wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Jestli si vezmu krásného a bohatého muže, dám svoji duši ďáblovi


Milá Wahl,
asi před 40 lety jsem udělala něco, co mě teď, kdy chodím skoro denně na Tvé stránky děsí, když si na to vzpomenu. Dovol, abych Ti o tom napsala a poprosila Tě o odpověď, radu, pomoc.
Byla jsem středoškolačka, naivní, emocionální, možná s velkou fantazii. Jednou se mi přihodilo, že jsem se píchla do prstu.Uviděla jsem kapku krve. Vzala zápalku, kousek papíru a na něj jsem napsala svou krví: Jestli si za manžela vezmu krásného a bohatého muže, dám svoji duši ďáblovi.
Wahl, to není sen, to jsem fakt udělala. Papír jsem schovala do svého šupliku a časem zapomněla.
Když jsem byla starší a vzpomněla si na to, chtěla jsem papír zničit, ale moje rodina se z bytu přestěhovala, já v té době bydlela na koleji, takže některé mé věci se mi stěhováním ztratily, mezi nimi i tento papírek. Od té doby jsem si na to párkrát vzpomněla, ale utěšovala jsem se, snad to naši hodili do kamen. Když jsem se seznámila s Tvými stránkami a pochopila, že je všechno jinak, nemůžu už na to,co jsem udělala, nemyslet.
Mám strach, zlobím se na sebe a nevím, co mám dělat. Wahl, možná, že to někomu přijde úsměvné. To, co jsem udělala i to, že se bojím. Ale Ty mě určitě pochopíš. Protože díky Tobě dnes vím, že člověk si nesmí a nemá s těmito věcmi zahrávat.
Omlouvám se, že Ti ukrajuji z Tvého drahocenného času a za tykání.
Přeji Ti šťastný a spokojený nový rok.
Maika 11.01.2010

Milá Maiko,
tohle opravdu nejsou hry, kterými si jen tak krátíme volný čas... Tady jde o víc. Všechny pravdy jsou sepsány v pohádkách, ale nebereme je vážně. Je to tak trochu - bylo nebylo... Jenže právě že bylo.
Ideální by bylo, pokud by se něco takového, co popisuješ, nikdy nestalo. Jen bys věděla, že se to NESMÍ... Super. Jenže ono se to STALO...
Všechno, co je při jakýchkoliv rituálech nějakým způsobem spojeno s částí lidského těla - krev, vlasy, nehty apod., má jakoby větší napojení na Univerzum, je v tom větší síla.
Mlěi bychom proto být opatrní při jakýchkoli postupech, nesmí se vyslovovat nic zásandího, nic zákeřného, nic, co by mohlo druhému vadit, tedy nejen druhém, ale ani nám. To, co jsi udělala, je samozřejmě jasné ublížení Tobě. Tady se stalo to, co se stát nemělo.
Ďábel tady existuje v té své nejdábelštější podobě, nemusíš se ani příliš rozhlížet, potkáváš ho dnes a denně. Dobro a zlo... jsou tady vedle sebe každou minutu, každou vteřinu, jako nerozlučná dvojčata. Kde je jeden, číhá současně i ten druhý.
Bylo by dobré odpoutat se od slibu, který jsi tehdy před více než 40 lety učinila. Tentokrát by ale mělo vypadat zcela jinak. Měla by ses přilonit na tu druhou, správnou stranu, vysvětlit své pohnutky, jestli to zvládneš, které Tě k tehdejšímu kroku vedly... co sis od toho slibovala... Ano, bude to o tom, že jsi nevěděla, co děláš. I když, neznalost neomlouvá, to známe. Měla bys z té své nejniternější hloubky svého srdce poděkovat za dosavadní cestu, měla bys poprosit o odpuštění za tento chybný krok. Teď už je Ti jasné, že to byla chyba, že tudy se jít nemá, teď bys už něco takového jistě neudělala. Pokud bude tento Tvůj dialog upřímný a opravdu ze srdce, změnu zaregistruješ prakticky ihned. Mělo by dojít k obrovské úlevě, to poznáš.
Ne, rozhodně nejsi ztracená... Věř, že ta podaná ruka, která nyní k Tobě směřuje, je tím nejlepším, co Tě mohlo potkat.
© Wahlgrenis 11.01.2010

Milá Wahl,
opravdu nevím, jak moc Ti mám poděkovat za tak rychlou odpověď. Děkuji, tisíckrát děkuji. Určitě víš, s jakým pocitem jsem Tvou odpověď četla. Jedna slza za druhou, srdce se mi svíralo a chvělo. Moje prosba za odpuštění, díky za dosavadní cestu, tryskaly z mé duše jako vodopád. Samovolně, nepřemýšlela jsem, všechno šlo samo. A z hloubi srdíčka, opravdu jsem to cítila. Tolik toho ve mně bylo za ta léta schováno, tolik strachu. A teď je to všechno venku.
Ach Wahl, nikdy Ti nepřestanu být vděčná.
Děkuji za Tvou pomoc. Mnohokrát děkuji.

Maika 11.01.2010

Milá Maiko,
Tvoje přiznání jsem četla se zatajeným dechem. A gratuluji Ti, že jsi k tomu našla odvahu. Je báječné, že se chceš ze své nerozumnosti vyprostit slibu, který jsi dala
řekneme z mladické nerozvážnosti. A to hlavně proto, že v tomto životě víš, co jsi udělala, proto je náprava jednodušší.
V dalším životě, kdy bys nevěděla, o co šlo, by Ti doopravdy bylo velmi těžko.
Sama jsem poznala, co je to SLIB ĎÁBLOVI.
Dal ho za mě můj manžel, snad proto, abychom se v emigraci rychleji postavili na nohy. Ve spánku mi ustřihnul vlasy... Tenkrát jsem o astrálních možnostech mnoho nevěděla. Čas plynul, my jsme sice měli penízky, ale vytrácela se láska, úcta, štěstí, radost ze života... Časem manžel zemřel na rakovinu, aniž by mi o svých činech cokoliv řekl.
Trvalo mi několik roků, než jsem toto pouto přerušila. Bohužel ještě nebyl internet, později teprve vznikaly stránky, které by mi tenkrát hodně pomohly.
Co jsem prožívala, je nepopsatelné slovy. Zkoušky anebo testy či tresty přicházely všemi směry. Bez varování. Odloučení od rodiny, týrání dětí (od jejich narození), jejich nevybíravé chování, odtržení od přátel, pokud mi pomohli, tak přicházeli různé tresty na ně, potíže v práci, podivní lidé v práci i blízkém okolí, rozbíjení nábytku, při řízení auta jsem nevěděla, zda přežiju... zešedivěla jsem hrůzou...
Za jeden slib deset roků šíleného manželství a dalších devět let trápení.
Teprve v techto dnech citim čistotu a klid. Vrátila se mi zpět moje barva vlasů, omládla jsem, děti studují na všech stupních škol.
Chci věřit, že už se bláská na lepší časy.
Přeji všem lidem na celém světě, aby se takové hlouposti vyvarovali.
modroočka 13.01.2010

Milá Wahl, prosím, chtěla bych touto cestou poděkovat modroočce.
Děkuji.

Milá modroočko,
děkuji za Tvoji reakci a za vše, co jsi napsala. V Tvých řádcích jsem četla i svůj nelehký život. Nikdy by mě nenapadlo, že všechno zlé, co jsem ve svém životě prožila, by mohlo být spojeno s mou chybou, kterou jsem opravdu z nerozvážnosti učinila. Teď už to vím.
Díky drahé Wahl a díky všem, kteří přicházejí na jeji stránky a kteří reagují tak jako Ty, za to i Tobě mockrát děkuji.
Máš velkou pravdu v tom, že jsem dlouho hledala odvahu o tom Wahl napsat. Kolikrat jsem seděla u počítače a hleděla na klávesnici, ale odvaha chyběla. Když jsem psala své přiznání, bylo hodně pozdě v noci. Už jsem ležela v posteli, ale mé myšlenky mě z ní doslova vyháněly k počítači. Jsem teď hrozně moc ráda, že jsem to dokázala a napsala. Cítím se lépe, i když se tak trochu obávám, zda vše, co jsem měla udělat, jsem udělala tak, jak to má být. Takže pořád někde ve mně se opakuje - prosím za odpuštění.
Milá modroočko, měj se moc hezky a děkuji.
Maika 14.01.2010


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.