wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Jsme součástí doby Karla Gotta


V sobotu ve Státní opeře získal Karel Gott svého třicátého Slavíka.
Je to vůbec možné? řekl by nestranný pozorovatel (třeba mimozemšťan).
Může někdo být na výsluní takovou dobu?
Je to neskutečné...
Znám spoustu lidí, kteří se na něho dívají skrz prsty.
Co tady ještě dělá?
Proč ještě zpívá?
Přesto mu ale poslali hlasy.
I ode mne dostal, přiznám se.
A pošlu ho i příští rok, myslím.
Druhý Gott se totiž už nenarodí!

Už za mých středoškolských studií v Pardubicích jsem brala jako velké štěstí,
jet na Vánoční koncert Karla Gotta do Lucerny.
Sehnat lístky přitom nebylo vůbec jednoduché.
Ta atmosféra, kdo to nezažil, byla neopakovatelná.
Vlastně opakovatelná.
Těch koncertů byla celá řada.
V první ročníku, v druhém, ve třetím...
Když jsem potom postoupila na školu do Prahy, moje přízeň ke Karlu Gottovi nezhasla.
Přestože se vedle něho objevila i jiná jména, občas i zazářila, Gott byl pořád jasně první.
Nezapomenu na úžasný koncert k 60. narozeninám v Paegas aréně v létě roku 1999.
Tam jsem byla s maminkou a koncert jsem si doma ještě nahrála na video.
Kdykoli mě čeká větší hromada prádla na žehlení, sáhnu právě po této kazetě.
Asi před dvěma lety jsem byla pracovně v Moskvě.
Jela jsem na velký koncert, vystupovali naši operní pěvci a také Karel Gott.
Jedno letadlo, jeden hotel, jedna akce, jeden raut.

Naposledy jsem se s Karlem Gottem viděla na křtu jeho CD Můj strážný anděl 29. listopadu 2004.
Tam vyjádřil pochyby, že si není jistý, jestli ten třicátý slavík k němu skutečně přiletí...
Ale kdo by se měl posadit na trůn místo něho?
Takový druhý tady není.
To jsem mu taky řekla.
V sobotu jsem ve Státní opeře nebyla, sledovala jsem přenos doma v televizi.
Ale osud mi přál.
Včera jsem byla večer ve Vinohradském divadle
a ještě před začátkem jsem si zašla se známou na kávu do Gourmesy, divadelní restaurace.
A kdo si myslíte, že tam také přišel?
Samozřejmě - Karel Gott.
Sedl si k našemu stolu a přijal všechna má slova díků a obdivu.
Všechno to muselo ven.
Přirovnala jsem jeho význam v dnešní době k Platónovi ve starověku.
Druhý Gott prostě není.
Byl očividně potěšen a naslouchal tím způsobem, jak to umí jen on.
Nikdy by neodešel v polovině věty.
Probrali jsme atmosféru na slavnostním večeru ve Státní opeře, to, proč musel brzy odejít.
V neděli měl ještě zkoušku na Žofíně a potom i koncert.
Jeho program je skutečně nabitý.
Na závěr jsem odhodila všechny zábrany a požádala Mistra o společný snímek.
Známá nás fotila. Ze dvou pokusů vyšla jedna fotka.
Když jsem pak měla fotit já zase je, nevyšlo nic.
Nevysvětlím vám proč.
Moc si vážím, že mám fotografii s Karlem Gottem den poté, co získal 30. slavíka.
Myslím, že takových nás na světě moc není.
Přeju mu zcela upřímně především hodně zdraví, aby mohl zpívat.
Protože dokud se zpívá, tak se neumřelo...
© Wahlgrenis 13.12.2004



Před pár okamžiky jsem se vrátila z Pardubic, kde se konal (3.12.2008) poslední koncert velkolepého turné Karla Gotta
"... zpátky si dám tenhle film..."
Do pražské arény, co střídá jména, jsem minulý týden jít odmítla.
Vím, měla jsem si odžít právě tohle dobrodružství...
Tady - na pardubickém zimním stadioně - jsem se učila jako malá bruslit.
I když ruku jsem si zlomila na Maťáku a pak na kluzišti na našem dvoře, vlastně dřív na dvoře a pak na Maťáku.
Ale to je už zase jiné dobrodružství...
ČEZ Aréna Pardubice, 19:00
Zaplněná sportovní hala očekává příchod Karla Gotta.
Uklidila jsem foťák,
uposlechla jsem pokynů, abychom nepořizovali žádné obrazové ani zvukověobrazové záznamy z koncertu.
Mezi námi: ono se to ve tmě stejně dost špatně fotí.
Pár okamžiků před čtvrt na osm se začíná zhasínat.
Uvažuji v té chvíli, o co jednodušší to mají v divadle, kde se v pravou chvíli roztáhne opona,
a najednou jste v onom čase a s oněmi postavami.
Tady bylo všechno připravené na pódiu, ale bylo jasné, že příchod bude postupný.
Nejprve hudba a sbory, pak Karel...
Tady jsem se trefila. Do setmělého prostoru přicházejí muzikanti, jen tak polehoučku, nenápadně.
A nastává nejúžasnější chvíle, na kterou se vždycky těším! Ladění!
To je krása...
Nevím, jak to funguje, kdo začíná a koho se kdo chytá, ale asi to mají nějak vymyšlené, že se nakonec nástroje sladí.
A taky nevím, proč tohle neudělají dřív, třeba odpoledne po zkoušce.
Ale určitě to má nějaký důvod, o tom nepochybuji.
Všechno má přeci nějaký důvod.
Po této dramatické chvíli se najednou tóny tak nějak poskládají k sobě
a začínám rozumět - to je ústřední píseň celého turné - Zpátky si dám tenhle film, kterej znám...
Tedy zatím pouze v provedení Boom Bandu pod vedením Jiřího Dvořáka a za zpěvu sboristů.
Nastala chvíle očekávání, asi tak: jak tohle bude trvat dlouho?
Naštěstí v pravou chvílí vbíhá na pódium úžasně naladěný a usměvaný Karel Gott, který jakoby ten polotovar, který dosud z pódia zněl, vzal a ujednotil ho, aby se dal poslouchat.
Krása!
Přidal na úvod ještě jednu píseň a po houřlivém potlesku vyndal z kapsy saka jakými zmačkaný papírek a četl:
Dob- ry - ve - cer - Par - du - bi - ce... Jak - se - ma - te.
Diváci reagují potleskem.
Karel Gott vše ale s omluvným pohledem vysvětluje, že takhle nějak začínají své koncerty velké světové hvězdy.
Ale on - pokud tedy prý nám to jako nebude vadit - bude mluvit, jak je zvyklý.
Pak teprve přišlo oficiální uvítání normální krásnou češtinou.
"Vítejte na mém koncertě, kterým bilancuji téměř půlstoletí dlouhou pěveckou dráhu.
Nečekejte ode mne žádná dojímavá sdělení, že končím, nechci vás dojímat k slzám.
Uslyšíte ode mne písně, pro které jste se sami rozhodli.
Dokud mě budete chtít poslouchat, anebo dokud nepadnu na jevišti, tak vám budu zpívat..."
Koncert byl pojatý jako bilancování.
Začal prvním angažná, které bylo v kavárně Vltava.
"Ale tam tehdy chodilo mladé publikum, jak se tak rozhlížím, to si nemůžete pamatovat." V hledišti zasedly všechny věkové kategorie.
Lidé starší, mladší, ale i děti, které sotva chodily.
"Žalu jsem dřív se smál, a teď jsem se rozplakal, nad ním... a a a a nad ním..."
První rozhlasovou nahrávkou byla Měsíční řeka, ta nesmí v tomto večeru chybět.
Karel Gott - Měsíční řeka (Moon River) Live 2008
...
W. 4.12.2008

Ovšem pravým mezníkem v životě Karla Gotta byla chvíle, kdy si ho přišli poslechnout pánové Jiří Suchý a Jiří Šlitr.
Ti ho angažovali do divadla Semafor.
Řekli mu tehdy:
"Líbí se nám, že zpíváte jinak, než se tehdy v 50. letech zpívalo. Vy zpíváte takovým tím naléhavým hlasem."
Only you... - ta se jim líbila.
Slíbili, že mu napíší píseň v podobném duchu, přesně na tělo.
Tak vznikla v roce 1963 písnička Oči má sněhem zaváté.
Karel Gott - Oči sněhem zaváté Live 2008
Hned se stala nejpopulárnější písní roku a největším oceněním pro tehdy mladého Karla Gotta byl i první Zlatý slavík.
To takhle promlouvá zpěvák z pódia.
Mezi jednotlivými písněmi mu přinášejí posluchači, hlavně ženy a dívky nejrůznějšího věku květiny.
"Děkuji za první dáreček, děkuji za první květiny... To jste musela dlouho vázat!" nepostrádá smysl pro humor.
"Potom se už o mě přestali pánové Suchý a Šlitr zajímat, věnovali se více prvnímu českému muzikálu Kdyby tisíc klarinetů.
Tam jsem měl duet s tehdy velkou zpěvačkou Evou Pilarovou.
Je u nás málo zpěvaček, které by dokázaly tuhle písničku zazpívat. Jedna to ale umí - Dasha!"
Je nebezpečné dotýkat se hvězd.
"V té době se natáčel i muzikál Starci na chmelu, který se stal kultovním muzikálem.
Snad že v názvu měl slovo Starci a mně bylo tehdy 25 let."
Kdyby sis oči vyplakala.
Karel Gott - Kdyby sis oči vyplakala Live 2008
"Potom jsme ze Semaforu odešli společně s bratry Štaidlovými, chtěli jsme založit své divadlo.
Ředitelem byl Jiří Štaidl, ten pro mě napsal mnoho hitů. Divadlo jsme nazvali Apollo."
Trezor.
Karel Gott - Trezor Live 2008
Všímám si, jak se trio sboristů ujednotilo v jednom pohybu - prostě "bruslí".
Na další písničku si Karel Gott přeje kytaru, ale má být tenkokrát naladěná!
Adresát neznámý.
Přitom tohle moc nechápu, protože při písničce kytaru jen drží...
Dám dělovou ránu.
V divadle Apollo byl ještě jeden vynikající skladatel Jaromír Klempíř.
... a ona řekne mi, mistře, kéž by vám bylo míň... C´est la Vie...
Karel Gott - C"est la vie Live 2008
K éře divadla Apollo patří i písně ze zámoří, hlavně díky textům Jiřího Štaidla - Pojď, ukážu ti cestu rájem.
Nyní nastává chvíle k představení vokalistů - Dasha, Taťána a Jiří (Březík).
Poslouchal jsem jednou kosa v neděli...
"Jediný host na tomto koncertním turné je můj letitý souputní, skvělý muzikant, kamarád a tentokrát jsem si dával mimořádný pozor, aby nezpíval lépe než já. Dámy a pánové - Felix Slováček!"
Vystoupení Felixe je opravdová nádhera, člověk zapomíná na starosti, posunuje se jinam...
Diváci nadšeně tleskají.
"Vychutnávej si potlesk mého publika!"
Nastává malá poklona britskému zpěvákovi, kterému říkali "Tygr".
Rád mám rád čas růží ... rád mám rád čas růží ... Láskou znít a dívek pohledy pít ... když tohle skončí ... tak tady nemohu žít ...
"Tomu házely dámy spodní prádlo místo květin, to jen, abyste věděli, co všechno se dá házet."
V roce 1966 získal na Bratislavské lyře zlato za píseň Mám rozpravkový dóm.
Píseň Pošli to dál (...že tady stál minutu jen, že tady stál, voják a důůůům, pošli to dál....) byla oceněna odbornou porotou.
Karel Gott - Pošli to dál Live 2008
"Právě tato píseň mi otevřela dveře hamburgské firmy Polydor, s níž jsme nedávno slavili 40 let spolupráce."
U ní Gott vydal celkem 82 dlouhohrajících desek v té obrovské konkurenci.
"Dokonce se mnou podepsali symbolickou doživotní smlouvu.
Někteří z vás si třeba říkají, že mě ještě nikdo nepochváli. Tak jsem si řekl, Karli, odhoď falešnou skromnost a řekni to!"
Následuje souhlasný potlesk zaplněné sportovní haly.
"Já vám děkuji..." a přidá známou melodii z Mrazíka "Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit..."
Přišel rok 1969 - bronzový slavík a Hej, páni konšelé. ... já bych chtěl na zemi ráj...
"Tady byla vyzpívána prosba za lepší život, za svobodu, bylo to možné pochopit jako výhradu k tehdejší vládě.
Pak se všechno muselo stáhnout a sešrotovat, přitom ale v textu o defenestranci pánů radních není ani slovo."
"Někdy mám pocit, že ten lepší svět už tady byl."
Smutné...
Zloděj dobytka. (Hej pane táži se zoufale / řekněte mi kde je tady na povodí brod / vedu tam na druhou stranu skot /
šerifa mám v patách a tak bych to rád natáh´ / a řeka to tak dohání jev jev jev / řekněte mi kde tu leží brod ...)
V této chvíli Karel Gott sundává sako, rozjíždí své známé pohybové kreace.
Lady Carneval (Páni a paní, vím, jak se ruší žal...)
Následuje třicetiminutová přestávka.
Má první láska se dnes vdává.
"Jste tady všichni?" vítá publikum Karel Gott. "Je 21 hodin a jsme teprve v první dekádě, jsme v 60. letech.
V poslední dekádě toho moc nebude, ale na počátku 70. let vznikaly perfektní písničky od Ladislava Štaidla, texty, perfektní slogany psal Jiří Štaidl, například Kávu si osladím.
Ta se teď hodí, když to chceme Evropě osladit - nebo osolit??"
Přijela pouť.
O mami mami dík...
"V roce 1971 jsem si zkusil cvičnou emigraci, bylo to v době rané normalizace a trvala půl roku.
Ovšem maminka, to byl důvod, proč jsem se vrátil.
Jste tu v takovím množství, což mi signalizuje, že to, že jsem se vrátil, mi nemáte za zlé."
Když jsem já byl tenkrát kluk.
Text Zdeňka Borovce je platný už 38 let a zdá se, že je stále lepší.
Ženy že by hladívaly líp - no to je zdání...
Jak se člověk dostává do let, zapomíná na to špatné a zůstává jen to hezké.
Důležité je pořád jít za štěstím!"
Jdi za štěstím.
"S touto písní jsem docela slušně reprezentoval v Japonsku... kde jsem to přestal? ...
Pamatuji si to, jako by to bylo včera, když předseda poroty řekla japonsky, že vítězi se stávají Karel Svoboda a Karel Gott.
Teď zazní tři písně z pera Karla Svobody, to byl velký melodik."
Mít talent, co měl Paganini
Kdepak ty ptáčku hnízdo máš - Byl bych rád, kdybyste si ji se mnou zazpívali....
Včelka Mája (...nikdo z vás nemá tušení...)
Karel Gott - Včelka Mája ( Die Biene Maja) Live 2008
"Vydáváme se nyní trošku do zahraničí."
Stal se zázrak
Když milenky pláčou
Stokrát chválím čas (Po lávce tvého nártu...)
Karel Gott - Stokrát chválím čas Live 2008
Léto, jak má být
Felix Slováček - například nepřekonatelný Bugatti step.
"Felixi, velix jsi!"
Beatles
Muzika
Karel Gott - Muzika Live 2008
"Děkuji vám za báječný sbor, který jste mi dělali.
Dneska už vám nikdo žádný rock´n´roll neudělá."
To mám rád hrát rock´n´roll.
Palo Habera napsal Gottovi nejúspěšnější původní píseň 90. let Když muž se ženou snídá.
"Přicházíme do poslední fáze, do nového století, nebylo moc hitů, ale byly úderné.
Tu další píseň věnuji nepřekonatelnému agentu světa, který stojí tváří v tvář smrti, 007."
James Bond
Karel Gott - Jako James Bond Live 2008
Zombie
Pretty Woman
Závěrečná část - čtyři písně přídavek a monstrózní potlesk vestoje - bylo to veliké!!
Karel Gott - Běž za svou láskou Live 2008
W. 20.12.2008

Milá Wahlgrenis,
přeju Ti krásné předvánoční ráno.
Chtěla jsem Ti moc poděkovat za zážitek s Karlem Gottem.
Sedím sice v teple svého pokojíčku, před sebou monitor a voňavou kávu.
Ponořila jsem se do Tvého článku o Gottovi, čtu ho již podruhé, dneska i s posledním Tvým příspěvkem.
Odměnila jsem se tím luxusem a u každého názvu písničky se zastavila a nechala ji rozeznít ve své duši.
Všechny znám a některé z nich se vážou na nějakou vzpomínku mého života.
Navíc, když jsem si přečetla svůj horoskop na dnešní den .....
STŘELEC 23. 11. - 21. 12.
Připadáte si, jako byste neskutečně zestárli. Všechny starosti jsou na vás navaleny, nedýchá se vám dobře.
Snažíte se den přežít jako by z posledních sil. Chce to změnu. .................................................
Usoudila jsem, že Tě poslechnu.
Dělám si radost nad Tvými stránkami a zredukuju plány, které jsem měla dnešní den.
Necítím se úplně dobře, asi mě Fanoušek o víkendu nakazil svoji virozou.
Musím být fit!
Milá Wahl, přeju Ti moc lásky, síly a splnění všech přání, hlavně těch tajných.
Mám Tě moc ráda
heřmánek 22.12.2008




© Wahlgrenis 04.11.2012

Moc dobře vím, že je-li téma větší než autor, má autor mlčet…
Mlčet nemám, i když jsem to zvažovala docela dlouho.
V sobotu se konal koncert Karla Gotta v Liberci, jeden z jeho Turné 2012.
To, že bych mohla jít, jsem se dozvěděla krátce po mé akci v Brně, tedy koncem září.
Od té doby jsem to nijak neřešila.
Když se pak tento termín přiblížil, začala jsem zkoumat spoje do Liberce.
Všechno krásně jelo, plán se mohl začít realizovat.
Ovšem do momentu, než jsem zjistila, že zpět po koncertě nic nejede.
V tuto chvíli musím poděkovat někam tam, kde je to řízeno…
Dorazila ke mně informace, že „přeci máme v Liberci Stáničku“.
Nikdy bych si nedovolila nikoho oslovit a žádat o něco, co mi připadá neprůchodné.
Najednou tuto mou prosbu vyslovil někdo třetí.
A začaly se dít věci…
Vstupujeme do prostor, kam se běžně nechodí, přestože nejsme VIP.
Teprve tady se dozvídám, že Stánička měla s mým plánem trochu problém.
Ona totiž „nikam nechodí“.
Po smrti svého muže, což je už dvacet let, nikde nebyla.
Opravdu dvacet let nebyla nikde, dvacet let nežila.
Najednou je oblečená v šatech, na nohou střevíčky, v ruce kabelku.
Ještě neví, co ji čeká.
Držíme v rukou vstupenky a usazujeme na krásná místa ve sportovní hale v Liberci.
Tentokrát jsem tady nebyla kvůli Karlu Gottovi – ten mi to promine, ale kvůli Stáničce.
Většina z jeho písní, které samozřejmě důvěrně známe, procházela duší Stáničky tak, že to nebylo možné přehlédnout.
Karel Gott je fenomén, jeho turné je opět velkolepé, ale to je jeho příběh.
Mluvit o letech, v kterých by už měl myslet na sebe, je zbytečné.
On potřebuje publikum, potřebuje slyšet potlesk, zpívá tak, jak zpívá, všichni ho známe.
Nebyla jsem z jeho výkonu překvapená, znám ho z různých úhlů, viděla jsem ho vystupovat už mnohokrát.
Nepřísluší mi ani hodnotit jeho hosty, výběr písniček, ani celou show, jistě ví, co dělá a proč.
Gott tentokrát nebyl důležitý.
Mohla bych tady vypsat písničky v pořadí, jak za sebou následovaly, kteří hosté s Karlem v kterou chvíli byli, ale od toho jsou tady jiní.
Pro mě byla mnohem důležitější žena, která tady byla se mnou.
Plakala.
Byl to pro ni silný okamžik, uvědomila si, o co všechno během těch uplynulých dvaceti let přišla.
Ještě dlouho poté, co koncert skončil, jsme si vyprávěly, jakým směrem se její život odvíjel.
Jak pro ni bylo nutné zastat funkci matky i otce, aby děti nestrádaly, přestala myslet na sebe.
Celý její život se přeměnil ve službu druhým.
Děti už má velké, žijí daleko, a zatímco by si mohla užívat každou chvíli svého života naplno, vlastně neví, co by měla dělat.
Všechno se v ní teprve během večera s Karlem Gottem začalo uspořádávat, jako by si ty ztracené buňky v těle hledaly cestu, kde mají správně být.
Uvědomila si, že nemá smysl si něco do minulosti vyčítat, že je třeba objevit nový program a věnovat se naplno sobě.
Začne s tím, nikdy není pozdě.
Viděla jsem, co se s ní během toho večera stalo.
Ano, jistě, někdo chodí na Gotta kvůli Gottovi, někdo sem ale musí přijít po dvaceti letech, aby objevil sám sebe.
A to je snad ještě mnohem důležitější.
Moc děkuji, že jsem mohla být u Toho.
Moc děkuji, že jsem do tohoto procesu mohla vstoupit.
© Wahlgrenis 08.11.2012

Milá Wahl,
práve som dočítala Tvoj príspevok a musím reagovať.
Ty vieš, ako to malo byť s koncertom Karla Gotta...
Ty si kúzelná víla.
Asi si vieš predstaviť, aký mám krásny pocit, že takto to malo byť.
Zachránila si jednu ďaľšiu krásnu dušu.
Zachraňuješ, kade chodíš.
Kto Ťa nepozná, ani netuší, ako sa dá prežiť každá minúta.
Ako sa dá tešiť z každej maličkosti, ako sa môžme pozastavovať nad tou krásou, ktorou sme obklopené, ale sme ju z nejakých nejasných pohnútok nevnímali.
Lebo sme ju videli každý deň?
Lebo sme ju žili každý deň?
To bolo.
Pri Tebe ju vidíme tak ako po prvý krát.
So všetkým, čo k tomu patrí.
Pri Tebe sa vieme opäť nadýchnuť z plných pľúc.
Pri Tebe sa dokážeme zdvihnúť z dna.
Pri Tebe dokážeme opäť žiť.
Pri čítaní Tvojho príspevku som sa s Vami ocitla na tomto koncerte a vnímala som, čo sa tam dialo.
Prerod.
Pôrod?
Nový život.
Nádhera.
Blahoželám Stáničke k tomu, že sa opäť nadýchla, otvorila oči a začala žiť.
Prajem jej prežiť veľa takých krásnych chvíľ, aké začala žiť pri koncerte.
Každé nové nadýchnutie je krásne, každý úsmev, každé ráno, každá hviezda, každý list na strome... ale to už bude vedieť sama.
Ďakujem za krásny zážitok.
Ďakujem za dnešný deň, ktorý je taký krásny.
Daenie 08.11.2012

Milá Wahlgrenis,
jsem vděčná za to, že zas po létech mi dal "hořejšek" možnost, Tvým přičiněním, prožít něco tak nádherného jménem KAREL GOTT A JEHO HOSTÉ.
Myslíme si, že ho známe, ale přesto nás pokaždé překvapí nějakým novým nečekaným kouzlem.
Mohu říci, že v těchto chvílích jsem se těšila naplno ze života.
Zcela přesně jsi popsala náš společný večer.
Četla jsi mé myšlenky.
Neuniklo Ti opravdu nic.
Nepřestávám Ti v duchu děkovat.
Ten scénář byl dokonale načasován - na poslední chvíli...
Kdybych to věděla předem, našla bych důvody, proč nemohu jít.
Vřelé díky a obdiv patří Karlu Gottovi, Jiřímu Březíkovi, Monice Absolonové i Gábi Gunčíkové, úžasný program.
Je to pro mne nezapomenutelný zážitek!
Není ale jediný, Tvá přítomnost, Tvůj projev radosti, kdy jsi dokázala i ty kolem "zvednout ze sedadla", mi otevřelo oči i srdce a pochopila jsem mnohá doporučení v Tvé úžasné knížce o miminkách, kterou jsem přečetla jedním dechem.
Vypsala jsem si řadu Tvých nádherných moudrostí:
"není nutné radovat se z něčeho, ale žít radost", "žádná omezení nás nesmí spoutávat"... - a nalípla na lednici, kam chodím často a ráda.
Nemalý dík patří i mé drahé přítelkyni Rosé, která nás zkontaktovala pro tuto akci a má velký podíl na mém formování.
Pomalu zvládám Tvou zrcadlovou terapii.
Dokážu si odpustit a necítit se provinile.
Bude mě to stát ještě hodně sil, abych teorii převedla do praxe, ale s pomocí vás všech, které se netajíte svými životními zkušenostmi a radami, budu usilovat o život radostnější a vzrušující.
Děkuji i milé Daenii za její slova lásky a porozumění.
Milá Wahl, mám Tě ráda, vážím si Tě a důvěřuji Ti.
S přáním hezkého dne a srdečných díků, žes mi otevřela oči Wahlgrenis
Stánička 09.11.2012

Brno, 26.11.2012




© Wahlgrenis 28.11.2012

Milá Wahl,
aspoň prostřednictvím fotek zasílám nádhernou a barevnou atmosféru z včerejšího koncertu v ČEZ Aréně v Ostravě.
Úžasný koncert!
Je zbytečné o tom psát, je nutné to zažít...
Nejprve jsme seděli vedle paní Holubové, jejíž sestra byla u nás v Pržně na výstavě a křtu knížky .
Prý až bude Jiří Březík zpívat zase v lese, tak přijde...
Přinesla s sebou sešit, do kterého si vlepolvala od dětství fotky a články o Karlu Gottovi.



Patří ke generaci Karla Gotta.
Atmosféra a píseň Moniky Absolonové s Jiřím Březíkem mě zavolala úplně k pódiu, od kterého jsem se už neodlepila.













Všechno a všechny jsem měla jako na dlani...
Mohla jsem si vychutnat nejen každý tón, ale i každý pohyb, každý pohled, každé gesto, každý výraz obličeje, radost ze života...
Dokonce i osobně poděkovat...
Pžestože byla ČEZ Aréna zaplněná, vládla tam poklidná, až bych řekla komorní, předvánoční, vlídná a laskavá atmosféra...
A jak zpívá Karel Gott:
Život jde dál, dál, už je to tak,
život jde dál, dál, rychle jak vlak.
Chceš vystoupit, jak, život jde dál,
chceš zastavit, jak, život jde dál, život jde dál.

Úžasný zážitek...
Děkuji za něj...
Dotknul se mě...
Sylva 29.11.2012

Wahl,
neděle 2.12.2012 byla ve znamení reminiscence.
Chvíle pro vzpomínky.
Zlín - Karel Gott a hosté.
Nádherná atmosféra.
Při některých písničkách jsem se přenesla do doby, kdy šly v rádiu.
Vrátily se mi pocity, jak poskakuju s aktovkou a slyším "Je nebezpečné dotýkat se hvězd".
Alžbětínská serenáda šla v rádiu na sesterně, když jsem jela ze sálu na pokoj po porodu syna.
Karel Gott mne (nás) provází našimi životy jako taková stálice.
A náš Jiří Březík byl taky úžasný.
I ta pohybová stránka...
Závěr v podobě valašské lidové neměl chybu.
Ludmila 05.12.2012

Milá Wahl,
nevím, já svůj názor mám silně jinak.
Když čtu ohlasy na koncert K. Gotta, usmívám se.
Ne, nejsem součástí života Karla Gotta, přesto ho, jako člověka a zpěváka, velmi uznávám.
Nikdy jsem ale na jeho koncertu nebyla, až nyní, v Olomouci (30.11.2012).
Po delším rozhodování a váhání.. přesně vím, že jsem tam neměla být..
Zpětně signály, vše tomu naznačovalo.
Já přesto šla a těšila se.
Velmi.
To, že hala je děsná, byl pro mne první šok.
V nevytopené hale jsem nechápala, zda tady vůbec koncertuje pan Karel Gott.
Když tedy přišel na jeviště, měl šálu, já ani neposlouchala, co zpívá, jen mi hlavou šel film...
Proč v té zimě zpívá???
Karel Gott je profesionál, proto rozumím, že zpívání nevzdal, ale představení zkrátil...
Přemýšlela jsem, zda se mohu stydět za něco, co neovlivním, ale pocit "trapnosti" mám v srdci stále.
Ti, co vystupovali, mají můj obdiv, že vydrželi.
Smutek v srdci mám z koncertu.
Nemyslím si, že je to doba Karla Gotta, kdyby to totiž byla "jeho" doba, bylo by v hale útulno, příjemně, srdečně...
A asi by se neprodávaly plastové kelímky s jeho portrétem.
Přijímám, že jsem viděla něco, co už vidět nechci...
Děkuji, že jsem viděla.
Vnímám, jak někdo v Olomouci, zřejmě "lidé z Města", zapomněli na lidskost a překryli
ji, jak jinak, penězi.
Máme dobu mamonu, proto to tak v Olomouci vypadalo.
Je krásné, že jinde se koncert vydařil, a po srdci pohladitl.
To si určitě Karel Gott a všichni účastníci zaslouží.
A jak čtu, v neděli 2.12. byl ve Zlíně.
Dobře si z této zkušenosti uvědomuji, jak náročné to je povolání, spíše poslání.
Rosé 05.12.2012


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.