Přítel od doby, co jsme se poznali, stále hubne
Dobrý den, paní Wahlgrenis,
píši Vám opět po dlouhé době.
Vždycky jste mi pomohla věci vnímat jinak a správně.
Mám potíže s partnerem, už přes rok.
Nemyslím to tak, že bychom spolu být nechtěli.
Problém je v tom, že má přítel už přes 10 let zdravotní problémy.
Od doby, co jsme se poznali, tak stále hubne.
Je bezlepkáč a už nevíme, co může a nemůže jíst.
Má stále stavy na omdlení, když zkusíme něco jiného zařadit do jídelníčku.
Dále má skoliotické držení těla, vybočení páteře a špatně posunutá žebra.
Řekl mi, že ve 20 letech cvičil a něco se tam tehdy stalo, hnulo a poté začal mít alergie a hubnul.
Byli jsme už skoro všude.
Krevní testy má v pořádku.
Absolvoval několik masáží, vyšetření atd.
V tuhle chvíli je zahleněný a nevrlý už ze svého stavu.
Každý den je pro nás stresující.
Každý den mi říká, že už nechce žít, stále hubne a vše se odráží i na mě.
Nevím, jak dál se k němu chovat.
Snažila jsem se být v pohodě, nad věcí, ale za prvé už nevíme, za jakým lékařem či odborníkem jít, a za druhé nevím, co mám dělat já sama.
Jestli v tom vztahu dál pokračovat nebo ne...
Máme se rádi, moc.
Ale je to opravdu složitá situace v tuhle chvíli.
Každý den mi říká, že ho nic nebaví, že nechce žít, že je troska atd.
Ani nevím, jestli jste nějak schopna mi pomoci, takhle na dálku.
Zajímalo by mě jen, jak to vnímáte Vy a jestli vidíte nějaké zlepšení nebo cítíte z mého přítele jen stres, který mu tohle všechno způsobuje?
Já si myslím totiž, že převážně je to stres.
Když se ráno vzbudí, tak mi říká, že takhle už nechce dál žít.
Co máme dělat?
Dokážete mi nějak pomoci, podívat se na to z vašeho pohledu?
Budu moc vděčná za Vaši odpověď!
Předem děkuji a přeji krásný den,
Terezka 30.09.2019
Milá Terezko,
děkuji za důvěru, se kterou se na mne obracíte.
Připadá mi, že Váš přítel si v sobě zažívá velkou skrytou zradu.
Je to v rovině nevědomí, proto se k tomu ani nebude moci vyjádřit.
Jeho duše vnímá všechno, co nyní žije (přítelkyně, budoucí plány, rodina děti), ale současně je tady propad v tom, že si sem sebe nedokáže v té nové roli představit.
Přichází mi sem nyní jeho minulý život, kde všechno, čemu tehdy věřil, najednou skončilo, zmizelo.
Nyní se postupně dostává do podobného stavu, je to pro něho ale, jako kdyby byl mezi dvěma mlecími kameny.
Ať udělá cokoliv, neumí to uřídit.
Zkuste si představit člověka, který je nad obrovským vodopádem, dostal se ale tak daleko, že zpátky se vrátit nemůže, mizí mu pevná půda pod nohama, sune ho to pořád dál k tomu obrovskému proudu.
Přesně takhle si nyní připadá Váš přítel.
Je pro něho náročné úplně všechno a je jedno, jaký způsob "léčení" mu nabídnete.
Před ním je "nejistá půda", nejisté území, toho on se obává, proto má takové řeči, proto Vám mizí před očima.
Tehdy (v tom minulém životě) přišel o všechny své jistoty, zbořil se mu celý život.
Navíc aktuálně krouží kolem podobných kulis, přicházejí mu pravděpodobně i sny, kde se to všechno promítá jako nekonečná smyčka.
Ptáte se samozřejmě, co by se s tím mohlo dělat.
Tady je odpověď moc moc těžká.
Doporučila bych Vám - protože si nemyslím, že on by v této věci chtěl spolupracovat, abyste jeho jménem napsala odpouštěcí dopis.
Před tím bychom se ale měly ještě podívat, co se vůbec stalo, co tehdy žil, jak na něho měnící se okolnosti působily.
Vnímám, že by se nad ním pak měla rozprostřít nádherná ochrana shora a on by měl opět najít svou ztracenou jistotu.
Časově vnímám u něho návrat do jiného, "zdravého stavu" někdy v únoru příštího roku.
© Wahlgrenis
30.09.2019
Dobry vecer, pani Walhlgrenis,
dekuji moc za odpoved.
Email si ctu stale do kola.
Dava mi trochu smysl.
Ale jeste jsem se chtela zeptat - mam ten dopis napsat jako motlitbu za sveho pritele, aby ho vesmir vylecil, nebo jako odpusteni za to, co delal v minulosti?
Aby se vylecil do budoucna?
Jako prosbu?
Ja jsem jako prostredkovatel?
Moc to totiz nechapu, jen intuitivne.
Chtela bych mu pomoci, aby se co nejdriv uzdravil.
Ten dopis mam pote spalit?
Zaroven me zajima dulezita vec.
Mela jsem uz tri partnery, kteri byli nemocni.
Toci se mi to stale do kola.
Stale nekomu pomaham a nejsem sama spokojena.
Vysava me to energeticky.
Nevim sama, jestli je to spravne a mam zustat v tom vztahu.
A prala bych si, aby chapal i moji stranu.
Dokazete mi rict, jak by se to vylecilo a jestli je spravne zustavat vedle takoveho cloveka?
Uz si nevim sama rady a nechtela bych ztracet svuj cas.
Moc dekuji za odpoved...
Krasny vecer.
Terezka 03.10.2019
Dobrý den, Wahlgrenis,
píši Vám znovu.
Dopis jsem za přítele napsala a i svůj, poté spálila při úplňku.
Situace u nás doma je taková, že pár dnů je to super, další dny zas ne.
Z mého přítele cítím nespokojenost z jeho zdravotního stavu a odráží se to na mně stále víc a víc.
Tím myslím, že se vše doma točí kolem nemocí, problémů s jeho stavem a nepamatuji si den, kdy bych byla opravdu šťastná a smála se s ním.
Opravdu nevím, co mám dál dělat.
Mám ho v tom nechat a odejít?
Cítím, že nejsem v tuhle chvíli pro něj potřebná, že mu stejně nepomůžu.
Ať udělám cokoliv, projevím své pocity, že ve vztahu emocionálně trpím, tak mi vždy řekne, že dokud nebude zdraví, tak nebude nic a že ať se soustředím na sebe.
Je to vůbec láska z jeho strany?
Mám od něj odejít?
Myslíte si, že má cenu v tom dále setrvávat a čekat?
On mi říká, že mě miluje a že jediný, kdo má problém, tak jsem já.
Tím vždy debata hasne.
Já ho mám ráda a nechci udělat chybu.
Říkám si stále, že v každém vztahu budu něco řešit, ale tady mě spíše zajímá, jak se na to díváte vy třeba...
Děkuji moc za Vaši odpověď.
Pomohlo by mi to.
Hezký den
Terezka 25.10.2019
Dobrý den, Wahlgrenis,
píši Vám po dlouhé době.
Jak jste psala tehdy, že vidíte u mého přítele zlepšení stavu během února.
Tak se od té doby trochu posunulo to, že může více fungovat.
Ale každý týden navštěvujeme fyzioterapie, obvodní lékaře.
Posílají ho na psychiatrii, že si svůj stav snad vymýšlí.
Byli jsme všude, magnetická rezonance páteře...
Nic.
Příteli začaly brnět nohy.
Fyzioterapeut, ke kterému chodí, říká, že má skoliózu a přerotovaní páteře a tím mu to tlačí na orgány, které pak nedokáží fungovat na 100 %.
Proto je stále vyčerpaný a nemůže dělat téměř žádný sport, žádnou aktivitu.
Motá se mu hlava.
V říjnu má jít na chirurgii.
Obvodní lékař si myslí, že to vypadá na operaci páteře.
Ale máme obavy.
Už nevím opravdu, kam s ním mám jít a co dělat.
Je to psycho každý den, opravdu.
Nebaví ho žít.
Každý den mi to opakuje.
Snažím se být silná i on, ale nevím, co nás čeká.
Moje otázka na Vás:
Jestli si myslíte, že by pro něj byla operace vysvobozením, nebo co si o tom celkově myslíte, vnímáte teď?
Jak vidíte nás dva?
Budeme spolu či ne?
Vím, že to je těžká odpověď, ale nějaký pocit nebo vnímání cítíte, určitě.
Byla bych Vám moc moc vděčná za odpověď, jakoukoli.
Protože vždy, když mi napíšete, tak se cítím lépe, věřím Vám.
Děkuji, mějte se krásně.
Terezka 15.09.2020
