno je reálné, reálnější, než bychom si mohli myslet...
Skončil můj příběh delší než desetiletí.
Jednotlivé indicie na sebe navazují, zatahuje se opona, herci odcházejí, ale není to konec.
Začíná se totiž další dějství, přicházejí (odkud?) jiní herci (kdo?).
Není nutné všechno zveřejňovat, to vím.
Ale moc děkuji - Vám všem, kteří víte - za navedení na tuto cestu.
Ohlížím se zpět, promítají se mi slova, která pro mě tehdy neměla žádnou sdělnou informaci, najednou mi všechno do sebe zapadá.
Nic nebylo možné ukončit dřív, až k poslednímu výdechu se muselo dojít.
Luboš Pospíšil vlastně za nic nemůže.
On jenom JE, žije si to své...
Měl včera koncert U Černínů, koncert jeden z řady.
Mluvila jsem s ním chvíli před začátkem.
Takových bylo, co s ním mluvili...
Koupila jsem si poslední řadové album Chutnáš po cizím ovoci.
Takových bylo, co si koupili jeho album...
Všichni si navzájem nastavujeme zrcadlo, jsme součástí jiných příběhů, aniž bychom to sami chtěli.
To nenápadné, téměř nepostřehnutelné gesto, kterým Luboš Pospíšil zcela nevědomě odhrnul tu těžkou oponu, bylo pro mě naprosto jednoznačné.
Všechno se zrychluje, všechno je jasné.
Už o ničem nepochybuji.
Dorazily odměny, přesně ve chvíli, kdy jsem to už ani nečekala...
Děkuji.
Děkuji i za ty chvíle, které se mi zdály nekonečné a k nepřežití.
Děkuji za směr, který se mi ukázal.
Můžem si za to oba (Pavel Jeřábek – Pavel Šrut)
Někdy mně trvá celý jaro
než se tak trochu rozjařím
Někdy mně prostě trvá celý jaro
než se tak trochu rozjařím
Můžu si za to já anebo doba
můžem si za to asi oba
Někdy mně prostě trvá celý jaro
než se rozjařím
Někdy mně trvá celý léto
než se tak trochu rozletím
Někdy mně prostě trvá celý léto
než se tak trochu rozletím
Můžu si za to já anebo jiný
přestávám věřit na dějiny
Dějinám někdy trvá celý léta
než se rozletí
Někdy mně trvá celej podzim
než se tak trochu opozdím
Někdy mně prostě trvá celej podzim
než se opozdím
Někdy si musím počkat na mráz
než mně tak trochu zamrazí
Někdy si prostě musím počkat na mráz
než mě tak trochu zamrazí
Můžu si za to já anebo doba
můžem si za to asi oba
Někdo si prostě musí počkat na mráz
než ho zamrazí
Můžem si za to oba
(Pavel Jeřábek – Pavel Šrut)
Někdy mně trvá celý jaro
než se tak trochu rozjařím
Někdy mně prostě trvá celý jaro
než se tak trochu rozjařím
Můžu si za to já anebo doba
můžem si za to asi oba
Někdy mně prostě trvá celý jaro
než se rozjařím
Někdy mně trvá celý léto
než se tak trochu rozletím
Někdy mně prostě trvá celý léto
než se tak trochu rozletím
Můžu si za to já anebo jiný
přestávám věřit na dějiny
Dějinám někdy trvá celý léta
než se rozletí
Někdy mně trvá celej podzim
než se tak trochu opozdím
Někdy mně prostě trvá celej podzim
než se opozdím
Někdy si musím počkat na mráz
než mně tak trochu zamrazí
Někdy si prostě musím počkat na mráz
než mě tak trochu zamrazí
Můžu si za to já anebo doba
můžem si za to asi oba
Někdo si prostě musí počkat na mráz
než ho zamrazí
Soukromá cesta do Nikam (Luboš Pospíšil – Pavel Šrut)
Po bytě túru podnikám
Soukromá cesta do Nikam
A doufám že mi nepropadne vízum
Proclí mě fůra nádobí
V zrcadle čtu svý podoby
V něm propadám jako v televizním kvízu
Jsem to já, jsi to ty
Zbyly tu šlápoty samoty
Můj byt je prázdnej sál
Dávno mě vypískal
Já žiju dál
Po bytě túru podnikám
Soukromá cesta do Nikam
A doufám že mi nepropadne vízum
Po bytě túru podnikám
Soukromá cesta do Nikam
A doufám že mi nepropadne vízum
Pročítám tvoje dopisy
Pozdravy z cesty do Kdysi
V nich propadám jako v televizním kvízu
Soukromě měřím svět
Domácí geodet - naposled
Můj byt je prázdnej sál
Dávno mě vypískal
Já žiju dál
Po bytě túru podnikám
Soukromá cesta do Nikam
A doufám že si vyzvednu včas vízum
Klub osamělých srdcí (Luboš Pospíšil – Pavel Šrut)
Něžná je noc
květina smutku zvadla
něžná je noc
holky se tlačí u zrcadla
něžná je noc
přijde princ nebo pirát
něžné jsou noci
a právě otevírá
Klub osamělých srdcí
Někdo přijel stopem
a někdo autobusem
někdo prolez plotem
a někdo to vzal klusem
někdo chce extázi
a někdo pohlazení
a někomu schází
právě to co není
Klub osamělých srdcí
Něžná je noc
květina smutku zvadla
něžná je noc
už od dob Fitzgeralda
něžná je noc
a květina je víra
něžné jsou noci
a právě otevírá
Klub osamělých srdcí
Matějská (Otakar Petřina - Ladislav Kantor)
Děti a konfety za dvacku brýle
kolotoč touhy z dětský chvíle zní
jak listy knihy změn co vítr otáčí
Rej mžiků krouží i v hlavách manekýn
v alejích lidí jde bledý harlekýn
Řehtačky, tretky a teplý párky
co ohřejem si jen nad oharky snů
než na nás vyvolavač s láskou zakřičí
Dámy a páni překročte tu svůj stín
a račte dovnitř já nevím
co je splín
A zní pořád v nás
a má dětství hlas
a krouží v nás
Cukrová vata za pětku broky
já ani kolo štěstí netrefím
s tureckým medem v puse
věčně sním
a hadí žena zve nás do ráje
a orchestrion z pouti zahraje
A zní pořád v nás
a má dětství hlas
a krouží v nás
Lochneska triky za dvě kačky
i krásný holky jdou domů plačky
že krepový růže nám voní jarem
lehkost co žonglér má jak darem
marcipán kouzla jásot dětí
kdekdo je klaun co napotřetí
stárne a naposled
se rozdává
© Wahlgrenis
15.03.2013
