Stává se mi, že vím dopředu, co bude
Chci se zeptat ohledně okamžiků v životě, o kterých jsme v danou chvíli přesvědčeni, že už jsme je zažili.
Stává se mi to pravidelně, cca každý měsíc.
Přijde chvilka, kterou důvěrně znám a v následujících vteřinách vím v předstihu setin sled událostí.
Je zde spojitost s minulým životem?
Pokud ano, znamená to snad, že žijeme stejný život dvakrát, nebo je obměněn v detailech, či jsou tyto okamžiky jen jediné shodné střípky minulého a současného života?
Děkuji
Smutněnka 16.12.2004
Milá Smutněnko,
ptáš se na chvilky v životě, které se Ti zdají stejné, jako bys je už jednou prožila.
Každá duše existuje nepředstavitelné množství let a mohla by dokázat neuvěřitelné.
Mozek využíváme jen z malé části, skoro nepatrné v porovnání k celku.
Vlastně nám to ani není dovoleno.
Ale občas se stane, že se spojí něco, co by za normálních okolností spolu nesouviselo.
Bývá to například ve chvílích ohrožujících život (havárie, nemoc, operace apod.), ale i psychiku (například při strachu o druhého člověka, při silném citovém vztahu, při leknutí ap.).
Tehdy se může stát prakticky cokoli.
Můžeme poznávat místa, kde jsme fyzicky v tomto životě nemohli být, protože jsme tam žili někdy dřív.
S těmi budoucími událostmi to ale není tak, jak popisuješ, že by člověk žil několik paralelních životů.
U Tebe funguje předtuchové vnímání.
Prostě Ty víš, co se stane, protože jsi "vývojově dál".
Ale dávej si na to pozor.
Je to výjimečná schopnost, kterou Ty ale nesmíš zneužít.
Tady mám na mysli především zneužití v pozemském světě.
Kdyby sis třeba vsadila čísla, která by Ti pak skutečně vynesla první výhru v nějaké loterii, nikdy bys s těmi věcmi, které by Ti takto získané peníze přinesly, nemohla být šťastná.
Naopak.
Proto nakládej se svými předtuchami tak, jak nejlépe uznáš za vhodné, hlavně v dobrém.
© Wahlgrenis
16.12.2004
Zdravím Tě Wahlgrenis.
Nechci Tě příliš zatěžovat, vím jak moc máš práce.
Před nějakou dobou jsem na tvých stránkách četla jeden dotaz, kde se ptala jistá žena na to, jestli není možné, že jeden ten samý, v detailech jiný život žijeme víckrát.
Ty jsi to pochopila, jako více paralelních životů, ale podle mě měla dotyčná na mysli, že si jeden život prožiju, zemřu a pak žiju znovu ten samý, i když už trochu jinak, jako bychom se posouvali dál, dokud ten konkrétní život nezvládneme bez chyby.
Zažívám totiž poměrně často stejné momenty, jako ona dotyčná popisovala.
Tedy momenty, kdy vím na 100%, že jsem tu samou situaci už zažila.
To je to, kdy si řeknu, tohle už se stalo a za okamžik ten krátký pocit vyprchá.
A někdy přijde situace, kdy se mi promítne: teď řeknu, tohle už se stalo.
A tak to prostě řeknu, pak se mi někdy i promítne další moje věta a mám ji chuť vyslovit, ale pak si řeknu, že to změním a naschvál řeknu něco jiného.
Nevím proč, ale automaticky mi přijde normální, že to tak mají všichni nebo alespoň většina lidí.
Když taková situace přijde, tak mám chuť to hned s někým probrat a když někomu řeknu: "Víš, ten mement, kdy víš, že už se to stalo!"
Tak ten někdo mi rozumí, prostě stačí tohle říct a všichni vědí, o co jde.
Ale proč to nikdo neřeší?
Naposled jsem ten pocit zažila ve škole asi před dvěma dny.
Jen jsem tak seděla a vnímala ten okamžik, jak profesorka zadává úkol, přesně co říká, jak se tváří, co dělají všichni okolo a věděla jsem, že tahle konkrétní situace už tady byla.
A k tomu jsem věděla, že už se to stalo ne jednou, ale víckrát.
Jako bych tenhle život žila minimálně po třetí.
Díky za to, že si najdeš čas...
Měj se moc hezky
Denisa 16.12.2004
O těchto věcech by se dalo dlouze diskutovat.
Každopádně je jisté, že člověk na svět přichází znovu proto, aby na sobě pracoval.
Tedy aby se duše vyvíjela.
Prostor v těchto případech nehraje příliš velkou roli.
Důkazy na to ale nejsou.
Pravdu bychom se měli dozvědět časem.
Takže dnes ode mne nečekej nějaký ortel, jak to ve skutečnosti je.
Každopádně je ale dobré, že si toho všímáš.
© Wahlgrenis
16.12.2004
