WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Poznání o propojení těla a psychiky


Milá Krásná Wahlgrenis,
ráda Tě zdravím a posílám po jarním slunci srdíčkové pohlazení
a velké poděkování za krásné myšlenky, slova a empatii na Tvých stránkách.
Na chvíli jsem se odmlčela.
Podzim a zima pro mne byly ve znamení velkého úsilí, přepracování
a posléze i menší únavy, a to i přes to, že utichly povinnosti kolem domečku, zahrady, letních aktivit,
byla brzy tma a tělo fungovalo tak trochu v úsporném zimním režimu.
Do stavu „vybitých baterek“ jsem se dostala sama a dnes za to mohu opět jen děkovat.
Moje kolegyně je stále nemocná (už rok) a moji nadřízení se uspokojili tím, že to nějak jde a že se vše zvládá v jedné.
Zvládalo se, ale já jezdila pozdě domů, manžel, synkové a blízcí se postupně dostávali na druhou kolej
a já dělala práci za dvě, tři a chvílemi i za čtyři.
Dnes už vím a uvědomuji si, že je důležité si správně svoji energii rozvrhnout,
není možné pracovat na 200% - 300% v práci a pak ještě zvládat domácnost
a plnit povinnosti vůči příbuzným, známým a vyšetřit si chvilku i sama na sebe.
Neozvala jsem se, myslela jsem si, že to někomu dojde.
Hodnou chvíli to také šlo, ale časem se můj mozek pomaličku měnil v počítač
a registroval jen, co všechno je potřeba napsat, obvolat, zařídit, ke utíká jaká lhůta,....
Čas jako by se ukrajoval velkým nožem, v mžiku bylo poledne a zase večer, pondělí a pátek a zase pondělí a pátek.
Mým smyslem života bylo jen „musím to“ a „ještě musím tohle“.
Neměla jsem čas (energii) na zábavu, na rodinu, šly bokem i novinky na Tvých webových stránkách.
V prosinci se začalo ozývat moje jinak vitální tělo.
Nesneslo dlouhodobé jednostranné přetěžování.
Když jsem šla večer spát, hlavou mi kolovaly povinnosti na druhý den, tělo jsem měla promrzlé,
procházely jím studené vlny, až jsem byla jako rampouch.
Potom to přestalo a já teprve mohla usnout.
Žaludek jsem měla na vodě a pobolíval, bolela mě i záda a občas také hlava.
Věci, které jinak neznám, doposud jsem měla to velké štěstí a nevěděla, co je nemoc a neznala zdravotní neduhy.
Právě se usmívám nad tím, jak jsem byla bláhová a nechala se zbytečně svým vlastním přístupem okrást o vitalitu.
Možná jsem si hrála na samaritánku a údernici, která to vše zvládne.
Dnes vím, že je nejdůležitější zdraví.
Plnohodnotně mohu fungovat jen tehdy, pokud budu v pohodě po zdravotní stránce, budu mít svoji svobodu, svoje sny a plány.
Není žádné mínus se ozvat, když je toho na člověka moc.
Špatné bylo, že jsem v té době neposlouchala svůj vnitřní hlas a varování, kterým se tělo ozývalo a bránilo.
Žasnu, jak dokonale a citlivě je propojené tělo a duše.
Každé mé klopýtnutí mi tělo ohlásilo nějakým nepříjemným pocitem, tlakem, bolestí nebo i nechutenstvím, ztrátou zájmu, energie.
Moje tělo slouží jako barometr, když špatně chápu, reaguje hned nějakou nepohodou (nic vážného) a je na mně, jak rychle pochopím.
Snažila jsem se varování těla nevnímat, o to více si to uvědomuji nyní.
Vše je tak dokonale propojené, že se mi až tají dech.
Děkuji, že jsem si prošla touto malou zkouškou, že jsem na chvíli zapomněla, proč jsem tady na Zemi,
nad vše nadřadila termíny a haldy úkolů v práci.
Děkuji, protože bych jinak nemohla zmoudřet a uvědomit si pomíjivost původně „extra důležitých“ věcí v mém životě.
Nemusím být přece dokonalá, nejsem naprogramovaný robot,
důležité je, abych byla jen tak obyčejně a opravdově šťastná a se mnou moji blízcí.
Mám dobrý pocit, že jsem to dnes zase já - přírodní člověk s hlavou mírně v oblacích, nebo alespoň v korunách stromů.
Člověk, který se snaží prožít každou chvíli svého života, raduje se z krásna kolem sebe, z probouzející se přírody,
ze stromů, potůčků vody, zpěvu ptáků a hlavně z lidí, z jejich úsměvů, z jejich pochopení, z jejich krásných duší.
Zajímám se o bylinky, hodně čtu o chování lidí, hlavně o myšlenkách a o působení negativních (pozitivních) emocí,
vlivu názorů a rodinných vzorců chování, i také o vlivu stravovacích návyků a pohybu na zdravotní stav.
Je to poučné, potvrzené a osahané generacemi žijícími před námi.
Tolik věcí nevím, k drobečkům pravdy se postupně dopracovávám.
Vím, že nepíšu nic mimořádného, je to jen malé poznání, jak vše funguje a je provázané a nádherně řízené vesmírnými zákony.
Mnozí mají podobnou zkušenost dávno za sebou.
Děkuji Životu, že od něj dostávám tak mnoho, každý den velkou náruč malých i větších zázraků,
děkuji, že si je mohu uvědomovat a vychutnávat.
Ani nevím, čím jsem si to vše zasloužila.
Děkuji.
Milá Wahlgrenis,
jednou bych chtěla lidem pomáhat prostřednictvím masáží, bylinek a dobrým slovem.
Myslíš, že se mi tento velký sen splní a že budu moci lidičkám pomáhat alespoň trochu od bolesti a těžkostí?
Jsem moc ráda, že se na Tvých stránkách objevují příspěvky „Co nám tělo říká“ a vznikají konference o zdraví.
Je to moc dobře, myslím, že Zdraví je nejdůležitější téma v životě.
Těším se na další příspěvky na toto téma.
Jaro se probouzí a s ním ožívá příroda i lidé, s ním ožívá láska, pohoda a vstřícnost.
Děkuji,
mám Tě ráda
Aurelia 21.03.2007

Milá Aurelio,
nemusíš se ptát na věci, které už teď sama moc dobře víš...
Měj se krásně,
děkuju za ta krásná slova.
© Wahlgrenis 21.03.2007


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.