Byl to opravdu "bubák"?
Otázka: Krásný den Wahlgrenis,
aby měly věci souvislost, hlavu a patu, považuji za nutné napsat, že jsem se narodil na Moravě.
Vzpomínky na počátky mého života sahají asi tak do mých 4 let.
Pamatuji si, jak mě rodiče vozili do jeslí.
Prodělal jsem operaci středního ucha, která byla provedena přibližně v pěti měsících.
I potom jsem měl často potíže s operovaným uchem (i druhým).
Trpěl jsem častými záněty, které vrcholily prasknutím bubínku.
Z toho si často vzpomínám právě na okamžiky, spíše v podvečerních nebo nočních hodinách,
kdy jsme bydleli ve vile na nábřeží Vltavy v Českých Budějovicích.
Právě v těchto hodinách a vždy, když jsem seděl na klíně své matky nebo otce, a měl jsem bolesti již zmiňovaných uší,
když já i jeden z mých rodičů pohledem směřovali na vchodové dveře do bytu.
V těchto okamžicích si pamatuji, že jsem říkal rodičům, že "je tam BUBÁK",
bál jsem se toho a již jsem věděl, že pokud budu mít tyto bolesti, vždy se objeví.
Skutečně se objevila nedefinovatelná postava, která téměř vyplňovala šířku i výšku vchodových dveří.
Byla spíše tmavá.
Nevím proč, ale myslím si že byla spíše mužského rodu.
Vizuálně se jevila jako fyzicky silná.
Vždy otevřela dveře, objevila se, nikdy nevkročila dovnitř a dál si z tohoto nepamatuji nic.
Rodiče říkali, že tam žádný bubák není.
Druhý zážitek jsem prožil zhruba v roce 1979, kdy jsem sloužil jako voják na hranicích.
Konkrétně Kašperské Hory, Rejštejn, Modrava, Javoří Pila.
Tam jsem se seznámil se svojí nynější manželkou a jednou, když jsem se vracel z obce Rejštejn
do Kašperských Hor po tzv. Starorejštejnské silnici v pozdních nočních hodinách (cca mezi 23.00 - 24.00 h)
na přelomu léta a podzimu v prostoru zhruba na půli cesty,
kde (u tzv. Ovčína - ovčín tam skutečně byl) jsem u kapličky,
která tam rovněž stojí, spatřil postavu, která se z ničeho nic zjevila.
Stála tam a hleděla na mě.
Postava měla oblek, který mi připomínal oblek sudiček.
Byla fosforově žluto-zelená, asi měla něco v ruce.
Chtěl bych upozornit, že jsem nebyl pod vlivem alkoholických ani jiných látek :))
Vždy jsem se těmto věcem smál a i výchova na vojenské škole těmto jevům vůbec nakloněna nebyla.
Zdálo by se, že jsem byla kovaný ateista, ale tentokrát ne.
Z postavy jsem dostal strach, i když mi nic nedělala.
Nic neříkala, jen mě sledovala.
Postavu jsem minul ZRYCHLENÝM KROKEM, ještě jednou jsem se otočil, zda se mi to nezdá.
Postava tam stále ještě byla, ale když jsem se otočil podruhé, už byla pryč.
Vždy, když jedu autem nebo jdu pěšky, si na tuto událost vzpomenu.
Své rodině jsem o této události řekl zhruba asi ve svých 45 letech, a už si nepamatuji, jak na to přišla řeč.
V obou případech si neumím vysvětlit, proč se tak dělo.
I když si uvědomuji, že jsem navzdory svému bývalému povolání velmi citlivá osobnost,
která obrovským způsobem vnímá blížící se nebezpečí, které mě nesvazuje, ani neochromuje,
ale uvádí mě do maximální pozornosti vůči vnějšímu okolí.
Domnívám se rovněž, že mnohým nebezpečím a jejich následkům jsem se ubránil díky těmto vlastnostem.
Často mívám pocit, že jsem již v nějakých situacích byl, které se opakují,
jen si nemohu vzpomenout kdy a kde.
Vždy se mi v těchto situacích zdá, že jsem je již prožil, že bych měl vědět, jak vzniklou situaci řešit.
Pak přijde skutečná situace, tento pocit se ztratí a reaguji živelně.
Tak jak je mi vlastní.
Pokud je možné, a máte možnost nalézt ke všemu tomu, o čemž jsem se zmínil vysvětlení,
žádám Vás o něj.
Děkuji a těším se na odpověď.
Rudolf
Odpověď: Milý Rudolfe,
jak dokazuje i Tvůj příběh, nestačí pouhá materialistická výchova,
aby člověk zůstal netknutý těmi "podivnými věcmi mezi nebem a zemí".
Každá nemoc má svůj původ v psychické oblasti -
a to i obyčejný zánět středního ucha, stejně jako tragická dopravní nehoda.
U Tebe ten zážitek z raného dětství přeznamenával,
že se s tímto světem rozhodně nesetkáváš naposledy.
Bylo to jednoznačné poukázání na existenci ještě jiných bytostí.
Samozřejmě jsi se brzy dostal do stavu zapomnění.
Rodiče, škola, výchova - všechno to působilo komplexně
a na čas se skutečně podařilo tyto aspekty zcela utlumit.
Uvěřil jsi hmotě.
Na co se nedá sáhnout, to není.
Jenže tam někde hluboko zůstávala pravda, že je to třeba jinak.
Ty důkazy za Tebou přicházely postupně, opatrně.
V trojklanech se objevilo, že jako dítě jsi to neměl právě jednoduché.
Mohly to být právě zdravotní problémy, které popisuješ.
Ovšem do dalších let se to výrazně hodně zlepšilo.
Prakticky lze hodnotit Tvé další období - přibližně po 15. roce věku - jako nový život.
Sice jsi začal, jak píšeš studovat vojenskou školu, ale přesto bylo zřejmé,
že duchovní směr ve Tvém životě časem stejně převáží.
Tenkrát jsi svým kontaktům s "bubákem", kterého nikdo kromě Tebe neviděl,
nepřikládal velký význam,
Nebyl sis jistý, jestli tam je, zvlášť když všichni kolem tvrdili, že NENÍ.
Tento dětský věk je na podobné zážitky poměrně bohatý.
Duše ještě není zahlcena hmotnými reáliemi,
přichází sem vlastně očištěna po předchozích útrapách v minulém životě.
Teprve časem se na ni nabalují uzemňující skutečnosti,
které kontakty se světem jemnohmotných bytostí utlumí nebo zcela zruší.
Proto se Tvoje první zkušenost váže právě k tomuto věku.
Vypadá to, že při jakýchkoli horečkách nebo jiných zdravotních komplikacích
se Ti bude tato bytost opět objevovat.
Je to muž, který je Tvým ochráncem, hlídá Tě prakticky celý život.
Nemusíš se bát.
Tvoje další setkání u obce Rejštejn bylo také hodně symbolické.
Tento "jiný svět" kolem nás je, ať chceme nebo ne.
Procházel jsi územím, kde byla jistá bytost doma.
(To nebyl ten Tvůj ochránce.)
Věděla, že tudy půjdeš, proto se Ti také ukázala.
Každá taková bytost dobře ví, kdo je schopen ji vidět a kdo ne.
U Tebe si byla jista, že ji uvidíš. Proto tam byla i ve chvíli, kdy ses ohlédl.
Nebylo to právě znamení pro Tebe, ale určitě by Ti mohla i nyní vysvětlit důvod své existence.
Doufala, že se začneš její existencí zabývat, že zjistíš pravý důvod, proč tam setrvává.
Nic takového jsi ale neudělal.
Je docela pravděpodobné, že stále čeká na kontakt s někým z pozemšťanů.
Měl by ses o to rozhodně pokusit.
Nic se v životě neděje jen tak pro nic za nic.
I po tak dlouhé době můžeš s oním duchem začít komunikovat,
zjistit, kde se stala chyba, a pomoci ji odstranit.
Jsi to právě Ty, který jsi už dvakrát dostal důvěru, neměl bys o tom pochybovat.
Postupů, jak s komunikací začít, najdeš na těchto stránkách dost.
© Wahlgrenis
17.10.2004
