Vzpomínka na Karla Kryla - od jeho hrobu
Původně jsem chtěla - podobně jako Berunka - ukázat moji rozkvetlou zahrádku, ale ukazovat není co...
Tedy zatím.
Přesto mám nové obrázky:
Byla jsem na hřbitově, i když tato místa často nevyhledávám .
Už před pár lety, když zemřel Karel Kryl, jsem se tady byla podívat.
Tenkrát jsem mu potřebovala nějak vyjádřit, že pro mě něco znamenal.
Našla jsem ten hrob s obtížemi, procházela jsem tam jako v bludišti, ale nakonec jsem ho našla.
Něco jsme si tam navzájem "řekli"...
Od té doby mám ke Krylovi zvláštní vztah.
Pochopila jsem, že nikdo jiný jeho písničky tak jako on nezazpívá.
Nemá je totiž prožité.
Jistý zpěvák se sice pasoval do jakéhosi ochránce Krylovy tradice, slyšíme ho v rádiu, hraje na koncertech...
Ale Kryl v tom není ani náhodou.
Z toho je mi trochu smutno.
Karel Kryl si podle mého názoru takovou prezentaci svých písniček nezaslouží.
Jsou totiž "pouze" odzpívané, chybí v nich i jen kousek srdce, abyste jim mohli uvěřit.
Karel Kryl je zpíval úplně jinak, ale těžko se to vysvětluje.
Když jsem opustila hřbitov u kostela sv. Markéty, šla jsem na tramvaj.
Na přechodu mě míjelo s jistým moderátorem "starší" generace.
Nechala jsem ho jet, jen jsem mu pokynula, že vím...
Tramvaj právě přijížděla, odjela jsem s ní a na třetí stanici jsem vystoupila.
Auto s oním moderátorem dojelo úplně stejně a když jsem přecházela z tramvajového ostrůvku k autobusové stanici,
zase se naše oči potkaly. Oba jsme se smáli.
To bylo celé, pak už odjel někam směrem na Karlovy Vary.
Mohla bych nasednout do autobusu a odjet až až, ale jak by to bylo jednoduché.
Po několika minutách jízdy jsem se tohoto pohodlí vzdala a šla raději pěšky.
Je to úplně jiný zážitek, než když jste uzavřeni v něčem na čtyřech kolech.
Pochválila jsem páníčkovi nádherného leonbergra, psa, který se jmenoval Leon.
Jiné jméno ani mít nemohl, měl to napsané v očích, že je král...
Z okna na sídlišti se dívala maminka s dítětem, zamávala jsem jim, chlapečkovi se hned rozzářily oči.
Na každém kroku čeká na člověka tolik dobrodružství...
V uších mám sluchátka.
Ale neposlouchám písničky přes MP3.
To mi připadá zase příliš jednoduché.
Koupíte věc, kam si přes kabel USB přetáhnete (to nechápu) písničky a ty pak dokola posloucháte.
Žádná změna, žádný kiks, jen když náhodou dojdou baterie...
Já poslouchám rádio, takové maličké, jednoduché.
Má jen dva ovládací prvky - zapnout/vypnout, a přepínač stanic.
Ani nevím, kolik těch stanic lze vůbec chytit, a ani to nebudu zjišťovat.
Dobrodružstvím je už vůbec něco k poslouchání najít.
Nejsem zřejmě typický rozhlasový posluchač...
Reklamu přeskakuji.
Debaty a veškeré zprávy přeskakuji.
Hlášení o počasí přeskakuji.
Sportovní přenosy přeskakuji.
Veškeré soutěže, seznamky apod. přeskakuji.
Cizí hudbu přeskakuji (až na pár písniček od Beatles).
Občas přepínání zastavím, když uslyším českou písničku.
Ale se nabízí?
Volané číslo včetně mojí tváře vymažte ze svýho adresáře -
najednou ti dojde, že se chováš jak ten blááázen -
medvídek z Bóógóótýý usnul a spí -
je tady dlouhá noc, nikdo z nás nejde spát -
nemaj tam banky a parlament, mumu jsou holky a mumumu kluk. -
vyvanulý sprej, telefon, cos ustřihla mu šňůru -
jsem ten, kdo tě jednou zastřelí.
A podobné...
Stačí mi pár vteřin a přecházím na jinou stanici.
Nechávám se hladit písničkami z jiné kategorie.
Přesně už poznám, kdo zpívá jen, že zpívá, a kdo to současně žije.
Někdy mi to připadá jako škoda vynaloženého úsilí.
Házení hrachu na zeď...
Vracím se na začátek, ke Krylovi.
Skoro každý dokáže zazpívat písničku, když mu dáte do ruky noty.
(Vzpomeňte si jen na tu řadu šašků, co se objevili v SuperStar.)
Nic na tom není... Opravdu.
Ale je to smutné.
Chybí nám vlastní názor.
Karel Kryl ho měl.
Posílám mu tato slova, aby věděl, že jeho zpívání rozhodně nebylo marné...
Milá Wahl,
už je to pár dní, co jsem Ti chtěl napsat.
Vlastně hned poté, co jsi uveřejnila svou „Vzpomínku na Karla Kryla – od jeho hrobu“.
Ale něco mi říkalo, že to mám ještě nechat „uzrát“. Dnes mám pocit, že přišel ten pravý den.
Prvním impulsem byla naše krátká debata o hudbě v Břuchotíně, tím druhým a současně posledním Tvá vzpomínka.
O hudbu se zajímám od svých 10 let, myslím, že jsem toho už docela dost naposlouchal a troufám si říct, že se v ní trochu vyznám a jsem schopen „oddělit zrno od plev“.
Myslím, že se shodneme na tom, že se nám líbí hudba dělaná v první řadě srdcem a ne kvůli penězům.
Hudba, u níž zpěvákovi věříš, co zpívá.
Podle mě jdeme oba za stejným cílem, jen každý z jiné strany.
Já vyrostl – i v té hloupé době totality, která kvalitní hudbě moc nepřála – na rockové hudbě, takže jsem se k té kvalitní hudbě přiblížil z téhle strany.
Shodneme se snad i v tom, že nemáme rádi hudební škvár.
Hloupý, naivní, přeslazený tak, až z něj málem „kape cukr“.
Problém je, že škvár vzniká nejen v popu, kde je spíš pravidlem než výjimkou, ale může vzniknout i ve folku, rocku.
Když jsem četl Tvou vzpomínku, trochu jsem se zarazil.
Jednak proto, jak sis pro sebe poměrně rozhodně udělala čáru mezi tím, co posloucháš a co už ne.
Myslím, že i v zahraniční hudbě je dost kvalitních písniček (třeba LP Simona a Garfunkela – Most přes rozbouřené vody, které zde kdysi začátkem 70.let dokonce vyšlo) a že se tak dost ochuzuješ o pěkné zážitky.
Ale je to Tvé svobodné rozhodnutí a volba, takže proti tomu nelze nic mít, pokud jí – třeba mimoděk – neovlivňuješ druhé.
Jde mi spíš o ten druhý moment, kterého sis třeba dosud nevšimla.
Na Tvé stránky chodí hodně lidí, kteří na nich hledají pomoc nebo ponaučení.
Hodně z nich jsi pomohla a pomáháš.
Pro nemálo z nich ses stala svým způsobem guru, s jehož názory se více či méně vědomě identifikují.
A tady může být problém.
Hodně práce jsi už vykonala tím, že jsi některým lidem otevřela oči a přivedla je k jemnohmotnému světu (jako třeba mě).
Proč jim ale ještě svým způsobem dávat najevo, že neposlouchají tu „správnou“ hudbu a ještě je tak srazit o kousek níž?
Nevím, možná slyším trávu růst, ale nebral bych to až tak na lehkou váhu.
Můžeš říct, že jedno podmiňuje druhé a pokud poslouchají škvár, těžko „prohlédnou“ i v těch ostatních věcech.
Třeba máš i pravdu.
Ale přijde mi, že by to pro některé mohlo být hodně velké sousto ke strávení najednou.
A ještě jedna kacířská myšlenka – jak si můžeš být jistá, že právě Ty jsi tím „arbitrem elegantie“?
Z úryvků textů, které jsi uvedla, jsem sice neznal všechny, ale přesto: u Petra Kotvalda a Helenky Vondráčkové se shodneme, tady opravdu není o co stát.
Ovšem u Lucie ale hlavně Olympicu bych si dovolil nesouhlasit.
Jsou podstatně větší hrůzy a przniči vkusu národa – Michal David, Karel Gott atd..
Možná se ptáš, co jsem Ti tím vším chtěl říct.
Nic víc a nic míň než to, že člověka nečiní horším ani lepším to, jakou hudbu poslouchá.
Z mého pohledu a osobních zkušeností je podstatnější to, jestli „prohlédne“ v jiných věcech (třeba jemnohmotný svět).
To ostatní může přijít následně.
Anebo taky ne.
Ale stačí semínko zaseté do duše, které třeba vzklíčí později.
Pro potěchu duše - aspoň doufám, že Ti udělají radost – a na „ochutnávku“, abys věděla, že i na rockovém stromu rostou chutné plody, Ti posílám 2 písničky brněnské skupiny Futurum, existující, byť s přestávkami, již od 80.let.
Snad nevadí, že text delší z nich je ovlivněn náboženstvím.
Na závěr, co se hudby týká, Ti posílám něco, na čem se i my dva snad shodneme.
Náhodou jsem na Internetu na stránkách „Levné knihy“ objevil CD „Tibetské mísy“.
Tohle nakladatelství prodává a občas i vydává pěkné škváry, ale díky tomuto CD
a ještě jednomu na vyrovnání čaker, které jsem si koupil před časem, jsem je vzal na milost.
49 korun za CD je rozumná cena a to, co za ni dostane, má – aspoň pro mě – podstatně větší hodnotu.
Krátká ukázka na jejich stránce nezní špatně a až budu mít cestu do centra, určitě se v jejich prodejně zastavím a koupím si ho.
Měj se hezky
Julián 21.5.2006
Milý Juliáne,
to, co Wahlgrenis napsala, jsem pochopila jako její názor na muziku a já se s tím názorem buď můžu ztotožnit úplně, nebo částečně a nebo vůbec ne.
Já mám k hudbě hodně blízko, zpívala jsem jako děcko s cimbálkou, pak s folkovou kapelou a nakonec s bigbítovou.
Mám ráda muziku a naplňuje mě, ale taky si vybírám.
A že Wahl napíše, že poslouchá rádio, které přepíná, a že ten a ten není podle jejího gusta a že Karel Kryl je to, co má ráda (mimochodem, škoda, že už není, ale jeho písničky jsou a budou, takže je tu pořád), je to její názor.
Každý člověk je osobnost a každý má svůj názor.
Můj názor je, že kdyby Wahl napsala, že techno je to, co je její parketa... tak moje rozhodně ne, a určitě bych nezačla duc duc poslouchat.
Myslím si, že jsi to vzal hodně osobně a že Wahl sáhla na Tvou oblíbenou hračku a ty si ji bráníš, kdyby mi šáhla na Anetku Langerovou, tak bych se asi taky vztekala, ale pochopila bych vzápětí, že je to její názor.
Ber její názory jako její názory...
Myslím si, že nic nevnucuje a nenařizuje, alespoň to jsem v tom článku nenašla.
Nebylo tam........poslouchejte to a to atd.
Vím, že je Wahl pro spoustu z nás tak trochu idol a že obdivujeme, co všechno zná a umí, ale to jsou dary shůry a ti nahoře ví, komu je dát a komu ne.
Dostala důvěru, protože oni ví, že je zralá a ví, jak s tím vším naložit, po jakých dávkách nám může dávat a ukazovat.
Ona ví víc, než říká................protože nechce ublížit a dává nám po dávkách a lekcích, které zvládneme.
No nic, Juliáne, to je můj názor.
Ty máš svůj, Wahl svůj, já svůj .............jsme zkrátka každý svůj...
Měj se moc hezky a nehledej prosím v mých písmenkách nic špatného..........jsou to jen mé názory.
Tak to je asi tak všechno, co jsem chtěla napsat.....
Líp se mi o věcech a problémech mluví, protože dokážu myšlenky rychleji říct než napsat...
Snad pochopíte všichni, co jsem tím chtěla říct.
Wahl, měj se moc hezky a vy ostatní taky.
Ještě jeden názor mě napadl.
Přeji všem, ať Vás provází víra, ale ne slepá víra.....ta je podle mého názoru horší než žádná.
Člověk, když už věří ve věci mezi nebem a zemí, nebo věří v něco jiné v Boha, Universum, v UFO, zkrátka v cokoli, tak by pořád měl stát nohama pevně na zemi a nelítat v oblacích.........
Ke mně nepřicházejí informace odjinud jako k Wahl nebo některým z Vás, a tak čtu knížky, ale i tady si vybírám (tak jako v muzice). Kdybych měla slepě věřit všemu, co v té nebo oné knížce píšou, tak v tom budu mít sakramentský guláš...........
Buď mi to něco připomíná, je mi to blízké a tak se s tím ztotožňuji a nebo to nechávám proplout.
Už ale opravdu končím.
Mějte se všichni moc a moc hezky a mějte prosím svoje názory........
Papapa loučí se
Zrzka 22.5.2006
© Wahlgrenis
16.05.2006
