Chtěla jsem se zeptat na věci, co se mi dějí, nedokážu si to vysvětlit
Dobrý den,
našla jsem vaše stránky úplně náhodně. A trochu si početla. Hodně zajimavé věci... A tak jsem se rozhodla vám napsat. Chtěla jsem se zeptat na pár věcí, co se mi už dějí, nedokážu si to vysvětlit. Asi mi hnedka neodepíšete, že toho máte asi opravdu moc.
Před 3 roky se mi zdálo, že umřela babička. Tak jsem říkala mamce, ať na žádnou operaci nechodí. Opravdu umřela pár dní po operaci. A dokonce v čase, kdy jsem jela okolo s přítelem.
A asi 14 dní potom, když jsem usínala v pokojíčku, tak mi přišlo, jak když okolo mě chodí. Že jsem najednou cítila její voňavku, co používala.
Před rokem jsem byla s mamkou na hřbitově, a tak stojím. Najednou, jak když někdo do mě šťouchne. Tak se rozlobeně otočím, co to jsou za fóry. Jestli mamka do mě nedrkla, ale mamka byla kus dál a bavila se s jedním pánem. Nedokážu si to vysvětlit.
Před 4 roky příteli ukradli auto. Já byla tak rozzlobená, až najednou spadla sklenice z poličky. Nechápu jak, i když tam byla hrana, tak nějakým způsobem spadla. A jsem si jistá, že ta sklenice nebyla u kraje. Ostatní zůstaly na poličce.
Před rokem na Valentýna přítel byl na akci. Já byla na jiné akci. A čekala, až přijede. Najednou spadla bonboniéra. A já - že je zle. Nevím, jak jsem na to přišla. Kámoška na mě, proč blbnu. A já - spadla bonboniéra, něco se děje. Tak jsem příteli psala smsku, ať jede opatrně. V noci teda přijel a říkal, že zabloudil a odbočil omylem jinam, než na dálnici a zjistil, že mu nebrzdí auto. Že kdyby to zjistil na dálnici, bylo by asi daleko hůř.
Kolikrát když někam jedu, mám pocit, že tam stojí policajti a měří. Opravdu tam stojí a měří...
Minulý rok v létě o prázdninách jsem byla u známých na brigádě. Jezdíme k nim porád. A v noci jsem měla divný pocity, jak když někdo chodí kolem penzionu. Tak si říkám - snad né zloděj. Blbost. Co mi hrabe. A porád ne a ne usnout. Tak jsem to ráno říkala kamarádce, tak se smála. To se ti něco zdálo.
Další noc jdu spát. Přítel přišel za mnou dýl. Slyšela jsem ho, že přišel. Po hodině slyším dívný prasknutí. Tak koukám na přítele a ten spal jak zabitý. A lekla jsem se jestli, náhodou mi nezalehl notebook na kraji postele, tak koukám na hodiny na mobil. Bylo kolem pátý ráno. A posvítím si na notebook a naštětí nic.
Ráno se probudíme, jde napřed dolů a jen vylítne: Vykradli nás! A i časově to odpovídalo jako na mobilu.
Určitě bych si vzpomněla na další a další věci. Todle je tak část, na co jsem si tak vzpoměla. Kdybych přemýšlela, tak určitě toho bude daleko víc než jen tohle. Ale musí to něco znamenat. Předem mockrát děkuji za odpověď.
Přeji příjemný den.
S pozdravem
Gabriela 13.02.2010
Milá Gabrielo,
všechno to, co popisuješ, chápu. Není to nic, z čeho bys měla mít strach, nic, co by Tě mělo znejistět. Podobných příběhů tady na webu je spousta. Jen možná máš asi pocit, že je toho trochu hodně, ne?
Jsi hodně otevřená těmto věcem, nediv se tomu. Jsi empatická, všechno, co se kolem děje, s Tebou jakoby rezonuje. Jsou to úžasné zážitky, co popisuješ.
Mám z Tvého psaní takový dojem, že je před Tebou dlouhá cesta, že pochopíš, že kolem nás jsou ještě jiné bytosti, s kterými je možné komunikovat. Tohle nejsou pohádky, dá se to, opravdu.
Zatím vnímáš, že se kolem Tebe "něco děje". Časem zjistíš, že je to možné nějak dostat pod kontrolu a ještě potom možná nazraješ k tomu, že se i začneš pracovat...
Ono to nejde najednou.
Všechno má svůj čas, všechno se děje přesně tak, jak má. Neměla by ses do těchto procesů pouštět násilně, s touhou všechno zvládnout hned teď. To by nebylo správné a naopak by Tě to mohlo pěkně rychle hodit zpět.
Věřím ale, že tu správnou hranici ve svém životě najdeš, že budeš sice stát nohama na zemi a přitom budeš vědět i něco o světě kolem nás, o světě, který není vidět.
© Wahlgrenis
14.02.2010
