Setkání s Jindřichem Pasekou
Včera se v Praze konal večer s lidovým léčitelem ze Svratouchu, Jindřichem Pasekou (nar. 1928).
Po příchodu do sálu zamířil ke mně (Proč, když bylo v sále určitě přes stovku lidí???).
Seděla jsem v poslední řadě, stoupl si za mě a začal mě a paní sedící vedle masírovat záda a krk.
Léčivá chvilka... Vnímala jsem příjemné intenzívní teplo.
Odložil si přitom sako, trvalo to snad tři minuty. (Pak už k nikomu jinému nešel.)
Promítal se unikátní film z roku 1987 tehdejšího studenta Zdeňka Podskalského
"Poslední legenda - portrét lidového léčitele Jindřicha Paseky".
Následovala beseda, vyprávěl, jak začínal i o některých pozoruhodných případech.
Potom se dostal do podivného transu (Bůh vezme vládu do svých rukou, bude nové pokolení, složitá doba je přede dveřmi, po utrpení přijde láska, jsme blízko rána,
není daleko doba, kdy vzplane nenávist, zlo dosáhne svého vrcholu...).
Byla to pro mě známá slova. Proč moje budoucnost končí v květnu?
Mám dopsaný celý rok 2004, ale ty informace byly pro mě tak neskutečné, že jsem poklop zavřela.
Teď vím, že nic se neděje náhodou. Všechno má plynout volně, samozřejmě uvolním ten průchod.
Signály k nám přicházejí, jen se jim nesnažíme rozumět, anebo je hned umlčíme...
Poznámka:
Člověk, který mě na tuto akci pozval (dozvěděl se o ní z časopisu Regenerace), mi potom napsal:
NĚCO SE DĚJE. PROČ PŘIJEL? PROČ JSI PŘIŠLA?
PROČ JSEM SI KOUPIL TEN ČASOPIS? PROČ? PROČ? PROČ?
Stručně z besedy: Lidé čekali až dvanáct hodin, aby se k němu dostali.
Na prvním sympoziu se sjelo na tři sta lidí, tam s ním byl už Franta Kalvoda, Pasekův žák.
Měl zkoušky na Ministerstvu zdravotnictví.
Odešel na Slovensko, kde byl hodně žádán i v televizi, školil slovenské "kádry".
Také školil ve Varšavě, dozvěděl se spoustu věcí, mluvil s lidmi z celého světa.
Je členem Centra světové biotroniky.
Po roce 1989 dostal nabídku, aby společně se svým žákem spolupracoval s Ministerstvem zdravotnictví.
On ale zůstal doma, u "kotle", jak se vyjádřil.
Jeho žák přešel na Homolku, ale dlouho tam nevydržel, nakonec ho vyhodili.
Biotronika se řadí mezi vědy málo známé.
My jen poznáváme to, co tady bylo už dávno před námi.
Jak začínal?
Kótoval si orgány v těle, každému dal nějaké číslo, aby věděl při reakci pružiny, co se ozývá.
To se naučil nazpaměť.
Když spěchal, ani nediagnostikoval, ale nabíjel toho člověka.
Říkal, že mozek se "musí zaštupovat jako punčocha".
"Kdyby se podařilo zachránit jen jednoho člověka ze sta, bylo by to dobré."
"Všichni máme stejné možnosti, není to věda. Jen je důležité vrátit se k normálnímu selskému životu. Dnešnímu lékařství stačí znát techniku, ale to už není medicína...
Chybí vztah k člověku, je to vztah k "mašině". Je třeba mít přístup milosrdný, otevřený, snažit se pomoci."
Jednou ho kontaktovali z Ameriky.
Šestatřicetiletá paní měla úporné bolesti břicha.
Na dálku zjistil zauzlení střev na levé straně.
Byl u ní lékař, přesto dva dny trvalo, než se podařilo lékařské konsilium přesvědčit, aby ji otevřeli.
Bylo to tam.
Prý rodového původu a všichni se divili, jak je možné, že s tím mohla tak dlouho žít.
Začínal také s archeologií, geologií, jde totiž dělat všechno.
Objevil zákon zemského jádra, že nafta se tvoří změnou plynů.
Zjistil, v jaké hloubce a při kolika stupních k tomu dochází.
Objevil také zákon ventilových (?) kanálů.
Američani mu nabídli v této věci pomocnou ruku a spolupráci.
On to ale odmítl, protože musí léčit.
Potom za to jeden fyzik z USA dostal Nobelovu cenu.
Hledá a nachází ztracené děti. Trefuje se tak v 99 %.
Jednou hledali ztracenou holčičku.
Řekl, že je 18 kilometrů na východ od jejich obce a že do večera dostanou zprávu.
Byla skutečně v té vzdálenosti a rodiče kontaktovala nemocnice.
Jak je možné, že mu to tak funguje?
Je třeba žít přirozeně, bez bázně, bez hanby.
Pořád na lidi myslí.
Je důsledný, plní slovo.
Jezdil do Prahy za prezidentem Svobodou i za kardinálem Tomáškem.
U toho byl pravidelně každou sobotu.
Dokonce mu kardinál řekl:
"Vaše návštěva je pro mě velikým svátkem, nejen pro mě, ale i pro celou Prahu.
Musíme zrát. Lidé budou zrát. Je třeba chránit Prahu jako perlu."
Lze přijít absolutně na všechno, přesně ví, kolik miliard se denně vytuneluje,
nachází lidem ztracené peníze, prsteny apod.
Měří hmotu, i v ní je tvůrčí prvek, idea.
"Na Zemi dopadá sedm paprsků, tři z nich jsou plazma. My jsme vlastně energie."
Nevíme, co přijde.
3 x 600 3 x 60 3 x 6 = 1998
(Jak je to podobné s varování tří šestek od paní Camily Karolinss na 6. 6. 2004!!!)
Teď čte Konsily.
Čte každou volnou chvilku.
Byl nedávno poprvé u očního lékaře.
Původně tam chtěl jít v 95 letech, aby prý viděl na smrt, až si pro něho půjde.
Zjistili mu na jednom oku 3/4 a na druhém 1 dioptrii.
Koupil si první brýle v životě, stály ho 1140 Kč.
Kouřil do svých 52 let.
Denně zvládl i šedesát tvrdých spart. Spal jen tři hodiny.
V sedmdesáti letech skončil.
Lidé, kteří k němu přijdou, mohou klidně kouřit, ale on už si nezapálí.
Kuřák je mu dnes k smíchu, že "to tahá".
"Na to kuřák přijde, že musí přestat a musí počítat s následky..."
Čeká nás brzy něco hrozného.
Vědci sice mluví, ale málo. Vědí toho mnohem víc, ale neinformují nás.
(To znělo hodně varovně!)
Ještě dnes léčí:
Pondělí až pátek od 9 do 17 hodin, dvě hodiny pracuje na telefonu (8 - 9 hod. a 20 - 21hod.)
Kromě období školních prázdnin - tedy v červenci a srpnu ne.
Denně se k němu dostane 80 až 90 lidí.
Většinou léčí své známé, nevyléčitelné nemoci a lidi po těžkých haváriích.
© Wahlgrenis
07.05.2004
Milá Wahlgrenis,
posílám vám
odkaz na pořad , který běžel nedávno v TV – Rub a líc: Alternativní léčba.
Dívám se teď na něj a nedá mi to neposlat.
Vzpomínám hlavně na osobní setkání s panem Pasekou ve Svratouchu.
Bylo mi asi 22 let, když jsem u něj byla společně se známými tady z Moravy.
Vnímala jsem po jeho působení obrovské teplo v rukou a ztěžklo mi předloktí...
Pamatuji si to obrovské množství lidí před garáží a skláním se před jeho nasazením.
Tenkrát jsem si to moc neuvědomovala.
Pamatuji si, že pomáhal našemu známému, který přežil autonehodu po srážce s vlakem a po několikaměsíčním komatu v Královehradecké nemocnici se s pomocí pana Paseky vrátil do života.
Hodně jsme si pak po mnoha letech povídali o tom, co zažil v komatu.
Ještě před tímto se s ním setkala má mamka.
Mně bylo asi 13 let, nevím přesně.
Mamce předpověděl potíže, které se skutečně později projevily.
Nedbala na varování.
Naštěstí vše dobře dopadlo, mohokrát si pak vzpomněla.
Na podzim se chystám na mé milé Milovy a Devět skal, určitě Svratouch neminu...
Hezký večer
Marcelia 22.05.2013
Léčitel Paseka pomáhal kardinálům i prezidentovi. Uzdravoval v kotelně 21. dubna 2013 7:06
U legendárního léčitele Jindřicha Paseky hledaly pomoc davy lidí. Mezi nimi též kardinálové, politici včetně premiéra i prezidenta, umělci. Paseka od nikoho z nich nikdy nevzal za své služby peníze. Od jeho narození letos uplyne 85 let.
Čekárnu měl legendární léčitel Jindřich Paseka v garáži a pacienty přijímal v kotelně. Používal nilský kříž a virguli ve formě pružiny. Do Svratouchu nedaleko Svratky za ním jezdily s nadějí tisíce lidí.
Sousedé dodnes mluví o Jindřichu Pasekovi s velkou úctou. Stejně jako starosta obce Svratouch Jiří Socha.
"Potkával jsem lidi, kteří šli k němu o berlích a zpátky je měli pod paží. To byl zážitek. Tam platilo: věř a víra tvá tě uzdraví. Uměl dodat energii," říká starosta Svratouchu Jiří Socha.
"Jeho věhlas se opravdu šířil po celé republice, a to i ve vládnoucích vrstvách. Takže když jsem začínal před třiadvaceti lety starostovat, pomáhal mi kontaktovat lidi ve vedení různých ministerstev. Napsal mi třeba jméno na papírek a řekl: Běž za tímto člověkem a řekni mu, že ho pozdravuje Jindra Paseka ze Svratouchu. A ten člověk ti pomůže podle svých možností," vyprávěl starosta.
Sám léčitele také navštěvoval. "Práce starosty je někdy na palici. Když jsem byl na dně, chodil jsem si k němu pro energii, která z něj sršela. Přejel mě pružinou, křížem a cítil jsem se jako znovuzrozený," pokračuje starosta.
Paseka je v obci i po své smrti velmi vážená osobnost. Skoro v každém domě tam podle Jiřího Sochy žijí lidé, kterým léčitel v minulosti pomohl.
"On byl perfektní diagnostik. Když lékaři kolikrát nevěděli, tak poslali pacienta za Pasekou, aby určil diagnózu. Mnohokrát jsem se přesvědčil, že lidem pomohl," říká Socha.
Léčitel, od jehož narození uplyne 85 let, odmítal peníze. Pacienti mu sice dávali dary, ty ale často rozdával. Zásoboval třeba svatby či oslavy narozenin známých lidí z okolí, kteří si od něj odnášeli koše výborného jídla a pití.
Paseka pomáhal i dvěma kardinálům, prezidentu Svobodovi, premiéru Štrougalovi i mnoha známým umělcům.
Ze svých pacientů si léčitel Paseka nejvíce vážil kardinálů Františka Tomáška a Štěpána Trochty, s nimiž se spřátelil. Byl osobním léčitelem prezidenta Ludvíka Svobody. Se zdravotními neduhy pomáhal i komunistickému premiérovi Lubomíru Štrougalovi. Do domku ve Svratouchu mířili i herci, třeba Helena Růžičková či Jana Brejchová s Jaromírem Hanzlíkem.
Jednou u něj byl i trenér olympijské vítězky Martiny Sáblíkové Petr Novák, který je původem ze vsi Svratouch. "Znali jsme se celkem dobře. On věděl hodně o lidském těle. Lidi, co potkávám, tak na něj stále v dobrém vzpomínají. Už jenom vědomí, že dal člověku šanci, mnohým psychicky pomohlo a uzdravilo je to. Psychika hraje u člověka velkou roli," ví Novák.
Jindřich Paseka poskytl půl roku před svou smrtí rozhovor časopisu Regenerace, kde vzpomínal i na svoje začátky.
Když se kopala studna "Nejdřív jsem u sebe objevil proutkařské schopnosti. Bylo to v roce 1958, když se u nás doma kopala studna. Dostal jsem do ruky vrbový proutek a zkusil to. Začalo mi to ‘trhat‘ ruce a vodu máme dodnes. Zpočátku jsem studoval literaturu a svou schopnost si prakticky ověřoval. Metodu diagnostikování a léčení jsem vyvíjel řadu let. Na léčitelství není nic zvláštního. Není to výstřední, ale úplně normální záležitost," řekl v prosinci roku 2004.
Jindřich Paseka skládal i zkoušky na ministerstvu zdravotnictví. Napojili ho na přístroje a měl diagnostikovat pod dohledem pětičlenné komise. Z osmdesáti procent diagnostikoval správně a nechyboval v otázkách umístění a rozsahu onemocnění.
Hodně pacientů, málo spánku Poté mohl pomáhat i v nemocnicích. "Když pak onemocněl Lubomír Štrougal, požádali mě, abych jej léčil. Tenkrát jsem měl možnost působit na špičkových pracovištích, mohl jsem jít dělat třeba do IKEMu. Nic z toho jsem nevzal," řekl Paseka. A dál přijímal nemocné ve svém domku ve Svratouchu.
Zpočátku přímo ve svém bytě; obývací pokoj používal jako ordinaci, kuchyň a chodbu jako čekárnu. Protože nemocných přibývalo a věnoval se jim do nočních hodin, přesunul čekárnu do garáže.
Největší nápor lidí ve svém domku zažíval v devadesátých letech. "Spal jsem tři hodiny denně. Dřel jsem a nevím, jak jsem mohl vydržet tolik let tak málo spát a tolik pracovat. Nesměl jsem ztratit ani vteřinu, protože kdybych ji ztratil, nespal bych ani ty tři hodiny a byl bych vzhůru v jednom tahu. Všechno se dá vydržet, děláte-li to z lásky. Šel jsem do toho jako vrcholový sportovec. A vydržel jsem. Nenajdete přitom jedince, který by tvrdil, že by mi dal pětikorunu! Za svou léčitelskou činnost jsem nikdy od nikoho žádné peníze nevzal," řekl pro časopis Regenerace.
Spolupracoval i s lékaři. Předával jim svá diagnostická zjištění.
A když zjistil, že problém nevyřeší, poslal pacienta do nemocnice. "Snažím se dát pacientovi to, co je v mých silách, a když vidím, že potřebuje lékařskou pomoc, není zbytí," říkával.
Ani jemu se nevyhnuly různé nemoci. Možná i proto, že velkou část života kouřil, někdy až šedesát cigaret denně. Později proti kouření vystupoval.
Zemřel v létě roku 2005 na celkové vyčerpání organismu. Pochován je na svrateckém hřbitově. Na jeho pohřeb dorazily tisíce lidí. Mši v kostele tehdy celebroval arcibiskup Karel Otčenášek. U rodinné hrobky promluvil starosta Svratouchu Jiří Socha a zástupce Konfederace politických vězňů.
Rok po smrti odhalil starosta pamětní desku na domě, kde Jindřich Paseka působil. "Ve Svratouchu teď není jemu podobný léčitel. Když máme setkání rodáků, tak kytičkou jeho památku uctíme," říká starosta.
A kde teď Jiří Socha nabírá energii, když už za léčitelem nemůže? "Zkouším červené víno, jak mi ostatně i on poradil," odpověděl s úsměvem.
Léčitel Jindřich Paseka Paseka se narodil roku 1928 v rodině kovodělníka. Vyučil se klempířem. Pracoval v Díle jako lakýrník a později u komunálních služeb ve Svratce jako zásobovač. Vedle toho se věnoval léčitelství. Byl hluboce věřící. Po roce 1948 jej odsoudili z politických důvodů. Komunisté ho poslali na dvanáct let do vězení. Ve vězení v Leopoldově seděl i s pozdějším normalizačním prezidentem Gustávem Husákem.
Po sedmi letech byl propuštěn a pracoval v uranových dolech v Jáchymově. Rehabilitace se dočkal až po sametové revoluci. V roce 1990 odešel do důchodu a věnoval se už výhradně léčitelství.
Autor: Radek Laudin
Zdroj © Wahlgrenis
21.01.2019
