wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Zemřel zpěvák Petr Muk


Ve svých pětačtyřiceti letech zemřel dnes populární český zpěvák Petr Muk. Podle některých informací spáchal sebevraždu. Novinkám to sdělil jeden z členů Mukovy kapely.
Jeho tělo bylo nalezeno v pondělí. Zemřel jen několik dnů po vydání nového alba V bludišti snů, které kritika velmi dobře přijímá.



Muk se již několikrát léčil s depresemi.
Krátce před smrtí Muk Právu sdělil, že se chystá na koncert Billyho Idola, který se koná 27. června a navštívit chtěl také vystoupení skupiny Gossip.
Petr Muk se narodil roku 1965 a vyrůstal u Českého Krumlova a Lipna. V raném mládí zkušel štěstí s punkovými skupinami, nicméně se proslavil úplně jiným stylem. Koncem osmdesátých let byly masově navštěvovány koncerty jeho synthi-popového Oceánu.
Zdroj: http://www.novinky.cz/kultura/201098-zemrel-zpevak-petr-muk.html

Modlím se za něj...
Wahl, věděly jsme to obě, jak jsme tam seděly spolu nad smažákem na pardubickém nádraží a povídaly o hudbě, jako bych někde v pozadí tušila, Ty asi taky... byl tam problém, veliký problém.,..to z té hudby vyzařovalo jasně.. v tu chvíli jak hráli tu jeho píseň, já jen nevěděla, že to vím....
Jaká to byl, už si nemůžu vzpomenout - jen na to, že smažáku byl už jen malinký kousek, když ji hráli... fakt tragikomický
Ale ty oči... jeho duše už to tam měla napsané dávno... pamatuju si na fotku jak vezl holky z porodnice... už tam to měl... že ji neuvidí chodit v mini a líbat se s prvním klukem... tancovat v tanečních... vlastně mi to přišlo strašně líto už tenkrát... já vždycky cítila z té jeho hudby - i když nebyla ošklivá - tu zátěž... nedělalo mi dobře ji poslouchta - a to s "líbivostí" nemá nic společného.. však víš... říkala jsem Ti to tam nad smažákem... ať dostane šanci ještě... ať pochopí, prosím za to... ať to zvládnou i jeho blízcí... tohle je... strašně těžké... já ho znám jen z fotek a televize a tak.....jen ty oči - smutný osud... deprese...
odříkaného chleba nejvetší krajíc...a taky...je zajímavé jak funguje tzo, že člověk dokáže - právě proto, že to zná!! - velmi povzbudit a poradit druhému, podržet ho.......sám se be už kolikrát ne....
tomu druhému to je velmi užitečné a funguje to... u sebe sama je to jiné - i když by "nemělo být" - je... já za tím vším vidím ty osudy těch jejich žen... protože....ty tady zůstávají a s malýma dětma... začít zas od nuly - přesto ne na nule - mnozí se dívají skrs prsty - vlastně ještě mnohem těžší začátek než by mohl být...a ty děti...
Tuleň 24.05.2010

Ahoj Wahl,
tak tu máme dalšího sebevraha.... ach jo.
Než jsem porodila mou holčičku, tak to byl skladatel Karel Svoboda, teď zase Petr Muk...
P. Maria 24.05.2010

Milá Wahl,
když jsem viděla tuhle informaci, chtělo se mi křičet NE!
Já nechci, aby to byla pravda.
Ale takových NE už jsem zažila víc, takže jsem věděla, že tak to prostě je.
Dodnes si přesně pamatuju, jak jsem jako malá holka sledovala Pionýrskou vlaštovku (běžela vždy v sobotu dopoledne).
Byl tam tehdy naprosto poprvé právě Petr Muk se svojí skupinou Oceán. Byl představován - dnes by se asi řeklo - něco jako objev roku. Mladí 17-18 letí kluci, vystresovaní z kamer, poprvé zpívali v TV pro celý český národ.
Netuším už, jaká to byla písnička, ale dodnes je vidím v přesných barvách, ten okamžik mi zůstal v paměti neuvěřitelných 25 let.
A taky jsem si tehdy řekla, jak můžou dát skupině název Oceán (připadalo mi to děsně pitomé) a i přes tento, pro mě zvláštní název, jsem tušila, že vidím zrod opravdu slavné skupiny, prostě, že o nich, lépe řečeno o Petrovi ještě uslyším. A postupně jsem sledovala, jak se tohle tušení opravdu stává skutečností, jak opouští svou skupinu, dává se na sólovou dráhu, zakládá rodinu... jeho stoupání ke hvězdám i pády zpátky na zem. Je zvláštní, že nikdy nepatřil k mým nejvíc oblíbeným zpěvákům, z jeho písniček jsem znala vlastně jen pár hitů, které mám ráda dodnes.
Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem ho měla ráda jako člověka, ačkoliv jsem ho vůbec neznala.
Je mi to opravdu moc líto.
Nekřičím NE ani se neptám PROČ?
Prostě to tak je, ale být to tak nemělo.
Je mi to líto, Petře.
Moc líto.
Rudbékie 25.05.2010

Petr Muk je pro mne hodně citlivé téma... Nebyla jsem schopná ihned na informaci o jeho smrti reagovat. Snad až teď...
Mluvili jsme spolu několikrát, byli jsme si poměrně blízko, samozřejmě pracovně. Měl moje číslo uložené v mobilu, stejně jako já jeho, tykali jsme si. To tak někdy přijde, samo. Sešli jsme se několikrát, vyšlo pár rozhovorů, když jsem se ještě pohybovala v médiích. Věděla jsem moc dobře, co řeší.
Pokaždé se naše povídání točilo kolem jeho depresí, jako by to ani bez nich nebyl on.
Svou ženu miloval, stejně jako malou Noemi, obě mu daly nový smysl života.
Byla jsem - těžko říct, kdy to přesně bylo, ale jistě bych to dohledala (Dohledáno: Bylo to 19.12.2006.) - na koncertě v kapli v areálu porodnice U Apolináře v Praze, kde se narodila jeho dcera Noemi. Tehdy to bylo takové jeho poděkování lékařům, personálu a vůbec všem, kteří tady pracovali. Byla jsem tady tenkrát vůbec poprvé. Je to velice starobylý prostor, promlouvá tady minulost, je tady jakýsi vyšší řád, něco, co žije jenom tady, venku už je jiný svět. Jeho bývalá přítelkyně Míša při porodu držela jeho ženu Evu za ruku. To se mi tehdy zdálo hodně silné... A druhá ruka Míši patřila Petrovi... Ona tady pracovala (nevím, jestli to ještě trvá) jako doktorka na porodním sále. Společně s Petrem pak zazpívala na tomto děkovném koncertě některé songy z repertoáru se skupinou Oceán, kdy ještě spolu zpívali.
V souvislosti se smrtí Karla Svobody jsem zaznamenala jeho reakci, že to měli oba trochu podobné. Ano, to je zřejmé. Ale nikdy jsem si nebyla jistá tím, co říkal, nechci psát, že jsem mu nevěřila, ale jen jsem si nebyla jistá, jestli to myslí opravdu upřímně. Tedy že má nad vším kontrolu...
Když se rozjížděl muzikál Golem Karla Svobody , uskutečnila se jakási PR akce pro novináře na Malé Straně v restauraci U krále Brabantského. Tam protagonisté muzikálu vyráběli z keramické hlíny své "golemy" nebo něco jiného, jen aby bylo o čem psát. Úžasný materiál pro novináře, že?
Tam měl Petr Muk za sebou nějaké potíže s depresemi, vědělo se, že to nesmí přehánět s pitím alkoholu. Dal si jedno malé pivo, všem vyprávěl, že může a jak to má pod kontrolou, že tuto dávku má dokonce od svého lékaře povolenou.
V muzikálu Golem měl roli rabína Löwi. Kdo jiný než on by měl v této roli vystoupit? Nezačínal ale od začátku, měl zdravotní potíže. Když se blížilo Mukovo vystoupení, měl naskočit do už rozjetého projektu, nebylo vůbec jasné, jestli tohle zvládne. Obavy byly na obou stranách. Ale zvládl to. Úžasně!
Pak jsem se sešla s Petrem, jeho ženou Evou a malou Noemi v jejich oblíbené restauraci kousek od metra I. P. Pavlova. Soukromí si chránil, domů si novináře nezval. Chápu proč. Tehdy se rozhovor točil kolem zahraniční dovolené, z které se právě vrátili. Malá byla ještě opravdu hodně malá, byla v hlubokém kočárku. Mluvili o dalším miminku, bylo zřejmé, že spolu byli šťastní. Nechali se vyfotit venku. Byli milí. Také tady padla zmínka o jeho léčbě, jak na něho přicházejí deprese ve vlnách, pravidelně dvakrát ročně. Ve chvíli, kdy se blíží tato vlna, už přesně ví, co má udělat, s jeho psychiatrem měli již vyzkoušené postupy, věděli, které léky zabírají. Jakmile po několika dnech krize přešla, bylo opět všechno relativně v pořádku. Ano, jen do další deprese. Vnímala jsem z něho závislost na práci, jako by byl součástí jistého stroje, z kterého nedokáže jen tak vystoupit. Potřeboval si odpočinout, ale tuhle myšlenku si nechtěl vůbec připustit. Pracoval, natáčel desky, koncertoval.
Tak tohle všechno je teď už minulost...
© Wahlgrenis 25.05.2010

Nemohla jsem si dnes nekoupit nové CD Petra Muka "V bludišti dnů". (Zajímavé je, že na internetu se v mnoha textech objevuje informace o tomto novém CD, ovšem pod názvem "V bludišti snů".) To prostě nešlo... Šla jsem kolem prodejny s hudebními nosiči, kam běžně nechodím, a najednou mě obestoupily stejné pocity jako po smrti Karla Svobody v lednu 2007. Věděla jsem, že si jdu koupit toto CD.
Mám ho.
Na obalu je potrét Petra Muka, pozadí tvoří kamenný sedmiokruhový labyrint . (Ještě jsem neměla čas si hudbu poslechnout.) Ovšem zarazil mě rozpor mezi tímto labyrintem na fotografii a názvem nosiče. Labyrint totiž není bludiště a bludiště není labyrint. Jsou to dva zcela odlišné prostory. Zatímco bludiště - jak ostatně název napovídá - je především o bloudění, labyrint má v sobě jasný směr, nedá se nikam uhnout, cesta směřuje do nitra a pak zase zpět. Tady má člověk všechny jistoty a navíc někdy přicházejí ještě další sdělení.
Ve vzduchu visí nezodpovězená otázka, jestli život Petra byl více bludištěm nebo spíše labyrintem. Možná v tom neměl jasno...
Za sebe bych mu přála samozřejmě ten labyrint.
© Wahlgrenis 26.05.2010

Bylo to hodně smutné dopoledne, jako by se zastavil čas... V divadle Broadway se konalo poslední rozloučení s Petrem Mukem.
Přestože jsem na téma smrti napsala už docela hodně slov, tentokrát je to jiné. Jako by srdce najednou nechtělo něco takového vůbec připustit...
Jako by se snad měly každou chvíli rozletět dveře a v nich se měl zase objevit ... Petr Muk.
Neopakovatelný.
Svůj.
Podíval by se po sále - s takovým pohledem, jako: "Co tady blbnete? Tohle je divná scéna... Tohle jsme přeci nezkoušeli..."
Jenže v životě se toho ale moc nezkouší, v životě se žije rovnou, na první pokus, přehmaty se netolerují, za ty se musí draze zaplatit.
Z oblohy padaly tisíce kapek, tak trochu jako netradiční koncert pro zpěváka, jako přehlídka všech jeho odžitých vteřin... Neptají se ani ručičky na ciferníku, co bude dál. Žádná se nevrací zpět, platí jen pohyb vpřed.
Už tyhle dveře divadla neotevře.
Přesto se Petr přiřadí k těm, co nikdy neodcházejí. Zůstává pořád s námi. Jen ty slzy jsou zatím až příliš slané...
© Wahlgrenis 03.06.2010

Ahoj Wahlgrenis...
Petr Muk zůstane navždy v srdci všech nás, co jsme měli rádi jeho a hudbu, kterou tvořil. Úžasný, citlivý, přemýšlivý, tvořivý člověk s nádherným hlasem...
Dva dny předtím, než zemřel, v sobotu ráno, se mi zdál hodně divný sen:
Byla jsem doma na dvoře, bylo příjemné počasí, klid... najednou jsem se podívala na oblohu, byla modrá a byl tam zároveň Měsíc (skoro v úplňku) i Slunce, poměrně blízko u sebe, což je logicky nemožné.
Najednou se ten "Měsíc" začal měnit... vypadal jako mračno, které začalo rotovat a roztahovat se po celé obloze... pak mi to přišlo jako horké těsto na palačinky v pánvi, mělo to i takovou barvu, zdálo se, že to bublá a pořád se to točilo, cáry toho "těsta" kapaly až k zemi. Já i lidé okolo jsme dostali hrozný strach a běželi jsme honem do domu. Ze všech zásuvek začaly lítat jiskry, snažili jsme se vytáhnout všechny spotřebiče ze zásuvky, jen počítač se nechtěl nechat vypnout...
Byl to hodně živý sen, už dlouho se mi nic podobného nezdálo.
Čekala jsem, co přijde, ten sen nebyl jen tak... v pondělí jsem se nejdřív dozvěděla o smrti Petra Muka, někdy okolo poledne. Odpoledne jsem se dozvěděla, že mi zemřela teta. Obě ty smrti mě zasáhly a obě byly jako blesk z čistého nebe, nečekala bych to v žádném případě... oba lidé, co na to ani omylem neměli věk a měli tu ještě být...
Ale nikdo z nás nezná dne ani hodiny a musíme si vážit každého okamžiku, po který se zde na Zemi můžeme potkat.
Hannah 04.06.2010

Wahl,
paní doktorka Míša, bývalá přítelkyně Petra Muka, u Apolináře pracuje stále. To ona to byla, kdo nám přivedl na svět Martínka , a vlastně i Pepína.
Ona to byla, kdo řekl, že se narodí 19. května, a ona to byla, která se taky celá zježila, když jsem jí na to řekla, že to by měl děda svátek.
Cítím, že jí musím kontaktovat, chci jí za oba kluky moc moc poděkovat. Nejradši bych jí pozvala někam na kafe, cítím, že jsme stejná krevní skupina, ale je mi taky naprosto jasné, že teď nebude mít zrovna náladu a co si budem povídat, doktoři nemají ani moc času nazbyt.
Víš, zvažovala jsem i něco jí dát - ne snad úplatek v řádu tisíců, ale maličkost pro radost. A pak mě napadlo, že ze všeho nejlepší bude, když vyrobíme přáníčko s fotkou obou kluků a naprosto "obyčejně" jí poděkujeme.
Od nápadu už je jen krůček k realizaci, takže teď ještě vybrat hezké fotky a můžeme se do toho pustit.
S láskou
Orianna 06.06.2010


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.