Květa Fialová - Čarodějnictví jako záchrana
Herečka Květa Fialová má svůj vlastní svět, kam druhé pouští pouze na návštěvu.
V kabelce nosí kamínky, kaštany, věci, co dostane od lidí, na krku také pořád něco
– to od kamarádky, od dívky na zájezdu, to je dokonce posvěcené od dalajlámy, ukazuje.
Říká se o ní, že je čarodějnice.
Co je na tom pravdy? Počátky jejího zvláštního přístupu ke světu sahají již do dětství.
„Moje maminka malovala obrazy hlavně s poutníky, jak jdou ke světlu, sabat čarodějnic, různé pohádkové bytosti, které mi byly odmalička vlastnější než realita. V tom jsem vyrůstala,“ vypráví.
Měla velice přísného tatínka, vojáka. Všichni se ho báli.
"Právě čarodějnictví mi přišlo pro ženu osvobozující.
Ženy po staletí žily v pasti, muž vzal ženu-motýla a špendlíkem si ji přišpendlil doma.
Někdy si toho třeba ani nemusela všimnout.
Může odletět nebo odejít, ať už skutečně, anebo sama v sobě.
Čarodějnictví představuje záchranu, pocit svobody. Já nejvíc ze všeho miluji pocit svobody.“
Muži jsou jiné bytosti než ženy.
„V mládí jsem byla hodně nešťastná. Když jsem se zamilovala a došlo až k těm koncům, řekla jsem si: teď mu patřím, ale chlap to vidí jinak. Dosáhl svého a odchází. To je podstatný rozdíl.
Pochopila jsem, že v životě je důležité, aby měl člověk ty správné informace, ale to je proces, který někdy trvá léta.
Když chcete chovat muže doma, to je stejné jako se zvířátkem, musíte o něm něco vědět,“ vysvětluje svůj přístup k silnému pohlaví.
Na mamince viděla, jak je v manželství nešťastná, pro ni bylo malování únikem.
Vytvořila si svůj svět, kam jen občas brala někoho na návštěvu. Pak je svět zalitý sluncem.
Hodně pozorovala lidi a sledovala, jak kdo žije.
„Hlavně jsem se dívala na ženy. Když mi bylo šestnáct, sepsala jsem si své desatero, takových deset zastavení. Tam je odpověď na všechno - láska, příroda, nebe, samé pravdy. Není to buddhismus, ani křesťanství, v tom je prapodstata lásky a života. Nechodím pravidelně do kostela. Jakýkoliv – ismus, ať politické vyznání nebo náboženství, mi připadá velice ošidné.
Vždycky to člověka určitým způsobem svazuje a zatracuje,“ říká.
Lidé jsou na Květu Fialovou milí. Sama ale podle vlastních slov neléčí ve smyslu léčitelském, snad prý jen dobrým slovem.
„Občas zajdu do Ligy proti rakovině nebo do domovů důchodců, mluvím s každým.
Myslím, že je třeba milovat všechno, co k nám přichází. Když mám špatné srdce, vím, že nebudu kouřit, flámovat, pak i nemoc na mě bude hodná. Musí začít hodně pracovat, aby mě zvládla. Když se s ní smířím, když s ní udělám dohodu, bude hodná.
Jenom ji nezatracovat.“
Je možné předem poznat špatného člověka?
„Já se dívám po lidech, jak se tváří. Je to fascinující.
I na židli se tak můžu dívat.
Jaký to byl asi strom, než vyrostl, co ti ptáčci, kteří okolo něho lítali, kdo ho asi zasadil...
Také mě zajímá, co bylo předtím.
Co si myslel truhlář.
Každého člověka si představuji jako polévku, uvařenou z různých ingrediencí: z anděla, člověka a ďábla.
Když vidím převažující ingredienci čertíka, už se šikuji pryč.
Informuje mě to, nějak se obrním, nelehnu mu k nohám, což většinou baby dělají.
Když je někdo hodně záporný, ženy jsou především samaritánky, snaží se ho předělat.
Jenže nepředěláme, naopak on nás zabíjí, protože je ďábel,“ svěřuje nám své pravdy.
Přeje vůbec dnešní uspěchaná doba čarodějnicím? „Mně se to nijak nedotýká. Žiji ve svém světě. Televizi nesleduji, případně si ji pouštím bez zvuku, rádio jsem si ještě nikdy nepustila. Ale nemám domov zcela bez zvuků, mám kocoura,“ vypráví o svém nejoblíbenějším příteli.
Pokud by někdo chtěl jít ve stopách Květy Fialové, měl by být především informovaný a přijímat všechno s pokorou.
„Všechno, co přichází, je pro člověka pozitivní. Lidé jako celek jsou hloupí, nevíme, co je pro nás dobré, co špatné. Osud to myslí vždycky nejlépe. Já to budu vědět až pak...“
Vypadá to, jako by uvažovala o smrti.
„Smrt vnímám stejně, jako bych šla z předsíně do kuchyně. Těším se, těch galaxií kolem co je! Třeba se vrátím, anebo se ocitnu někde jinde. Ničemu se nebráním, jsem činorodý člověk.“
(22.04.2002)
© Wahlgrenis
20.10.2004
Mila Pani Wahlgrenis!
Pisu Vam momentalne ve stavu, vzruseni, ba nadseni!
Potkala sem ve snu jednu pani...
Ale to nebyl sen...
To bylo skutecne setkani.. navic domluvene...
Uz jsme se v tom snu bavili ze jsme se meli setkat...
Ja ale citila ze tu pani z nam ze zivota, ze jsem ji uz nekde videla.
Po probuzeni kdyz piju zeleny caj.. zacla sem nad tim premyslet.. ze ji najdu pres net.. protoze to je znama herecka..
Neznala sem ale jeji jmeno..
Intuitivne jsem sla na vase stranky do rozhovoru zname osobnosti, ze by tam mohla byt.
nasla sem jmeno: Kveta Fialova.
Sla sem do seznamu vyhledavac najit foto.
Vyskocila sem! To je ona!
dale sem i zjistila jak hledam to foto ze ona vyklada karty...
ale pani wahlgrenis..
mozna ji mam kontaktovat??
nemyslim ani tak kvuli tem kartam..
ale ja s ni mela ten sen... ktery neni sen.. ale skutecnost... mozna to znamena ze ji mam kontaktovat
su z toho uplne nadsena...
za poslednich nejaky cas v tomto novem roce.
uz je to potreti co mam nejaka ziva setkani... ve snu...
stalo se mi ze se mi o nekom zdalo uplne cizim a druhy den sem ho pak potkala ...
v tomto pripade si vsak nejsem uplne jista...ze to byl ten samy clovek...
nicmene to pak na me tak zapusobilo..
take sem mela zivy rozhovor s maminkou ktery take ovsem uz nespada do snu.. ale do snove reality..
su si tim jista!
tady toto setkani s pani Fialovou nebyl sen....
jaj.. na me se musi pomalu... hned bych utiklala ven a sla to vykricet svetu ze se deji zvlastni veci!
Akorat ted na to koukam, ze najit kontakt na ni nebude tak jednoduche..
Kdyby nekdo vedel, abych ji aspon treba mohla napsat.. zjistit jestli i ona si pamatuje nase spolecny dnesni sneni...
AAAA, uz to mam!
Mam tam napsat?
Hvězdička 14.01.2012
Zemřela Květa Fialová Po dlouhé nemoci v úterý ráno zemřela ve věku 88 let herečka Květa Fialová. Informovala o tom Česká televize.
Z filmové tvorby Květy Fialové
Květa Fialová: Nejslavnější filmy a seriály
Limonádový Joe aneb Koňská opera
Princezna se zlatou hvězdou
Partie krásného dragouna
Babička
Tři oříšky pro Popelku
Léto s kovbojem
Adéla ještě nevečeřela
Báječná léta pod psa
Hříšní lidé města pražského
F.L. Věk
Četnické humoresky
Dnes 8:41 (Aktualizováno: 9:34 )
Květa Fialová se narodila ve Veľkých Dravcích na Slovensku roku 1929. První zkušenosti s divadlem sbírala v Českém Těšíně. Vystudovala JAMU a během studií se už dostala do prvního filmu, šlo o dávno zapomenutý budovatelský příběh Velká příležitost.
V divadle excelovala zejména v komediálních rolích konverzačního charakteru. Výrazné postavy ztvárnila například ve hrách Vajíčko, Charleyova teta, Don Juan či Harold a Maud.
V roce 1959 získala vedlejší roli ve výpravné a dodnes slavné pohádce Princezna se zlatou hvězdou. Šedesátá léta byla pro ni zlatým obdobím. Po válečných filmech Smrt si říká Engelchen či Ostře sledované vlaky si zahrála Tornádo Lou v kultovní parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera. Film sklidil obrovský úspěch i v zahraničí.
Komický talent uplatnila i v další parodii Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky.
Vedle filmu dostávala stále víc příležitostí i v seriálech – např. Hříšní lidé města pražského, F. L. Věk, Nemocnice na kraji města a po revoluci třeba Četnické humoresky. Ač původně měla být typem „osudové ženy”, postupně se se svou ironií stále více dostávala do komediálních poloh.
V sedmdesátých a osmdesátých letech se objevila v desítkách rolí – za všechny jmenujme filmy Partie krásného dragouna, Babička, Adéla ještě nevečeřela, Léto s kovbojem, Tři oříšky pro Popelku a S tebou mě baví svět.
Po revoluci se objevila jako babička ve výrazném retro snímku podle předlohy Michala Viewegha Báječná léta pod psa nebo ve válečném dramatu Všichni moji blízcí a v komedii Účastníci zájezdu. Naposledy si zahrála před kamerou v roce 2012 při natáčení televizního filmu Definice lásky. V poslední době už nepracovala, potýkala se se zdravotními problémy.
Fialová byla zvídavá inteligentní herečka, která se zajímala o východní filozofii, i když někdy její zájem přecházel až do okultismu. Manželem Fialové byl režisér Pavel Háša.
Stanislav Dvořák, Novinky, ČTK © Wahlgrenis
26.09.2017
