Jiří Pazour - Tohle není jenom člověk... a není to jenom klavír...
Poprvé jsme se viděli na akci na severní Moravě možná před čtyřmi lety, nevím to přesně.
Tehdy působil jako každý, kdo přijede kvůli nějakému svému problému.
On nebyl podstatný, řešil to své.
Jeli jsme potom spolu vlakem zpět do Prahy.
V kupé jsme měli dost času všechno probrat a popovídat si i o jiných věcech.
Hudba, která je pro mě velice důležitá a v jistém smyslu zásadní, přišla na řadu poměrně brzy.
Snad se zeptal, jak to všechno přišlo...
Právě hudba Jiřího Březíka způsobila proces, o kterém se v knihách nedočtete.
Když jsem vyprávěla svůj příběh, netušila jsem, že mám před sebou umělce, člověka, který hudbou žije a kterého můžeme bez jakýchkoliv zábran nazvat klavírním virtuozem.
Hudba o člověku prozrazuje mnohé, hudba mluví.
Hudba ale také představuje
průchod do jiných dimenzí .
Tedy ta, kterou jsem měla v tu chvíli na mysli já a kterou měl na mysli on.
Chápu, že obvykle jsou zde roviny, skrz něž lze vnímat něco víc anebo nějak jinak, skoro tak, jako bychom používali jiný slovník.
Není to o slovech, ale o energiích, o pocitech, o rozplynutí se do jinam...
Krása.
Potkali jsme i potom, později.
Naživo jsem ale jeho umění ocenit nemohla.
Domlouvali jsme se, že musím přijet na jeho koncert.
Mluvili jsme o mnoha věcech, věnoval mi svá CD.
Když jsem je později v klidu pustila, pochopila jsem, jak to má.
Jsou to klavírní improvizace.
Jenže tohle je jenom slovo.
Studené, nicneříkající.
Pouhých pět slabik a nic...
Při poslechu člověk zažívá nadšení, euforii, klavír najednou ožívá.
Tohle není jenom člověk a není to jenom klavír...
Ti dva totiž spolu pro tu chvíli splynou..., stanou se jedinou bytostí..., klavír taje jako žena toužící po muži..., není tady žádná lež, žádná faleš...
Tohle se nedá popisovat.
Tohle se opravdu musí zažít.
Vím, že se jeho hudba líbí, poslouchali jsme jeho CD letos
v Krkonoších .
Jmenuje se
Jiří Pazour.
Příští čtvrtek 7.10.2010 od 19:30 má koncert v Praze na Žižkově (Atrium, Čajkovského 12a).
Já si ho rozhodně ujít nenechám.
Doporučuji každému, kdo je ochoten televizi vyměnit za hudbu, co umí pohladit duši.
Více na: http://www.jiripazour.cz/
© Wahlgrenis
30.09.2010
Ano, logicky by tady mělo být pokračování...
Něco o tom, jestli jsem na koncertě v Atriu byla a jak se mi to líbilo.
Byla.
Věděla jsem tak trochu do čeho jdu..., ale tento proces by se dal přirovnat k pralesu, o kterém si myslím, že ho znám, když jsem se byla na chvíli projít v botanické zahradě.
Tohle se totiž vůbec k ničemu porovnat nedá.
Kdo nezažije hru na klavír Jiřího naživo, neví vůbec nic o tom, co to je hrát na klavír.
Neumím najít vhodná slova...
Opravdu jsem měla chvílemi pocit, že ti dva - Jiří a klavírní křídlo na pódiu - nějakým nepochopitelným kouzlem do sebe prorostli. Všechno bylo tak živé a bezprostřední, ať už to byly improvizace na lidové písničky, na světové evergreeny, klasiku anebo úžasný valčík na znělku Nokia...
Koupila jsem si dvě jeho CD, seznámila se s jeho mladou ženou a mj. jsem se dozvěděla, že brzy odlétá koncertovat do Austrálie...
Je nádherné, když člověk pochopí, jaké je jeho poslání v tomto světě. Jiří dostal obrovský dar, má hrát na klavír. Paní, která seděla v sále vedle mne, si během jeho hry utírala slzy tak, aby to nikdo neviděl. Slzy dojetí. Slzy štěstí.
Tohle jsou ty velké životní momenty. Tady všichni byli naprosto přesně. Atmosféra v sále byla nádherná.
Jiří... díky!
© Wahlgrenis
07.10.2010
