Proč se u jídla dusím?
Otázka: Nevím jak začít, protože jsem vlastně z ničeho nic najela na Vaše stránky a Vaše odpovědi na dotazy lidí mě opravdu zaujaly.
Vlastně bych Vás ráda poprosila také o názor a odpověď na můj dotaz.
Mám problém s potravinovou alergii, vlastně si myslím, že to vše není problém alergie, ale mojí psychiky.
V 17 letech jsem snědla hrušku, kterou jsem jedla i jako dítě, ta mě najednou začala dusit,
oteklo mi hrdlo stáhly se průdušky a moje maminka na mě začala dávat studené obklady,
kterýma tu reakci zmírnila a tatínek mě odvezl 15 km k doktorovi, kde mi píchli injekci a a reakce ustoupila.
Nebrala jsem to moc za důležitou věc a řekla jsem si, že nebudu jíst hrušky,
ale když jsem za 2 roky otěhotněla, tak kolem 7. měsíce jsem snědla kiwi a začaly mně natýkat rty.
Já si uvědomila, že mám v sobě miminko a musím vydržet, a tak jsem to rozdýchala a dostala se do klidu,
taky jsem se nad tím tolik nepozastavila a až když jsem měla dvouletou dceru,
tak jsem snědla celer, který mně začal také reagovat.
To už jsem se ale vyděsila a začala jsem se ptát, co to je a proč tak reaguji.
Moje paní doktorka mi řekla, že to je potravinová alergie a že když něco s ním, na co jsem alergická, tak se do 3 minut udusím.
Nevím, zda to byla ta věta, která mě tak strašně vyděsila, nebo mám strach z dětství
nebo jsem snad taky něco provedla v minulém životě, ale od té doby se bojím jíst,
mám problém s psychikou a nedokážu se tomu postavit.
Vlastně se bojím smrti, bojím se, že se udusím, bojím se nemocí, bojím se žít tak, abych si užívala naplno.
Mám skvělého manžela dcerku a konečně po 4letém snažení čekáme miminko,
ale já se nedokážu radovat z věcí tak, jak bych chtěla.
8 let se bojím vzdalovat od doktora, protože při větší vzdálenosti si namlouvám, že se dusím,
tak ráda bych jezdila na výlety, jezdila na kole a nemyslela na to, kde je nemocnice a kde doktor,
strašně mám chuť na ovoce a zeleninu a při každým kousnutí se vylekám a buď jedu zbytečně k doktorovi, nebo se bojím.
Teď, kdy bych měla jíst vitamíny kvůli narození miminka, tak se bojím, abych nedostala zbytečně injekce jen proto,
že budu jezdit zbytečně k doktorovi, tak se vitamínům vyhýbám úplně.
Byly časy, kdy jsem brala léky i na nervy, protože jsem měla myšlenky, že život nemá cenu
a že skočím z balkonu, že stejnak rodina nemůže kvůli mně dělat spoustu věcí
a že jen překážím a tak moc jsem se bála těch myšlenek, že skočím z balkonu, až jsem začala brát léky na nervy.
Dokonce jsem ublížila i manželovi a v té době jsem se cítila po psychické stránce líp,
ale vím, že ho miluji, ale chovám se hrozně, dokonce si na nich vylévám svůj vztek a stále je komanduji.
Vlastnímu tátovi se nepostavím, mám z něj strach a dělám skoro vše, co mi přikáže.
Dělala jsem u něj 7 let a přitom jsem se tam každý den bála, protože jsem byla 30 km od doktora,
ale postavit jsem se nedokázala a skončit taky ne.
Všechno Vám to píšu a přitom se bojím odpovědi, vlastně já se bojím horoskopů, věštby, ale čtu to a vyhledávám.
Jsem zmatená a vy asi z mého e-mailu taky, ale i přesto Vás moc prosím.
Myslíte, že mám možnost zase žít naplno a nestresovat se každý den myšlenkami, že se udusím?
Třeba jsem opravdu v minulém životě něco provedla a teď za to pykám.
Dina 1.8.2005
Odpověď: Milá Dino,
Tvůj příběh je jasný.
Vidíš aspoň, jakým způsobem přistupuje současná medicína k problémům.
Má hned jasné vysvětlení - potravinová alergie, slovo se najde...
Nasadí léky, injekce a všechno ostatní nechá na Tobě.
Podobné to je i s Lucií Bílou, která řeší problémy se štítnou žlázou.
Ale proč zbytečné zamořovat tělo chemickými přípravky, když odpověď je v oblasti psychiky?
Už když jsem Tvůj dopis četla, bylo mi jasné, že se jedná o zátěž z minulosti.
O odplatu za skutek, který dnes možná těžko pochopíš.
Zažíváš stavy, které musel někdo zažívat kvůli Tobě.
Tentokrát to ale nebyl příběh lásky, v kterém bys hrála hlavní roli.
Byla jsi výš, měla jsi moc a rozhodovala o osudech druhých, snad jako soudce.
Sama jsi byla přesvědčena o své neomylnosti...
V jednom případu jsi ale rozhodla na nátlak druhé strany, byl tam nějaký úplatek.
Ale podle charakteru té doby se nejednalo o bankovky, ale o naturálie.
Soud skutečně proběhl, oběť byla odsouzena a u Tebe doma byly zásoby na dlouhou dobu.
Ale tento odsouzený se se svým nespravedlivým trestem nevyrovnal.
Přijde Ti ještě do života, je to duchovní rozměr Tvé budoucnosti.
Dokonce to vypadá tak, že by měl nějakou dobou žít společně pod jednou střechou s Tebou.
Ano, má přijít k Tobě a docela brzy.
Přichází, aby Ti dokázal, že zlato (peníze, úplatky, naturálie - je jedno, jak tomu říkáš) nemá žádnou cenu.
V životě bodují jiné vlastnosti.
Budeš mu předávat svoji lásku, která nemá hranic, bude to otočení rolí.
On bude nyní určovat, co Ty budeš dělat, kdy budeš vstávat atd.
Ale je tady dobrý směr, cesta bude pochopena a Ty se všech svých zdravotních potíží zbavíš.
Nyní jsi těhotná, neměla by ses rozrušovat, ale tohle si stejně budeš muset vyřešit.
Osudový kruh se uzavírá.
Máš šanci na lepší život, bez zdravotních potíží.
Jen nezapomeň na srdce na dlani.
© Wahlgrenis, 2.8.2005
AHOJ WAHLGRENIS
Děkuji z celého srdíčka za Vaší odpověď.
Už to, že jsem odpověď dostala, bylo velice milé a povzbuzující.
To, že se člověk dozví, proč se něco děje a má šanci to napravit a žít třeba někdy znovu,
zas bez strachu a normálně, je moc povzbuzující a dodá to opravdu další chuť do života.
Ještě jednou Vám ze srdce děkuji.
Dina 3.8.2005
Milá wahlgrenis
Nedalo mi to a chtěla bych se Tě ještě zeptat na jednu věc, která mě moc zajímá.
Dnes jsem Ti psala o té potravinové alergii a ty jsi mně odpověděla, že ten dotyčný,
kterému jsem ublížila, se brzy objeví a možná bude i žít se mnou pod jednou střechou.
Pořád si to čtu dokola a snažím se tomu porozumět, ale to chce asi čas a porozumím časem sama,
ale i tak se chci zeptat, zda ten dotyčný, co se má objevit, může být to miminko,
co v sobě nosím, co se má v listopadu narodit.
Ještě bych se Tě chtěla zeptat, milá wahlgrenis, zda nevíš, jestli tím, že se bojím jíst zeleninu a ovoce, zda moc ubližuji mimču.
Doktor tvrdí, že ne.
Ale já mám výčitky svědomí, že ten strach nepřekonám a nedopřeji mu ty vitamíny a bojím se,
že z nedostatku vitamínu nemusí být mimčo po narození zdravé.
Místo, abych se v těhotenství snažila být v klidu, stále hledám věci, které mě stresují.
Dina 3.8.2005
Milá Dino,
odpověď na Tvoji otázku je jasná - ano, má se Ti narodit, abyste mohli všechny své resty z minula vyjasnit.
Nechtěla jsem to psát tak jasně a jednoznačně, ale vidím, že jsi k tomu sama přišla.
To je dobrý směr.
Už toto Tvé uvědomění si situace může hodně změnit na Tvém strachu z ovoce a zeleniny.
Doporučila bych Ti domluvit se přímo s ještě nenarozeným miminkem.
S jeho duší se totiž dá komunikovat, sama se ho můžeš potom zeptat, jestli by chtělo ovoce a zeleninu.
Můžeš mu i naznačit své obavy...
Věřím, že dostaneš jasnou odpověď.
Pokud jsi totiž došla už takhle daleko, je zřejmé, že další postup nebude komplikovaný.
Jsi v lidu, víš, na čem jsi a proč k tomu došlo.
Nyní zbývá jen jediné, porodit zdravé miminko, které si vybralo právě Tebe, abyste společně vyřešili problém z minula.
Nemysli si, že pro tuto duši je to jednoduché...
Vždycky je příchod na tento svět trestem za něco v minulosti.
Neví, jak bude přijato, zda na konfrontační dialog vůbec dojde.
Ale myslím, že už máš skoro vyhráno.
Bude to dobré, neboj se.
Schválně zkus zpočátku jíst nějaké ovoce, které není až tak tvrdé, aby se Ti v ústech pěkně rozplynulo.
Vnímej, jak se na to miminko těší, pořádně je rozkousej a do žaludku pouštěj jenom jako tekutinu.
Přitom bys měla vést vnitřní rozhovor s miminkem.
Uvidíš, že se nic, co by vyžadovalo zákrok lékaře, nepřihodí.
Protože jsi totiž už pochopila, jak to je.
Postupně budeš moci jíst i tvrdší plody ovoce a zeleniny, pro budoucího tvorečka jsou moc důležité.
A ještě jedno upozornění - dávej si pozor, abys jedla takové druhy, které vyrostly u nás.
Vyhni se všem těm exotickým druhům, které vypadají lákavě, ale pro budoucí maminky jsou spíš bombou.
A nezapomínej na dostatek tekutin.
Velice brzy se Tvoje komplikace s jídlem zcela ztratí.
© Wahlgrenis
03.08.2005
