Obrazy akademické malířky Natálie Hlubučkové - Soukupové
Výstava obrazů "Pražské motivy a krajiny" akademické malířky Natálie Hlubučkové - Soukupové v pražské Galerii Vyšehrad (nad Libušinou lázní).
Tvorbu Natalie Hlubučkové - Soukupové lze snadno připodobnit ke krajinám Antonína Chitussiho nebo Antonína Slavíčka.
Vernisáž se konala ve čtvrtek 1. března 2012 od 17:00 hodin, výstavu zahájil kunshistorik PhDr. František Dvořák, CSc.
Výstava potrvá do 25. března 2012.
© Wahlgrenis
02.03.2012
Je to už docela dávno, co mi do života vstoupilo jméno Hlubuček.
Přesně řečeno Kamil Hlubuček.
Syn akademické malířky Natálie Hlubučkové - Soukupové.
Bylo to ještě v době "před mou potopou světa"...
Seznámil nás společný známý s tím, že určitě musím vidět Kamilovy obrazy.
Tak dobře.
Jeli jsme na jedno pražské sídliště, kde v nebytových prostorách byl opravdový ateliér opravdového malíře.
Interiér vůbec neodpovídal sídlištním prostorám, nebylo tady nic, co by člověk běžně očekával.
Ve chvíli, kdy jsme překročili práh, bylo jasné, že jsme najednou "tam".
Svět venku přestal existovat.
Plátna, stojany, barvy, dřevěné trámy nás přenesly jakoby na půdu starého domu...
Z obrazů promlouvala nespoutaná příroda, lesní cesty, opuštěné hvozdy.
Ale také smutek a pohroužení se do sebe sama.
Hra světel a stínů, západy slunce...
Stromy, jednotlivé, ale i celé lesní scenérie.
Všechno promlouvalo.
Pili jsme čaj a poslouchali, do stromy vyprávějí.
Na vernisáž výstavy obrazů jeho maminky Natálie jsem se musela zajít podívat.
Z jejích obrazů promlouvá zcela jiný duch, jiné barvy, jiná nálada.
Se zájmem jsem si všechno prohlédla - pražské motivy, Jizeru, labutě, květiny.
Skládanka se postupně kompletuje.
Nikdo tady nejsme sami, Kamil má úžasnou maminku.
© Wahlgrenis
02.03.2012
Drahá Wahl...
Tvé sdělení a obrazy mne rozezněly.
Při pohledu do očí té paní, a Tvého sdělení...
šak víš, jak to mám, proto se Tobě vyzpívám...
Hlavu vnímám jako otevřenou...
táhne mne to nahoru... skutečně...
/toto dopisuji až po tom spojení../
Jsme úžasní Ta máma je úžasná,
ptáte se která TA ??
No přece i Vaše nebo cizí,
Tak nás Stvořitel vidí,
Všichni konáme, co umíme,
Všichni se tolik snažíme,
děkujme sobě,
že umíme.
Děkujme, že na Zemi stojíme.
Děkujme, že nám byl dán čas,
naučit se milovat,
je na Zemi tolik krás.
Děkujme, že chodíme,
Děkujme, že tvoříme,
Každou minutou, každou chvíli,
Žijeme, moji milí...
Rosé 02.03.2012
© Wahlgrenis
02.03.2012
