Karla Högra pokaždé, když jsem v Národním divadle, musím pozdravit.
O Karlu Högrovi jsem
psala už před časem .
Byla jsem po nějaké době zase v Národním divadle.
Tam chodím se zvláštním pocitem v srdci.
Poprvé jsem tam byla kdysi dávno, na hře, kde hlavní roli měl Karel Höger.
Byla jsem ještě na základní škole, snad v sedmé nebo osmé třídě.
Měli jsme v Pardubicích výbornou učitelku, která nám návštěvu toho představení v Národním divadle zajistila.
Byl to pro mě silný zážitek - mám ostatně celý život plný hodně silných zážitků...
Když jsem se do Národního divadla dostala podruhé, bylo to až po mnoha letech.
Už jsem tam byla s dcerou.
Mezitím Karel Höger zemřel.
Ale musela jsem zajít k jeho bustě, abych "mu" vysvětlila, proč jsem tady, kdy jsem tady byla poprvé a jaký to byl zážitek.
Vlastně jsem mu musela poděkovat.
Prostě jsem věděla, že nemohu jen tak shlédnout představení a klidně si zase odejít.
Sice mi chvilku trvalo, než jsem se dostala na úroveň nejvyššího balkonu, ale našla jsem ho...
Pak jsem byla v Národním divadle ještě několikrát...
Dnes byl opravdu zvláštní den.
Opět jsem "musela" pozdravit pana Högra.
Už jsem nebloudila.
Opět jsme si vyměnili pár slov, která nikdo neslyšel.
Cestou dolů jsem šla při té straně, co je Vltava.
Okýnky je vidět ven.
Byl to jen zlomek vteřiny, kdy se mi promítl film z léta roku 2002, kdy se tudy prohnala ta strašná povodeň.
Vzpomněla jsem si na ty hrůzy, které jsme všichni prožívali. atd.
Opět jsem byla v Národním divadle.
To se mi občas stává...
Opět jsem byla u bysty Karla Högra, on už to ví, že za ním pokaždé přijdu.
© Wahlgrenis
07.01.2012
